|
Post by Byun Baekhyun on Sept 16, 2018 16:05:51 GMT 1
Byla tak nějak jeho povinnost vypadat dobře, vzhledem k jeho práci. Ne vždy tam byl sice vidět jeho obličej, ale i tak. Nyní chtěl však vypadat dobře především pro Felixe. Nevyšel by z domu bez linek kolem očí už předtím, ale teď pro to měl aspoň pořádný důvod. Roztomilý se asi už narodil, lidé mu to vždy říkali a lhal by, kdyby tvrdil, že toho nikdy nevyužil. Nyní se mu to však hodilo více než kdy dřív. Díky bohu, že Felix neříkal všechny ty lichotky nahlas, jelikož by se s ním musel hádat o to, kdo je roztomilejší. Felix by sice pravděpodobně raději ustoupil, ale i tak to nebylo potřeba. Upřímně, Baekhyun byl přesně ten typ člověka, který by se svým přítelem pět minut hádal, kdo má zavěsit. Dost lidí by do něj neřeklo, že dokáže z úst vypustit tak dirty poznámky, ale o to přesně šlo. Zdání přeci klame. Ovšemže si o něm nemyslel jen, že je roztomilý, Felix byl mužný, opravdu hodně, čehož si mohl každý všimnout i přes vrstvu oblečení, ale choval se k němu tak sladce, že si nemohl pomoci a smýšlel o něm jako o roztomilým. Jakmile si však sundal tričko změnilo se to, logicky. Na tom bylo poznat, jak shameless uměl být, to že byl o hlavu menší ho nezastavilo před tím, aby si dovoloval. Jeho styl oblékání poměrně mátl, občas si vzal něco fancy jako měl dnes a někdy se rozhodl jen ztratit v mikině o tři čísla větší. Samozřejmě, že když měl možnost vidět Felixe co nejdelší dobu bez trika, chopil se příležitosti. Nosil dost často skoro větší věci, než byl on sám, ale to se mohl Felix dozvědět sám, což se také stalo. Občas když ho doprovázel domů a půjčil mu svou mikinu či košili, protože Baekovi byla zima, už mu jí nevrátil, po pár dnech v ní pak přišel a tvářil se, jako by byla vždycky jeho. Felixovi to ale naštěstí evidentně nevadilo, a tak si to mohl dělat v klidu dál. Byla sice pravda, že skutečně flirtoval sem tam s každým, s Felixem to však myslel vážně, rozhodně si z něj neutahoval. „A to nemůže být obojí?“ Pozvedl s úšklebkem obočí. Jimin by to sice pravděpodobně nepřiznal, ale byli přátelé, dokonce mu občas i odpověděl na smsku. Jestli mi to dovolíš, to bylo opravdu sladké, vzhledem k tomu, že se ho Bekhyun tak nějak snažil sbalit celý měsíc, samozřejmě mu to nevadilo. „No, ještě si to rozmyslím.“ Zavtipkoval. No snad to vysoký chlapec nevezme vážně, možná by ho neměl takhle trápit. Jeho další věta ho mírně zmátla, díky čemuž se mu mezi obočím objevila malá vráska. Musel rozhodně uznat, že tohle by od něj nečekal. Ze zmatení se probral hned, jakmile se jejich rty střetly. Do polibku se usmál a ihned mu ho opětoval, přičemž zavřel oči. Jednou rukou mu zajel do vlasů a druhou si ho za zátylek přitáhl blíž, přičemž si on sám opět stoupl na špičky. Porno bylo sice porno, ale i tak z něj měl zkušenosti i co se líbání týkalo, proto by si troufl říct, že v tom byl opravdu dobrý. Co se Felixe týkalo nebyl na tom o moc jinak, Baekhyun se jeho sladkých rtů nemohl nabažit. Pro jednou ho Felix zvládl na chvíli umlčet.
