|
Post by Rosaline Hall on Oct 15, 2020 19:55:16 GMT 1
*V profesií, ktorú vykonávala Rosaline bolo akýmsi nepísaným pravidlom nedôvera. Väčšinou si dôverovali len medzi sebou v organizácii, pod ktorou pracovala. U Rosaline však táto nedôvera začala už pred mnohými rokmi, keď jej otec padol k zemi, pretože guľka preletela stredom jeho hlavy. Po tejto udalosti pochopila, že dôverovať ľuďom sa nemá za žiadnych okolností. Dostalo ju to však medzi najváženejšie osoby tohto mesta, pretože jej práca bola precízna a vždy vykonaná perfektne až do posledného detailu.* Na to musíte už musíte prísť sám, pán Andonov. *Ešte raz mu venovala pohľad, ktorý odpovedal tomu, že by ho možno najradšej videla bez všetkého toho zbytočného oblečenia, ktoré na sebe má, ale rovnako ako on, aj ona po svojej odpovedi prešla k jej bežnému chladnému výrazu tváre bez emocie. Nad jeho ďalšiou poznámkou len prikývne na súhlas. Mala pravdu. Jemne hlavu natočila k ženám, ktoré stáli kúsok od nich a nenávistne sa pozerali na Rosaline, ktorá im zrejme ukradla ich korisť na dnešný večer. Akoby na tom záležalo. Jej dnešným cieľom nebol hostiteľ tohto domu. Možno mala v pláne niečo úplne iné, ale zatiaľ jej celkom stačilo, že s ním trávila čas, pretože jej to hralo do kariet a tvorilo jej to slušné alibi. Pohľad vrátila opäť k jej spoločníkovi a mierne prikývla hlavou. *Polovica tohto mesta by si zaslúžila istú smrť alebo aspoň vyhostenie s tým súhlasím. A nebojte sa, počítam so všetkým na čom sme sa predtým dohodli. *Samozrejme, na ich dohodu myslela stále. Bola to síce dohoda, ktorú vytvorila mimo svojich nadriadených, ale stálo jej to za to. Kto by nechcel byť pod ochranou tej najväčšej mafie v meste?* Moja sestra...*Na chvíľku sa odmlčí. Bola pravda, že Roxanne už dlho nevidela. Vôbec netušila ako sa má. Nevedela kde presne sa nachádza. Jediné čo vedela bolo, že je živá a zdravá a to Rosaline akosi muselo na teraz stačiť.* ...má sa dobre. Chodí do školy a podobné tie tínedžerské veci. Je stále živá takže to beriem ako úspech. *Odpovie nakoniec hoci si svojou odpoveďou nebola vôbec istá. Vedela len, že Roxanne je niekde vonku na vlastnú päsť. Rosaline však počítala s tým, že mala ochranu od ľudí, ktorí patrili pod Jessea, takže by malo byť všetko v poriadku. * Oh áno, zabudla som, že tak vysoko postavení ľudia ako ste vy si ruky krvou zašpiniť nemusia. *Poznamenala. Nemyslela to však zle. Bolo samozrejmé, že ľudia na jeho pozícií nemusia ani len prstom pohnúť a nespravodlivosť sa vyrieši za nich akoby úplne sama. Na druhej strane Rosaline brala zabíjanie ako jej celoživotnú profesiu a možno by si za to všetko zaslúžila rovnako ako oni smrť, ale kto vie aký spravodlivý koniec koncov ten tam hore je. Spolu s Jesse-om prejde k baru a rovnako ako on sa usadí. Pomaly prejde pohľadom zo svojho spoločníka k čašníčke. Nad jej gestom sa len krátko pousmiala. Bolo vtipné sledovať ženy v miestnosti, ktoré žiarlili nad Rosou a jej prítomnosťou vedľa majiteľa tohto domu. Nad slovami muža, ktorý sedel vedľa nej sa uškrnie, a keď jej čašníčka podá pohár žmurkne na ňu. Vezme pohár do rúk a znovu venuje pohľad len a len jej spoločníkovi.* V poriadku. Presne ako ste povedal, nesiaha mi ani po päty. A k tomu, zvykla som si, že ostatné ženy žiarlia na moju prítomnosť vedľa krásnych mužov. *Pokrčí nad tým jednoducho ramenami.* Keď už sme pri tom. Kde máte tu vašu...priateľku? *Nechcela ho touto otázkou nejak uraziť či podobne. Skôr jej len prišlo vtipné, že trávil čas s ňou a nie práve so ženou, s ktorou ''zdielal'' tento dom. Hneď za tým pohár s whiskey nahla smerom k svojej spoločnosti, aby si mohli štrngnúť.* Na spoločné úspechy, pán Andonov. *Ešte si na to spolu nestihli vypiť a tak to Rosaline pokladala za správnu vec.*
|
|
|
Post by Raven Reyes on Oct 15, 2020 20:03:49 GMT 1
