|
Post by Admin on Jun 11, 2018 11:10:43 GMT 1
Dlouhé ulice města, které jsou nebezpečné nejen v noci.
|
|
|
Post by Park Chaeyoung Rosé on Jun 29, 2018 14:42:15 GMT 1
Jako přibližně každé odpoledne se Rosé vydala se svým psem Maxem, kterého zbožňovala a měla ho už dlouhá léta, na procházku. Toto město nebylo pro psy zrovna vhodné místo, ale jen kvůli tomu se nehodlala tato červenovlasá dívka svého zlatého retrívra vzdát, na to ho měla příliš ráda. Bylo poměrně teplo, ale zase nebylo vedro, proto se rozhodla pro černé tričko s dlouhým rukávem a světle růžovou sukni. Rosé sice patřila do jednoho z gangů, i přesto se však oblékala slušně. Nemusel na ní hned každý poznat, že do něj patří, možná i právě proto si vzala dlouhý rukáv, aby nebylo vidět vytetované znamení gangu na levém zápěstí. Procházela se běžně parkem, ale dnes tam bylo poměrně rušno, což se jí nezamlouvalo, proto s Maxem chvíli chodila po okolí, než se s ním vrátila zpět domů. Nevěděla, čím to bylo, ale působil poslední dobou unaveně, a tak ho nechtěla zbytečně dlouho vláčet po okolí. Měla dneska volný den, chodila sice na vysokou školu, dnes však hodiny neměla, jako každý pátek, a tak se bezstarostně ještě aspoň na chvíli rozhodla vyrazit ven. Bydlela sice v luxusním bytě, ale z nějakého důvodu se tam nikdy necítila bezpečně. Byl to paradox, jelikož venku to nebylo o mnohem lepší než doma. Možná jí jen uklidňovalo, když se kolem ní potulovalo více lidí? Těžko říct, čím to bylo, ale doma být nechtěla, ne když to nebylo nutné. Přemýšlela, že by si zašla někam do kavárny, ale nechtěla zbytečně vysedávat někde vevnitř, když bylo hezké počasí, proto se jednoduše jen procházela ulicemi onoho záhadného města, přičemž jí vlasy rudé barvy čechral teplý letní vánek. Byla sice dcerou dvou vysoce postavených lidí, i přesto však vždy nosila s sebou kapesní nožík. Možná právě kvůli tomu, z jaké rodiny pocházela. Nebylo pro ni bezpečné jen tak se procházet městem, ale vzhledem k tomu, že většině lidí neprozrazovala svou pravou identitu, doufala že má aspoň trochu větší šanci na bezpečí.
|
|
|
Post by well on Jun 29, 2018 19:23:35 GMT 1
*Thomas nikdy moc nemal rád toto prepchaté mesto. Bolo na neho až moc rušné či už cez deň tak aj v noci. Niekedy by povedal, že tá noc bola horšia než ten deň, ktorý v meste prežil. Bol piatok a vzhľadom na to, že tento chlapec nejak extra nepracuje rozhodol sa aspoň prejsť po meste a vyventilovať si svoje myšlienky. Včera v noci mal zápas. Dostal zaň príliš veľké peniaze, len kvôli tomu, že chlapíka, s ktorým bojoval dostal do bezvedomia. Thomas sa pohyboval na nebezpečných chodníčkoch. Nie raz mal problémy s mafiou, za to, že prizabil nejakého z ich členov. On za to vlastne vôbec nemohol. Nedokázal sa ovládať a bol tak nejak posadnutý peniazmi ako skoro každý v tomto meste. Už mu tie zápasy ani tak neprinášali radosť. Jediné čo mu prinieslo radosť boli zelené papiere, v ktorých sa už mohol pomaly aj kúpať. Zo zápasov si však aj on občas odniesol veľa nových prírastkov krásy na svojej tvári. Napríklad v podobe monoklov ako mal aj dnes. Na pravom oku, a preto aj keď moc slnko nesvietilo on mal čierne slnečné okuliare, cez ktoré sa pozeral na ľudí okolo seba. Jeho dnešný outfit vlastne tvorilo len čierne oblečenie. Čierne džíny, černé tričko a na tom jeho obľúbená kožená bunda. Moc nesledoval cestu, pretože jeho myšlienky ho docela dosť zabavili. Ulica bola plná a on sa mohol snažiť ako chcel, jednej pani sa vyhol, ale aj tak vrazil do dievčaťa v ružovej sukni. Vôbec nesledoval či je v poriadku alebo nie, len sa k nej otočil dosť ľahostajne.* Mala by si sledovať cestu Barbie. Moc sa pletieš ľudom pod nohy. *To bolo jediné čo jej povedal a potom sa rozhodol pokračovať vo svojej ceste, ani to nebolo ospravedlnenie, ktoré si dievča zaslúžilo, ale skôr tak nejak zvalil vinu na ňu. Typické.*
|
|
|
Post by Park Chaeyoung Rosé on Jun 29, 2018 21:29:02 GMT 1
