|
Post by Jiwon Bobby Moreau on Sept 17, 2018 11:50:55 GMT 1
Jednoduše jste v tomhle městě nemohli spoléhat na první dojem. Jak se říká, nesuď knihu podle obalu, to ke zdejším lidem vskutku sedělo. Bobby sice byl v mafii, pár lidí už zabil, ale vždy to byli zlí lidé, nezabil by jen tak pro zábavu, sice byl mafián, ale to ještě neznamenalo, že byl chladnokrevný vrah. Za ta léta, která strávil se špatnými lidmi mohl Bobby říct, že do lidí docela viděl. Musel se s ním nejdříve chvilku bavit, ale následně dokázal vyvodit, co to asi tak je za člověka. Prokouknout člověka z Black Hollow bylo těžší, než se zdálo, ale postupem času jste tomu přišli na kloub. Rád působil na lidi příjemně, to že byl v mafii ještě neznamenalo, že by z něj lidé museli mít strach, samozřejmě, že když chtěl, i on si uměl vysloužit respekt, ale raději byl s lidmi zadobře, než aby se báli. Rozhodně to nebylo jako ve filmu, kde byl každý mafián zlý člověk, tak to v reálu opravdu nechodilo. Ovšemže o sobě netvrdil, že by byl nevinný, moc dobře věděl, že to, co dělá není nic dobrého, ale nějak se hold uživit musel, a jakmile jste se do mafie jednou dostali, nebylo z ní cesty ven. Kdyby se Skye dozvěděla, co doopravdy dělal, nelhal by jí, moc dobře věděla, jak to v mafii chodilo, a i kdyby jí to možná překvapilo, bylo jí jistě známo, že kdyby ji chtěl zabít, už by to dávno udělal, a tak se neměla čeho bát. Neměl však zatím potřebu jí takovou informaci sdělovat, oba o sobě něco věděli, ale raději se bavili spíše jen tak nezávazně, oběma to vyhovovalo a nemuseli se bát, že by na sebe něco prozradili. Bobbyho konverzace se Skye vždy bavila, nebavili se sice o ničem podstatném, ale to bylo kolikrát lepší. „To mi povídej, vrazil jsem do ní už tolik a ona se mi ani pořádně neodvděčí.“ Ušklíbl se. Takovéto narážky mohla pochopit jen ona, a to se mu líbilo. „Ale stojí mi za to, co bych dělal, kdyby mě opustila.“ Přiložil si ruku na srdce, načež hraně vydechl. Chápal by to, auto to bylo tak drahé, že se na něj člověk skoro bál sáhnout, ale konec konců, pořád to byla jenom věc, která se dala vždycky nahradit. Měl své auto rád, ale rozhodně na něm nijak citově nelpěl. Nad její poznámkou se zasmál. Vždy ho dokázala svými slovy potěšit. „Připadám si s tebou vždycky jako v GTA.“ Odpověděl pobaveně.
|
|
|
Post by Gavriil Vaganov Dorn on Sept 17, 2018 15:40:12 GMT 1
Vlastně ji ani nijak zvlášť zastrašit nechtěl. Díval se tak na lidi čistě už ze zvyku a možná i proto, že jim chtěl dát najevo, že příliš nestojí o kamarádíčkování. To, že neuhnula před jeho pohledem bral pouze jako úcty hodnou věc a taky známku toho, že by si na ni možná měl dávat pozor. To se ovšem týkalo většiny lidí, co sem přišli. Jejím slovům se jen ušklíbl. "Ten by si měl hlídat každý, kdo pojede závod," tiše odvětil svým chraplavým hlasem. I on řídil od útlého věku. V Rusku se to moc neřeší, kdo sedí za volantem nebo alespoň dříve a tak jako člen ruské mafie zastával funkci poslíčka... A čím rychlejší jste, tím dostanete víc peněz. Navíc se sem tam dostanete do nějaké svízelné situace s policii, kdy je nejlepší získat čas rychlou jízdou, vystoupit v zapadlé uličce a prchnout po střechách... Navíc s jeho rychlými reflexy řídí opravdu dobře. To samozřejmě neznamená, že vyhraje... byl si jistý, že všichni účastníci dnešních závodů jsou vynikajícími řidiči, rozhodně je tedy nehodlal podceňovat a sebe přeceňovat, to neměl ve zvyku. Však se ukáže, kdo je opravdu nejlepší a nebo kdo má sakra velké štěstí. Nad jejím dalším dotazem pozvedl obočí a s odpovědí vyčkal až na to, když jej specifikovala trochu blíž. "Vlastně jo," přikývl a bezostyšně si ji pomalu prohlížel, zatímco si zapalovala cigaretu. Když pak k němu napřáhla ruku s krabičkou, pousmál se. "Jo, díky," natáhl se pro jednu cigaretu a pak zalovil v kapse, aby vytáhl zapalovač. Pak si strčil cigaretu do pusy a zapálil si ji stejně jako ona před chvílí. Pak dos sebe pomalu natáhl kouř.
