|
Post by Felix Parker on Sept 15, 2018 22:28:30 GMT 1
Felix čistě jen plnil svou povinnost účasti, kdyby to bylo na něm, rozhodně to nebyla zrovna jeho představa zábavy. Hlasitost lidí kolem ještě spojená s tím, jak se něktěří snažili na sebe upozornit svými motory. Felix věděl, že se všude kolem něj nacházelo mnoho lidí různých povah, některé byly lepší, aby se jim člověk vyhýbal. Pro něj byla ta myšlenka vždy někde vzadu v jeho mysli, jen aby vždy byl ostražitý, když se na těchto událostech ukázal. Přes den člověk na takové věci tolik myslet nemusel, to se místní policie ještě snažila předstírat, že ve městě udržovali nějaký pořádek, ale to se velmi rychle měnilo, když přišla noc. To i Felix chodil po ulicích ostražitě, ještě více od té doby, co potkal Baekhyuna. Nemohl ani přemýšlet nad tím, co by se stalo, kdyby tehdy nešel zrovna kolem toho místa. Proto ho pořád doprovázel domů, i když mu Baek někdy říkal, že to dělat nemusel. Neříkal to často, Felix už poznal, že Baek si rozhodně nestěžoval na jeho přítomnost, ale zezačátku to tak jen zdvořile prohodil. Ovšem si nikdo nemyslel, že by Felix mohl k nějaké z nich patřit. S jeho normální každodenní prácí a velkým rozdílem v přemýšlení od ostatních nebyl úplně materiál na něco takového, ale tehdy se to nějak prostě stalo a on už nehledal ani cestu ven. Neměl ještě v plánu to úplně sdělit Baekovi, jednoduše proto, že si nemyslel, že by to bylo zatím důležité. Měl pocit, že by to moc nezměnilo, i Baek měl své tajemství, tak Felix mohl mít své. Tedy nejspíše to nemohlo být tajemství, když to bylo všude na internetu a Felix o tom věděl, ale nějak tak si to alespoň pro sebe obhajoval. Bylo roztomilé, že Baekhyun stál na špičkách a vyhlížel, či jen sledoval situaci kolem sebe, Felixe to hned nutilo do úsměvu. Jeho plánem nebylo Baeka vylekat, ale musel přiznat, že bylo vtipnén vidět jeho vykulené oči, ale to už mu sám pomáhal, aby se vyrovnal. Menší chlapec ho zdravil s takovým nadšením, že to zvedlo Felixovi hned náladu, ale to on vždy. “Zdá se, že opravdu seš všude.” A Felix ho rád všude potkával, jako právě teď. Nenápadně ho sjel pohledem a bojoval s nutkáním si skousnout spodní ret. Byli přátelé a Felix se snažil nedat najevo, jak velmi se mu tento červenovlasý mladík líbil. Jeho pozornost od toho odtáhla jeho poznámka. “Celý den v práci jsem o tom poslouchal, tak jsem si řekl, že bych to možná prostě měl vidět na vlastní oči.” Teď byla vhodná chvíle mu říci pravdu, ale Felix k tomu ještě nenašel odvahu. Ještě ho o kousek odtáhl od davu, u kterého se oba nacházeli a konečně se cítil lépe, když měli kolem sebe trochu prostoru a soukromí. “Měl jsi se dobře dneska? Chtěl jsem ti napsat, ale nezbyl mi už na to dneska čas.”
|
|
|
Post by Min Yoongi on Sept 15, 2018 22:54:07 GMT 1
Kdyby se Yoongiho plány nezměnily na poslední chvíli, rozhodně by napsal Jiminovi, nebo by ho šel otravovat k němu domů, protože sám po večerech toho neměl tolik, co dělat, tak proč rovnou nejít za ním. Někdy se stalo, že Yoongi se objevil u jeho dveří kanceláře a Jimin mu naznačoval, aby odešel, nebo ne naznačoval, obvykle mu to jednoduše řekl, ale to jeho nikdy neodradilo. Jen pokroutil hlavou a dělal si, co chtěl a Jimin neměl moc jinou možnost, než to vydržet. Někdy měl ale pocit, že Jimin na něj čekal, sice vždy vypadal otráveně, ale jemu připadalo, že čekal na jeho otravné ťukání a přemlouvání, aby si s ním dal alespoň zdravotního práska, i když byl zrovna v práci. Teď u něj pár dní nebyl, ani neměl důvod proč, jen se k tomu prostě nedostal. To neznamenalo ale, že by mu nepsal každý den několik zpráv o všem, co ho právě napadlo. Cestou sem ho ani nenapadlo, se zeptat Jimina, jestli měl v plánu dnes něco na večer. Netipoval by jeho na někoho, kdo tyto věci nějak sleduje, či chce být u jejich dění, Jimin nechtěl být u žádného dění, pokud to zahrnovalo lidi, ale na druhé straně byl Jimin prodejce orgánů. Tohle by pro něj mohlo být přímo nebe, pokud nějaký nezkušený závodník špatně vytočí zatáčku. Nikomu nic takového nepřál, ale byla to ta možnost, že Jimin by přeci jen mohl odejít s pár orgány navíc. Stejně nad tím přemýšlel, jak někdo s tak malými ručkami mohl nosit v rukou orgány. Asi je nenosil přímo zakrvácené ve svých rukou, ale tak si to většinu času představoval. Nyní byly jeho myšlenky na zcela jiném místě, když sledoval partičku lidí, co mezi sebou posílala jedno brko. Yoongi jen ze slabého pachu poznal, že šlo o jeho trávu a spokojeně se nad tím pousmál. Jeho pohled fixovaný na té malé ruličce mu připomněl jeho chuť k tomu, aby si taktéž dal večerní brčko, ale od toho, aby si hrábl do kapsy a jedno vytáhl, ho zastavil jemu známý hlas. “A pokud mě ona nenajde, můžu jít domů s tebou teda? Vypadá to, že se asi nevrátí.” Odpověděl mu a povytáhl obočí, než se jednou rukou opřel o kapotu auta a zvedl tak tím svůj pohled k jeho tváři. “To říkáš, jak kdybychom byli ve městě plném gangsterů, kde si lidi dávají pěstí už za každou blbost.” Přesně v takovém městě byli, proto to řekl, a proto se pobaveně zasmál, než z auta seskočil a postavil se raději tedy vedle něj. “Jaktože nemáš nějaký kufříček a soupravu na rychlé kradení orgánů ready? Tohle je přímo dokonalé pro tebe, ne?” Nevěřícně pokroutil hlavou nad jeho nepřipraveností, očekával, že Jimin nad jeho poznámkou jen protočí oči. On sám by to taky udělal. Proto vytáhl z kapsy konečně velmi upraveně ubaleného jointa, který zastrčil za ucho. Pro strýčka příhodu.