Ale ne, neznělo to špatně. *Odmlčela se.* Jen mi to potvrdilo nějaké moje domněnky, takže se není vůbec za co omlouvat. *Pokrčila rameny. Nemusel se cítit špatně. Vůbec to totiž neříkal vychloubačným hlasem, jakým by to slyšela od jiných mužů či žen. Navíc většinou ti, co to tak opravdu mysleli a co potřebovali to ostatním vnutit, ani tak důležití nebyli. Prostě middlemen kteří měli mylné představy o své důležitosti a mysleli si, jak jsou nenahraditelní. Což oni byli nahraditelní vždy a velmi jednoduše.* Také mě těší. *Poté, co si potřásli rukou ona tu svou stáhla zpět a znovu se chopila párátka v drinku. Jeho jméno jí už bylo povědomější než jeho obličej, ale stále nevěděla, kam si ho přiřadit. Nedošlo jí to, dokud jí neoznámil, něco o jeho společnosti.* Ah v tom případě bych měla znát i já vás, ale omluvte mě. Moc se obchodním právem nezabývám. Není to zrovna moje parketa. *Vysvětlila mu. Jednou nebo dvakrát jeho jméno ve své práci určitě zaslechla, ale netušila zda je to CEO nebo COO a už vůbec netušila, k jaké společnosti si ho přiřadit.* Hmm a využili jste vůbec našich služeb někdy? *Zeptala se se zájemem. Byť se obchodním právem nezabývala, vždy se zajímala o tom, jak jsou jejich klienti spokojení s ní nebo s jejími kolegy. Přeci jen se takhle dala dobře získat špína, kterou mohla použít ve svém posunu o příčku výš. Měla v plánu být do deseti let partnerem u Pearson & Darby, ale aby k tomu došlo, musí napřed eliminovat potenciální konkurenci ve formě jejích kolegů.*
|
|
|
Post by Park Seojoon on Oct 15, 2020 20:28:54 GMT 1
Tak to jsem rád. *Po jejích slovech se mu trochu ulevilo, ale netrvalo dlouho a už zas přemýšlel nad tím, co přesně si musela slečna o něm asi myslet. První dojmy byly důležité, Seojun sám v toto pevně věřil a vždy se snažil o ten nejlepší. Raven nečemu takovému musela dokonale rozumět. Právě její první dojem byl poněkud půvabný a vzbudil v Seojunovi i zájem ke konverzaci. A byl rád, že ani ona se tomu nestranila. Jeho tvář nebyla tolik známá mezi lidmi, se kterými neprojednával byznys, a proto ho nikdy neuráželo, když ho lidé jen od pohledu nepoznali na poprvé.* Sám jsem se tam ještě nikdy nestavil. A vím, že toto odvětí práva je pro některé nudné, i pro mě upřímně. *Dlouhé schůzky ohledně legálních metod, které mohou aplikovat, nikdy nebyly jeho šálek kávy. Měl svůj vlastní legální tým právníků, který se staral o vše potřebné a stejně tak měl i svého osobního pravníka, ale naštěstí ho nemusel tak často potkávat. Snažil se držet velmi čistý rejstřík.* Můj tým spolupracoval s týmem právníků od vás před pár měsíců, ale došlo k jistým neshodám. Myslím, že jsme se dohodli spolupráci na tom případě ukončit. Omlouvám se, asi to nezní zrovna skvěle, ale i tak věřím, že pracujete v jedné z těch nejlepších právních společností. *Jeho zkušenost s nimi nebyla dostačující, protože se mu nelíbila částka, jež si chtěli účtovat za práci, kterou by dělali jen z poloviny. Dovolil si napít ze své skleničky, než ji zas položil na bar a pohlédl na Raven.* Co je vaše parketa, slečno Reyes(ová?ugh) Obchodní právo to očividně není, takže při jaké příležitosti může člověk využít vašich služeb? *Se zájmem na ní hleděl. Něco jí jednoznačně odlišovalo od ostatních právníků, které ve svém životě potkal a to právě ho zaujalo.*
|
|
|
Post by Byun Baekhyun on Oct 15, 2020 21:54:20 GMT 1
*Ach party, to nebylo něco, co by si tento chlapec nechal jen tak ujít. Upřímně řečeno, ani příliš naplánoval se dnes na této akci zastavit, ale jeho přítel měl nějakou práci a jeho samotného sedět doma na zadku opravdu nebavilo. Kdyby to Felix věděl, pravděpodobně by mu několikrát zdůraznil, aby nechodil sám nikde pozdě v noci, avšak Baek byl připravený, dnes si s sebou totiž vzal pepřák, nebylo se čeho bát. Nebyl by to však Baekhyun, aby dorazil někam včas, samozřejmě na podobnou akci nesměl chybět dokonalý makeup, což ho ve finále poměrně zdrželo. Nikdy samozřejmě nesměl chybět dokonalý outfit a upřímně, za to, že si dával na vzhledu tak záležet ho nemohl nikdo vinit vzhledem k tomu v jaké zemi vyrůstal. V Koreji byl vzhled pravděpodobně to nejdůležitější, na malého chlapce a jeho život to mělo velký vliv. Měl ale štěstí v tom na podobné akce každý chodil, jak se mu chtělo, takže pokud přišel o hodinu později, všem to bylo jedno. Dnes se mu bohužel nepodařilo přesvědčit ani jednoho z jeho přátel, aby šel s ním, a tak se ve velkém baráku ocitl zcela sám, pokud samozřejmě pomineme mnoho hostů. Jeho plusem bylo to, že byl velice přátelský, nedělalo mu problém vydat se někam samostatně, jelikož se brzy začal s někým bavit. Jako asi každý si to hned namířil k baru, kde si objednal svou oblíbenou Piña Coladu, a poté se rozhodl trochu se porozhlédnout. Se svými červenými vlasy v davu lidí poměrně vynikal, avšak nebyl příliš vysoký, což mu pomohlo lépe zapadnout. Postavil se na chvíli na místo, kde nebylo tolik lidí, aby si mohl vychutnat svůj drink a porozhlédnout se po ostatních, na tváři mu přitom hrál jemný hravý úsměv, kterým se pyšnil téměř neustále.*