Jistě by se našli lidé, kteří by byli za takovou doslova přeplněnost města rádi, ale Rosé, evidentně ani Thomas, mezi ně nepatřili. Ona sama patřila spíše mezi ty lidi, kteří měli rádi svůj osobní prostor. Byla vděčná za to, když se nemusela na nikoho zbytečně tlačit, a tak podobně. Rozhodně jí nebylo příjemné, když se na ní někdo tiskl z lidí, jací tu byli. Nebylo to ani příjemné, ani bezpečné. V noci by těmito uličkami jistě nechodila tak klidně jako nyní, ale za světla si přišla poněkud chráněna. Každý člověk, kterého míjela měl nějaké své problémy, nebylo v tomto městě jediného člověka, který by byl zcela bezstarostný, to tady bylo prakticky nemožné. Peníze tady kolovaly o sto šest, každý druhý by byl schopný vás pro pár tisíc zabít. Rosé se na tom však něco líbilo, byl to adrenalin? Těžko říct, co to bylo a zda to bylo vůbec dobře, ale něco jí proudilo v žilách a nebyla to jen krev, když míjela ony nebezpečné lidi. Rosé měla od rodičů peněz dost, rozmazlená však nebyla. Gang jí zajišťoval peníze tak nějak sám o sobě, rodiče jen trvali na tom, že jí budou platit byt a školu. Mohla odporovat, ale přeci jen nebyla ještě tak stará, aby jejich nabídku musela odmítnout. Rosé si vždy dávala pozor, už jen kvůli tomu, kdo se v oných uličkách pohyboval, proto ji překvapilo, když do ní neznámý mladík vrazil. Vzhledem k tomu, že byla poměrně křehká dívka sykla bolestí, načež se otočila za chlapcem, který pokračoval v cestě a předběhla ho, aby si mohla stoupnout před něj a tím ho tak zastavit. Možná tím riskovala, ale tohle si rozhodně líbit nenechá. Bylo evidentní, že to byla jeho vina a on to svedl na ní? Takových idiotů tu bylo tucet, přesně proto bylo v tomto městě tolik sporů. "Promiň, cože?" Pozvedla obočí a sundala mu z obličeje sluneční brýle, čímž odhalila jeho překrásně zbarvené oko. "Koukám, špatný den." Dodala. Byl sice o dobrých dvacet centimetrů vyšší než ona, ale to ji nezastrašilo, byla zvyklá.
|
|
|
Post by well on Jun 29, 2018 22:05:03 GMT 1
*Prečo by niekto zabíjal svoj de§ chodením po tomto meste keby nemusel? On to ani nerobil dnes se akurát chcel prejsť z bodu A do bodu B a to bez konfliktu. Aj on je človek a hoci dosť agresívny, nie vždy má chuť sa s niekym hádať alebo ho snáď uraziť. Thomas bol typ človeka, ktorého vytočilo takmer všetko či už to bolo len to, že sa na neho niekto pozrel a tomu dotyčnému do tváre letela jeho päsť, bez toho aby tomu dotyčnému niečo povedal. Napríklad keby do neho niekto vrazí tak ako on do toho dievčaťa, asi by tomu dotyčnému zlomil ruky. Chvíľu si dokonca myslel, že snáď dotyčná nebude ani reagovať avšak objavila sa presne pred ním čo ho donútilo zastaviť a premerať si ju poriadne. Bola krehká a tenká takže vyzerala tak trochu ako z porcelánu. Pár krát zažmurkal keď mu dala dole z očí jeho slnečné okuliare. Natiahol sa k nej a vytrhol jej ich z ruky. Musel sa pozerať tak nejak do zeme, pretože dievča mohlo byť tak o dvadsať centimetrov menšia než on.Pokrčil nad tým len ľahostajne ramenami ako vždy keď sa niečo prihodí.* Presne ako som povedal. Dávaj sa pozor, na ktorej strane chodníka ideš a nebudeš tak znepríjemňovať životy ostatným. *Odpovedal jej. Pre neho bola len maličké dievčatko. Mohla byť o rok alebo o dva mladšia a jemu to stále prišlo akoby to bolo aj viac. Jediné čo ho možno, len trochu zarazilo, bolo to, že mala tú guráž sa mu postaviť alebo teda lepšie povedamé, mala guráž za ním vobec ísť a prihovoriť sa mu. Na druhú stranu s tým bol aj vysporiadaný, veď sa nachádzali v Black Hollow a tam nikdy neviete aké tajomstvá aj tá najiac anjelská tvár skrýva.* Skor zlé mesto a výber zamestania. *Skomentoval tiež svoj monokel na pravom oku. Už ich mal toľko, že sa aj čuduje, že je schopný vobec niečo ešte vidieť, alebo skor sa čuduje nad tým, že ešte žije.* Ale sme v Black Hollow tu by ma neprekvapilo ani keby máš ten monokel ty, čo pochybujem pretože nevyzeráš ako drsné dievča, Barbie... *Ešte raz si ju premeral pohľadom od hlavy až po päty. Jeho úsudok mohol aj klamať, avšak tento krát si myslel, že sa nepomýlil a možno by mohol byť aj nová veštica Verona keby chcel. Alebo nie?*
|
|
|
Post by Park Chaeyoung Rosé on Jun 29, 2018 23:35:46 GMT 1