|
|
|
Post by Skye Wyler on Sept 17, 2018 15:58:13 GMT 1
Někdy bylo těžké rozlišovat, kdo je špatný a kdo je dobrý. Podle nějakých lidí by totiž patřila mezi ty špatné i sama Skye s tím vším, co provedla. Přeci jen nabourání se do přísně střežených vládních informací jen tak pro zábavu taky nebyla zrovna dobrá věc. Pomáhala zločincům, okrádala stát i spoluobčany a sama si mohla udělat přístup k tajným informacím bez jakékoliv prověrky. Za normálních podmínek by to z ní dělalo kriminálníka a nejspíše i špatného člověka, ale v jejich městě se tyhle hranice mazaly. Skoro jako by lidé měli dvě osobnosti. Tu dobrou, kterou ukazovali v běžném životě, a tu špatnou, která patřila všem nelegálním pohnoutkám. Upřímně pro Bobbyho jiné členy mafie, kteří věděli o její totožnosti a povolání, by bylo nejjednodušší jí jeden den prostě sejmout. Takže kdyby mu jeho šéf jednou přikázal, aby se o ni postaral, nejspíš by neměla šanci. On by svůj úkol musel splnit a ona by neměla ani tušení. Proto možná bylo lepší, že nevěděla, jaké postavení v Draco má a nemusela se alespoň zbytečně strachovat. Představa, že by se k ní nakonec dostal někdo známý byla ale zvláštní, myslíte si, že někoho znáte a pak přitom můžete skončit s kulkou mezi očima. Skye se zařekla, že kdyby se jí to někdy stalo, vrátila by se jako duch a uhnala by ho k šílenství. Jako kdyby to mohla nějak ovlivnit. "Zlomila by ti srdíčko, kdyby tě opustila pro někoho, kdo ji lépe vyleští?" S hraným soucitem se na něj podívala. "Ale upřímně bych se o tebe nebála." Luskla prsty na levé ruce. "Takhle snadno by sis našel novou. Mladý, pěkný, finančně zajištěný… Máš takovou tu tall dark a handsome vibe. Na to holky v dnešní době letí." Zasmála se a zavrtěla hlavou. Byla to pravda. Hodně dívek chtělo nebezpečného kluka, který by byl hodný a milý jen na ně, kterého by mohly změnit. Jako školní projekt nebo dobročinné práce. Lidi se jen tak mávnutím kouzelného proutku nezmění, a proto jí takový mindset přišel naprosto absurdní. Vždy si akorát přidělaly spoustu problémů, anebo je to chování přestalo bavit a přesunuli se k někomu jinému, o kterém si myslely znovu to samé. Neustálý kolotoč stejných událostí. "Myslíš, jakože se každou chvíli můžu jen tak nabourat do banky a pomoct ti ji vykrást?" Zasmála se, ne že by to nedokázala, ale jen ji to přirovnání přišlo vtipné.
|
|
|
Post by Jeon Jeongguk on Sept 17, 2018 16:52:09 GMT 1
Z její strany to bylo spíše tak, že měla už plné zuby lidí, kteří se neuměli chovat. Nebo lidí celkově. Od té doby, co se od všech izolovala, její styk s lidmi byl tak minimální, že už možná zapomínala, jaké to bylo potkávat různé odlišné lidi. Její kamarádi se vždy divili, jak bylo možné, že toho tolik vydržela, kdykoliv se k ní někdo choval špatně. Dříve měla ve zvyku vše lidem hned prominout a prostě pokračovat normálně životem, ale proč by měla teď? Poté, co si na ní žal a žást udělali své, její pohled na věci se drasticky změnil. Její vysvětlení nebylo nic skvělého, spíše to řekla jen, aby si tu situaci ještě více nezhoršila. Mohlo jít být nakonec jedno, co si tito dva mysleli. Přeci jen jí byli oba cizí a po dnešním večeru je už nikdy nebude muset potkat, nebo v to alespoň právě doufala. Asi se udobřila s tím prvním, jelikož jeho jednoslovní odpověď nezahrnovala žádné další nadávky a ještě k tomu se posadil. “Už to nikam neberu,” zvedla ruce a pokroutila hlavou. Mohli vlastně být rádi, takhle se nemuseli s nikým dělit, když to vzala do toho davu lidí. Po Hanbinově oznámení toho, jaký jazyk právě použila, jen nestarostně pokrčila rameny. Zaposlouchala se do jeho slov, které rozhodně nebyly milé, ale to byl jen její odhad. To už se tam objevil i ten druhý. Suše se zasmála nad jeho poznámkou. “Nevím, co řekl on, ale já jen řekla, že neumím anglicky.” Pokrčila rameny, možná byla její slova mnohem klidnější, ale to rozhodně nebylo, jak se cítila, když právě promlouval ten druhý mladík. Překvapeně pozvedla obočí, když slyšela jeho poměrně ostrý výběr slov. S ním musela být opravdu sranda. Deborah sledovala, jak neformálně s ním ten první mluvil a došlo mu, že ten ‘Hobi’ a ‘První chlapec’ se asi znali. Vzhledem k tomu, že ho oslovoval jménem. Neměla to ale štěstí? Ztuhla, když jí došlo, že Hobi mluvil s ní a po celém svém těle cítila husinu. Došlo jí, že nepotkala jen někoho nevrlého, potkala ty samé lidi (svým způsobem), co zabili jejího přítele. Ty, co si mysleli, že si mohli zahrávat s cizími životy. Ta myšlenka ji trochu zaskočila, nechtěla dát najevo, že se právě bála, ale její ruce se začaly potit, i když ona se na něj dívala s prázdným výrazem. Před měsíci by mu řekla, ať to klidně i udělá, teď by ta slova ze sebe ani nevynutila. “Jo, chápeme se.” Přikývla pomalu. Zajímavé, že Hanbina jejich hádka pobavila a Deborah naprosto vyděsila, nebo spíše její konec. Nakonec se rozhodla, že si ty blbý chlebíčky taky dá, když už jí kvůli nim oba vyhrožovali.