|
|
|
Post by Kim Hanbin on Oct 15, 2020 22:11:22 GMT 1
*Ani on nevedl příliš mnoho konverzací, nebyl zrovna upovídaný člověk, a tak mu stačilo těch pár slov, které občas prohodil doma s Jeonggukem. Každopádně promluvit si opět s nějakou slečnou bylo určitě stokrát lepší než si doma vyměňovat přátelské urážky se spolubydlícím.* To je asi pravda. *Přikývl.* Američani se v tomhle ohledu zrovna dvakrát nesnaží. *Podotkl s úšklebkem. Hanbin mluvil korejsky pouze v korejských obchodech či s některými svými přáteli, ale upřímně rozhodně preferoval spíše angličtinu.* Je to tak. Tohle město není zrovna skvělá volba. Nevím jestli jsi tu na návštěvě nebo na delší dobu, ale rozhodně bych ti nedoporučoval tu zůstat. *Pronesl upřímně.* To samozřejmě nemyslím nijak zle, ale děje se tu spoustu nehezkých věcí. *Z nějakého důvodu měl potřebu ji varovat, i když něco takového pravděpodobně už zjistila sama. Jakmile si přiťukli, ochutnal nápoj, jež Josephine vybrala a musel uznala přikývnout.* Není to vůbec špatný. *Zhodnotil.* Kdybych si dokázal zapamatovat název, pravděpodobně bych si to někdy zase objednal. *Skutečně se jednalo o trochu sladší nápoj, jak předpokládal, ale nebylo to nic přehnaně sladkého, whiskey tomu dodala ten správný říz, což z daného drinku dělalo lepší než například takové typické Mojito. Nad její otázkou se mírně zasmál.* Nebudu ti lhát, bydlím tu celý život a upřímně, příliš zajímavého jsem tady ještě nezažil. Myslím si, že právě z toho důvodu se tady pořádají podobné akce každý druhý den, ale kdybych měl být upřímný, to taky není žádná velká zábava. *Pokrčil nad tím pobaveně rameny.* Například ale můj spolubydlící chodí snad každý den na karaoke, nevím jestli je to in, ale já osobně se tomu snažím vyhýbat. Každopádně kdyby tě to zaujalo, ta možnost tady určitě je. *Nedokázal si představit nikoho jiného než Jeongguka, kdo by do místního karaoke chodil, ale evidentně se pár lidí našlo, když daná zábava ještě nezkrachovala.*
|
|
|
Post by Skye Wyler on Oct 15, 2020 22:15:59 GMT 1
*Dnes měla Skye volno. Nemusela pracovat a nemusela se ohlížet přes rameno, zda jí někdo nesleduje. Měla volno a měla v plánu si dnešní večer užít. Ne tuto párty byla pozvána spíše omylem. Vytáhla ven parta holek, se kterými občas trávila volný čas. Neměla moc přátel, ale tyhle slečny za kamarádky rozhodně považovat mohla. I když jim samozřejmě neříkala všechno, byly to poměrně normální holky a nepotřebovaly vědět, že přítel Skye je poměrně vysoce postavený člen mafie a nebo to, co ve skutečnosti dělá. Měly za to, že je prostě technical support u nějaké náhodné firmy a že ta práce prostě platí dobře. Bylo jí jasné, že kdyby se někdy o jejím životě dozvěděly pravdu, tak je to konečná. Proto se snažila si je držet trochu od těla, vždy měla moc práce, nebo někde byla s Bobbym či pomáhala s něčím Kyungseokovi (což byla málokdy pravda, ale to nemusely vědět). Dnes však měla po dlouhé době nejen čas si zajít ven, ale také chuť. Upřímně se na dnešní večer těšila, i když jí bylo jasné, že se parta rozuteče ve chvíli, co vejdou do domu. Holky, které jsou nezadané se tam budou snažit ulovit nějakého boháče a i ty zadané se někdy nenechají přemlouvat. Teda až na Skye samozřejmě. Ona o peníze neměla nouzi a nebylo snad nic, co by jí přimělo Bobbyho podvést. Jak předpověděla, tak se i stalo. Ještě drinky si obstaraly spolu, chvíli byly všechny na tanečním parketu, než kolem nich začala kroužit parta kluků jako žraloci. Jen zašeptala jedné kamarádce, že jde na vzduch a už mizela z davu do odlehlejší části domu, kde bylo méně lidí. Mezi nimi i chlapec s červenými vlasy, který se usmíval a díval na lidi kolem. Nemohla si pomoct a přistoupila k němu.* Nechci být zlá, ale trochu to vypadá, jakože máš v plánu nás tady všechny pozabíjet.