Ano, možná nebylo úplně vhodné se po tomto městě procházet, ale Rosé rozhodně nebude jezdit do jiného města jen proto, aby se tam mohla projít. To by bylo směšné a za druhé by to hlavně bylo úplně k ničemu. Rosé tím nezabíjela čas, jen se ráda procházela, byla vděčná, že chvíli nemusela něco dělat, takže si nestěžovala. Moc často se jí nestávalo, že by měla hodně volného času. Na rozdíl od vysokého chlapce před ní, ona měla vysokou míru tolerance, jenže co on udělal bylo přímo směšné. Nevadilo by ji to, kdyby se omluvil, možná i kdyby neřekl nic, bylo by to lepší, ale on musel pronést takovou hloupou poznámku, jako by snad měl skutečně v úmyslu jí naštvat. Nesnášela lidi, kteří trestali ostatní za něco, co sami dělali naprosto běžně bez sebemenšího povšimnutí. Tento chlapec, který vypadal jako aziat byl příkladem. Asi to muselo vypadat skutečně k popukání, když před něj dívka jako ona stoupla. Pravděpodobně ho to překvapilo, ale ona se aspoň snažila působit, jakoby výškový rozdíl nedělal žádný rozdíl, nemluvě o její váze i s postelí. Její vaha byla pravděpodobně jen váha jeho levého bicepsu. Stále však nelitovala toho, že se rozhodla zastavit, zasloužil si to slyšet. Monokl na jeho oku byl zřejmý. Dle jeho postavy a stavby těla by pravděpodobně usoudila, že dělal něco takového, monokl jí to pouze potvrdil, za což byla ráda. Věděla, že má pravdu. Nijak se nebránila, když jí brýle zase vytrhl, byly konec konců jeho. Jeho drzost překračovala všechny meze. Mohla by mu hodit ty brýle do ksichtu a on by se stejně neomluvil. “No tak to se omlouvám, pane dokonalý, ale jediný kdo šel na špatné straně jsi byl ty.” To snad ani nebylo možné. Nemohl ten chlapec říct prostě promiň? Byl to takový problém? "I přesto, že máš špatný život, když si to shrneme, mohl bys mít aspoň trochu té slušnosti a omluvit, když už do někoho vrazíš." Zasloužil by si pořádný pohlavek, ale to už tedy riskovat nechtěla. Navíc by na něj pravděpodobně ani nedosáhla. Protočila očima, když jí opět oslovil onou přezdívkou. “Zdání klame, tak pozor abys neměl na druhém oku ozdobu ode mě." To by si samozřejmě netroufla, nebyla zase tak hloupá, navíc ještě nechtěla umřít a že měl chlapec větší sílu než ona bylo zjevné. Dodala by k tomu ještě jiný komentář, ale raději si ho pro své bezpečí nechala pro sebe.
|
|
|
Post by well on Jul 1, 2018 20:57:39 GMT 1
Ako tak na ňu pozeral nebol si celkom istý prečo jej vlastne odpovedal. Nemal rad keď sa mu niekto prihováral keď na to nemal náladu. Alebo teda skôr nenávidel to tak nejak všeobecne, pretože na ľudí on nemal náladu nikdy. Teraz si tak nejak v hlave hovoril, že by bolo lepšie keby išiel proste ďalej a radšej jej mohol nechať aj tie slnečné okuliare. Nemal náladu sa s ňou teraz vybavovať, odpovedať jej a celkovo nechcelo sa mu ani premýšľať nad tým čo jej má vlastne povedať. Keď sa na ňu tak pozeral, hlavu mala menšiu než bol jeho ľavý biceps. Nie to ešte jej váha. Pravdepodobne by ju zdvihol na malíčku. Už tak nejak premýšľal, že si ju prehodí cez rameno a niekam ju zanesie. Avšak nezdalo sa mu to na prvé stretnutie ako najlepší nápad a tak si len povzdychol a ďalej ju sledoval. "Koniec koncov ja som sa vyhol tomu tlsťochovi čo išiel pred tebou, to on išiel po zlej strane cesty. Nebola to moja vina, že ťa nie je od zeme vôbec vidieť." povedal jej a trochu pozdvihol kútiky smerom k úsmevu akoby mu to naozaj robilo radosť, že ju môže takto ľahko uraziť vďaka jej výške. Nebola tak malá aj keď pre Thomasa bolo aj tých dvadsať centimetrov rozdiel dosť. "Ja nemám zlý život." prekrútil nad tým očami. Dobre nad týmito slovami by sme mohli porozmýšľať viac. Zavraždili mu otca, uniesli jeho sestru, on sa živí, tým, že bije ľudí na smrť. Dalo by sa toto považovať za dobrý život? Dalo by sa povedať, že má šťastie v živote? To rozhodne nie. "Ako som povedal. Ja som sa len vyhol pánovi, ktorý išiel pred tebou. Nemôžem za to, že zaberal celý chodník." rozhodil rukami. Stál si za tým, že za nič nemôže aj keď to tak úplne pravda nebola však že. Musel sa tak trochu zasmiať nad tým akú guráž malo to dievča, ktoré stálo pred ním. Až bolo komické ako sa tvárila byť drsná a chcela mu naznačiť, že by mu vedela urobiť ďalší monokel keď na ňu od zeme ani nie je vidno. Pravdepodobne by na neho ani nedočiahla alebo keby áno tak by ju predsa zastavil a keby jej chytil tú malú rúčku, asi by jej ju s najväčšou pravdepodobnosťou zlomil. "Tak ty si nejak moc trúfaš nie?"