|
|
|
Post by Jeon Jeongguk on Sept 15, 2018 23:26:01 GMT 1
Vtipné, nebo spíše velmi ironické, bylo, že ve snaze se vyhnout všem špatným lidem z jejího univerzitního města a přestěhovala se na místo, které se jimi hemžilo. Na každém rohu to bylo vidět, ale Deborah se k tomu jen otáčela zády, protože už neměla na to síly. Prostě se s tím smířila. Možná byla i trochu zvědavá, jak takový život vůbec fungoval. Zatím jedna věc, kterou asi už věděla, bylo že všichni se zajímali více o takovéto události, než o normální věci pořádané městem. Všude, kde byla mafie, tam byli i zvědaví lidé. Ke kterým dnes patřila i ona. Mohla to být chyba, protože to množství lidí jí opravzdu začínalo štvát, ale také to možná bylo dobře, že se pro jednou rozhodla udělat i něco nového. Neměla v plánu si dělat kamarády, spíše jen pozorovat okolní události a pokusit se o pochopení. To bylo to nejlepší, co by zvládla. Jenže při pozorování a nevnímání se právě přihodilo něco, čemu se vždy chtěla vyhnout. Už rovnou přivřela oči, když se připravovala, že se setká buď někým nebo jen s tvrdou zemí, ale místo toho setkala s něčím měkkčím. Nějak zvládla narovnat své nohy, přičemž se silně držela paží někoho, než pozvedla pohled k neznámemu chlapci. První, co si všimla, bylo že měl na bradě nějaké drobek, ale tomu tolik pozornosti nevěnovala, jelikož se okamžitě zas narovnala a pustila se ho. “Omlouvám se, někdo do mě strčil a já ztratila rovnováhu,” s milým tónem řekla, ačkoliv její zachránce zrovna mile nezněl a většina jeho pozornosti byla zpátky na jídle. Zamračila se nad tím, ale rozhodla se to nechat jít. Rukou přejela přes látku své sukně, aby ji upravila, ale v ten moment znovu do ní další člověk drkl. Tentokrát se k ní dostala jen chabá omluva, která nezněla ani nijak upřímně a Deborah měla, co dělat, aby nic neřekla. No, vlastně to zkoušela, ale nebyla zrovna člověk, co uměl držet jazyk za zuby. “A co třeba normální omluva, než nějaké sorry? Nebo se naučit dávat pozor na cestu?” Měla chuť toho kluka chytit za triko a říci mu to pořádně do tváře, ale místo toho ho jen propalovala pohledem. Sice nezněla ani z poloviny tak naštvaně, jak se cítila, ale nebyla v ten moment zrovna nejpříjemnější. A co jí sralo více, bylo že se oba hned vrhly na nějaké táci s jídlem. “A ty, máš drobky na obličeji.” Ukázala na Hanbina a na místo na jeho tváři, než se vmísila mezi oba kluky a podívala na dva táci jídla. Jeden byl už z poloviny prázdný a na druhý se oba mladíci vrhali. Proto ten prázdnější vzala, jeho zbytky nasypala na ten ještě plný, který poté zvedla a otočila se k nim čelem. “Tohle si beru jako kompenzaci.” Oznámila jim, když jakž takž držela v rukou to velké množství jídla a jen se otočila od nich na odchod. Očima vyhledala nějakou zídku, u které nikdo ani neseděl a na ní položila tác a sedla si vedle něj. Nevěděla, proč to udělala, ale prostě to udělala. To bylo asi tím, že to ní posledních deset minut někdo pořád strkal.
|
|
|
Post by Byun Baekhyun on Sept 15, 2018 23:54:03 GMT 1
Samozřejmě, že mu to připadalo trochu divné, proč by někdo jako Felix chodil na takovéhle akce, upřímně Baek si spíše myslel, že se jim vyhýbá velkým obloukem, a že by měl takové štěstí, že by se tam objevil kvůli němu, to nebylo moc pravděpodobné. Nestěžoval si však, ani neměl zbytečné otázky, jelikož Felix byl zaprvé dospělý a mohl si dělat co chtěl a za druhé Baekhyun nebyl někdo, komu by se musel zpovídat. Možná Baekhyun jen neznal jeho druhou stránku, třeba chodil každý večer, co od něj oběhl do nějakých klubů, těžko říct, Baek nemohl tušit co po nocích chodí dělat. I kdyby dělal cokoliv, byla pravda, že Baekhyun by mu se svou prací stejně neměl co vyčítat. Ne, že by snad chtěl. Co se ostražitosti týkalo, byl na tom stejně, přes den sice nedával takový pozor, ale také nikdy nebyl zcela klidný, to tady pravděpodobně ani nešlo. Když s ním však byl Felix, cítil se o něco bezpečněji. Byl opravdu rád, že s ním po večerech chodil vždy domů. Samozřejmě to dělat nemusel a Baekhyn se občas cítil špatně, že s ním tráví téměř každý večer, když má určitě jiné věci na práci, ale i když mu řekl, že to dělat nemusí, vysoký chlapec v tom i nadále pokračoval, jakoby vůbec nic neřekl. Vždy ho to potěšilo, protože se poslední dobou bál o něco více. Snažil se nemyslet na možnosti co kdyby, co se stalo, stalo se, změnit to už nešlo a za to byl červenovlasý chlapec rád. No, kdo by si myslel, že chlapec ze Starbucksu pracuje pro mafii, rozhodně ne Baekhyun, možná kdyby v tom byl zamotaný i on, poznal by to, ale takhle neměl nejmenší tušení. Na druhou stranu nebyl blbý a došlo mu, že když Felix odchází vždy tak pozdě, nebude to nic dobrého. No, že by měl Baek tajemství před ním, to už by se říct nedalo, spíše před ním byl odhalen ještě více, než by měl být. No nevadilo mu to, vždy když si na to vzpomněl, musel se ušklíbnout. Že hledal právě jeho mu samozřejmě nesdělí, Felix má přeci hledat jeho, a také ho našel, vše v nejlepším pořádku. Na špičkách musel stát, jako kdyby měl snad na vybranou, on být malý nechtěl, už to tak ale prostě bylo a zrovna v přítomnosti Felixe si nestěžoval. „To si piš, nevěříš mi snad?“ Vyplázl na něj jazyk. Občas se možná choval malinko dětinsky, no nic s tím už neudělá, moc pozdě na změnu. Baekhyun byl porno herec, když si ho někdo prohlížel tak jako právě Felix, samozřejmě si toho všiml, navíc nezdálo se, že by v tom měl vysoký chlapec zrovna praxi. Musel si nad tím spokojeně skousnout spodní ret. „Než něco řekneš,“ pohlazením po hrudi mu narovnal košili. „Vypadáš dneska taky dobře.“ Mrkl na něj. „No jo, při tvojí práci se toho asi dozvíš hodně, co?“ Zazubil se nad tím. Posledním dobou tam často chodil na kafe, náhoda, že zrovna když tam byl Felix, samozřejmě náhoda. Všiml si stříbrných vlasů kolem něj, když dotyčná osoba promluvila, hned mu došlo, o koho šlo, musel se usmát nad volbou onoho chlapce, samozřejmě, že vybral stříbrnou. Neodpustil si ho sjet pohledem, ovšemže vypadal dobře, byla to taky trochu Baekova zásluha. „Jiminie!“ Křikne po něm. „Ještě si promluvíme, máš zač mimochodem, seš kus!“ Ani to skoro nestihl doříct a chlapec byl pryč, no on si ho ještě najde a dá mu přednášku. Následně vrátí veškerou svou pozornost chlapci stojícímu před ním, který ho odtáhne ještě o kousek dál. „Klidně můžeme jít pryč, jestli se ti tady nelíbí.“ Pronesl pobaveně jako reakci na jeho neustálé couvání. Usmál se nad jeho otázkou, i když se neviděli, psali si každý den a Baekhyun musel říct, že mu ranní zpráva od ušatého chlapce chyběla. „Měl jsem se dobře, měl jsem dneska volno, takže jsem se měl skvěle.“ Věnoval mu úsměv. „To nevadí, nemusíš mi psát pořád, není to přece povinnost. Jak ses měl ty?“ Prohrábl mu vlasy (což opět vyžadovalo stoupnout si na špičky a opřít se o jeho hruď), které měl mimochodem dnes velmi dobře upravené.