|
|
|
Post by Byun Baekhyun on Oct 15, 2020 22:41:31 GMT 1
*Mnoho lidí tu bylo v párech a mnoho dalších si člověka hledalo, Baekhyun však rozhodně nepřišel z takového důvodu. Ani on by nebyl nikdy schopen svého přítele podvést, byl ve vztahu který měl nadmíru spokojen a pravděpodobně už stačil fakt, že byl pornoherec. Ani on nesděloval lidem kolem sebe, co ve skutečnosti dělal, věděli to jen lidé, kteří mu byli skutečně nejbližší a ostatním prostě jen říkal, že je model, což lež nebyla, nikdo věděl nemusel, že to byla jen vedlejší práce. Rozhodně by však nemohl popírat, že se v domě nacházelo mnoho pohledných chlapců, nikdo z nich však nebyl Felix, což bylo jedině dobře, kdyby se podobný chlapec objevil bylo by go nadmíru divné. Možná, že jeho úsměv na tváři vykouzlila právě myšlenka na jeho vysokého přítele, který byl bohužel v práci, avšak Baekhyun ho i tak nechtěl tahat na každou party, která se konala, protože věděl, že to neměl zrovna dvakrát v oblibě. Pro menšího chlapce nebyl problém vyrazit občas samostatně a právě z toho důvodu tu nyní stál. Atmosféra byla příjemná a on upřímně jen doufal v to, že se tento večírek nezvrhne v nějakou další vraždu. Netrvalo dlouho co stál sám a brzy k němu přistoupila dívka jen o něco menší než byl on. Baek se nás jejími slovy jen zasmál, načež zakroutil nesouhlasně hlavou.* Myslím si, že já jsem ten poslední, kdo by tady chtěl někoho zabít. *Odpověděl upřímně.* Těší mě ale, že jsi mě oslovila i přes to, že působím jako vrah. *Dodal pobaveně, načež se opět napil ze svého drinku.* Mimochodem jsem Baekhyun. *Podal jí ruku.* Myslím, že je slušné se alespoň představit, když už jsme se začali bavit. *Věnoval jí vřelý úsměv.*
|
|
|
Post by Josephine "Josie" Charlton on Oct 15, 2020 22:57:21 GMT 1
*Josephine ještě často volala své rodině, která se o ní neustále bála a přála si, aby se vrátila zpět domů, ale situace jí to bohužel nedovolila. Jinak prohodila více slov s obsluhou v její oblíbené kavárně, než s někým jiným v tomto meště.* Přiznám se, že nemám Američany moc v oblibě. *Odpověděla mu s upřímností. On mohl být národností odsud, ale Josephine nebyla slepá a věděla dobře, že jeho kultura se také od té bandy neandrtálců lišila. Jeho slova nebyla nic, co by už sama dávno nevěděla, ale ocenila, že ji chtěl odradit.* Žiju tady a nemůžu jet zpět ke své rodině. *Řekla mu více, než by měla, ale tak dlouho si s nikým upřímně nepovídala, že to prostě šlo samo. Jeho poznámka o nehezkých věcech, jí akorát tak suše rozesmála. O tomhle věděla své.* Před deseti měsíci mi zavraždili manžela. Mám menší představu, co tím myslíš. *Toto nebyla žádná tajná informace, proto mu ji jednoduše sdělila. Potěšilo ji jeho varování, ale hodilo by se, kdyby jí například varoval o rok a půl dříve. V tento moment už byla v tom všem zapletená, aniž by sama chtěla.* Můžu ti ho napsat, nebo pokud se ještě setkáme, připomeň mi to a sama ti ho namíchám. *Její nabídka byla nevinná a sama si o tom nic nemyslela. Společnost ona vždy přivítala a prozatím ta jeho byla příjemná. I ona byla ráda za hořčí chuť whiskey, která dokonale doplňovala sladký syrup. Přikyvovala k jeho slovům a zdálo se, že i očima přejela přes celou místnost, než se zas vrátila k jeho tváři.* Zdá se mi, že se tu lidé nudí. I bohatí nemají, jak vynaložit se svým časem, a tak pořádají takovéhle akce? *Zas upila ze své skleničky, jejíž tekutina rychle ubívala. Měla by zpomalit, ale naopak chtěla více.* Možná bys mě se svým spolubydlícím mohl seznámit. Radši bych chodila na karaoke, než abych pořád dělala to, co doteď. *Nakonec do sebe zbytek drinku vyklopila, i přes to že to nebylo úplně elegantní. Věděla, že Hanbin zrovna něco takového řešit nebude.* Určitě sis všiml té gorily, co pozoruje každý můj krok. Nikam se sama nehnu, pořád je mám v patách a už toho mám plné zuby. Dnes večer jsi mě alespoň od toho zachránil. *Pohlédla mu do tváře s upřímným úsměvem na rtech, než krátce povzdechla a ukázala barmance, aby připravila dva další stejné drinky.*
|
|
|
Post by Kim Hanbin on Oct 16, 2020 7:10:21 GMT 1