|
|
|
Post by Park Chaeyoung Rosé on Jul 22, 2018 20:24:05 GMT 1
Rosé by normálně cizího člověka na ulici neoslovovala, ale toto byla výjimečná situace, nenechala si zase s prominutím srát na hlavu. Chlapec se zdál poněkud drzý, ale musela uznat, že byl pěkný, což na situaci samozřejmě nic neměnilo, ale říct si to v duchu mohla. Nevypadal ani nepůsobil zrovna dvakrát mile, navíc byl až příliš vysoký, jenže kdo v tomto městě vypadal přátelsky? Moc takových lidí tu nebylo, takže kdyby se Rosé řídila podle toho, v životě by na nikoho nepromluvila. Nemohla si nevšimnout jeho tetování, neměla ráda, když jich měl někdo dost, ale chlapec jež stál před ní měl spíše menší, což bylo hezké. Zaujalo jí především peříčko na jeho klíční kosti. Mělo nějaký význam, nebo si to chlapec tmavší pleti nechával tetovat jen tak? To se asi Rosé nikdy nedozví. V tomto městě by si asi dívka jako ona neměla moc vyskakovat, ale Thomas nepůsobil jako někdo, kdo by ji bezdůvodně ublížil. Zdání občas klame, ale teď už by to stejně zpět nevzala. Toto celé nebylo celkově moc hezké první setkání, ale lepší, než kdyby na ní něco vylil. Nesnášela, když na ní někdo vylil nějaké sladké pití a ona pak musela celý den chodit se skvrnou na tričku. Thomas by se jí za to ještě ke všemu rozhodně neomluvil, kdyby se mu něco takového stalo, tím si byla jistá, a to ho znala asi 3 minuty. Protočila nad jeho slovy očima a stoupla si na špičky. „Nejsi zase o tolik vyšší než já, tak nepřeháněj.“ To asi nebyla tak úplně pravda, byl o dost větší než ona, jenže nějak se přeci bránit musela a jak jinak proti tomuto chlapci než slovně. „Právě jsi si stěžoval na to, kde bydlíš a co děláš, takže bych to nebrala jako zrovna dvakrát krásný život.“ Povzdechla si a prohrábla si vlasy rudé barvy. „Stejně by ses mohl radši omluvit, než aby ses tady se mnou dohadoval.“ Už neměla chuť se s ním nadále hádat, tak mu dala jen poslední šanci, i když si byla téměř jistá tím, že ji nevyužije. Rosé neměla jinou možnost než se chovat drsně, kdyby se chovala v tomto městě vystrašeně, nepřežila by tady asi ani jeden jediný den. Občas přeci jen chodila domů v noci, a to se samozřejmě bála, kdo tady neměl strach, ale snažila se vypadat a působit statečně, což díky bohu poměrně pomáhalo. "Jak se vůbec jmenuješ? Když už jsi do mě vrazil, mohl by ses aspoň představit."
|
|
|
Post by Byun Baekhyun on Aug 5, 2018 14:01:33 GMT 1
Byl čtvrteční večer, no spíše noc mezi čtvrtkem a pátkem. Většinou, když šel Baekhyun z práce takhle pozdě bral si taxíka, ale dneska si doma zapomněl peněženku, a tak se rozhodl jít pro jednou pěšky, co by se mu mohla stát? Bylo to sice nebezpečné místo, ale v tuto brzkou hodinu snad spali už i vrazi. Měl jen bílou košili se zvláštním nápisem zastrčenou za černými kalhoty s dírami na kolenou. Nebyl zrovna teple oblečený, ale kdo to potřeboval v tuto roční dobu tam bylo skutečně teplo i v noci, a tak se nějakou bundou nezabýval. Původně s ním měl jít ještě herec se kterým natáčel, jenže mu to trvalo hrozně dlouho, a tak se chlapec s červenými vlasy rozhodl na něj nečekat. On sám se odmalovával a podobné věci (kromě sprchy) až doma, jelikož tím nechtěl ztrácet čas za prvé, a za druhé nechtěl, aby ho někdo náhodou nepotkal bez linky. Linky kolem očí byly jeho závislost. Tak si to tak Baekhyun štrádoval tmavými uličkami domů, když se rozhodl, že to vezme přes jednu známou zkratku. Známá sice byla, ale ani za boha by ho nenapadlo, že by tam někdo mohl být. V klidu šel, když ho něčí ruka tvrdě přimáčkla zády na cihlovou zeď. Vydal ze sebe bolestný vzdech, když ho dvě ruce silně chytly za ramena. Byla poměrně tma, i přes to však Baekhyun zahlédl rysy dvou o dost vyšších a silnějších chlapců, než byl on sám. Byl proti nim hodně vyhublý a bohužel fakt, že dělal hapkido mu byl k v této situaci k ničemu, protože byl příliš unavený a vyvedený z míry. "Nemám peníze." Pronesl tiše, jenže to nevypadalo, že by dva chlapci naproti němu měli zájem o peněženku. Jeden z nich mu začal rozepínat knoflíčky u košile, Byekhyun se však snažil vrtět a bránit, co nejlépe. Možná měl nakonec přeci jen počkat na onoho druhého herce. Ještě nějakou chvíli se vzpíral, ale když mu konečně došlo, že je to marné, jen pevně sevřel víčka a snažil se nevnímat.