|
|
|
Post by Kim Hanbin on Sept 16, 2018 0:24:10 GMT 1
No, pokud se přestěhovala do tohoto města, aby se vyhnula špatným věcem, to si tedy nevybrala zrovna dobře. Vzhledem k tomu, že Hanbin tady jako jeden z mála lidí vyrůstal celý život, by už zvyklý. Nepřekvapilo ho nic, ani lidé, ani jejich činy, v tomto městě nebylo v podstatě nic nemožné a on to moc dobře věděl. Pro děvče jako byla ona to rozhodně muselo být těžké, nerozuměl moc tomu, proč zrovna ona chodila na takovou akci, ještě jí tady někdo do nějakého toho auta zatáhne a bude po srandě. Mohl ji nechat spadnout, ale byla hned vedle, měla jednoduše prostě štěstí, že uvnitř byl Hanbin dobrý člověk. Narazila mu do hrudi, což také asi nebyl úplně polštář, ale pořád lepší než špinavá, studená zem. Na její větu jen přikývl a už nijak neodpovídal. Bylo jasné, že do ní budou lidi vrážet, vzhledem k tomu, jak drobná byla, pravděpodobně si jí ani polovina lidí nevšimla. Upřímně mohla mu být vděčná a jít si dále hledět svého, nenutil ji, aby si prohlížela jeho drobek na bradě nebo aby s ním vůbec mluvila. A už vůbec ne, aby na něj padala. Mohla klidně zase odkráčet pryč od něj, ale ona si vybrala zcela jinou možnost, která se evidentně jemu ani chlapci vedle něj nelíbila. Opět do ní někdo drkl, a tak Hanbin už nastavoval ruku, naštěstí to však nebylo nic extrémního, a tak udržela rovnováhu. Sledoval ji, jak na neznámého hocha vyjela, nic však neříkal, jako obvykle jen pozoroval dění před sebou. Protočil nad její poznámkou očima a otřel si bradu o dlaň. Nikdo se jí na názor neptal nebo ano? Hanbinovi bylo upřímně jedno, jestli měl na obličeji nějaké drobky, i kdyby měl celý obličej od strouhanky nijak by ho to netrápilo. Když se mezi ně vtlačila a drkla do něj neodpustil si další protočení očima. „Co to děláš?“ Oslovil ji opět Hanbin. Neměl tušení, jestli té dívce hráblo, ale to, co dělala se mu rozhodně nelíbilo. Sledoval jí, jak táci přespává a pozvedl obočí. „Dělá si ze mě ta holka prdel?“ Pronesl nahlas, i když to byla spíše řečnická otázka. Kvůli jídlu sem přišel a nehodlal se ho jen tak vzdát, proto zamířil ihned za ní. Došel až k ní a pozvedl obočí. „Právě jsem ti zachránil jak sukni, tak pravděpodobně i kolena a ty se mi odvděčíš tím, že mi odneseš jídlo? Co je ti vlastně vůbec do toho, jestli to tam někdo jí nebo ne? Jestli ti to tak vadí, můžeš odsud prostě vypadnout.“ Natáhl se k tácy, ze kterého si jeden chlebíček vzal, rozhodně se nebude kvůli nějaké dívce omezovat.
|
|
|
Post by Felix Parker on Sept 16, 2018 0:56:27 GMT 1
Ještě nebyla vhodná doba, aby mu Felix řekl věci, které byly poměrně podstatné v jeho životě, ale už teď věděl, že by se mu s tím jednou chtěl svěřit. Baekhyunovi věřil, tak chtěl, aby i on mohl plně věřit jemu, nebo aby se necítil on sám, že mu nějak lže. Dnes ještě jen chtěl s ním strávit nějakou volnou chvíli, protože ho právě těch pár dní neviděl a také protože nemusel nikam brzy ráno utíkat. “Ale věřím, fakt o tom ani nepochybuju.” Usmál se nad jeho chováním, k jeho výšce se něco takového hodilo a byl akorát mnohem roztomilejší, když dělal takové věci. Zajímavá věc byla, že Baek se uměl chovat roztomile a nevinně, ale jen s lusknutím prstu se z něj stával hrozný flirt. Plný sebevědomí, který si dělal, co se mu zachtělo a tím kolikrát přiváděl naopak Felixe do rozpaků. Jeho zkušenost s takovými věcmi byla skoro nulová. Ovšem že co jemu přišlo nenápadné, Baekhyun okamžitě zaregistroval. Sledoval jeho ruku s lehce zamračenou tváří, než na sucho polkl a zas se podíval Baekovi do tváře, on dokonale věděl, co mu právě teď způsoboval. “Promiň, jestli ti to je nepříjemné,” měl na mysli svůj pohled, který nedokázal on sám ani zastavit. Byl polichocen tím, že si Baekhyun myslel, že vypadal dobře, jen by byl raději, kdyby ho každé jeho slovo nepřivádělo do rozpaků. “Lidi si rádi vylívají někdy srdíčko, když jim připravuju kafe,” pokrčil jednoduše rameny. Měl rád ty dny, kdy se u něj Baek zastavil, vždy si přál, aby měl zrovna v ten moment delší pauzu, aby s ním mohl strávit nějaký ten čas. Následoval Baekův pohled k nějakému procházejícímu mladíkovi a nechápavě naklonil hlavu. Netušil, kdo to byl, ale moc se mu nelíbilo, jakým způsobem se na něj Baekhyun zrovna díval. Ani jeho slova ho nijak nepotěšila, ale nic s tím ani nemohl udělat. Když byli dále od davů, Felix měl pořád oči zafixované někde za Baekhyunovou hlavou, s lehkým náznakem nespokojenosti na jeho tváři. “To ne, jen jsem chtěl být někde víc o samotě s tebou?” Pronesl svou odpověď spíše jako otázku. Možná taky chtěl býát daleko od ostatních, co by pořád kradli Beakovu pozornost. Rád slyšel, že měl dnes volný den, to znamenalo, že musel mít možnost k tomu celý den nic nedělat a jen odpočívat, to si rozhodně Baekhyun zasloužil. “To rád slyším.” Pousmál se na něj. “Já vím, že nemusím, ale chtěl jsem. Měl jsem se normálně asi stejně jako vždycky. Teď se mám líp.” S nesmělým úsměvem řekl a soustředil se na jeho tvář, která k němu byla blíže, když se Baek natahoval, aby prohrábl jeho vlasy. Felix zvedl jednu svou ruku, jako kdyby se ho chystal chytit před pádem, ale místo toho ji jemně položil na jeho bedra. Tím mu velmi jemně naznačil, že by mu nevadilo, kdyby Baek zůstal takto blízko u něj. “To byl tvůj kamarád?" Nemohl si pomoci, musel se ho zeptat, snažil se vypadat, jako že ho to nezajímalo, ale chtěl vědět, kdo to byl.