Tak to rozhodně nejsi sama. Jsem poměrně vděčný za to, že nejsem zcela Američan, protože ani já je nemám zrovna dvakrát v lásce. *Odpověděl upřímně.* To chápu. *Přikývl.* Život ve Francii se musí jistě hodně lišit od toho tady. Je něco, co si myslíš, že je tady lepší? *Tato otázka ho opravdu zajímala, nikdy nebyl dál než o pár měst jinde, natož na jiném kontinentu.* To mě mrzí, upřímnou soustrast. *I když v tomto městě vyrůstal, nikdy netušil, co by měl na podobné oznámení odpovědět. Neznal sice její příjmení, ale vzhledem k tomu, že se to stalo právě tady byla velká možnost jejího manžela byl právě Hanbin. Možná bylo lepší, když neznal její příjmení, jinak by se cítil asi dosti nepříjemně. Jemu samotnému zabili rodiče, když byl ještě chlapec, takže chápal, jak se cítila, i když nyní už byl jeden z těch lidí, kvůli kterým se to dělo.* To zní dobře, v tom případě doufám, že se znovu setkáme brzy. *Nebylo stoprocentní, že vrahem jejího manžela byl právě on, jiných vrahů tady bylo mnoho, ale mladý chlapec měl podezření, že mnoho lidí nemá barák ve kterým vraždil zrovna přibližně před deseti měsíci. Své pití dopil a musel uznat, že se opravdu jednalo o jeden z těch lepších koktejlů, osobně byl spíše na tvrdší alkohol, ale tohle mu rozhodně neuškodilo.* Vypadá to tak. *Přikývl.* Vzhledem k tomu, že tu není co dělat nemají moc na vybranou. *Hanbin nepatřil mezi zmíněnou smetánku, avšak rozhodně už na tom byl peněžně daleko lépe než dříve, přeci jen nájemným vrahům lidé zaplatili mnoho.* Věř mi, že to opravdu nechceš, sice se neznáme, ale nejsem tak zlej, abych tě představil někomu jako on. *Odpověděl s humorem. Samozřejmě to myslel ze srandy, na druhou stranu něco pravdy na tom bylo, občas Jungkook dokázal být poměrně otravný. Pokud se chtěla opít, Hanbin by rozhodně neměl nic proti, zeovna on nebyl člověk, který by mohl ostatní soudit. Nenápadně se po jejích slovech ohlédl, načež přikývl.* Možná by se mi povedlo tě propašovat, ale nejsem si jistej, jestli bych chtěl riskovat jeho pěst v mém obličeji. *Hanbinovi se dívka sice zamlouvala, ale rozhodně se kvůli ní nehodlal nechat zmlátit a to si byl celkem jistý, že tahle gorila by ho nešetřila.* Jsem ale rád, že tě můžu zachránit alespoň tímto způsobem. *Dodal s galantním úsměvem, načež se napil z nového drinku, který před něj byl postaven.*
|
|
|
Post by Josephine "Josie" Charlton on Oct 16, 2020 9:56:28 GMT 1
Vždy jsem ráda, když potkám někoho, kdo k nim cítí podobný odpor. *Snad celý svět, všechny národnosti krom Američanů (a dokonce i původní obyvatelé Ameriky) neměli rádi Američani. Oni sami se neměli rádi. Zamyslela se nad jeho otázkou, doposud jí takovou otázku ještě nikdo nepoložil.* Možná oslavy těch různých svátků jako Halloween, jinak mě nic nenapadá. Ale budu ráda, když mi někdo zkusí změnit můj názor. *S upřímností mu řekla, možná to byla i narážka přímo pro něj. Pokud by měl námitky na její slova, mohl ji klidně přesvědčit o opaku. Nevěděla, jak odpovídat na tato slova. Vždy se jen lehce usmála a pokývla hlavou, aby naznačila, že si toho cenila, ale jak má člověk odpovědět na něco takového? Děkuji, že tě mrzí, že mi zemřel manžel? Bylo to trochu směšné. Raději přesunula konverzaci k jinému tématu.* Možná se naše cesty znovu propletou. Kdo ví. *Nemohla mu slíbit, že se potkají hned za dva dny či za týden, ale pokud byl někým, kdo chodil na tyto události, třeba právě zde se jim podaří se znovu setkat.* Možná bych taky měla něco takového pořádat. Nudím se skoro pořád. *Přemýšlela nahlas a pohlédla na Hanbina, který očividně nepatřil k těm nejbohatším, ale byla si jistá, že se mezi těmito lidmi stejně objevoval.* Mohlo by být zajímavé potkat někoho, kdo takhle často chodí na karaoke. Dříve jsem se dokázala spřátelit i s lidmi na ulici, on by určitě nemohl být horší, než to, co jsem potkávala. *Musela se ale nad tím zasmát. Hanbin se zdál opravdu bránit té představě, že by někoho takového někomu představil, což v ní akorát vyvolalo zvědavost. I její pohled spadl na muže, který pořád stál nedaleko od ní a nespouštěl z ní oči. Nemohla si pomoci a protočila oči.* Ocenila bych tvou snahu, ale také se obávám, jak by to skončilo. Jedině by ho někdo opil nebo zdrogoval, poté bych měla konečně klid. *To už jí dávno napadlo, ale nebylo lehké sehnat něco takového, co by jí k tomu pomohlo a byla si dost jistá, že to by z ní poté dělalo zločince. Rozhodně to nebylo legální. Povzdechla si a porozhlédla se zas kolem sebe.* I já jsem ráda, opravdu. Nutně jsem potřebovala kontakt s někým novým. *Jakmile to dořekla, tak se také napila a v ten moment si všimla, že její "strážící pes" byl zaplaven hromadou lidí. Jakou náhodou ho obklíčilo několik opilých lidí a mizel v davu, který se nezdál, že by se měl rozpustit. Využila toho momentu, že Hanbin měl skleničku ve své ruce a chytla ho kolem zápěstí, aby ho zatáhla za sebou. (sorry, že s ním manipuluju) Podařilo se jí utéct nahoru po schodech do patra, kde byl menší počet lidí a zastavila se až na velkém balkóně se sedačkami, kde se konečně v klidu usadila.* Omlouvám se, musela jsem toho využít. Klidně můžeš odejít, já jen... nedokážu cítit pokoj, pokud mě pořád sledují.