|
|
|
Post by Rosaline Hall on Sept 17, 2018 20:39:50 GMT 1
Bolo jasné, že muž s ktorým sa dala do reči nebol vôbec výrečný a už vôbec na ňom nebolo vidno, že by sa s ňou chcel rozprávať. Ani sa mu vlastne nečudovala, pretože toto mesto také proste bolo. "To je pravda. Môže sa stať čokoľvek, pretože sme v Black Hollow." Musela nad tým pokrčiť ramenami. Toto mesto ju už ničím nemohlo prekvapiť. Ani by sa nečudovala keby sa uprostred závodov stala nejaká búrčka, ktorá by bola naplánovaná voči jednému z účastníkov. Preto možno Rosaline nechcela, aby jej niekto pomohol s autom, pretože nikomu okrem organizácie nedôveruje. "Myslela som si. Keby si bol z mesta určite by som o tebe vedela." Prezrela si ho ešte raz pričom trochu prižmúrila oči, aby na neho videla ešte o niečo lepšie. Vážne by si ho v meste všimla keby sa tu pohyboval viac. Rosaline vedela o ľudoch tohto mesta viac než by si bol niekto schopný zapamätať. Tohto muža by si určite všimla a venovala by mu pozornosť ako každému kto sa jej v tomto meste nepozdáva. Počkala kým si od nej vytiahne cigaretu, aby mohla krabičku odložiť na miesto odkiaľ ju vybrala. Vyfúkla hlúčik dymu, ale pohľadom stále ostávala na neznámom. "Nie si moc ukecaný ako vidím." Podvihla jedno z obočí. Ani ona sama toho veľa nenahovorila, ale dnes na to mala svojim spôsobom celkom náladu.
|
|
|
Post by Jiwon Bobby Moreau on Sept 18, 2018 14:57:53 GMT 1
Celkově byla mezi zdejšími lidmi jiná měřítka, koho tady považovali za normálního člověka by byl v jiném městě považován za sériového vraha. Bobby netvrdil, že když někoho zabil, nebyl vrah, jen mi to v tomto městě přišlo méně hrozné, než kdyby se to stalo někde jinde. Vzhledem k tomu, že vyrůstal tady, podepsalo se o na něm, kdyby se sem jen přestěhoval, viděl by to dost možně jinak, ale on tu žil vždy, proto to pro něj bylo v rámci možností normální. Upřímně, kdyby se jejich město najednou z ničeho nic změnilo v normální, všichni by šli do vězení. Skye pomáhala zločincům a možná proto je pak musel Bobby zabít. Oba měli na rukou krev cizích, ale šlo o přežití, neměli na vybranou. Nebyl v tom nevinně, to samozřejmě ne, ani jeden z nich nebyl bez viny, ale pořád na tom mohli být mnohem hůř. To byla asi jedna z největších nevýhod, pokud jste měli přítele ve stejném odvětví, nikdy jste mu nemohli zcela věřit. Byla pravda, že Skye toho udělal už dost i proti mafii ve které byl Bobby, ale kdyby, a to měl každého nenávidět, nebavil by se prakticky s nikým. On nebyl šéf, proto ho nějaké maličkosti nemuseli zajímat. Skye jim byla někdy jistě na obtíž, na druhou stranu, kdyby ji zabili o hodně by přišli, tak ochotného a schopného hackera jste jen tak nesehnali. Bobby se v mafii staral o víc věcí, jeho práce nebyla jen zabíjení, spíše naopak, zabil jen párkrát, ale i tak, rozhodně se to počítalo. Byl poměrně schopný a lidi mu lehce uvěřili, protože byl sympatický, to byl jeden z hlavních důvodů, proč šéf posílal jeho. Pokud by však musel zabít Skye udělal by to fér. Doufal však, že taková situace nikdy nenastane. „Přesně tak.“ Přikývl. Bobby se nad jejími dalšími slovy musel opět usmát. Jak by mu také nebyla konverzace se Skye příjemná, když mu takhle lichotila. „Ale no tak Skye, nelichoť mi tolik, ještě se budu červenat.“ Hraně si dal ruku před ústa, načež se zasmál. Byla pravda, že se na něm dívkám líbil především jeho záhadný život, Bobbymu však nepřišlo, že by na tom bylo něco sexy, spíše mu přišlo hloupé, že jim něco takového přijde atraktivní. Pravděpodobně si některé holky mysleli, že to bude jako ve filmu se špióny. Jenomže tak to ve skutečnosti vůbec nevypadalo, možná by Bobby musel svojí přítelkyní s největší pravděpodobností zabít, jelikož by slyšela něco, co by neměla. Přesně proto přítelkyni neměl. „No a ne snad?“ Ušklíbl se. „Kdybych byl náhodou někdy na mizině, jsi první, komu budu volat.“
|
|
|
Post by Min Yoongi on Sept 26, 2018 14:43:44 GMT 1
Pokud už se stalo, že Yoongi nemohl svou přítomností Jiminovi stěžovat ale také vylepšovat dny, vždy si dal pozor na to, aby mu alespoň napsal něco. Mohl ráno ještě ležet v posteli, zatímco věděl, že Jimin už byl na cestě do práce, a proto vždy jen poslal nějaké poslední uložené meme na jeho telefonu a následně nějaký blbý fórek, než vždy zas na pár hodin usnul. Zdálo se, že Yoongi se probouzel ráno, jen aby mu stihl napsat ještě před jeho prací. Vykuleně se na něj podíval, když řekl přesně, jak dlouhou už se znali. Něco takového by od něj nečekal, od sebe ano. On to taky věděl, jen možná hodiny mu unikly. “Tohle je taková věc, kterou bych řekl spíš já, než ty. Ještě i ty přesný hodiny? No to mě poser.” Nevěřícně pokroutil hlavou, potěšilo ho to, to byla pravda. Vlastně kdyby nebyl mezi lidmi, udělal by z toho něco většího a nejspíše by nadšením skákal na místě. “Rozhodně jsem ti neřekl ještě všechno, možná tak devadesát osm procent mýho celýho života.” Pokrčil rameny, jemu nevadilo, že Jiminovi řekl každý detail ze svého života. Průlom pro něj bylo, když se mu prakticky zhroutil na jedné z jejich huli session. Pamatoval si, jak moc se snažil na sobě nedat znát, že něco bylo špatně, ale jakmile jen promluvil, všechno se to z něj vylilo. Věřil Jiminovi, proto si dovolil před ním být bezbranný a ukázat mu kousek sebe, který před lidmi nikdy neukazoval. I takové maličkosti jako jeho nelibost ke krvi byly ale pro Yoongiho důležité, aby něco takového přece věděl jeho nejlepší kamarád. Tak rád říkal ty dvě hloupá slova. 