|
|
|
Post by Byun Baekhyun on Sept 16, 2018 1:52:00 GMT 1
Baekhyun by jeho tajemství samozřejmě neprozradil, ale dával mu času, kolik jen chtěl, v podstatě mu do toho ani nic nebylo, a tak neměl právo na něj tlačit, navíc za tím nemuselo být vůbec nic, prostě mohl jen pospíchat domů. Každý den. Stane se. Upřímně, Baek by s ním klidně trávil každou svou volnou chvíli, jeho přítomnosti mu byla velmi příjemná a nemohl se jí nabažit. Už mu na to nic neodpověděl, jen se usmál. Byla pravda, že měl vskutku rozdvojenou osobnost, uměl být nevinný a sladký, nedělal mu však problém ani opak. Felix si toho už jistě všiml, to z videí rozhodně poznat nemohl, aspoň něco, co o něm zjistil až poté co ho potkal. No sebevědomí mu rozhodně nechybělo, nedalo by se říct, že zrovna něco takového by postrádal. Ani ním však nepřekypoval, měl tak akorát, občas se jen chovat trochu jako kdyby ho měl víc. Bylo sladké, jak se snažil, mohlo mu dojít, že mu něco takového nevadí a že je na to zvyklý, především mu to nevadí od někoho, kdo se jemu evidentně líbí. Jen se pousmál. „Není mi to nepříjemný, líbí se mi to, je to roztomilý, když se snažíš, dělat to nenápadně, ale stačí říct a klidně ti zapózuju. Že jsi to ty, jsem ochotnej rozepnout ještě jeden knoflíček.“ Kolem krku mu sice dnes vyselo spoustu náhrdelníků, i tak však byla pár rozepnutými knoflíky zřetelně vidět část jeho hrudi. „Proč pod tím máš vůbec tričko, nestačila by jen ta košile? Nebo rovnou nic?“ Pozvedl zvědavě jedno obočí. Přikývl, nebylo to překvapivé, když Felix vypadal takhle, kdo by to na něj nezkusil, že. Od studia kde natáčel nebyla jeho práce příliš daleko, proto k němu často chodil, i když popravdě by šel i kdyby to bylo dál. Nechtěl Felixe přivést do nepříjemné situace, ale musel Jiminovu volbu okomentovat, to si nemohl odpustit. Skousl si spodní ret a usmál se nad jeho následující větou, to bylo skutečně sladké. Muselo mu dát práci, než toho vyslovil nahlas. „Půjdu s tebou, kam jen budeš chtít.“ Pronesl pobaveně, ale myslel to vážně. Baekův problém byl, že se neuměl soustředit, neustále něco kradlo jeho pozornost, ale s Felixem ji měl většinu času všechnu on. Samozřejmě, že miloval volné dny, no kdo by ne, ale na druhou stranu se většinou akorát válel doma na gauči a jedl, což se mu následně nevyplatilo a musel pak týden držet dietu. Nebyl zrovna typ, který by hodně tloustl, ale když se celý den nehýbal a jen jedl, bylo to znát, aspoň jemu to tak přišlo. Nad jeho odpovědí se usmál, nijak mu to zakazovat nebude, byl jedině rád, že mu píše, vždy mu tím zlepšil den. „Taky jsem chtěl, ale myslel jsem, že jsi v práci.“ Byl pyšný na to, co řekl následně, to by rozhodně ještě před pár dny vůbec nevyslovil. „Já se mám taky mnohem líp.“ Zazubil se na něj. Nemohl si nevšimnout jeho ďolíčku, který se mu zase objevil ve tváří, nad čímž se musel Baek usmát. Nevydržel na špičkách stát moc dlouho, a tak Felixovi prostě omotal ruce kolem krku a hlavu naklonil nad je ho otázkou mírně na stranu. Ani neměl v plánu se od něj v nejbližší době vzdalovat. „Ne, můj přítel.“ Pronesl Baekhyun vážně, ale pak se zasmál, načež se k chlapci trochu víc přitiskl. „Jo, je to kamarád, je to trošku suchar, můžeme být rádi, že vůbec pozdravil. Proč se ptáš?“ Moc dobře věděl, proč se ptal, ale chtěl to slyšet od něj.*
|
|
|
Post by Park Jimin on Sept 16, 2018 2:35:44 GMT 1
Už pár dní tmavovláska nevidel, čo bol pre Jimina dosť nezvyk. Za celé tie tri mesiace, či koľko času už vôbec ubehlo od ich prvého stretnutia, si na neho zvykol. Na tie ich huli session, ktoré mávali skoro stále, či na to ako sa Yoongi len tak, bez pozvania objavil v jeho kancelárií. Vždy sa ho snažil odtiaľ vyhodiť ale počúvol ho niekedy? Nie. Vždy tam s ním zostal. Po nejakej dobe si na to aj zvykol aj keď sa stále správal ako keby mu to vadilo. Skôr bol za to rád. Okrem Amelii mu tam nikto nechodil a takto tam nebol sám. Niekedy ho vyrušoval, keď sa snažil pracovať ale to dokázal prekusnúť. Preto to bol pre neho taký nezvyk, mať ho na krku tak dlho, na ňom zanechalo nejaké následky. On ale nikdy nebol ten čo písal prvý, možno ak sa našlo pár výnimok, preto mu ani nepísal čo s ním je alebo kde je. Nikdy ho do ničoho nenútil, takže to nerobil ani teraz. Správy samozrejme všetky od neho dostával ale jeho bežná reakcia na to bola „ok,“ nič iné mu na to nepovedal, aj keď sa mu raz stalo, že sa usmial. Skoro. Niečo také, ako to, že by tu mohol nájsť ďalších darcov orgánov ho napadlo ale veľmi sa tým nezaoberal. Bolo by fajn mať niečo do zbierky ale chcel si dať jeden deň od toho pokoj a dúfal, že mu to vyjde. Mierne natočí hlavu do strany aby sa cez rameno pozrel na Baekhyuna, keď začuje z jeho úst vyjsť svoje meno. Jiminie? Na jeho prekvapenie, sa mu to páčilo, preto na to ani nereagoval tým svojim už známym prekrútením očí. Uškrnie sa nad jeho ďalšími slovami, ale len na neho mávne rukou, pričom dúfa, že po celý večer zostane so svojou spoločnosťou a nebude ho hľadať. Prekríži si ruky na hrudi a o auto sa oprie, pohľad má ale stále upretý na chlapca vedľa seba. „Mám pocit, že aj keby poviem nie, nemôžeš, tak by si za mnou išiel. Alebo sa nebodaj mýlim?