|
|
|
Post by Kim Hanbin on Oct 16, 2020 15:33:32 GMT 1
Myslím, že takových lidí je opravdu mnoho. *Přikývl.* Ale i já jsem rád, že sdílíme stejný názor. *Mohl se tu narodit a trávit tu celý svůj život, jeho názor to však neovlivnilo, díky bohu. Netvrdil samozřejmě, že všichni Američani byli stejní, přeci jen i on byl Američan, ale mnoho z nich spadalo do škatulky, kterou právě zmiňovali. Na její slova přikývl.* Já zbožňuju díkůvzdání, ale pravděpodobně jen kvůli všemu tomu jídlu. *Svátky byly skutečně velké plus, protože Amerika jich měla skutečně mnoho.* Rád bych ti sám ukázal, že je tu mnoho věcí, do kterých se zamilovat, ale zatím si to sám nemyslím, a tak by to asi byl celkem paradox. *Pokud mu dá Josephine možnost, jistě jí rád ukáže, co on sám má na Black Hollow rád, nebylo toho sice mnoho, ale něco by se jistě našlo. Stejně jako se nenašlo mnoho odpovědí na její větu, nenašlo se ani příliš na jeho odpověď. Byla to prostě věc, kterou člověk občas musel říct, ale ani ona sama se o tom jistě nebavila příliš ráda, proto se to snažil Hanbin co nejlépe obejít a byl upřímně rád, že se k tomu už nevracela.* To je dost možný. Jak si sama zmínila, nemáme moc možností se minout vzhledem k tomu, že jediné akce, které se tu konají jsou právě tyhle. *Dodal.* Pokud by ses rozhodla něco takového uspořádat, jistě bych rád přišel. Vsadím se, že party ve Francii jsou o dost lepší než ty tady, určitě by ti za to bylo hodně lidí vděčných. *Skutečně netušil, jakým způsobem se bavili lidé v Evropě, ale z toho co slyšel se to zdálo být na dost jiné úrovni.* Jestli budeš chtít, klidně tě seznámím, ale ujišťuju tě, že není zrovna o co stát. *Odpověděl se smíchem. Jeongguk by jí ještě vyplašil a pravděpodobně by se mu také vysmál, což Hanbin rozhodně nechtěl.* Věřím, že to musí být otrava, na druhou stranu mít v tomhle městě ochranku se opravdu hodí, vsadím se že v mnoha situacích bys za to byla vděčná. *On se dokázal ubránit sám, avšak i jemu to občas dělalo problém, proto se snažil problémům vyhýbat, u tak pohledné dívky jako byla Josephine by to však mohl poněkud problém. Sehnat nějaké drogy by jistě problém nebyl, ale udělat něco takového vlastnímu bodyguardovi by bylo asi trochu moc.* Nejsem si úplně jistej, zda jsem nejlepší volba, ale pokud ti to bude stačit, jsem pro. *Následně se vše událo poměrně rychle. Nejdříve ho její gesto překvapilo, ale brzy pochopil a následoval jí. Ne, že by měl příliš na výběr. Rozhodně mu něco takového nevadilo, přeci jen se necítil zrovna nejpříjemněji obklopen tolika lidmi. Jakmile se usadila, neváhal a posadil se vedle ní, načež se krátce zasmál.* No vidíš, ani jsme ho nemuseli zdrogovat. *Odpověděl s pobavením v hlase.* Nemusíš se omlouvat. *Dodal, načež dopil svůj drink, který se při jejím manévru už stejně skoro celý rozlil a prázdnou skleničku položil na malý stolek vedle sedaček.* Naprosto to chápu, navíc, asi bych v tak zalidněném prostoru o moc dýl nevydržel, takže jsi mi vlastně prokázala laskavost.