'Nejlepší kamarád.' Bylo to skoro až hloupé, jaké nadšení to v něm probouzelo. Rád si poslechl, jak mu Jimin vykládal o nějakých potřebách, a aby si na pár dní také udělal volno, prostě rád slyšel, že takové věci jeho zajímaly, ale Yoongi neznal nic než život, kterému byl naučen. Ten jeho každodenní skluz, kdy vlastně po většinu dne jen lítal po městě, než se právě šel odreagovat tím, že šel za Jiminem. "Ale já podle mě ani nemám žádné vlastní potřeby. Dělám všechno, co mě baví." Pokrčil rameny, byla to pravda. Nepotřebovala toho více, všechno, co dělal, mu stačilo bohatě. Pokud by si dal na den volno, nejspíše by ani nic nedělal. Nebo by stejně ten den chtěl trávit společně s Jiminem, který by ho po pár hodinách už měl zas plné zuby. Chtěl od něj specificky slyšet, co si myslel, ale spokojil se i s tím málem, co mu Jimin nabídl. Opravdu dobře, to člověku jako Yoongi od člověka jako Jimin, stačilo až až. "Děkuju, to jsem chtěl slyšet." Zasmál se krátce, když dosáhl svého a zmateně se podíval jeho směrem, když znovu promluvil. Copak se mu nelíbila tahle promenáda, kterou pro něj dělal? "Ty se za mě stydíš?" Podíval se na něj s ohrnutým spodním rtem, ruce vložil do kapes své bundy a díval se na něj takhle zblízka, než zase zmizel. "Mám takový pocit, že možná se za mě nestydíš, ale nechceš, abych se třeba nezalíbil někomu a nenechal tě tu samotného, no není se čeho bát. To se nestane." Spokojeně se chytl jeho paže a opřel si hlavu o jeho rameno. Na nějaký osobní prostor nebral ohledy, raději se na něj zavěsil a s úsměvem vzhlížel k jeho tváři. "Yoongi patří jen k Jiminovi, to je jasná věc."
|
|
|
Post by Park Jimin on Sept 30, 2018 1:33:05 GMT 1
Jimin bol ten typ človeka, čo si väčšinou stretnutia s ľuďmi ledva pamätal a ak áno, určite si nepamätal aj hodiny. No stretnutie s Yoongim bolo pre neho dôležité, takže si ho pamätal aj keď to najprv nechcel a dosť dlho sa presviedčal, že priatelia nie sú a nikdy nebudú. Trvalo to dosť dlho ale nakoniec sa na niečo také vykašľal a konečne si priznal, že predsa len priatelia sú. Najlepší priatelia. Častokrát premýšľal, aké by to vôbec bolo keby mu tú jeho objednávku vtedy nepriniesol Yoongi a či by sa vôbec stretli. Potom si ale spomenul na všetky tie jeho úrazy, ktoré mal za tie tri mesiace a vtedy si bol viac než istý, že by sa určite stretli. Otázne bolo, či by sa začali priateliť ako pri tej objednávke. „Mám ti povedať aj minúty?“ Opýta sa otázku, po ktorej si znova vytiahne mobil aby si pripomenul koľko je hodín. „Asi 47 minút. Sekundy už ale neviem, takto sa o to naozaj nezaujímam.“ U neho bolo toto asi naozaj dosť prekvapujúce ale to stretnutie bola dosť veľká zmena v jeho živote. A dosť veľká. „Páni. To by si mal napraviť a povedať mi tie dve percentá čo zostali, nemyslíš? Aj keď netuším, čo nové by som sa o tebe dozvedel. Viem dokonca aj tvoju krvnú skupinu a veľkosť tvojich topánok, tak čo si mi ešte nepovedal?“ Nemyslel tú otázku vážne, nechcel aby mu tu odrazu povedal ďalšie veci o sebe, skôr len premýšľal nad tým čo mohol vynechať a nepovedať mu to. Všetky zaujímavosti o jeho najlepšom priateľovi mal uložené v hlave, dokonca sa mu aj stalo to, že si objednal jedlo a až pri jeho doručení zistil, že nebolo jeho obľúbené ale Yoongiho. A podobné veci sa mu stávali čoraz častejšie. Samozrejme vedel, že všetko čo Yoongi robil ho bavilo, dokonca aj to hlúpe prevážanie na bicykli, ktoré skôr nemal rád Jimin Nemal nič proti cyklistom ale mohlo sa mu čokoľvek stať. Mohlo sa niečo stať aj v aute, to nepopieral ale na bicykli to bolo rovnako nebezpečné. A on proste nemal rád, keď bol Yoongi zranený. „Že ja sa vôbec snažím.“ Povzdychne si nad tým a jednoducho len mávne rukou, nech to nechá tak. Nie je to prvýkrát čo mu hovorí niečo takéto ale vždy mu odpovie rovnako ako teraz. Asi sa staral až príliš. A aj keď niekedy nechcel, išlo to proste samo. Bol rád, že sa uspokojil s tým čo mu povedal, pretože niečo iné by z neho nevytiahol, čo určite vedel. Prekvapí ho a hlavne dosť zmätie jeho ďalšia reakcia a hlavne jeho otázka. Hanbiť sa za neho? On? To aj vôbec ide? Nikdy ho ani nenapadlo, že by sa mal za neho hanbiť, či už za to ako sa správal, obliekal alebo náhodou za to akú prácu vykonával. No jeho zmätený výraz zmizne tak rýchlo ako sa tam objavil. Pft. On a báť sa? Hlúposť. No aj on sám niekde hlboko v sebe vedel, že to taká hlúposť nie je a ten strach týkajúci sa Yoongiho tam je. Je ale ticho a mlčky ho sleduje ako sa ho chytá a pokladá si hlavu na jeho rameno. Ani ho nenapadne sa odtiahnúť alebo povedať na to nejakú poznámku, už si na to zvykol. Vždy keď sa dalo, tak ho nejak objímal či aspoň chytal tak ako teraz. „Tak po prvé, prečo o sebe hovoríš v tretej osobe? A po druhé.. Yoongi patrí len k Jiminovi? To znelo ako keby sme spolu chodili alebo čo.“ Poznamená, stále sa ale od neho neodťahuje, skôr zodvihne ruku aby mu odhrnul dlhší prameň vlasov, ktorý mu chcel každú chvíľu spadnúť do očí. Nakoniec si ale aj tak nemohol pomôcť a na jeho tvári sa objavil úsmev. To Yoongi patrí len k Jiminovi ho potešilo a aspoň mal jeho slovo, že ho len tak neopustí. Pretože povedzme si pravdu, presne o to sa bál.
