|
Post by Kim Hanbin on Oct 16, 2020 21:46:17 GMT 1
*No, Hanbin sice toto město také neměl zrovna dvakrát v oblibě, na druhou stranu, kde jinde by mohl dělat svou práci s tím, že by mu to takto snadno procházelo. Možná kdyby se narodil někde jinde, jeho rodiče a sestra by stále žili. On se ale narodil zde, a tak skončil tak, jak skončil, bohužel s tím jaksi už nešlo moc dělat. Nebyla to zrovna práce snů, ale buďme upřímní, v tomto městě se jednalo o jednu z těch ještě poměrně normálnějších. Kdyby Josephine jen tušila, s kým právě měla tu čest, asi by si to hodně rychle rozmyslela.* Nemyslím si. Mně osobně ještě nikdy nic nepřišlo, ale možná to bude mnou a ne městem. *Pokrčil rameny. Něco takového tady prostě nebylo potřeba, jakmile se nějaká akce naplánovala, stačilo aby se to řeklo jednomu člověku a další den už to věděli všichni. Ani Hanbinovi by se nelíbilo, kdyby se v jeho bytě promenádovali náhodní cizí lidé, ale možná právě z toho důvodu raději žádné podobné akce nepořádal. Bylo možné, že by se mu její party líbila, nemohl však nic tvrdit, dokud neměl dostatečnou ukázku. Přeci jen byl Hanbin nájemný vrah, a tak věděl, jaké nebezpečí může hrozit, vždy měl v kapse alespoň jeden kapesní nožík.* Je pravda, že to by pro dívku asi nebylo příjemné, na druhou stranu, hádám, že pistoli s sebou asi nosit nechceš. Pak už ti příliš mnoho jiných možnosti nezbývá, pepřák tě tady vážně nezachrání. *Ach, kdyby jen viděla jakou sbírku nožů doma měl, to by se jí asi zrovna dvakrát nezamlouval. Nad její otázkou se na chvíli zamyslel.* Asi něco soukromějšího, jen pár bližších lidi. Chápu, že dnes to tak nevypadalo, ale normální moc lidi neoslovuju. *Dodal upřímně. Úplně nejraději byl asi sám, ale na to se pravděpodobně neptala. I když byl jeho spolubydlící otravný, rád s ním trávil líné večery na gauči. Hanbin kouřil poměrně často a ani se nějak nesnažil toho zbavit, bylo mu celkem ukradené, že ho to pomalu zabíjí, pokud by člověk v tomto městě zemřel na rakovinu, byla by to paradoxně ještě poměrně dobrá smrt.* Vypadám jako někdo, kdo kouří? *Pozvedl obočí, ale její odpověď ho opravdu zajímala.* Je to tak, vypadá to, že dnes jsem tě zachránil už několikrát. *Chvíli jen tiše koukal před sebe, načež se otočil hlavou k ní.* Co na mě tak koukáš? *Optal se pobaveně.* Kdybych věděl, že to bude mít takovéhle důsledky, nechal bych si tu informaci s nožem pro sebe. *Opět nasál a následně vyfoukl kouř.*
|
|
|
Post by Josephine "Josie" Charlton on Oct 17, 2020 8:02:26 GMT 1
To je velká škoda, podle mě přípravy událostí jsou ta nejlepší část. Jako malá jsem vždycky psala každém pozvánky na mé narozeninové oslavy. *Vzpomínka z jejího dětství jí zahřála u srdce. Ve svých devíti letech vytvořila každému specifickou pozvánku na její oslavu, žádná nebyla stejná jako ta další. Věděla, že ve světě dospělých bylo něco takového trochu směšné a rozhodně dětinské. Obzvláště ve společnosti, kterou zde mohla vidět. Lidé se sem chodili bavit, najít někoho na zábavu pro jeden večer, nebo se jen šíleně opít. Josephine si spíše nedokázala představit, že by někomu zvládla ublížit, ale pokud by byl její život v ohrožení, možná by toho byla i schopna.* Zapomněla jsem, že jsme v Americe a tady může člověk i nosit zbraně. *Poznamnela suše, nebylo to Hanbinem, ale jen tou představou, že ženy zde neměly skoro šanci, pokud nebyly k sebeobraně vycvičeny, nebo neměly u sebe zbraň. Věděla, že policie zde byla úplně k ničemu, a proto na ně ani také nespoléhala. Odpověď chlapce na její otázku ji příjemně překvapila. Takže byl spíše ten soukromý typ, než aby se s lidmi vybavoval na každém rohu.* Budu to brát tak, že dnes mám opravdu štěstí, když jsi mě oslovil. A taky mám radši menší společnost. *Vycítila z chlapce, že byl někým, kdo po většinu svého života nejspíše byl sám. Nic jí do toho nebylo, a proto se neptala, aby své podezření potvrdila. Zpět ve Francii nikdo neřešil, jestli člověk kouřil, nebo jestli ne. Bylo to zcela normální a lidé kouřili na ulicích zcela běžně.* Možná trochu. Měla jsem pocit, že se nemýlím. *Odpověděla mu upřímně. V tomhle se obvykle trefila. Ironicky o ní si to lidé nemysleli, ale ona většinou měla své tušení o ostatních.* Asi ti budu po zbytek života dlužná. *Krátce se po svých slovech zasmála a užívala si pocit, jaký přicházel s cigaretami. Něco na tom jí uklidňovalo. Jejich pohledy se střetly a ona jen nevinně pozvedla ramena.* Nemůžu snad? *Zeptala se nazpět ve stejném tónu. Následně se opravdu zasmála jeho slovům, protože to rozhodně nebyl ten případ.* Nemusíš se bát, že tím, že jsi zmínil nože při konverzaci o sebeobraně, že bych si o tobě myslela něco zvláštního. Jen... je to zajímavý pohled. *Nemohla přijít na to, co bylo na Hanbinovi to, co jí právě zaujalo a vrtalo hlavou. Netušila, jestli ho její pohled znervozňoval, nebo mu to celkově jen bylo nepříjemné. Potáhla ze své cigarety a otočila svou tvář od něj, aby vyfoukla kouř.*