“ Bol si tým ale viac než istý a to si Yoongi mohol teraz povedať naozaj čokoľvek. Z úst mu vyjde krátky smiech nad jeho slovami, na čo mu venuje pohľad, ktorý hovorí len jedno, „a nie je to snáď pravda?“ V tomto meste sa rozdávali päste ako keby to nič nebolo a Jimin sa celý čas snažil všetkým týmto bitkám vyhnúť, už len z toho dôvodu, že on bitky nenávidel z jeho detstva a pripomínať si svoje detstvo naozaj nechcel. Ako Yoongi očakával, nad jeho poznámkou prevráti očami a keď už stojí vedľa neho, dokonca aj do neho strčí. Nie silno, to by si zase nedovolil. „Možno je táto akcia stvorená ako pre mňa ale aj ja si chcem oddýchnuť od práce, Yoongi.“ Odpovie po pravde. Nemalo zmysel mu niečo zatajovať alebo klamať, nevidel v tom žiadny zmysel. Až vtedy si ale všimol jeho outfit, preto nejakú chvíľu nerobil nič iné len to, že tam stál a očami behal po celom jeho tele. Až sa nakoniec vrátil späť na jeho tvár, aj keď to nebolo tak rýchlo ako by Jimin chcel. „Vyzeráš.. inak.“ V hlave mal hneď niekoľko slov ako by ho opísal, z jeho úst ale aj tak vyšlo toto. Nič prekvapujúce. Inak ale naozaj vyzeral, bolo to niečo iné než jeho mikiny a džíny, preto bolo pre neho tak zarážajúce ho vidieť v niečom inom.
|
|
|
Post by Felix Parker on Sept 16, 2018 7:52:50 GMT 1
Jejich setkání trochu zaházelo s Felixovým světem, jelikož do té doby nějak jen tiše pozoroval chlapce a přemýšlel nad svou orientací, ale po potkáním Baekhyuna, byl si mnohem jistějí, že právě on se jemu líbil. Najednou si byl velmi jistý tím, co se mu líbilo. Povaha jeho nového kamaráda uměla být náročná pro něj, jelikož nebyl zvyklý na takové otevřené chování. On mu vše řekl narovinu bez přemýšlení a tím vždycky dostal Felixe do situace, kde ani nevěděl, jak by mu měl odpovědět. Byl to jeden z jeho šarmů, kterých nebylo po mále. Felix samotný ještě zkoušel vody, zjišťoval, co by si mohl dovolit, ale Baekhyun se zdál, že by mu toho povolil hodně. On i tak nějak tušil, že se mu líbil, nebyl hloupý, aby mu to nedošlo, jen to někdy bylo těžší na uvěření, jelikož se kolem Baeka motalo tolik lidí. “Aha, takže jsem roztomilý místo toho, abych byl nenápadný? Budu se v tom musel zlepšit.” Pokroutil hlavou a ještě se mu roztáhly koutky úst více, když slyšel zbytek jeho slov. “Fajn, budu si to pamatovat.” Přitakal jeho slovům a možná to jednou vyzkouší. Jeho pohled sjel právě k jeho hrudi, na kterém byla saténová látka, takovéhle věci mu slušely. “Protože by mi byla zima, navíc takhle ti můžu půjčit košily, kdyby byla právě tobě zima a nechodil bych tady pak nahý. Z poloviny, teda.” Věděl, že Baekhyunovi by se ten výsledek i líbil, ale Felix nebyl někdo tak odvážný. Byl zvyklý nosti věci, které zakrývaly jeho tělo, v práci nosi pořád jen košile s dlouhým rukávem, který měl vždy vyhrnutý a měl pocit, že to se Baekovi také líbilo. Nepřiznal by, že právě pociťoval žárlivost, když chválil nějakého jiného člověka. Ještě ke všemu takového, který byl pohledný. Felix jen sklonil pohled k neurčitému bobu na zemi po jeho slovech, musel se usmívat. On se ještě s nikým takhle necítil, proto byly některé věci pro něj obtížnější, ale naopak zas Baekhyun mu to usnadňoval. Zdálo se, že by mu mohl říci cokoliv a on by byl spokojený. Byla pravda, že byl právě Felix celý den v práci, nejspíše by mu neodpověděl brzo, jelikož zrovna dnes se tam nahrnulo neskutečné množství lidí už ráno a drželo se tam přes celý den. “Hmm,” jen s úsměvem přikývl, oboum jim bylo lépe, hned jak zas byli spolu. Jen trochu sklonil svou hlavu, ten výškový rozdíl nebyl někdy tak hrozný, ale Felixovi se to líbilo. Okamžitě ztuhl, když slyšel odpověď na jeo otázku a na moment uvažoval nad tím, že by ho tedy měl pustit, pokud tomu tak bylo, ale naštěstí ho Baekhyunův smích vyrušil. Někdy uměl být opravdu naivní. “Měl pro tebe zajímavou přezdívku,” poznamenal, přičemž i druhou ruku omotal kolem jeho těla. “Ptám se, protože není špatné takovéhle věci o někom vědět, když se je chystáš vzít na rande.” Ptal se ze žárlivosti, ale tato odpověď se mu hodila lépe. Teď, dokud ještě měl odvahu a Baeka přímo u sebe, prostě si řekl, že bylo načase něco s tím už udělat.