|
|
|
Post by Felix Parker on Sept 30, 2018 8:06:42 GMT 1
Felix by někdy nejraději zapomněl, ne protože by chtěl zapomenout Baeka, ale protože by chtěl na tu frustrující věc, kterou si musel Baekhyun projít. Pro něj to nebylo tak opravdové, jelikož si nikdo nic nezkusil na něj. Ať už protože byl vysoký se svaly, nebo protože měl spojení k jedné z mafií, většinou se mi takovýto lowlifes vyhýbali. Pokud se u něj Baekhyun ráno zastavil a neměl na tváři ani známku po make-upu, Felix se nad tím ani nepozastavil. Podle něj byl stále krásný, ať už měl zmíněné linky, nebo nic. To se neměnilo. Nejdříve to byla jeho povaha, která ho zaujala, ale až poté si Felix uvědomoval, že se na něj nedíval stejným způsobem, jako na své ostatní přátelé. Nedíval se na něj, jako na Yoongiho, u kterého ho vždy napadaly jen hloupé vtipy. Rozhodně za jeho pohledem bylo schované něco jiného. I právě věci, které ho napadaly, nebyly zrovna svaté někdy. Za což se trochu styděl, proto se nemohl přestat červenat, když byl v jeho přítomnosti a zrovna si vzpomněl na něco, co si někdy řekl. Takové věci by si dovolil říci teprve až kdyby si byli více blízcí. On na vše samozřejmě chtěl jít pomalu, nebylo přeci kam spěchat. Felix rozhodně neměl žádní časové ultimátum, do kterého by se snažil něco zvládnout. Flirtovat s ním bylo ještě snadné, někdy. Tedy to si Felix myslel, ale třikrát si svá slova promyslel, než je vůbec vyslovil. Jemu bylo jasné, že ani jeden nebyl rád v přítomnosti toho druhého čistě jen kvůli vzhledu, Felix už dávno pochopil, že Baek takhle nemyslel a pro něj samotného to nikdy neplatilo. Stejně to dalo trochu práce Felixovi, než si vybudoval dostatek sebejistoty, aby se ho zeptal, jestli by s ním na rande šel. Nějak věděl už od začátku, že to bude muset být on, který ho pozve. Nepamatoval si, kdy naposledy něco takového udělal, proto mu to trvalo, než se k tomu odhodlal. Avšak polibek, který mu věnoval, byl spontánní. Jen protože už chtěl konečně poznat ten pocit, jaké by to bylo mít jeho rty na svých. Něco, o čem přemýšlel, když se na něj díval. Když se Baek usmíval, napadalo ho to velmi často. Nemohl si pomoci, ale uchechtl se nad tím, jak nespokojený Baek byl, když to vše skončilo. I to Felix cítil. Pozvedl překvapeně obočí, ale nebyl ani překvapen z jeho slov. Jen zas naklonil hlavu a znovu si užíval ten pocit. Do polibku vložil trochu více, jelikož si nemohl pomoci, když ho Baek zatahal za spodní ret, ale pořád se někde vzadu ve své mysli varoval před tím, aby nezašel moc daleko. Mohl by nadále ochutnávat jeho rty klidně i roky. "Baeku," řekl mezi polibky, načež se už konečně od něj odtáhl. "Kdy tě můžu teda vyzvednout?" Zeptal se ho s vítěžným úsměvem.