|
|
|
Post by Felix Parker on Aug 6, 2018 19:21:17 GMT 1
Felix měl dlouhý den v práci, skoro pořád dokola dnes jen pracoval na kase a to byla jeho nejméně oblíbená práce. Někteří lidé byli až moc někdy, ale on nemohl nikdy nic říci, než se jen přemile usmát a popřát jim hezký zbytek dne. Obvykle jezdil z práce domů autem, ale dnes bylo celý den tak hezky, že by se cítil blbě, že ho celý strávil někde zavřený a pak se ani neprošel. Dnešní zavíračka ho tak ale vysílila, že seděl skoro čtyricet minut na lavičce před Starbucksem a jen zíral před sebe, než se konečně přinutil k tomu, aby se zvedl. Přes den někdy bylo vedro, ale k ránu se ochladilo, a proto na sobě měl Felix dokonce i koženou bundu, aby se ubránil před chladnou nocí/ránem. Ulice města se zdály být tiché, ale to by on asi preferoval, kdyby někde někdo vykřikoval a blbě se smál se svými opilými přáteli, než toto nepříjemné ticho. Jediná jeho výhoda byla, že Felix byl vysoký a poměrně vzrostlý celkově a ne každý si dovolil na něj něco zkusit, ale i přes to musel být opatrný. Díval se na své kroky a přemýšlel nad následujícími dny, kdy měl konečně v dohledu nějaké pracovní volno. Alespoň od jedné části své práce bude mít klid. Při tomto přemýšlení by skoro přeslechl trochu vzdálené hlasy, nebo každý jiný, ale od té doby, co Felix více spoléhal na svůj sluch, slyšel ty slabá slova velmi zřetelně a podle ostatních zvuků poznal, o co se mohlo jednat. Po jeho levé straně, v uličce kterou on často nechodil, se právě míhaly tři stíny. Proto se zastavil a chvíli je sledoval, hlavně poslouchal, než se rozešel rázným krokem k nim. Netušil, co se mu honilo hlavou, když poprvé vykřikl na ty dva, co právě obtěžovali nějakého ubohého občana. “Hej debilové, co si myslíte, že děláte?” Jeho hlas se nesl tichou ulicí a tím si získal pozornost jednoho z nich, který jen něco nezřetelného odsekl a okamžitě se vydal naproti Felixovi. Asi měl čekat, že se jen tak nevyděsí a neodběhnou, když byli dva proti jednomu. První ráně, která na něj byla mířená, se vyhl a podkopl tomu chlapovi nohy, který okamžitě přistál na studené zemi a začal zas něco brblat, ale to už se Felix dále přibližoval k tomu, který pořád držel toho…kdo to vůbec byl? Až teprve z této blízkosti si všiml výrazných rudých vlasů a menší chlapecké postavy. To ho naštvalo asi ještě více, proto toho jednoho od něj odtrhl a bez přemýšlení mu vrazil pěstí do tváře a pak kolenem do břicha, načež už druhý, který doposud ležel na zemi, se hrabal na nohy, ale místo toho, aby se zas vrhl na Felixe, jen vyběhl druhým směrem. A jeho kamarád to ještě párkrát zkusil, přičemž jednou se mu podařilo Felixe uhodit, ale hned dostal dvakrát tak silnou ránu nazpět a brzy už i on utíkal pryč. Podle jejich tetování poznal, že se jednalo o jeden z gangů, ale neměl chuť do toho teď zatahovat i to. Konečně se zastavil a dlouze vydechoval, protože nebudeme si lhát, nečekal to úplně a mohl to mít za sebou rychleji se svým výcvikem. Ale když konečně nabral dost kyslíku do plic, podíval se na chlapce, který stál před ním. Vypadal dost otřeseně a jeho košile se v procesu musela roztrhnout, protože Felix mohl zahlédnout kousky jeho kůže. “Už je to v pořádku, jsou pryč.” Jemnějším hlasem začal a opatrně se k němu přiblížil, načež si z ramen sundal svou bundu a nabídl mu ji. “Vem si to, nebo tady nastydneš.” Díval se na něj a cítil se hrozně, cítil se hrozně, protože si neuměl představit, jak se musel právě teď on cítit. Chtěl k němu natáhnout ruku a dotknout se ho, aby zjistil, jestli byl v pořádku, ale myslel si, že by ho akorát více vystrašil, tak tam před ním jen stál a nemohl se přestat dívat na jeho tvář.