|
|
|
Post by Min Yoongi on Sept 16, 2018 9:39:28 GMT 1
Když své dny Yoongi trávil něčím jiným než otravováním Jimina, dalo se uhádnout, že se muselo jednat o práci. Jeho pracovní hodiny byly velmi flexibilní a měnily se podle potřeby, ale vždy měl desetkrát tolik práce, když na měsíc kupoval nové zásoby, nebo předepisoval objednávky. Obvykle dealeři měli ještě někoho nad nimi, kdo tohle za ně dělal, ale Yoongi upřímně nevěřil dost někomu, aby zvládli vybrat to nejlepší. Přesně takový pro něj byl tento týden, hodně vyřizování, které ho někdy zdrželo až do rána. Proto Jiminovi jen psal, ačkoliv se chtěl zastavit u něj v kanceláři před asi dvěma dny, ale usnul a probudil se až v jednu ráno. Pochyboval, že Jimin ještě měl svou směnu, tak tedy se zas střetli až dnes večer. Oproti Jiminovi, Yoongi tady byl opravdu i za prací. Normální bylo, že mu řekli o takovýchto akcích pár týdnů předem, aby měl možnost zvýšit své zásoby, ale jelikož Yoongi byl v posledních dnech skoro nezastižitelný, bohužel přišel nepřipravený. “Už mě tak dobře znáš,” přikývl hrdě na jeho slova. Bylo snad úplně jasné, že i kdyby mu to Jimin zakázal, Yoongi by se stejně pozval sám k němu domů. V tomto ohledu neměl žádné brzdy, žádný vnitřní hlas, který by mu někdy napovídal, že možná už je trochu přes čáru. To v jeho životě neexistovalo, pokud Jimin nakreslí nějakou čáru, přes kterou on by nemohl, vzal by zmizík hned by se jí zbavil. (Ne, ovšemže Yoongi by respektoval jeho rozhodnutí, ale někdy Jimin říkal jednu věc, ale bylo poznat, že myslel něco zcela jiného.) Jen díky tomu, že slyšel jeho smích, se Yoongi samotný musel zasmát. To byla jeho reakce vždycky, když se Jimin smál, on se nejdřívě přihlouple usmíval, ale pak se také musel smát. Jimin se smál více od té doby, co ho poznal. Většinu času, když byli oba zhulení a on mu vyprávěl neskutečné věci, ale když byli oba zcela při smyslech, Yoongi si toho vážil ještě více. Yoongimu už časem došlo, že Jimin nesnášel rvačky, proto se mu obvykle snažil nelézt na oči, když právě měl tu smůlu, že jemu někdo přetáhl. Zakymácel by se, aby jeho strčení více zdramatizoval, ale jen se suše uchechtl. “Wow, nemůžu říct, že to mám stejně.” Ještě pár minut před tím, než ho Jimin našel, pracoval. Ale jeho práce nebyla ani tak stresující jako právě Jiminova, chápal to, že toužil také o nějakém odpočinku. Jimin si možná mohl přát, aby Yoongi nezaznamenal jeho pohled, ale měl velkou smůlu, jelikož si toho všiml. A pozvedl jeden koutek úst ještě, než Jimin vůbec něco řekl. “Jak jinak? To je hodně široký pojem, potřeboval bych, abys to upřesnil.” Naschvál na něj tlačil, aby mu řekl, co si doopravdy myslel o jeho dnešním upravenějším stylu. Trochu mu zapózoval tak, že si stoupl před něj a dal ruce v pas. Poté chytl svou koženou bundu a sundal ji za ramen a notočil se k němu ramenem. “Nemyslíš si, že vypadám jak úplný model?”
|
|
|
Post by Byun Baekhyun on Sept 16, 2018 10:35:14 GMT 1
Baekhyun rozhodně nebyl někdo, kdo by se svou orientací tajil, vzhledem k tomu, že nyní už žil v Americe, a ne v Koreji, nikoho to ani nezajímalo. Samozřejmě občas slýchal nepříjemné slizké poznámky, ale většině lidí to bylo jedno, chlapcům například se to spíše líbilo. Rád vyššímu chlapci pomohl se zjištěním, kdo se mu vlastně líbí, potěšilo to hlavně také jeho samotného. Sice ho nepřeorientoval, ale rozhodně ho utvrdil v jeho myšlence. I přes to, že ho rád přiváděl do rozpaků, nebylo to vždy úmyslně, skutečně se takhle choval většinu času, což bylo zřejmé. S Felixem se možná nechal malinko unést. Kdyby něco takového nepoznal, musel by být slepý, protože Baekhyun se s tím zrovna netajil, dokonce ho jednou donutil sundat si triko, to zase úplně každému na potkání opravdu nedělal. Lidí se kolem něj motalo vskutku mnoho, žádný z nich však nebyl jako Felix. Většinou se mu člověk líbil hlavně kvůli vzhledu s Felixem to tak nebylo, zalíbil se mu hlavně tím, že ho zachránil, jeho povaha a vzhled byly rozhodně velké plus, že ho zachránil zrovna jeho ideální typ to už byla náhoda. „S těma tvejma ušima to ani jinak nejde.“ Usmál se. Přísahal by, že ještě neviděl člověka, na kterém by odstáté uši vypadaly tak roztomile. „Pamatuj.“ On mu to nabídne klidně víckrát, ale pokud si to bude pamatovat, tím líp. Oba měli zrovna košile, jaká to náhoda, byli si prostě souzeni. Často sice nosil větší trika či svetry, ale čas od času se oblékl právě takto, aby udělal dojem, což se povedlo. Nad jeho odpovědí se mírně začervenal, nebyl zvyklý na takovou odpověď od něj, ale potěšila ho. Bylo divné, cítit se s někým takhle, takový pocit upřímně ještě nezažil. „Budu s tím počítat.“ Jak jsem již zmínila, rád nosil velké věci, o to radši když to byly Felixovy svršky. Bylo vlastně dobře, že pod tou košilí ještě něco měl, protože by na něj jinak koukali i ostatní, a to by se pravděpodobně nelíbilo ani jednomu z nich. Nemohl by popřít fakt, že košile mu slušeli, líbili se mu na něm a to hodně, shirtless však stejně vyhrávalo. Ani ho nenapadlo, že by mohl žárlit, mluvil takhle s lidmi normálně, poznal však díky Felixově otázce, že tam možná nějaká ta žárlivost byla a uvnitř ho to upřímně zahřálo. Podstatnou část dne dnes především prospal, takže v čase, kdy mu chtěl napsat by byl vyšší chlapec už uprostřed směny, a to mu nepřišlo vhodné. Musel uznat, že pro takové věci, jako byl výškový rozdíl měl slabost, netušil, z jakého důvodu se mu to líbilo, možná si připadal chráněný nebo to byl prostě nějaký jeho kink, ale každopádně s Felixem měli podle něj ideální výškový rozdíl. Věděl, co za člověka chlapec před ním byl, proto rychle řekl pravdu, aby ho náhodou nepustil, to by nedopustil. Nad onou přezdívkou protočil očima. „Je to blbec, toho si nevšímej.“ Uvelebil se trochu více v jeho v podstatě objetí a položil si bradu na jeho hruď, přičemž koukal nahoru, jemu do tváře. Jeho následující věta ho zaskočila, chvíli přemýšlel, jestli se třeba jen nepřeslechl, ale když mu došlo, že to Felix opravdu řekl, kousek se od něj odtáhl, aby mu mohl vidět do očí. Skousl si spodní ret, načež se sladce usmál. „Chystáš se mě vzít na rande?“ Pohladil ho dlaní po tváři, nechal ji tam však položenou.