|
|
|
Post by Min Yoongi on Sept 30, 2018 12:39:05 GMT 1
I kdyby se stalo, že v ten den by si svou objednávku Jimin nevybral od Yoongiho, stejně by ho časem potkal, protože tento chlapec byl opravdu tak nešikovný, že s každou druhou blbůstkou letěl do nemocnice. A pokud ho zaujal tehdy na té lavičce, zaujal by ho stejným způsobem i v nemocnici, takže snad neexistovala možnost, aby se ti dva nesetkali časem. Obvykle se lidé báli začít se bavit s naprosto cizími lidmi, ale taková věc moc pro Yoongiho neplatila. On se začal bavit s tím, kdo se mu prostě zalíbil. “Prosím, nic jiného už ani nechci,” s pobavením řekl, avšak neočkával od něj, že by si dal onu práci si to vypočítat. Pozoroval, jak se díval na čas na svém telefoně. Jimin si toho možná nevšiml, ale kdokoliv by šel nyní kolem těch dvou, by moh vidět z poloviny překvapený výraz Yoongiho zmixovaný s heart eyes. “Boyfriend material,” zašeptal Yoongiho do ticha, než se na něj zakřenil. Cenil si toho, že si přesně pamatoval jejich setkání a čas, který od toho dne uběhl, ale stejně tomu pořád nemohl uvěřit. I pro něj to byl významný den, ale nezvládl by tohle všechno spočítat. Nebo zvládl, ale jeho lenost by mu to nedovolila. “Ty poslední dvě procenta se dozvíš, až přijde správný čas. Ale myslím, že jsem ti to možná už stejně řekl všechno, jen si teď vymýšlím úplně náhodné číslo.” Pokrčil rameny krátce, ani se nad tím nezamýšlel. Co jiného mu ještě zbývalo, co ještě jemu nesdělil? Ani nedokázal právě říci, co mu ještě neřekl, na to aby si udělal pořádek v tom, co mu už jistě někdy náhodně prostě pověděl. Nemohl za to, že měl chuť vždy mluvit, když byl v jeho přítomnosti a neměl ve své mysli něco, co by ho varovalo, že například právě mu říkal naprosto zbytečné informace či něco podobného. Prostě to na něj postupně všechno vysypal, ale ani od něj neočekával, že by si to zapamatoval. Zatímco u sebe si dával velký pozor, aby kdykoliv se Jimin rozhodl něco málo o sobě říct, aby si onu informaci pozorně zapamtoval. Byl ovšem dotčen z toho, že se Jimin o něj staral, ale Yoongi ani neznal jiný styl života, než ten který vedl. Neuměl si představit den, při kterém by neprojížděl ulicemi trochu nepromyšleně a neriskoval, že ho nesrazí auto. Pokud by ho srazilo, alespoň by to byl další volný výlet za Jiminem, ale akorát se bál, že tentokrát by se na něj velmi nespokojeně mračil. Asi by nebyl moc rád, kdyby ho srazilo auto, proto Yoongi dával pozor na sebe. Nemohl si pomoci, myslel si, že ho zahaloval, protože nechtěl, aby ho dál ztrapňoval svým chováním. Byl by rád, velice rád, kdyby to byla ta druhá varianta. Že naopak Jimin chtěl mít Yoongiho celého jen pro sebe, jako kdyby už to tak skoro nebylo. Všichni máme nějaké sny přeci, nebo ne? I kdyby se Jimin odtáhl, Yoongi by se k němu zas hezky přitáhl. Měl smůlu, protože on měl zrovna chuť mu být blízko. “Protože proč bych o sobě tak nemluvil.” Odpověděl mu bezstarostně, než k němu zvedl pohled a pokrčil nos, když začal přemýšlet nad zbytkem jeho slov. Jeho rty se roztáhly do jemného úsměvu, když mu Jimin odhrnul vlasy z očí a ještě více se k němu přitulil. “Prakticky spolu chodíme, sice neděláme žádný ty romantický sračky, ale řekni mi nezní ti tohle jako chození? Jsme skoro spolu pořád, máme se oba šíleně moc rádi, neprotestuj proti tomu, máme malé schůzky aka jiní by řekli rande, půjčůjeme si oblečení. Vlastně spolu chodíme, ale jakože, nechodíme, ale chodíme. Chápeme se, ne?” Usmál se na něj široce, než zvedl svou levou ruku a štípl ho do tváře.
|
|
|
Post by Park Jimin on Sept 30, 2018 16:18:33 GMT 1
Nevedel, prečo mu to tak odrazu hovoril, ako keby záležalo na tom či vedel alebo nevedel kedy sa stretli ale možno mu tým chcel dokázať, že si to pamätal a tým pádom pre neho to priateľstvo bolo niečo čo si vážil. Alebo sa proste a jednoducho chcel predviesť, že to ovláda. Nadvihne obočie nad jeho tichou poznámkou, ktorá ho dosť očividne prekvapí ale ani slovo na to nepovie, vlastne ani nevie či by na to nejak vedel odpovedať. No čo mal povedať na to jeho boyfriend material? Poďakovať mu? No to tak. Nie, že by mu nerád ďakoval ale niečomu ako je toto, vážne nebude. Bol ale rád, že ho potešil, aspoň podľa toho výrazu na jeho tvári. Rád ho kedykoľvek potešil, kadejakými drobnosťami, čo išlo vlastne dosť ľahko. Doneste Yoongimu trávu a jedlo a bude viac než spokojný. “Asi by som ťa mal nejak dobehnúť, pretože ty o mne vieš možno tak 20%, ak nepreháňam.” Možno povedal už viac, nezapisoval si to ale určite o ňom Yoongi vedel viac než ktokoľvek iný. Vlastne o ňom iní ľudia vedeli tak jedine ako sa volal a že bol doktor. Nikto sa o neho nezaujímal tak ako Yoongi, takže nemal ani zapotrebné niekomu niečo hovoriť. Je si viac než istý, že keby zistil, že Yoongiho zrazilo auto, pravdepodobne by zošalel. Najprv by na neho samozrejme ponadával, tak ako to robil vždy, keď k nemu prišiel s nejakým zranením ale inak mu to vždy ošetril, pretože nechcel aby bol v bolestiach. A hlavne, nechcel ho trápiť tým aby sa musel dívať na svoju krv, keď ju tak nemal rád. Čo by to bol za najlepšieho priateľa keby sa o neho nepostaral a nechal ho tak. Jeho odpoveď, prečo o sebe hovorí v tretej osobe, vytvorí na jeho tvári pobavený úsmev, pretože mu to pripomenie odpoveď, ktorú mu dal on sám tú noc, keď sa tak opil a Yoongi sa o neho išiel postarať. Za tie tri mesiace sa už ale niečo podobné nestalo, pretože len tak do baru už nešiel, alkohol odvtedy nemal v ústach. Nie, že by sa mu teraz nejak priečil, len nemal na neho nejak chuť a čas radšej trávil s Yoongim, než niekde zavretý v bare s ľuďmi, ktorých rád nemá. Ruku po odhrnutí vlasov neodťahoval hneď, najprv mu ich jemne prehrabol, než ju dal zase dole. Robil to skoro vždy, keď mal Yoongi objímaciu náladu. Nemohol si pomôcť, od tej noci ako sa opil, si začal všímať, že jeho vlasy sú naozaj príjemné na dotyk, viac než predpokladal. Možno preto mu ich stále nejak prehraboval, aj keď si to sám ani neuvedomoval. Samozrejme pozorne počúva nad jeho vysvetlením, dokonca aj otvorí ústa, že zaprotestuje, čo aj tak neurobí, pretože Yoongi myslel aj na to a povedal mu nech to nerobí, čo prinútilo Jimina zasmiať sa. Chcel to povedať ale obaja vedeli, že on chlapca zaveseného na sebe mal rád, už si z toho len robil srandu a niečo také hovoril skôr zo zvyku, než aby to myslel vážne. Ale aj ten pobavený pohľad, ktorý mal mu zmizol, keď ho odrazu Yoongi štipol do tváre a jediné čo mu teraz venoval, bol pohľad, ktorý venoval skoro každému človeku. Pohľad, že keby sa ním dalo vraždiť, ten človek je na mieste mŕtvy. Dlho to ale nevydržalo a pohľad mu znežnie. Už to proste nejak nešlo a ten pohľad mu na Yoongiho dlho nevydržal. Na to bol až príliš roztomilý, hlavne s tým jeho úsmevom, ktorý mal na tvári aj teraz. “Nemohol si si to odpustiť však?” Nakoniec si nad tým len povzdychne, pretože sa rozhodne, že sa nad niečim takým nemá ani cenu sa rozčulovať alebo čudovať. Bol to Yoongi a vždy si robil čo chcel. A čoraz častejšie ho Jimin nechával, aj keď mu to sem tam naozaj liezlo na nervy. Čo by ale pre tohto chlapca neurobil.