|
|
|
Post by Josephine "Josie" Charlton on Oct 16, 2020 15:59:49 GMT 1
*Jejich konverzace o různých Amerických svátcích jí připomněla, jak zbožňovala sváteční časy. S rodinou se vždy těšila na oslavy všech možných svátků, ale poslední měsíce je všechny strávila sama.* Tohle město je takový ztracený případ, co? *Zdálo se, že nezáleželo na tom, s kým se bavila. Nikdo z nich nedokázal najít jedinou dobrou věc, krom neskutečného toku peněz, který toto město představovalo. Nemělo cenu se vracet ke konverzaci, která byla všem nepříjemná. Ona už byla dávno zvyklá jí jednoduše prostě vynechávat.* Pokud někdy něco takového uspořádám, pošlu ti ručně psanou pozvánku přímo ode mě. U nás to rozhodně vypadá jinak, myslím, že by se ti to i líbilo. *Záleželo na tom, jestli byly pořádány mladistvými, nebo už dospělými, co měli práci a své vlastní peníze. Obojí však opravdu byl kulturní zážitek. Skoro jí i pžesvědčil, že nebylo oč stát, když se bavil o svém spolubydlícím, ale i tak mu řekla, že by jí to nevadilo. Byly situace, kdy se Josephine necítila v bezpečí, ale to už jednoduše byl život ženy.* Radši bych se uměla bránit sama. *Tohle byla myšlenka, kterou měla už měsíce. Její bývalý manžel by něco takového v životě nepovolil, ale no, teď už byl mrtvý. Představa, že by Josephine někoho zdrogovala byla neuvěřitelná. Tato dívka v životě snad neublížila ani mouše.* Ne, už tak mě lidi chtějí za mřížemi, nechci jim k tomu teď i dávat důvod. *Měla se chlapce zeptat, jestli se s ní chce vytratit z davu, ale místo toho jen reagovala na svou příležitost a zatáhla ho s sebou. Naštěstí podle toho, že se posadil vedle ní, čekala, že mu to tolik nevadilo.* Konečně klid. *Vyřkla tiše a pohlédla na Hanbina, který se zdál tím být pobaven. Nabídla mu krátký úsměv, než i ona vypila zbytek svého nápoje.* Tak tedy namáš zač. *Lehce se nad jeho slovy pousmála a zvedla pohled k večerní obloze. Z malého psaníčka vytáhla krabičku cigaret a jednu si vzala mezi rty, než krabičku pobídla Hanbinovi.* Kouříš? Pokud ne, tak doufám, že nevadí, když si zapálím. *Položila krabičku na místo mezi nimi a začala ve svém psaníčku hledat zapalovač, ale zdá se, že marně. Frustrovaně vydechla a vzala nezapálenou cigaretu mezi prsty.* Přesně moje štěstí, musela jsem doma nechat zapalovač.
|
|
|
Post by Raven Reyes on Oct 16, 2020 18:06:31 GMT 1
*Nad jeho poznámkou se musela upřímně zasmát. Měl pravdu. I jí osobně to nudilo, ale na druhou stranu viděla, že někoho může bavit ten pocit výhry, kdy pro svého klienta vyjedná lepší dohodu. Takové případy se však tak často neděly. Trestní právo byl jiný příběh. Bylo to něco dynamického a něco, co jí nikdy zatím neomrzelo. Jednou zastupovala sériového vraha, jindy závisláka, který řídil pod vlivem a občas i nějakého násilníka. Téměř vždy se jí povedlo pro své klienty vyjednat co nejnižší trest pokud vůbec nějaký. V tomhle byla dobrá. Necítila totiž pak pocit viny, když nějaký psychopat kráčel na svobodě. Byla to prostě a jen její práce.* Ahh to se vůbec neomlouvejte. I když je naše firma dost úspěšná, stále tam jsou lidé, kteří nejsou zrovna moc kompetentní. Takové případy nám akorát ukážou, zda je zaměstnanec přínosem či ne. *Byli to prostě právníci. Účtovali si neskutečné peníze za něco, co by zvládl i student práv zadarmo. Byl to ale byznys a peníze se nějak vydělávat prostě musely.* Řekněme, že kdybyste náhodou někdy někoho zabil a potřeboval jste, aby vám to prošlo, vaše nejlepší šance na úspěch jsem já. *Usmála se a vytáhla párátko s olivou ze skleničky a olivu následně vložila do úst.* Neberte to tak, že bych předpokládala, že jste nějaký kriminálník, je to vše jen čistě hypoteticky samozřejmě.