|
|
|
Post by Park Seojoon on Oct 17, 2020 8:18:22 GMT 1
*Její smích vykouzlil i jemu na tváři malý úsměv. Seojun o právu věděl něco málo, ale nikdy by nemohl říci, že tomu dokonale rozuměl. Obdivoval kohokoliv, kdo se rozhodl sám sebe protáhnout právnickou školou. Zároveň doufal, že se nikdy neobjeví on u soudu za něco horšího, než jen přestupek při jeho práci. Cítil se býti zodpovědný za všechny své zaměstnance, a proto musel být dokonalým v každém ohledu, aby nikdo z nich kvůli jeho blbosti nepřišel o práci. On sám nechtěl přiznat, jaké měl frustrace z práce s lidmi, kteří jím byli nabídnuti, ale její slova ho uklidnila v tom, že o tom slečna věděla své.* Hádám, že svět práva je stejně konkurenční jako svět byznysu. Při posledních schůzkách už se mi jen zdálo, že se mezi sebou hádali, který z nich si může alespoň připsat nějaký kredit za spolupráci s větší firmou. *Vzpomněl si na ten den, kdy tam seděl a klepal tužkou o stůl a jen poslouchal nekonečně dohadování, než se beze slova rozhodl odejít. Tím jejich spolupráce skončila. Překvapeně naklonil hlavu na stranu a znovu si slečnu před sebou prohlédl.* Budu si vaše slova pamatovat. Musíte být opravdu dobrá v tom, co děláte. *Často četl v novinách o vrazích, kteří měli minimální trest či vůbec žádný, a možná právě u toho viděl i její jméno.* Ovšem že ne. Musíte zde mít klientelu na každém rohu. *Poznamenal a napil se ze své sklenky. Nebudou předstírat, že toto město nebylo prolezlé kriminálníky. Možná s nimi i právě stáli v místnosti, ale to už bylo Black Hollow. Každý si jednou zvykne.* Co byl váš oblíbený příklad? Omluvte mě, pokud se moc vyptávám, ale opravdu jste mě tímto zaujala.
|
|
|
Post by Kim Hanbin on Oct 17, 2020 20:13:54 GMT 1
Já jsem ani nikdy žádnou party ani oslavu nepořádal, možná tak když mi bylo šest, ale to už si moc nepamatuju, takže nemůžu příliš posoudit. Pokud ale tvrdíš, že je to zábavná část, budu ti věřit. *Nebyl zrovna dvakrát aktivní člověk, většinou, když měl volno, trávil ho na gauči, takže si nemyslel, že by ho ruční psaní pozvánek příliš bavilo, Josephine se však zdála do podobného nápadu dost zapálená. On sám se snažil na dětství příliš nevzpomínat, vždy si totiž vzpomněl především na to, co si pamatovat nechtěl. Rozhodně si nemyslel, že by podobné gesto bylo dětinské, problémem spíše bylo, že ze zdejší komunity by to pravděpodobně nikdo neocenil.* Je to tak, ale mám takový pocit, že i kdyby se to nesmělo, tady by to nikdo nedodržoval. *Téměř každý v tomto městě vlastnil zbraň, bylo to zde takové zásadní vybavení, lehce pofidérní, ale pro zdejší to nebylo rozhodně nic divného. On sám zbraň měl, vždy jí nosil s sebou, když šel někoho zabít, pro jistotu, kdyby se náhodou něco zvrtlo. Jeho zabíjení se lišilo podle toho, jak si to jeho klient vyžádal, ale pokud si mohl vybrat, jeho oblíbeným nástrojem byl právě nůž, přeci jen nenadělal tolik hluku jako pistole.* Vypadá to, že jsme si byli souzeni. *Odpověděl pobaveně. Normálně by taková slova neříkal a ani nyní je nemyslel vážně, ale bylo opravdu komické, kolik toho měli společného. Ani v Americe to lidé příliš neřešili, Hanbin tedy neměl nikdy možnost cestovat, ale z toho, co věděl to bylo v jeho zemi poměrně volné. Těžko jste však mohl cokoliv posuzovat, pokud jste strávili celý život právě v Black Hollow. Jen na její slova přikývl. Nebral to rozhodně jako urážku, pochvala to také nebyla, bylo to jen takové obecné zhodnocení, které asi mohl čekat. Mohl by se zeptat Jeongguka, zda si myslí, že vypadá jako kuřák, ale ten by se mu akorát začal smát, a tak se rozhodl si to raději nechat pro sebe.* Někdy si to teda určitě vyberu. *Odpověděl s pobavením v hlase. Nemyslel to nějak špatně, avšak mohlo to tak trošku vyznít, rozhodně však neměl na mysli nic osobního. Opět si potáhl z cigarety, načež jen pokrčil rameny.* Klidně můžeš, je mi to celkem jedno. *Nevěděl, co na něm viděla zajímavého či zvláštního, on se ale rozhodně měl na co dívat. Nyní byli o něco blíže, než když stáli u baru a Hanbin si mohl všimnout jejích výrazných modro zelených očí. Ještě několikrát potáhl ze své cigarety, než jí odhodil do prázdné skleničky, přeci jen jí nechtěl házet na zem.* Hádám, že nejsem úplně jako ostatní lidi. *Odpověděl upřímně. Nemohl by tvrdit, že se na něm jeho práce nepodepsala, jeho přemýšlení bylo odlišné od ostatních, snažil se však nedávat to příliš najevo.*