|
|
|
Post by Taehyung Jeon on Sept 16, 2018 11:07:21 GMT 1
Auta měl Jungkook rád už od dob, kdy byl malý chudý kluk, a tak si nemohl nechat dnešní závody ujít. Noc předtím nespal, kvůli vyřizování mimo město, avšak během dne taky neměl moc času na spánek. I přesto se na večer těšil. Neměl moc času na to se najíst a tak si oblékl jen bílé triko s dlouhým rukávem, protože večer už je touto dobou chladněji, černé kalhoty s pásky a čepici. Mohl si vzít zase oblek, aby dostál svému povolání, ale nebyla to tak úplně formální akce, a tak mohl být sám sebou. Když vycházel ze svého domu, jeden z bodyguardů mu podal klíče od auta, kterým dnes pojede. Jelikož má Jungkook rád audi, dnes se rozhodl pro jedno ze svých - Audi R8. Dneska nechtěl být nikým rušen, a tak sebou protentokrát neměl nikoho z bodyguardů, avšak zbraň by si nezapomněl. Nasedl do auta a při nastartovaní se zaposlouchal do zvuku motoru, což už bylo jeho zvykem vždy, když zapl motor. Vyjel z příjezdové cesty, dolů z kopce lesem po cestě, která vedla až do města. Jel rychle, čím dřív tím líp. Jelikož už se stmívá dřív, slunce už zapadalo, avšak to byla pro Jungkooka nejoblíbenější doba na jízdu. Jel potichu, poslední dva dny pro něj byly celkem honička a tak chtěl alespoň chvíli sedět v tichu, než se zase dostane mezi lidi. Do patnácti minut byl ve městě. Na tuto akci jezdil každoročně, a tak přesně věděl, kde je hlavní shluk a kde bude začátek závodů. Zaparkoval nedaleko na poloprázdném parkovišti, a zbytek došel pěšky. Postavil se opodál, i když už zde bylo tolik lidí, že místo sám pro sebe by si našel ztěžka. Očima prozkoumával davy všech přítomných, a zřejmě vypadal, že někoho hledá, ale neměl moc nadějí, že zrovna jeho zde uvidí. Povzdechl si a radši sledoval přijíždějící auta a jejich majitele, aby se odreagoval.
|
|
|
Post by Skye Wyler on Sept 16, 2018 13:39:44 GMT 1
Informace se městem opravdu šířily velice rychle a bylo jedno o jaké se jedná. Každý si proto střežil své soukromí, protože jakmile by se něco rozneslo, mohlo to pro něj znamenat nebezpečí. Pro jednotlivé členy mafie to mohlo znamenat nebezpečí před ostatními mafiemi, obzvlášť když teď bylo vše na spadnutí a vypadalo to na regulérní válku. Od té doby, co byl ukraden obraz na každoroční aukci, šířilo se městem napětí, které stále neustalo. Byla jen otázka času, kdy se něco podělá a z města se stane válečná zóna. Obyčejní občané žili ve strachu a skoro jí připadalo, jako kdyby si někteří plánovali útěk od tohohle všeho. Skye měla taky svoje obavy, ale věděla, že ať se stane cokoliv, zůstane. Byl to její domov a ona ho nechtěla jen tak opustit, byť by to bylo moudřejší. Ona osobně na boxovací zápasy ani jiné podobné akce nechodila. Možná na takové násilí neměla žaludek a možná jí děsilo to vědomí, co někteří její spoluobčané dokáží. Ano, věděla to, ale vidět něco takového na vlastní oči bylo něco absolutně jiného. Nemohla se ani přinutit začít s nějakými kurzy sebeobrany, byť o tom několikrát uvažovala. Vždy ale ten nápad zamítla, ale nikdy to nebylo z její lenosti. Vždy si prostě řekla možná někdy a nechala to být. Říkala si, že když se na něco bude připravovat, tak si to akorát přivolá a stejně si moc nepomůže. Ne, nebylo to moc zdravý styl myšlení, ale taková Skye prostě byla. Komplikovaná a často v rozporu sama se sebou. Měla ráda kontakt s lidmi, ale nikoho si k sobě nepouštěla. Nebyla příznivcem násilí, ale stejně měla kontakty v mafiích. Nechtěla opustit nebezpečné město a odmítala i se naučit, jak se bránit. Někdy to nechápala ani sama ona. Ano, Skye opravdu ráda vtipkovala a dělala sarkastické poznámky, často to dělala, když chtěla odlehčit situaci anebo když se chtěla prostě pobavit. Vážnosti měla až dost z jednání s klienty, a proto v normálním životě taková nebyla. Skye věděla, jak vypadala a opravdu o možné hook ups neměla nouzi. Stačilo trochu zaflirtovat, zamrkat očima, pohodit vlasy a byli její. Ale nevyužívala toho. Taková ona nebyla. "Hmmm chtělo by to někoho s pěkným autem." Pousmála se. "Když už jsme u toho, čím jsi tu vůbec ty?" Vyzvídala. Když už o tom byla řeč, tak proč se nezeptat. "Neboj Bobby, jakmile budu chtít změnit své povolání, hned ti dám vědět, abys byl můj první klient." Zasmála se a strčila si ruce do kapes bundy.