|
|
|
Post by Byun Baekhyun on Aug 7, 2018 9:22:57 GMT 1
Pro Baekhyuna to dnes byl poměrně náročný den. Vše bylo v pořádku, ale člověka za celý den práce unaví, ještě ke všemu, když máte práci ve stylu jako Baek, to vás unaví velmi rychle. Byl se svou práci sice spokojen, to ano, ale i tak ho to občas unavovalo. Nevypadal na to, že zrovna on by dělal takovou práci, ale bylo tomu tak a možná bylo i dobře, že většina lidí nevěděla, co opravdu dělá. Představoval de vždy jako herec, neříkal už ale čeho. Nemohl však zase říct, že by se za to styděl, to ani ne, spíš to jen nechtěl zmiňovat, když nemusel. Bundu Baekhyun samozřejmě neměl, říkal si, že košile bude stačit, navíc bylo téměr pořád vedro. Rozhodně by ho ani ve snu nenapadlo, že mu košili někdo roztrhne. Bylo skoro až děsivé ticho, což neměl rád ani Baekhyun. Bylo logické, že v tuto hodinu moc nikde nikoho nepotká, ale mohl se ozývat aspoň štěkot psů. Ve volnu byla výhoda. Baekhyun dostával nabídky a mohl si plus mínus vybírat, nějaké měl povinné, které mu agent přidělil, ale zbytek si mohl sám vybrat. Ve výsledku pak šlo o peníze. Baekhyun nepopíral, že to byla především jeho vina, asi by v tuto dobu neměl chodit sám takovými uličkami, ale vyhnout se tomu už stejně nemohl. Aniž by si to uvědomil, stékaly mu po tvářích tenké slané pramínky slz, možná by byl radši, aby ho někdo zabil, než znásilnil. Už myslel, že dojde na nejhorší, když slyšel, jak mu jeden z nich košili roztrhl, když v tom se ozval hluboký rázný hlas. Otevřel oči a párkrat zamrkal, aby slzy zahnal. Kousek od něj stál velmi vysoký pohledný chlapec. Za jiných okolností by si Baekhyun pomyslel, že je to opravdu kus, jenže v této situaci nebyl zrovna ve své kůži. Pomohl by mu, ale byl stále natolik v šoku, že dokázal jen zůstat přilepený na zdi a celou situaci sledovat. Jeho hruď se zvedala s nepravidelnými výdechy a nádechy a vše to s šokem sledoval. Vysoký chlapec byl skutečně svalnatý, a tak se nemusel bát, že by ho ti dva přemohli. Když oba dva utekli, oddychl si a prohrabl si rudé vlasy, které byly nyní poněkud pocuchané, to však bylo to poslední, co v tuto chvíli malého chlapce trápilo. Když se k němu starší chlapec přiblížil, měl nutkání ucuknout, ale uvědomil si, že ho právě zachránil a neudělal to. “Děkuju.” Pronesl jen tiše. Nemusel říkat za co, myslel to celkové, za všechno, co pro něj stihl za posledních pár minut vyšší chlapec udělat. Beze slova si od něj bundu vzal a vlezl si do ní. Vzhledem k tomu, že byl o dost menší než chlapec naproti němu, bunda mu byla o dost větší, a tak se do ní zabalil, načež obrátil svůj nevinný pohled opět k němu. Byl nezvyk, že Baekhyun mlčel, ale nějakou dobu mu trvalo, než se vzpamatoval, a tak pár minut prostě jen stáli naproti sobě, než se červenovlasý chlapec usmál a přistoupil blíž. “Jsem Baekhyun.” Řekl jen a rychle si ještě otřel tvářel dlaní, když si uvědomil, že je stále mokré od slz. “Je mi líto, že jsme se potkali zrovna za takových podmínek, normálně vypadám mnohem líp a určitě bychom se dali do řeči.” Opět se pousmál. “Nechceš mě doprovodit domů? Můžu ti na oplátku věnovat aspoň konverzaci, když už nic.” Opravdu teď u sebe vůbec nic neměl, nemohl mu nic nabídnout, i když by rád. Když Felix souhlasil, rozešli se směrem k jeho domů. Normálně by Baekhyun neustále mluvil, jenže i když se snažil tvářit, že se nic nestalo, poněkud dost ho to rozhodilo. Když to byla práce, bylo to v pořádku, ale pokud by ho někdo zneužil, netušil, zda by s takovou prací dokázal nadále pokračovat. Pravděpodobně by se mu to vybavilo pokaždé, co by na něj někdo sáhl a to je v pornu poměrně velký problém. Mlčel, dokud nedorazili, až před jeho byt. Otočil se čelem k Felixovi a ještě pořádně si zblízka na světle prohlédl jeho obličej, skutečně krásný. “Vím, že to bude znít divně, ale nechceš dál?” Ještě než stihl odpovědět, pokračoval. “Prosím, kvůli mně, nechci teď být sám, navíc to máš domů určitě daleko.”
|
|
|
Post by Felix Parker on Aug 8, 2018 10:40:33 GMT 1
Už dnes ráno se Felix probudil se zvláštním pocitem, ale myslel si, že to upřímně bylo jen jeho hladové břicho. Přes jeho směnu v práci se nikdy neodehrálo nic zvláštního, jeho den byl spíše až podezřele poklidný. Ani nedostal žádnou zprávu od nikoho z Draca, což bylo vždy příjemnější, protože neměl zrovna náladu na řešení nějakých věcí spjatý s mafíí. V posledních dnech byl všude chaos, protože se mezi gangy pomalu ničilo to příměří. Všichni se tvářili, že se nic nedělo, ale každý to cítil. Jak kolem sebe byli více nepříjemní a ostražitejší, jako kdyby zmizela všechna důvěra, kterou jeden k druhému dříve měli. A večer konečně pochopil, proč měl ten zvláštní pocit na dně svého břicha. V ten moment ani nepřemýšlel nad tím, co by měl udělat, nechal své instinkty rozhodnout za něj. Nedovolil by si ho tam nechat samotného, když věděl, že úmysly těch lidí jsou mu jen ublížit, ale někdy mohl být trochu opatrnější. Jeho pravidlo bylo, že se nikdy neuhodí nikoho, kdo by si to nezasloužil, ale tito dva si zasloužili mnohem více, než jim Felix ukázal. Mohl jim zlomit klidně obě ruce, mohl je donutit litovat toho, že se dnes probudili, ale takový druh vzteku v sobě on nenesl, ačkoliv byl znechucen