|
|
|
Post by Josephine "Josie" Charlton on Oct 17, 2020 20:55:32 GMT 1
*Jeho slova o dětství zněla smutně a Josephine měla pocit, že to nebylo jen o oslavách, ale neměla právo se ho na takové osobní věci vyptávat. Ve městečku, kde žila se svou rodinou, se skoro nikdy neslýchalo o tom, že by někdo zemřel, protože byl zastřelen, ale tady se to stávalo až příliš často.* Tady jsou zákony lidem jen k smíchu, co? *Josephine v rukou nikdy zbraň nedržela. Neuměla si představit ani váhu zbraně, natož tíhu jež přicházela poté s tím pocitem, když někdo někoho střelil. Tohle nebyl svět pro někoho, jako byla ona. Nepříjemně polkla nad představou, že by někdy byla schopná toho někoho zastřelit a raději věnovala pozornost své cigaretě, která se pomalu zkracovala.* Už tomu tak bude. *Jeho hravý tón znovu zlepšil její náladu a její myšlenky se ubraly zas jiným směrem. Zdálo se, že s člověkem, kterého potkala teprve dnes, měla společného opravdu hodně. Pochopila, že oba žijí naprosto odlišné životy, ale na krátkou chvíli si mohli dnes užít společnost jeden druhého. Byla ráda, že ho její poznámka neurazila a nabídla mu milý úsměv.* Hm, budu na to připravená. *Přikývla, její rty stále ještě nesly ten bezstarostný úsměv. Josephine netušila, co byla Hanbinova práce, ale v tento moment mu celkem slepě věřila v tom, že neměl zlé úmysly.* Tak dobře. *Se spokojeností mu odpověděla a nadále pozorovala jeho tvář. Soustředila se na jeho tvář a přemýšlela nad tím, jestli byl mladší nebo starší. I ona už dokouřila svou cigaretu a napodobila ho v tom, že ji také vyhodila do skleničky. Jeho slova jí upřímně rozesmála, i když to myslel vážně.* Tohle je jedna z nejčastějších hlášek, co říkají v amerických filmech. Nejsem jako ostatní. Já jsem jiný. *Napodobila perfektní americký přizvuk a zas sama sebe trochu rozesmála, ale poté začala kroutit hlavou a pohlédla na Hanbina.* Tím tě nechci urazit, jen... byl to jak moment z filmu. Můžu ale potvrdit, že tobě to věřím. *Její pobavení se stále odráželo v jejím hlase, ale aby ho ujistila, že to myslí vážně. Jemně se dotkla jeho paže a upřímně se na něj usmála, než ruku zas stáhla.*
|
|
|
Post by Kim Hanbin on Oct 17, 2020 22:28:52 GMT 1
*Neměl v úmyslu znít nostalgicky či ublíženě, avšak přeci jen nebyl bezcitný a jednoduše tomu nedokázal zabránit. Byl rád, že se ho na to neptala, protože jí to neměl chuť vyprávět, s největší pravděpodobností by odpověděl, že o nic nejde a následně by mezi nimi zavládla nepříjemná atmosféra. Bohužel, přesně jak si myslela, něco takového bylo ve zdejším městě na každodenním pořádku a ani jeden z nich s tím nemohl nic udělat.* Pravděpodobně. *Přikývl.* Myslím si, že dost z lidí tady možná ani neví, co za zákony vůbec máme. *Střílet ze zbraně rozhodně nebylo nic příjemného, člověk se to však poměrně rychle naučil, stejně jako kam a kdy správně zabodnout nůž. nebyla to žádná velká věda. Byl rád, že jeho slova nevzala nějak dvojsmyslně nebo bůh ví, jak je mohla vůbec pochopit. Zdálo se, že Josephine byla poměrně nevinná, milá dívka, což ho těšilo, málokdy tu člověk potkal někoho normálního. Hanbin se nad její odpovědí jen ušklíbl, líbilo se mu, že se nestyděla či neucukla pohledem nebo něco podobného. Zdálo se, že Josephine věděla, co dělá a Hanbin jí v tom rozhodně nehodlal bránit. Bylo to možná trochu zvláštní, když si ho někdo prohlížel takhle zblízka, často k sobě takhle blízko nepouštěl, ale tipoval, že Josephine byla neškodná. Odhadnout věk u Asiatů byl asi ten nejtěžší úkol i pro Hanbina, zdálo se jako kdyby ve dvaceti prostě přestali všichni stárnout. Jen nad její reakcí pobaveně zakroutil hlavou.* Asi jsem radši neměl nic říkat. *Dodal poraženě a i on se lehce zasmál.* Je vážně poznat, že jsi z Francie, kdo kouká na tyhle pitomosti? *Optal se s úšklebkem.* To ti tak budu věřit po tom, co ses mi vysmála. *Bylo slyšet pobavení v jeho hlase, čímž dával jasně najevo, že o nic nešlo, přeci jen měla pravdu, znělo to přesně jako něco, co by řekl Hollywoodský herec. Sjel pohledem na její dlaň, načež se jí opět podíval do očí. Bylo to milé gesto, ne však něco, na co byl zvyklý, a tak ho to lehce překvapilo. Věnoval jí úsměv nazpět.* Jak dlouho si myslíš, že bude trvat, než tě ten tvůj bodyguard najde? *Optal se, načež pozvedl koutek rtů.* Doufám, že nemáš v plánu to hodit na mě.