|
|
|
Post by Jiwon Bobby Moreau on Sept 16, 2018 15:05:38 GMT 1
Buď jste o někom věděli všechno nebo nic, jiná možnost v Black Hollow nebyla. Proto si Bobby i přes to, že byl velmi přátelský dával pozor na to, co komu říká, mluvil hodně, ale nikdy nezmiňoval důležité informace. Když jste to se slovy uměli, lidi si takové drobnosti nevšimli. V podstatě se s nimi dokázal bavit hodiny, a i přes to o něj vůbec nic nevěděli. Byla pravda, že poslední dobou bylo toto město ještě nebezpečnější, od údajné noci, kdy se ukradl obraz jste nemohl v klidu vyjít z domu ani ve dne. Bobby se uměl bránit, zrovna to nebylo něco, co by mu dělalo problém, ale zdejší mafie byly drsné, i když by uměl všechny obranná gesta nepomohlo by mu to, kdyby jich na něj bylo dvacet. Většinou by měla Skye jako dívka výhodu, jelikož když měli aspoň trochu rozumu na dívku si netroufli, nějaký respekt už tady však pravděpodobně nikdo nechoval, a tak jim bylo jedno, zda se jedná o dívku, chlapce či dítě. Měl sice rád adrenalin, nebyl však sebevrah, takže se do podobných věcí nepouštěl. Stěhovat se však ani on nechtěl, vyrůstal tady, jeho bratr tady zatím stále sudoval a navíc, kde jinde by se našla tak dobrá atmosféra pro rap? Nebylo to asi zrovna inteligentní rozhodnutí, ale kdyby to takhle udělali všichni, brzy by ve městě nezbyl nikdo. Byla pravda, že krve tam bylo až příliš, často někdo umlátil toho druhého k smrt, to Bobbymu přišlo upřímně už přes čáru i v tomto okolí. No, kdyby chtěla, Jiwon by jí rád kurzy sebeobrany poskytl zadarmo. Dle něj byla Skye dívka, která se o sebe uměla postarat, pět chlapů však sama nepřepere i když byla opravdu chytrá násilí je v tomto městě to nejdůležitější. Byli si ohledně odstupu od ostatních podobní, Bobby si také rád udržoval své soukromí, jediný člověk, kterému opravdu věřil byl jeho bratr, kterému se však nemohl svěřovat se vším, vzhledem k tomu, že Kyungseok netušil, že jeho starší bratr je součástí mafie, musel před ním mít spoustu tajemství. Ani Bobby s flirtováním kupodivu neměl problém, jeho přátelé si z něj sice dělali srandu, že je ten ugly one, ale většina dívek si to naštěstí nemyslela. Nebyl namyšlený, ale také si o sobě ani nemyslel, že by byl ošklivý, respektive se sebou byl spokojený. Bobby se musel nad její otázkou zasmát a přikývnout. „Dneska máš opravdu štěstí.“ Pootočil se, aby mohl ukázat na černé sportovní auto kousek dál od něj. „To je můj dnešní doprovod.“ Ušklíbl se. „V to doufám.“ Přikývl pobaveně.
|
|
|
Post by Felix Parker on Sept 16, 2018 15:16:43 GMT 1
Pro něj to bylo ze začátku trochu složitější, ještě neměl úplně jasno v tom, co chtěl. Ještě před pár lety neměl ani název pro tuto věc, vlastně si spíše myslel, že neměl pro to nějaký název. Nikdo se ho na to neptal, on se neohlížel za někým, o kom by si myslel, že se mu líbí. Možná jen na takové věci neměl čas, nezaobýval se tím, protože jeho mysl byla vždy soustředěna na jiné věci. Jeho práce zabírala velké místo, dále byla ta situace s jeho rodiči, která mu vždy ležela na dně mysli. Poznal, že Baekhyun se choval tímto způsobem naschvál, to ano, jen doufal, že časem toho nechál. Nebo klidně mohl pokračovat, ale on by si měl už zvyknout. Spojil si dva a dva dohromady a věděl, že se menšímu chlapci líbil, ačkoliv byl z poloviny skoro slepý, takže i kdyby mu to nedošlo, nebyla by to jeho vina. Ale z jeho chování to poznal. Jemu se asi zalíbilo to, že Baek opravdu neměl problém s tím říci, co si přesně myslel a byl hodně sebevědomý, něco takového Felix často nepotkával. Nepopíratelně byl také podle něj pohledný, dovolil by si říci krásný, ale to byla věc, kterou viděl každý. Felixovi se líbilom vše, co se skrývalo pod tím. A jeho úsměv, na ten by se zvládl dívat celé dny. Kdykoliv se usmál, jeho tvář byla hned o něco jemnější a skoro by v ten moment nevěřil, jaké slova někdy uměla vypadnout z jeho rtů. Byla to jasná lichotka, ale Felix si přál, aby někdy mohl být i něco jiného, než jen roztomilý v jeho očích. Vždyť byl o hlavu vyšší, Baek byl drobnější a stejně říkal jemu, že byl ten roztomilý. Nic na jeho poznámku neříkal, jen se široce usmál, i když přemýšlel nad tím, jak by mu mohl dokázat, že je taky mužný. Neměl pochyb, že Baek by svou nabídku před ním klidně zopakoval, i kdyby jeho slova dnes vypustil z hlavy, ale to se on opravdu nechystal. Byla to náhoda, ale vlastně k sobě docela ladili. Nebo alespoň s těmi barvami, i když Baekova košile byla přesně něco, co by od něj Felix očekával. Když se ti dva setkali poprvé, Baek mu sdělil, že jeho věci by mu nebyly, ale jen o pár dnů později viděl, jak na sobě Baekhyun měl velké triko, do kterého by se nepochybně vešel. Jen se nad tím pousmál, ale nijak to nekomentoval. Nepochyboval o tom, že kdyby Baek jen zmínil, že mu je lehce zima, svlékl by ze sebe i triko, kdyby bylo potřeba. Až tak whipped už byl. Nebylo to úplně žárlení, nebo on si to nerad přiznával, jakožto spolu ti dva vlastně nic oficiálně neměli, ale bylo to něco. Takový pocit, že se na moment lekl, že si možná vše špatně vynaložil. Že možná Baekhyun byl jen prostě milý a s lidmi flirtoval úplně normálně. Naštěstí se mýlil. “Tak je to kamarád nebo blbec?” Zeptal se pobaveně, když ještě očima sledoval stříbrnovlasého chlapce, který stál už daleko od nich s někým jiným. Podíval se dolů na jeho tvář, rozplýval se nad tím, co měl před očima. Připadalo mu, že přesně tak by to mělo být. Byl trochu nervózní, než ta slova vůbec vyslovil, to mohl Baekhyun na něm poznat, protože mu tlouklo silně srdce, ale jakmile to řekl, hned se cítil lépe. “Rád bych, jestli mi to dovolíš.” Přikývl a polkl. V hlavě si říkal, aby se uklidnil a nabral nějakou tu odvahu. “Možná jsem se měl zeptat už dřív,” řekl mu tiše, přičemž se o trochu sklonil k jeho tváři. “alespoň bych se necítil špatně, že tohle dělám ještě před prvním randem.” Dořekl a podíval se na jeho rty, nad kterými často přemýšlel. Jaké asi musely být, jestli byly tak sladké jako byl celý Baekhyun. Jeho tvář se k němu ještě více přiblížila, tak že prakticky už skoro cítil jeho rty na svých. To pokušení bylo až moc silné, na to aby se Felix ovládl. Přitiskl jemně své rty na jeho, aby ho ničím nevystrašil a mohl jen čekat, co bude jeho reakce.
|
|