tím, co chtěli udělat. Hlavní pro něj bylo, aby pomohl tomu druhému, který se zdál být v jakémsi šoku. To bylo jasné, nejspíše to byl hrozný pocit, když ho chytili a chtěli mu takhle ublížit. Felix viděl, že on už skoro byl smířený se svým osudem a to ho rozhodilo ještě více. “Uhm, nic to nebylo.” Potichu mu odpověděl a prohlížel si jeho tvář, byla ještě trochu mokrá od slz, které se smíchaly s černou linkou, kterou hádal, že měl na očích a vypadal upřímně dost zničeně. Byl rád, že od něj přijal jeho bundu a pousmál se lehce nad tím, jak na něm visela. Ani si neuvědomil, jak maličký se proti němu zdál, teprve až teď když stál před ním, si toho byl plně vědom. “Felix,” odpověděl na oplátku a pořád ho pozorně pozoroval, nedokázal uvěřit, jak rychle se mladík dokázal zase usmát, ale hádal, že to bylo asi kvůli tomu, aby zahnal ty špatné myšlenky. Možná bylo lepší, kdyby Felix ani nezmiňoval, co se právě před chvílí stalo. “Nevypadáš špatně,” řekl Felix pomalu, protože upřímně netušil, co by mu na to měl odpovědět. “Stejně jsem se chtěl zeptat, jestli nechceš doprovodit domů, jen tak kdyby ses ještě bál.” Nabídl mu krátký úsměv a tím souhlasil s jeho nabídkou. Šli vedle sebe v tichosti a on si nemohl pomoci a pořád přemýšlet nad tím, jaké štěstí bylo, že dnes nejel domů autem. Věděl, že se v tomto městě stávaly takové věci, ale ještě horší bylo, že teď to viděl na vlastní oči. (Nebo oko, lmao) Zdálo se, že už byli před jeho domem, podle toho, že se Baekhyun zastavil a Felix upřímně netušil, co ho čekalo dál. Byl překvapen jeho nabídkou, ale chápal, proč to po něm teď chtěl. “Klidně, proč ne.” Pokývl hlavou a následoval ho dovnitř, přičemž si v hlavě opakoval poslední půl hodinu. “Možná už bys neměl chodit sám domů, nebo ne alespoň tou cestou.” Promluvil Felix zamyšleně, i když se ho Baekhyun na názor neptal, dostane ho. “Ne že bych tě podceňoval, ale jsi maličký… promiň, nevím, jen mě to celé rozhodilo. Nikdy jsem tohle neviděl a to jsem toho viděl dost.”
|
|
|
Post by Byun Baekhyun on Aug 8, 2018 18:39:14 GMT 1
Pro Baeka to byl den jako každý jiný. Nějak ho ani nenapadlo, že by mohl být něčím odlišný, i když byla pravda, že se dnes cítil poněkud divně, předpokládal však, že to bylo kvůli tomu, že celý den nic nejedl, často se pak kvůli tomu cítil špatně, ale někdy jednoduše nebyl čas, jindy zase držel diety, bylo to různé. Do žádného z gangů nepatřil, což byla možná chyby, kdyby patřil, třeba by si na něj nedovolili, na druhou stranu, pokud byly konflikty, mohlo být ještě horší a třeba by mu vysoký (mimochodem velice pohledný) chlapec ani nepomohl. Byl upřímně rád, že se žádných hádek gangů nemusí účastnit, sice v žádném z nich nebyl, i tak o nich ale věděl, věděl o nich pravděpodobně každý, kdo dával trochu pozor, nebylo možné něco takového přehlédnout, pokud jste nepatřil mezi úplné ignoranty. Nenapadlo ho, že divný pocit mohla být nějaká předtucha, v tu chvíli nedokázal myslet na nic, snažil se na nic nemyslet, jelikož to bylo rozhodně příjemnější. I když v ten moment nebylo příjemné asi nic. I přes to, že věděl na jakém místě žije, nenapadlo ho, že by zrovna on mohl být obětí, byl v tomto ohledu poněkud naivní. Felixovi byl rozhodně vděčný, i když se snažil nedat to najevo, trochu se mu klepaly ruce a linky, které mu daly takovou práci byly nyní rozteklé, Baek si nemohl pomoct a pomyslel si v tu chvíli, jak špatně asi musí vypadat. Měl štěstí, že šel kolem někdo tak statečný a silný jako zrovna Felix, protože jinak by to s ním nedopadlo moc dobře. Důležité bylo, že u sebe ti dva neměli zbraně a nikomu se nic nestalo. Přeci jen byl herec, a tak dokázal předstírat, že je vše v pořádku, ale třes rukou zakrýt nijak nemohl. Aspoň, že byla tma. Byl rád za jeho odpověď, s tak se na něj pousmál a dál už to raději nerozebíral. Všiml si, že si prohlíží jeho obličej, což by ho za normálních podmínek potěšilo, ale bez linky kolem očí si připadal jako nahý, nosil ji neustále a připadal si bez ní neatraktivní, a tak sklopil pohled, aby vyššímu chlapci zabránil v pohledu. I když neměl rád svou výšku, větší oblečení se mu zamlouvalo, připadal si v něm v bezpečí. “To je hezký jméno, když jsem byl menší četl jsem knížku o králíčkovi co se jmenoval Felix.” Zazubil se na něj. Ani nevěděl proč to řekl, jen chtěl asi zlepšit atmosféru. “Nemusíš mi lhát, vím že mám po celém obličeji rozteklý linky.” To pro něj byla asi větší katastrofa než znásilnění. “Nebojim se, jenom jsem v šoku.” Odporoval. Bál se, že jeho nabídku odmítne, připadal by si asi blbě, hodně blbě, ale vysoký chlapec vypadal mile, určitě mu neublíží, když ho zachránil, v to Baek plně věřil a doufal. Odemkl dveře a vešel dovnitř, načež počkal až vejde i Felix a zavřel za ním dveře. “Nejsem maličký,” ihned protestoval. “Navíc, není tady asi žádná bezpečná cesta, takhle pozdě určitě ne a za taxík utrácet nechci. Ale děkuju za radu, pokusím se nechodit sám.” Usmál se s vysoukal se z bot. Chytl chlapce za svalnatou paži a táhl ho do pokoje, kde ho posadil na gauč. “Pojďme se o tom už nebavit, dáš si něco k pití? K jídlu? Alkohol? Cokoliv, řekni si, dlužím ti.” Ani si neuvědomoval, že má na sobě stále jeho bundu, cítil se v ní příjemně, jako doma.