|
|
|
Post by Josephine "Josie" Charlton on Oct 18, 2020 11:22:01 GMT 1
*Josephine věděla, kdy bylo lepší nic neříkat a tato chvíle byla právě jeden z těch případů. V posledních měsících byla Josephine protáhnuta tolika úřady a navštívila soudní místnost skoro každý měsíc, že se sama nepřestala divit. Při ostatních případech nikdo skoro nevěnoval pozornost zločinům, ale jakmile mladá dívka našla svého mrtvého manžela sama doma, najednou zákony fungovaly.* Průměrný občan tohoto města poruší tak dva zákony denně. *Zbraně jednoduše nikdy nebyly a nebudou něco pro ní. Neměla odvahu na to, aby někomku takhle ublížit. Nechtěla mít ničí krev na svých rukou, ale to znamenalo, že byla pro ně jednodušší obětí. Hanbin nevypadal jako někdo, kdo by se někdy stal nečí obětí. Už jen ta lehkost s jakou mluvil o zbraních poukazovala na to, že by neměl problém je použít. Josephine i napadlo, že bylo naivní si myslet, že první člověk, kterého po dlouhé době potká, nebude někdo nebezepčný, ale chtěla věřit tomu, že byla v bezpečí. Byla to taková malá hra pro ni. Pozorovala jeho tvář a čekala na jakousi reakci. Většině lidí už by to bylo nepříjemné a uhnuli by pohledem, ale Hanbin vytrval. Nezvládla dokonale uhodnout, jestli byl mladší nebo starší, ale tušila, že byli podobná věková kategorie.* Ne, naopak. Přesně tohle jsi měl říct. *Nemohla pomoci tomu, že se začala smát. V ten moment si opravdu připadala, jako v nějakém americkém filmu. Ještě chybělo, aby jí řekl něco, čím by jí vyrazil dech. Naprosto překvapil. Josephine milovala klišé americké filmy.* Ale notak, vždyť je to taková sranda. *Pokrčila nevinně rameny a poté ohrnula spodní ret.* Já to ale myslela vážně. *Pokračovala ve své předstírané "uraženosti," ale brzy se zas krátce zasmála. Reagoval na její slova s podobným pobavením, takže si Josephine oddechla a nemusela se bát, že by ho tím urazila. Měla stále své francouzské zvyky, takže neměla problém se dotýkat jiných lidí. Přeci jen pocházela z národa, co si při setkání líbal tváře. Nevyčetla z jeho očí, jestli mu to gesto vadilo, a proto doufala, že nepřekročila žádnou nevyslovenou čáru.* Hm, možná ještě pár minut. *Otočila svou tvář od té jeho a porozhlédla se kolem nich. Stále tu byli jen oni dva a byl slyšet hluk ze spodní části domu.* Neboj, všechnu vinu beru na sebe. Pokud tě bude nějak otravovat, vyřídím si to s ním.
|
|
|
Post by Kim Hanbin on Oct 19, 2020 21:01:10 GMT 1
*V tomto městě sice zákony byly, avšak lidé si je zde upravovali dle své potřeby. Hanbin by nemohl tvrdit, že se mu ale něco takového nehodilo, přeci jen jeho život neprobíhal jako kriminálka, ale kdyby byl vrah v jakémkoliv jiném městě, bylo by to pravděpodobně o něco těžší. Nebylo údivu, že Josephine lidé obviňovali, mohla svého manžela milovat, avšak byla mladá a pohledná, dost lidí samozřejmě napadne, že si svého manžela mohla vzít pro peníze a následně se ho zbavit. Především právě v Black Hollow to byla ta nejpravděpodobnější možnost.* To jsi možná ještě ubrala. *Bylo to tak, asi každý tady nějaké ty zákony porušoval, ať už se to týkalo drog, vražd či něčeho ještě horšího. Možná se měl zachovat trochu více nenápadně, ale kdyby jí tvrdil, že žádnou zbraň nikdy nedržel v ruce, bylo by to podezřelejší, než když jí řekl pravdu. Navíc z tak malé informace toho moc usoudit nemohla. I on si dříve myslel, že by nebyl schopný nikoho zabít, jeho život se však obrátil vzhůru nohama jen během pár hodin a brzy skončil tak, jak skončil. Přeci jen vyrůstat v tomto městě člověku příliš nepomohlo. Hanbin mohl na první pohled působit jako snadná oběť, opak byl však pravdou, což zjistil každý, kdo se s ním alespoň chvíli bavil. Mladý chlapec bral jako bonus, že se s lidmi nikdy příliš nepouštěl do řeči, nikdo ho pak neviděl jako možného podezřelého. Její upřený pohled mu problém nedělal. Nebylo to tím, že by na to byl zvyklý, právě naopak, lidé si ho většinu času moc nevšímali, avšak rozhodně nebyl někdo, kdo by se styděl nebo měl problém udržet oční kontakt.