|
|
|
Post by Kim Hanbin on Oct 16, 2020 19:36:08 GMT 1
*Hanbin žádné svátky nikdy příliš neslavil. Když byl malý, bylo to trochu něco jiného, ale od dob, co mu zavraždili rodinu jednoduše ztratil důvod. Občas, když na to měl náladu se nějaké sváteční akce účastnil, příliš to pro něj ale už neznamenalo.* Líp bych to asi nenazval. *Přitakal. Toto město bylo jednoduše jedno z těch horších, ne-li nejhorších. Na první pohled se zdálo zcela normální, ale jakmile tu člověk strávil trochu času, zjistil, že rozhodně nespadalo pod pojem obyčejné a už vůbec ne dobré. Ať už by se člověk zeptal kohokoliv, kdo se tu narodil nebo tu bydlel dostatečně dlouho, mohl potvrdit, jak hrozné to tu bylo.* No tak v tom případě se budu rozhodně těšit, myslím, že bys byla asi první, kdo by tady něco takového udělal. *Většinou se někde objevilo nějaké oznámení nebo o tom nějakým zázrakem prostě všichni věděli, veškeré zprávy se tu šířily opravdu rychle.* Pokud tvrdíš, že by se mi to líbilo, jistě máš pravdu. *Dodal ještě. Zdálo se, že Josephine byla zvyklá na zcela jiný level, bohužel v tomto městě neměla příliš na vybranou, nic jiného než se přizpůsobit jí nezbývalo.* Tak to asi každý. *Přikývl.* Nabídl bych ti, že tě něco naučím, ale nejlepší možností je jednoduše nosit s sebou nůž. *Nechtěl ji nějak děsit, ale jak už jistě sama zjistila i ze své vlastní zkušenosti, neříkal nic než pravdu.* Asi by to nebylo rozumné. *Přikývl. Možná se měla nejdříve zeptat, ale chápal, že jednala v zápalu chvilky, nemohl ji za to vinit, bylo logické, že si chtěla od neustálého pozorování odpočinout, muselo to být značně nepříjemné.* Souhlasím, tahle akce nebo co to vlastně je, je rozhodně jedna z těch klidnějších, ale i tak je tu na mě příliš moc hluku. *Rozhodně by do dívky jako byla ona netipoval, že kouří, avšak zdání klame, jak se říká, člověk by neměl soudit knihu podle obalu.* Určitě mi to nevadí, dám si rád. *Vzal si od ní cigaretu, načež sledoval jak v mále kabelce hledala s největší pravděpodobností zapalovač.* Ještě štěstí, že jsi tu se mnou *Odpověděl pobaveně, načež vytáhl z kapsy zapalovač. Počkal než si dala cigaretu k ústům a nejdříve zapálil její cigaretu a následně i svou. Potáhl si, načež se opřel zády o gauč.* Mnohem lepší. *Vydechl spokojeně kouř. Nechápal lidi, kteří v tomto městě nekouřili. Každý měl svůj způsob jakým se vyrovnával se stresem, pro Hanbina to však rozhodně byl nikotin.*
|
|
|
Post by Josephine "Josie" Charlton on Oct 16, 2020 20:33:12 GMT 1
*Aspoň, že i někdo zdější souhlasil s jejím názorem na toto město. Byla tu jen pár let a už si vytvořila silnou averzi proti každé části tohoto města. Lidé se tvářili, jako by netušili, co se dělo za zavřenými dveřmi. Vrahové tu nejspíše chodili po ulicích mezi ostatními občany a zákon jim nikdy nesahal ani po paty. Josephine si přála, aby mohla zmizet. Aby se mohla vrátit, ale všechno bylo příliš složité.* To se tady nedělá? *Při zamyšlení nad tím, jak se o dnešní akci dozvěděla, tak také došla k závěru, že prostě jen o tom někde slyšela. Josephine by ale nechtěla, aby přišel kdokoliv a takhle se jí procházeli po domě. Něco takového mohl udělat jen někdo velmi nezodpovědný, nebo někdo, kdo se neměl čeho bát. Mohla zaručit Hanbinovi, že by se mu jeho událost líbila, pokud ho tyto nudily. Její život zpět ve Francii nebyl ani trochu podobný tomu, jak si žila zde, ale musela se velmi rychle aklimatizovat, když se sem přestěhovala. Jeho slova o obraně ho překvapila. A také z nich pochopila, že Hanbin byl schopný se sám ubránit od možného nebezpečí.* Když má člověk na obranu nůž, neznamená to, že se k tomu člověku musí dostat blízko? *Zvídavě se ho zeptala a přemýšlela nad tím, jestli právě její společník u sebe takovu zbraň měl. Souhlasila s jeho slovy, že by to nebylo rozumné a celý ten nápad naprosto vyprostila ze své mysli.* Jaká akce je teda pro tebe ideální? *Zajímalo jí, jak by vypadala jeho ideální párty, nebo večer mezi lidmi. Josephine měla radši, když mohla zřetelně slyšet své společníky a měli spíše menší uzavřenou společnost. Kouření byl zlozvyk, který si přivezla s sebou až z Francie, ale v posledních měsících si dávala cigarety jen výjimečně.* Myslela jsem si to. *Přiznala s úsměvem a byla ráda, že si od ní vzal cigaretu. Nebylo to ono, pokud měla kouřit samotná.* Opravdu jsi můj zachránce. *Usmála se na něj znovu, přičemž se trochu naklonila, když ji zapaloval cigaretu. I ona se zády opřela o pohovku a pomalu vdechla kouř z cigarety. Zase vydechla kouř a stočila pohled k Hanbinovi. Prozatím jí byl dokonalým společníkem, ale stejně na něm bylo něco zvláštního, ale ona musela působit stejně.*
|
|