|
|
|
Post by Byun Baekhyun on Oct 3, 2018 11:29:55 GMT 1
*Baekhyun se snažil na to nemyslet, bral to jako pozitivní věc, že se to nepovedlo, Felix ho zachránil, a tak se v podstatě nic nestalo. Kdyby na to myslel nebo se to snažil zapomenout, ničemu by to nepomohlo, co se stalo, stalo se a vrátit zpátky už to prostě nešlo. Aspoň měl tu čest seznámit se s Felixem, a to za to stálo. Baek na rozdíl od něj vypadal poměrně slabě, také ani moc sílu neměl, takže bylo snadnější si na něj něco zkusit, ještě když vypadal, tak jak vypadal. I když věděl, že Felixovi na tom nezáleží, ciltil se lépec když na sobě aspoň ty oční linky měl, dodávalo mu to více sebevědomí, když je neměl působil více zranitelný a celkově více soft. Upřímně, i kdyby Felix chtěl, asi by se na něj úplně normálně koukat nemohl, přeci jen viděl jeho porno, a tak by se Baekhyun ani nedivil, kdyby se mu to pokaždé vybavilo. Baek byl však rád, že takovou informaci věděl, bylo totiž evidentní, že se mu líbil, jinak by na to asi nekoukal. Viděl někdy ten pohled, kterým se na něj Felix díval, když zapomněl a nechal se unést, nebo si možná jen vzpomněl na nějaké to video a Baekovi to lichotilo, ten pohled mu rozhodně nevadil, spíše naopak. Zrovna jemu se nemusel stydět nic takového říct, Baek byl na takové věci zvyklý a zrovna od Felixe by to rád slyšel na rozdíl od nějakých těch slizských chlapů. Mladší chlapec se příliš nezamýšlel nad tím, co říkal, ale Felix nevypadal, že by mu to vadilo, občas zrudnul, ale občas jeho odpověd Baeka trošku zaskočila. Už se stalo, že si Baekhyun vyrazil s někým kvůli vzhledu, ale to nikdy nedopadlo dobře. S vysokým chlapcem měl prostě štěstí, byl to přesně jeho typ a jestě ke všemu byl milý a chytrý, co víc si přát? V podstatě se neměl čeho bát, menší chlapec dával jasně najevo, že ho chce, že o něj má zájem, a tak i kdyby ho pozval hned druhý den, souhlasil by. Bylo však hezké, že to vyřkl takhle jen tak z ničeho nic, Baeka to potěšilo a zlepšilo mu to náladu (ne, že by snad měl špatnou). Felixovy rty byly něco krásného a vzhledem k Baekově výšce na ně koukal téměr neustále, ne že by si snad stěžoval, ale hodně ho to lákalo. Nemluvě o jeho břišácích, které se mu doslova vryly do paměti a pokaždé na ně musel myslet. Trochu moc se do polibku vžil, a tak když se od něj vyšší chlapec odtáhl na špičkách trochu zavrávoral.* Hmmm. *Zamumlal, nacež si skousl svůj spodní ret a zaculil se.* Zítra mám práci celý den, ale pozítří končím už ve tři, můžeš si pro mě přijít.