* No tak to zase příště řeknu nějakou hloupou hlášku z klišé filmů, jestli tě to tak těší. *Na podobné filmy se příliš nedíval, asi ani neměl žádný oblíbený žánr, občas se však díval alespoň na detektivky, člověk se přeci vždy může něco přiučit.* Upřímně? Chce se mi z toho většinu času zvracet. *Těch klišé scén tam bylo na jeho vkus až moc. Samozřejmě se na to ale i on občas podíval. Jen nad její odpovědí a ohrnutým rtem pobaveně zakroutil hlavou.* Velice mě to těší, chtěl bych vidět, jak si to s ním vyřídíš. *Ušklíbl se.* Věřím, že ho nechceš znovu vidět tak brzo, ale možná bych si dal ještě jeden ten drink, kupodivu mi to dost zachutnalo. *Opět se zvedl, načež vyčkával na její reakci.* Možná mi neutrhne hlavu, když uvidí, že se vracíme zpátky. *Dodal pobaveně.*
|
|
|
Post by Skye Wyler on Oct 19, 2020 22:03:57 GMT 1
Mám ráda nebezpečí. *Zasmála se a přijala klučinovo nastavenou ruku.* Skye, těší mě. *Lehce jeho ruku stiskla a pak tu svou stáhla zase k tělu.* Omlouvám se, pokud jsem tě vyrušila nebo na někoho čekáš. Jen jsem si nemohla pomoct. Můžu odejít, pokud bys byl radši sám. *Nabídla s úsměvem. Přeci jen si byli cizí a tak by dávalo smysl, kdyby se s ní nechtěl bavit.* Přísahám na všechno svaté, že se neurazím. *Řekla naprosto upřímně.* Čestný skautský. *Zvedla dva prsty jako to občas viděla ve filmech. Ona do žádného skautského klubu samozřejmě nikdy nepatřila, tak ani nevěděla, proč to gesto vlastně udělala, ale vzít zpět to už nešlo.* Bože, netuším proč jsem to udělala. *Zasmála se a dala si ruku na obličej.* Nikdy jsem ve skautu ani nebyla, takže by ten slib stejně byl k ničemu. *Zasmála se a napila se ze skleničky, kterou držela v ruce.* Měla bych už přestat mluvit, promiň. Jak jsem říkala, pokud chceš, odejdu. A teď už mlčím. *Udělala gesto jakože si zapíná pusu a už se na něj jen usmívala. Když byla pod vlivem, vždy jí to trochu více mluvilo, než jako střízlivé. Není proto divu, že se dali s Bobbym dohromady, když oba byli nalití, za střizliva by to asi neprošlo. Nějakou zásadní toleranci alkoholu prostě neměla, ale na druhou stranu nebyla ani lehká váha. Jeden drink jí neskolil a tohle byl už tak její třetí. Podívala se na skleničku se zájmem. Snad jí nikdo nezdrogoval, to by byl asi velký problém.*
|
|
|
Post by Raven Reyes on Oct 19, 2020 22:58:47 GMT 1
*Kdyby teď potkal své mladší já a pověděla mu, že z ní jednou bude poměrně úspěšná právnička, nejspíš by se jí vysmála. Když dělala undergrad, upřímně netušila, co dál se svým životem. Její rodiče si samozřejmě představovali něco ve stylu medicíny nebo právničiny a tak z části na jejich nátlak podlehla. Její otec chtěl, aby byla po něm. Nejlépe státní zástupkyně a po té, co úspěšně dokončila studium, jí našel stáž ve své kanceláři. To byl ten moment, kdy se “vzbouřila”. Nechtěla být jako její rodiče. Měla je ráda a byla jim za vše vděčná to ne, že ne. Ale chtěla jít svou vlastní cestou. Chtěla si vybudovat svoje jméno někde, kde nebude ve stínu otce. Proto se dostala do Black Hollow, kde začala jako intern od nuly a vypracovala se tam, kde je teď. Dost daleko od rodiny, aby si jí nikdo s otcem nespojoval a ona tak mohla prozkoumat, co jí baví.* Ne-li víc. Právníci ví, jak tahat za nitky, jak bodnout do zad, když to nečekáme. Je to naše práce a nejde se toho zbavit, i kdybychom chtěli. Ve všem hledáme skulinky a řešení, jak to obejít, jak by se nám to hodilo. A teď si vezměte, že takových je nás celá budova. *Právníci chodili na hraně zákona a líbilo se jim to. Nakonec to opravdu byl svět přímo pro ní.* Nejsem nejlepší, ale vím jak zapůsobit na porotu. *Pokrčila rameny. To dělala už několikrát. Vybírání členů poroty byl základ. Vždy to mohlo buď pomoci a nebo zbořit jakoukoliv její snahu.* Ale ne, vůbec to nevadí. Je hezké, že se někdo zajímá. Většinou se na mě lidi dívají skrz prsty, jak dokážu obhajovat vrahy. *Pokrčila rameny.* Každý případ má něco do sebe. Nedalo by se říct, že je můj nejoblíbenější, ale byl to ten, který se mnou zůstal. *Odmlčela se.* Obhajovala jsem sériového vraha. Bylo to opravdu zajímavé. Mluvit s ním. To se normálním lidem nepodaří.