|
|
|
Post by Kim Hanbin on Sept 15, 2018 13:35:03 GMT 1
*Popravdě nejdříve Hanbin neplánoval se této akce zúčastnit, ale když zjistil, že tam půjdu všichni, rozhodl se tam aspoň ukázat. Něco zjistit, kdo tady vlastně všechno žije a podobně. Byl poměrně antisociální, a tak se rozhodl aspoň přijít pozorovat. Netušil, jak se na takovou akci obléct, a aby pravdu řekl, bylo mu to vlastně i jedno. Vzal si tedy džíny, bílé tričko a džínovou bundu. Nesnažil se rozhodně nikoho oslnit, takže šel prostě jen tak. Nepřišel sice jako jeden z prvních, ale tolik lidí tam zatím stále nebylo, čekal tedy, že jich tam bude o dost více. Na druhou stranu, nijak extrémně velké město to nebylo, a tak toho neměl zase moc očekávat. Hlavně doufal, že bude nějaké občerstvení zadarmo a alkohol, bylo sice jasný, že ten zadarmo nebude, ale hlavně aby tam vůbec byl. On neplánoval jezdit nějaké ty závody, takže se rozhodně napije. Měl ve městě spíš nepřátele než přátele, proto šel sám. Nevadilo mu jít na takovou akci sám, neměl v plánu se s někým seznamovat, ale byl zvyklý trávit čas sám, aspoň měl od lidí na chvíli klid. Bylo to potřeba si někdy od všech odpočinout. Vtipné bylo, že se o této akci dozvěděla jeho malá sestra, asi to bylo teď in, nějaké ty motokáry, a prosila ho, aby jí, tam vzal s sebou, což samozřejmě nepřicházelo v úvahu, proto donutil jednoho ze svých mála kamarádů, aby ji pohlídal a vydal se tam sám. Když přišel, nejdříve si celé místo pořádně prohlédl, přeci jen byl vrah, a tak si musel dávat pozor. Vypadalo to tam poměrně dobře, sice tam byl trošku hluk, ale to se dalo očekávat. První, co vyhledal, byl samozřejmě švédský stůl s občerstvením, abychom byli upřímní, to byl také jeden z hlavních důvodů, proč se Hanbin na této akci vůbec ukázal. A tak tam zamířil, načež se hned pustil do jednoho chlebíčku.*
|
|
|
Post by Byun Baekhyun on Sept 15, 2018 14:05:28 GMT 1
*Byla akce, samozřejmě, že se tento malý červenovlasý chlapec zúčastní. Mezi Baekhyunovy záliby samozřejmě patřily party a oslavy a celkově všechny akce, kde mohl pobýt s lidmi, bavit se a smát se (ne, že by to nedělal i normálně). Měl aspoň příležitost se seznámit s novými lidmi, znal už jich sice poměrně dost, ale on nikdy neměl dostatek přátel. No doufal, že tam uvidí Jimina s šedými vlasy, to by mu určitě pochválil volbu, kterou mu určitě poradil někdo moc bystrý. Především ale samozřejmě doufal, že tam bude Felix, už ho pár dní neviděl a poměrně mu ten ušatý chlapec chyběl. Ano, sice ho vídal skoro každý den, když ho doprovázel domů, ale teď ho asi dva dny neviděl a už mu chyběl. Komu by takový milý a roztomilý (sexy!) chlapec nechyběl. Baekhyun nebyl ani slepý ani blbý, takže rozhodně nebyl výjimka. Nebyla to nijak příliš fancy akce, vzhledem k tomu, že šlo o auta Baehyun vlastně netušil, co se tam kromě závodění dělá, ani jak to tam vypadá, ale samozřejmě že šel. Snaží se sice vypadat dobře pořád, ale dnes chtěl Felixe skutečně okouzlit, a tak se rozhodl pro trochu více fancy outfit. Upravil si vlasy, udělal makeup a oblékl si modrou sametovou košili, kterou si nechal porozepnutou. Doladil to černými roztrhnutými džíny a černými boty. Díky bohu dnes žádné natáčení neměl, a tak se mohl zdržet, jak dlouho jen chtěl. Rozhodl se jít sám, s nikým si žádný sraz nedával, jelikož chtěl potkat nové lidi, a kdyby tam přišel s někým, automaticky by tam ten člověk chtěl být s ním. Nějak nespěchal, jelikož měl celý den, a tak když přišel, byla už akce v plném proudu. Jen se rozhlédl, skousl si spodní ret a snažil se mezi lidmi najít někoho koho by znal.*
|
|