|
|
|
Post by Kim Hanbin on Oct 4, 2018 20:47:31 GMT 1
Ani on neměl příliš lidí se kterými by se bavil, nikdy neměl zájem s lidmi navazovat kontakt, což však neznamenalo, že by je neznal. Kvůli své práci znal hodně lidí, oni jen neznali jeho, a tak to i zůstane. Nechtěl se před lidmi zviditelňovat, raději byl někde v postranní a vše sledoval. Nyní se mu vyhnout však nepodařilo především kvůli tomu, že na něj dívka, která se na ně z nějakého důvodu naštvala, málem spadla, rovnou dvakrát. Na rozdíl od Hoseoka měl však Hanbin poměrně hodně trpělivosti, vydržel toho hodně, maximálně tak zanadával, ale snažil se věci řešit klidně, dělal rozruch mu připadalo zbytečné, byl zvyklý se o vše postarat tiše. Nevinné lidi toto město vskutku postrádalo, nebylo to však něco, co by Hanbinovi vadilo, necítil se aspoň tak špatně, že dělal takovou práci, jakou dělal. „To je dobře.“ Odpověděl, nehodlal proto znovu někam chodit, to už by šel snad raději domů. Hanbin ona slova říkal zcela obyčejným tónem, takže nemohl ani Hoseok poznat, jestli mluví milé věci či ne, ale z nynější situace bylo asi jasné, že neříká nic zrovna dvakrát přátelského. Korejština rozhodně nebyla lehký jazyk, Hanbin měl štěstí, že už od narození byl učen oběma jazykům, díky čemuž je uměl tak dobře, kdyby se to začal učit později, pravděpodobně by mu to tolik nešlo. Na slovník staršího chlapce byl zvyklý, věděl že se nevyjadřoval slušně proto ho to nijak nepřekvapilo a jen pozvedl koutek úst. „Já jsem říkal, že je dnes krásné počasí.“ Odpověděl. Rád mluvil jazykem, kterému ostatní nerozuměli, líbilo se mu, že mohl říct cokoliv a chtěl a nikdo netušil. Možná jim mohlo dojít jako teď, že to nebylo zrovna milé, ale mohli to snad nějak dokázat? Pro Hanbina bylo zvláštní nepoužívat s jiným korejcem honorifics, ale stávalo se mu to tady poměrně často, dost z nich tady neumělo korejsky, což byla pro něj vlastně asi i výhoda. Z Hoseoka šel strach, to musel uznat, ale on sám si na tu jeho auru už poměrně zvykl, byl s ním zadobře, navíc, jeho by na nic nepotřeboval. Jen se nad jeho poznámkou o přezdívce ušklíbl a pokrčil rameny. Sledoval ho, jak mluví s blondýnkou vedle něj, nic však neříkal, byl na takové chování od něj zvyklý, upřímně kdyby on byl ta dívka, asi už by raději odešel. „Co jeden dokáže udělat pro jídlo, co?“ Pronesl pobaveně, pokroutil hlavou, načež si strčil do pusy další sousto. On sám měl jídlo rád, samozřejmě, ale takhle by kvůli němu nevyhrožoval. Nedával to Hobimu za zlé, měl jinou povahu, ani ho to od něj nepřekvapilo, byl klidný a sledoval ostatní lidi, davy lidí, jak se baví a navazují kontakty.
|
|
|
Post by Gavriil Vaganov Dorn on Oct 5, 2018 23:35:30 GMT 1
"Jo, tak nějak," řekl s lehce pobaveným úšklebkem, jehož tvořil pouze jeden povytažený koutek úst. V tomhle městě dlouho nebyl, ale stačilo málo, aby pochopil, že se v tohle městě může stát ledasco. Už jen to, že mafie městu vládla téměř legálně a neschovávala se, bylo více než zvláštní. Možná byl ve vězení příliš dlouho a doba šla nepředstavitelně rychle kupředu, možná to bylo jen samotným městem. To nevěděl. Každopádně mu to bylo svým způsobem jedno, alespoň se dostal z vězení a nemusel předstírat, že je dobrý člověk, o kterého se policie nemusí zajímat. "Možná ano, možná ne," odvětil prostě na slova tmavovlasé ženy. Zjevně mohla být ráda, že jí věnoval alespoň nějaká slova. Opravdu mluvil málo, velice málo. Jen tolik, kolik bylo potřeboval. Opět potáhl z cigarety, kterou mu věnovala a vyslechl si další zdlouhavou větu. Nebyla zdlouhavá, ne pro lidi, co s mluvením neměli problém, ale pro Gavriela ano. "Vidíš dobře," pokývl hlavou a dlaní, ve které mezi prsty nesvíral cigaretu, se opřel o hladký a naleštěný povrch svého auta. Nebylo to odseknutí, pouze oznámení, kterým upevnil její domněnku. "Ty jsi tu zřejmě doma," prohodil pak jen tak mimochodem.
|
|
|
Post by Justin Williams on Jul 13, 2020 10:07:01 GMT 1
*Za poslední dva roky se toho hodně změnilo, Justin nyní bydlel se svou sestrou, což by nebyla až taková změna, hlavní změnou byl důvod, proč se k ní nakonec přestěhoval. Zemřela jim matka. Bylo hrozné něco takového říct, ale její smrt je připravila o mnoho starostí. Jejich otčím bohužel stále žil, živý a zdravý jako nikdy, což už se nedalo tolik tvrdit o Justinovi. Jakmile se Justin přestěhoval, byl na tom dalo by se říci o něco lépe, jejich otčím si ho však občas vyhledal, aby ho zmlátil a okradl, což mu však bylo většinu času k ničemu, Justin u sebe nikdy neměl moc peněz, a tak se většinou tak akorát naštval, a když už nemohl získat peníze, alespoň mu ublížil. Justin mu občas něco dával dobrovolně, protože mu otčím vyhrožoval, že jeho sestře řekne o jeho závislosti. Bylo dost pravděpodobné, že Grace už o tom dávno věděla, i tak však nechtěl, aby jí to otčím řekl. I když byl jeho život nyní o něco jednodušší, přestat se závislostí, která trvala tak dlouho nebylo snadné a upřímně, Justin s ní ani skončit nechtěl, v tomto městem stejně nebylo čeho dosáhnout. Párty nebylo něco, kam by Justin šel, samozřejmě se tam ukázal, pokud tam bylo komu něco prodat či něco koupit, ale bar, ve kterém byla dnešní akce byl příliš hlídáný, což nebylo nic dobrého. Právě proto se Justin ukázal raději tady, znal svá místa a své lidi. Nejdříve něco prodal, ale buďme upřímní, již za pár minut kupoval za peníze další drogy, tentokrát pro sebe. Místo na kterém byl nebylo bezpečné, ale které tady bylo. Nedalo by se říci, že měl mladý chlapec mnoho přátel, všechny lidi, které znal byli spíše konekce, jemu to však vyhovovalo, nikoho nepotřeboval, navíc ani nedokázal nikomu věřit. A tak se ocitl ve stejné chvíli jako každý den, záda opřená o zeď budovy, jehla vpíchnutá v jeho žíle, jeho jediná útěcha. Zavřel oči a zaklonil hlavu, načež zmáčkl injekci.*
|
|