|
|
|
Post by Mystery killer on Oct 19, 2020 23:00:28 GMT 1
Se zbraní zastrčenou za opaskem kalhot zamířil do vily, ve které se to hemžilo lidmi. On ale přesto věděl moc přesně, za kým jde. V celém tomhle obrovském domě ho zajímala jen jedna jediná osoba. Vysoká blondýnka. Netušil, kde by se teď mohla nacházet, ale věděl, že tahle párty je pro něj dokonalá příležitost. Spousta lidí, hluk a kriminálník, kam se podíváš. Než si někdo uvědomí, co se stalo, on už bude dávno pryč a úkol mít splněný. Jeden nedořešený zádrhel mu konečně zmizí ze života. Nebyl nervózní. Dělal to už tolikrát na to, aby měl trému. Ba naopak, upřímně se těšil, až tohle celé bude za ním. Ta mrcha mu už dost zkomplikovala život a tohle si zasloužila. Policie si bude myslet, že šlo o někoho, kdo se chtěl pomstít za jejího manžela. Jenže kdyby jen tak tušili. Naštěstí byli neschopní a i to mu hrálo do karet. Chvíli procházel domem ve snaze ji najít avšak bezúspěšně. Začal už pochybovat, že stihla odejít nebo že ji někde minul, když slyšel její hlas vycházet z balkonu. Byla tam ještě s někým a její bodyguard jí nebyl daleko. Sakra, bude si muset počkat, než znovu zavítá mezi ostatní. Trošku se tedy vzdálil ale ne natolik, aby ji ztratil z očí. Snažil se být co nejnápadnější a zapadnout mezi ostatní. Proto nějakému opilci, který se zoufale snažil vystřízlivět, ukradl vodu. Nemohl si dovolit pít, ale stát tam jen tak s prázdnýma rukama by bylo hodně nápadné. Brzy však přišla jeho chvíle. Ona i ten člověk, se kterým byla, se zvedli a zamířili kamsi dál do davu. Z bezpečné vzdálenosti je sledoval a pomalu se k nim přibližoval. Ještě kousek. Ještě kousek. Co nejméně nápadně vytáhl svou zbraň. Její váha ho tížila v ruce. Už jen chvilka a bude po všem. Už byl tak blízko. Zvedl ruku a zamířil. Nezbývalo mu moc času, očividně mířili k baru a k jejich cíli jim zbývalo už jen pár metrů. Stiskl spoušť a ozvala se rána. Osudová chyba. Nezkontroloval si, co dělá její bodyguard. Všiml si ho, ale už bylo moc pozdě po něm skočit a proto si stoupl tak, aby kulka trefila jeho. Ne. Tohle se stát nemělo. Měla být mrtvá. Lidé kolem nich vykřikli, když se její bodyguard svalil k zemi. Musel rychle pryč, než si ho někdo všimne. Schoval zbraň zpět na původní místo a prodral se davem. Bude to muset zkusit někdy jindy, pomyslel si a utekl ven do tmy.
|
|
|
Post by Josephine "Josie" Charlton on Oct 20, 2020 7:30:52 GMT 1
Asi ano. *Ona sama možná tak porušila zákon jedině při řízení, což by stejně jen vedlo k pokutě. Hanbinova přítomnost nevzbuzovala pocit nebezpečí v blonďaté slečně, a proto z většiny si nespojovala jeho slova s neurčitou hrozbou. V mnoha případech by byla ona jasnou obětí, což musel vědět i chlapec vedle ní. Přesto ona na takovéhle myšlenky ani nepřišla. Místo toho se bavila tím, že zkoumala svého společníka zblízka. Chováním jí ukázal, že byl decentní a poměrně zdvořilý člověk, nebo tohle byla ta stránka, kterou byl ochotný Josephine ukázat. Pobavil jí nejvíce jeho slovy, aniž by to sám plánoval a to ona měla nejraději.* Budu na to čekat. *Viděla takových filmů tolik, že by je pomalu začala vyjmenovávat, kdyby se jí zeptal. Pro ní to byla zábava, při které nemusela příliš přemýšlet a mohla se ponořit do příběhu, který sázel na klišé a moment překvapení skoro s každou scénou.* Nebuď tak dramatický. *Poznamenala stále s pobavením. Předstírat uraženost jí dlouho nevydrželo, proto nechala konverzaci volný průběh, aby se přesunula k jinému tématu.* No... to ještě nevím, ale určitě mě bude poslouchat! *Odpověděla mu rozhodnutě a poté nad jeho dalšími slovy pokrčila ramena.* Asi bych ještě jeden drink zvládla. *Konstatovala nahlas a sama se postavila.* Možná. Nemůžu nic slibovat, ale máš větší šanci přežití. *Ta slova byla poměrně ironická. Společně s Hanbinem sešla ze schodů zpět do centra dění a rovnou čarou k baru, kde se barmanka rovnou ptala, jestli si zas dají to stejné. Josephine stále kousek opodál a zrovna se chystala něco říct Hanbinovi a zrovna v ten moment zaslechla výstřel. V šoku s sebou cukla a atmosféra se rychle proměnila, lidi ovládl chaos. Josephine přes škvíru mezi lidmi viděla, jaké tělo leželo na zemi a vytřeštila oči. Bez přemýšlení přeběhla k tělu, a když viděla tvář svého bodyguarda, padla na kolena. Jeho bílá košile už byla zabarvena krví a bylo jasné, že ta rána byla smrtelná, ale i tak mu Josephine položila ruku na místo, odkud proudila krev nejvíce.* Slečno Charlton... *Vydral ze sebe poslední slova její bodyguard. Josephine v neuvěření kroutila hlavou a podívala se do místnosti kolem sebe.* Zavolejte někdo záchránku! A policii! *Vykřikla zoufale a stále byla usazená u těla svého bodyguarda, krev už se dostala i na její šaty, ale to ji vůbec v ten moment nezajímalo.*
|
|
|
Post by Park Seojoon on Oct 20, 2020 8:31:42 GMT 1
*Měli podobný příběh. Seojun také nechtěl žít ve stínu svých rodičů, proto se vzdal rodinného byznysu, aby si založil svůj vlastní. Kdyby nepracoval tak usilovně, skončil by zpět u svých rodičů, ale jeho práce se vyplatila. Dnes si vedl pohodlný život a staral se o svůj byznys, jako o své dítě. Svým způsobem to tak bylo. Popisovala právníky takovým stylem, že skoro i sám Seojun litoval, že se do toho alespoň jednou ve svém životě nepodíval. Tohle byl ale svět pro někoho, jako byla právě slečna Reyes.* Jen z vašich slov je poznat, že ve své práci excelujete. Rozhodně pro to máte vášeň, něčeho takového si musí vaše klientela vážit. *I on dokázal ocenit, pokud někdo projevil vášeň ke své práci. Takoví lidé byli poté vždy ti nejlepší. Pro Seojuna byl toto vždy důležitý faktor, i při náboru nových zaměstnanců. Obzvláště ti, co pracovali přímo pod ním, museli prokázat, že tuto práci nejen chtěli, ale jak podstatná by pro ně byla.* Měl bych se někdy přijít podívat, jak přesvědčivá jste. *Našel by se den, kdy by se mohl přijít k soudu podívat. Pokud by přece jen někdy potřeboval její pomoc, rád by nejdříve viděl, jak dobrá tedy byla.* Lidem to musí připadat nemorální, ale někdo to přece musí dělat. *Odpověděl jí upřímně. Pozvedl zvídavě obočí, když zmínila svůj nejoblíbenější případ a čekal, co se z toho vyklube. Chvíli byl ticho, než přikývl.* Musel to být jistě zážitek, který s vámi zůstal. Nevím, jestli zde nepřekračuji čáru, ale mám pocit, že jste si jako člověka velmi jistá sama sebou, nebo se mýlím? *Svá slova dokončil s upřímným úsměvem. Položil sklenku na bar přesně v moment, kdy zazněl výstřel následovaný výkřiky. Zmaten tím, co se právě stalo, se otočil k místu, kde se hromadili lidé a povšiml si těla a mladé ženy, která u něj klečela. Následně stočil pohled k Raven, aby se ujistil, že jeho společnice byla v pořádku a naštěstí se zdálo, že byla.* Slečno Reyes, myslím, že možná na vás bude čekat práce. *Řekl opatrně a stoupl si vedle ní, v obavách že by tam vrah mezi nimi ještě byl.*
|
|
|
Post by Jesse Andonov on Oct 20, 2020 13:07:12 GMT 1
Po toľkých sklamaniach, čo si obaja už určite zažili sa nikto nemohol čudovať, že boli voči ľuďom okolo seba trošičku nenávistliví. Nie nadarmo sa hovorí, že život ťa naučí, v ich profesiách si nič iné ani dovoliť nemôžu. No niekedy je človek prosto unavený zo všetkých tých hier a ľudí, potrebuje si oddýchnuť a zažiť trošku živej, normálnej interakcie. Síce, s bežným človekom sa nerozprával ani teraz, do tejto kategórie Rosa teda určite nespadá, no bohužiaľ, už mu to asi bolo súdené a s inými by sa rozprávať ani nedokázal. A o čom by sa vôbec aj rozprával? Dúfal však, že dnešný večer prebehne v poriadku bez všemožnej drámy.... well, asi sa dosť mýlil, tak či onak, bol by to ďalší dôkaz že nemá veriť naozaj nikomu. „Zaslúžili, no ja osobne si myslím, že niekedy spravodlivosť nedobehne nikoho. Väčšinou tých najhorších nie.“ Hups Jesse, vieš o tom že hovoríš o sebe? Ak by bol rebríček najskazenejších ľudí v tomto meste, určite by si vyslúžil úctyhodné miesto. No prvý by nebol určite, na to tu boli iný. On niekde v maličkom kútiku duše bol stále ľudský. Počúva ju ako rozpráva o sestre, prikyvuje a srdiečko mu plesá z toho, že stále funguje všetko ako má. „To ma veľmi teší. Bol by som nerád, ak by sa niečo vymklo spod kontroly“ prekladom tejto vety je, že by ľudia, ktorí majú jej sestru chrániť a nedarilo sa im skončili s odsekanými prstami. To už sa však nestane, po toľkých rokov má pod sebe len tých najlepších a najvernejších. „Musí to byť fajn mať niekoho, na kom vám tak záleží.“ On nikoho takého nemal, ani súredencov, maximálne tak seba. Uvedomí si, že vo svojej mysli zachádza do príliš hlbokých tém a zatrasie hlavou, aby tieto myšlienky odohnal. „No, doslova určite nie, ale metaforicky má špinavé ruky každý tretí človek v tejto miestnosti“ pokrčí ramenami. Áno, pozval aj vážených gangsterov. Výnimočne tým nič nesledoval, len chcel, aby sa zabavili. Po nepríjemnej udalosti s čašníčkou ho poteší jej reakcia. Má rád ženy, čo sú si vedomé svojej sily a krásy. No nie príliš, aby ho nechceli náhodou prechytračiť. „Kedy pri vašej fyzicky a psychicky ťažkej práci stíhate byť ešte aj v spoločnosti krásnych mužov?“ podpichne ju, na čo sa jemne uškrnie. Naozaj sa mu však nezdá, že by Rosa stíhala ešte aj tento ohľad života. Keď sa ho spýta na Kaylu, prevráti očami. „Ani mi ju nespomínajte. Kde by bola, rozdáva uvítacie drinky pri vchode.“ Mávne hlavou smerom k vchodovým dveriam. „A naozaj nie je moja priateľka. Iba tu býva“ premeriava si ju ako otrávene stojí s tácičkou v ruke. Za ten otrávený výraz ešte dostane monológ. Štrngne si s ňou a záludne sa po usmeje. „Na vás, slečna Hall, na vás“ a odpije si zo svojho skleneného pohára. „Môžem vám vrátiť vašu otázku? Vy ste prečo dnes prišli sama? Váš priateľ je zaneprázdnený?“ Zrazu len však ich príjemnú idylku preruší streľba. Strhne sa smerom k zvuku a uteká na miesto činu. Uvidí mŕtveho bodyguarda, prejde si rukou po tvári. Prítomní už volajú políciu, je mu jasnéé, že pravdepodobne bude patriť medzi hlavných podozrivých, tak dúfa, že mu Rosa potvrdí, že bol stále pri nej.
|
|
|
Post by Rosaline Hall on Oct 20, 2020 15:12:20 GMT 1
*Okolnosti, v ktorých sa v posledných dňoch nachádzala jej pridávali na únave. Cítila sa byť viac a viac psychicky vyčerpaná. Jednoducho opäť nezvládala všetky tie nezmyselné situácie, ktoré mala v živote. Jej profesia bola ťažká hlavne na psychiku. Samozrejme ani profesia jej spoločníka nebola jednoduchá. Niet divu, že obaja potrebovali túto party ako akési odreagovanie od ich profesíjneho života.* Spravodlivosť dobehne každého, presne tak ako si to zaslúži. *Žmurkne na neho hneď po svojej odpovedi. Sama pracovala pod organizáciou, ktorá s nespravodlivosťou bojovala. Dokonca aj ona sama zabíjala len a len kvôli tomu, že nenávidela ľudí a ešte viac nenávidela nespravodlivosť. Podľa nej spravodlivý rozsudok dobehne každého tak ako si to zaslúži. Či už to bude Rosaline alebo jej spoločník, Jesse, každé z nich dobehne to čo si zaslúži. Aj ona sa jej svojim spôsobom vždy dočkala keď urobila chybu. Stále bola však len človek a uvedomovala si svoje chyby.* Ja tiež. *Prikvývne na jeho slová. Je rada, že je všetko stále pod kontrolou a jej sestre nič nehrozí. Nad tou celkom milou ale zároveň hlbokou poznámkou sa jej kútiky zdvihnú k úsmevu. Hneď na to však opäť vráti svoju tvár k tomu obvyklému kamennému pohľadu bez emocie.* Roxanne je jediný človek, ktorý mi ostal. *Prizná, ale nakoniec nad tým len mávne rukou. Nie je čas sa zamýšľať nad takýmito vecami. Teraz sa to dokonca asi veľmi nehodí vzhľadom na to, že sa stále nachádzajú na párty. Bola však pravda, že Rosaline, ktorej nikdy na nikom nezáležalo, pretože postrádala akýsi cit pre všetky tieto pocity lásky a podobne, myslela len na jej mladšiu sestru a na to ako sa jej darí. Možno bola jej sestra dokonca jediným človekom, na ktorom jej záležalo a ktorému dôverovala.* Je až ironické sledovať ako sa celý váš dom hemží vrahmi, zabijákmi, mafiánmi či dokonca možno policajtmi a aj tak sa z toho vytvorila príjemná atmosféra. *Tak isto nad tým pokrčí ramenami. Mať po kope všetkých týchto ľudí však priam volalo o to, aby sa v tomto dome skôr či neskôr stala nejaká katastrofa.* Viete, občas tá práca zahrňa spoločnosť krásnych mužov s prehnitým vnútrom, ktorých je potrebné zastaviť. *Po svojej odpovedi sa uškrnie. Rosaline vôbec nemala čas na mužov a na veci ako boli rande či podobne, pretože to jej práci časovo nevyhovovalo, ale keď musela tak musela. Bola to súčasť jej práce. Pobavene sleduje Jessea ako sa vyjadruje o svojej ''priateľke'' a po jeho odpovedi sa ešte obzrie ku vchodu, ale hneď vráti pohľad späť na neho.* Nevyzerá, že by ju to bavilo, ale keďže tu býva aspoň robí niečo prospešné. *Pokrčí nad tým ľahostajne ramenami. Štrngne si s ním a po jeho slovách sa ešte usmeje než do seba kopne svoj drink. Pri jeho ďalšej otázke sa z chuti krátko zasmeje a pobavene nad tým celým pokrúti hlavou.* Je od vás milé myslieť si, že nejakého priateľa mám pán Andonov. *Odpovie ešte stále pobavene a hoci chcela pokračovať, preruší ju výstrel. Nezaujato sa otočí k miestu činu a povzdychne si.* Jeden deň bez vraždy. Je to tak ťakžé? *Pokrúti nad svojimi slovami hlavou a hneď po jej spoločníkovi aj ona sa pridá ku krúžku, ktorý tam vznikal. Očami prejde každého zúčastneného, ale nakoniec aj tak len venuje svoj pohľad mrtvole a blondínke, ktorá sa nad telom skláňa.*
|
|