|
|
|
Post by Jung Hoseok on Sept 16, 2018 17:18:56 GMT 1
Hoseok nikdy nebol priateľský k druhým ľuďom, iba keď niečo potreboval, vtedy vedel vždy nahodiť ten svoj úsmev, ktorý mu každý uveril. Preto mu tak jeho práca išla tak skvelo. Kto by neveril niekomu tak veselému a vysmiatemu a ešte keď im pomôže. Vždy to vedel skvelo využiť. Nikdy ani nemal priateľov, pretože pre neho to bolo proste zbytočné. Mal len jedného, ale ani do teraz nepochopil ako sa oni dvaja priatelia. Potom tu boli samozrejme ľudia v gangu ako on, k nim mal aspoň ako taký rešpekt, čo bol dosť veľký pokrok. Pretože ľudia čo poznali Hoseoka vedeli, že on sa nikdy neriadil autoritami a nikdy k nikomu nechoval rešpekt. Doteraz. Hneď po jedle mal v pláne samozrejme ísť ďalej ale vyzerá to tak, že osud to má pripravené trochu inak. Nikdy sa veľmi neospravedlňoval, takže blondínka mohla byť rada, že vôbec povedal toto. Nadvihne obočie a pozrie sa na ňu. "A čo keby si už držala hubu? Máš hrozne otravný hlas." Odfrkne si a otočí sa na jedlo pred sebou. Niekedy by aj povedal, že jedlo má radšej než sestru. Jedlo nerozprávalo takže ho ani neotravovalo. Vezme si jeden chlebíček a spokojne si zahryzne, jeho pozornosť ale zaujme znova tá blondínka, ktorá.. brala tác s jedlom. "Čo si myslíš, že kurva robíš?" Zamračí sa a nechápavo ju sleduje ako s tým odchádza. Pohľadom sa vráti na chalana pri sebe a až teraz si uvedomí, že ho pozná. Len kývne a otočí sa aby si to zamieril za ním k tej dievčine. "A ja sa ti neospravedlním, len som do teba strčil, nerob z toho drámu ako keby som ti odsekol ruku. Ženské." Odfrkne si a venuje jej jeden zo svojich pohľadov o ktorých sa hovorí, že keby pohľad dokázal zabíjať tak by už pred nimi ležala a nedýchala by. Možno by sa niekto iný ospravedlnil, on to ale v pláne naozaj nemal. Prečo by to robil? Nech mu dá proste pokoj a ide si kade ľahšie, len nech ho nechá sa najesť. Na cudzích ľudí nebol nikdy príjemný ale ako hladný bol ešte viac neznesitelnejší.
|
|
|
Post by Jeon Jeongguk on Sept 16, 2018 17:29:24 GMT 1
Možná to nebylo nejchytřejší se přestěhovat do tohoto města, ale už nemělo cenu to měnit. Co se stalo, se stalo. A Deborah měla pocit, že si i možná zasloužila být ve městě jako je toto. Kde všichni byli svým způsobem viníci. Cítila vdečnost vůči tomuto cizímu chlapci, který ji mohl jednoduše ignorovat, ale rozhodl se proti tomu. Byla jen zaražena tím, jak chladní lidé v tomto městě byli, ačkoliv to měla předpokládat. Něco takového přeci chtěla, místo, kde by mohla nadále litovat svých činů a zůstat sama. Možná se nechala moc rychle vyprovokovat, neměla přesné vysvětlení pro své chování. Celé dny se bavila jen slidmi, kteří jí platili v práci, už dlouho se nebavila s nikým. Dříve byla Deboraj jako usměvavé sluníčko, ke všem byla milá a snažila se lidem pomoci s čímkoliv, co je zrovna trápilo, ale to vše z ní vyprchalo. A zůstalo tam jen málo z toho, kým dříve tato dívka byla. Možná i odpověď toho oranžovovlastého chlapce byla, co jí donutilo ten tác vzít. Neodpovídala nijak na Hanbinovu (i když nezná jeho jméno, je těžký hrát s dvěma boyema.) otázku, měl přeci oči, a tak mohl jednoduše vidět, že kradla jídlo, o které se ti dva tak zajímali. Ani ne moc dlouho po něm, řekl tu samou ten, který do ní strčil. Měli toho asi mnohem více společného. Asi měla očekávat, že jí to jen tak neprojde, ani nevěděla čeho tímto chtěla dosáhnout. Pozvedla svůj pohled zpátky k tomu, který ji pomohl a tiše povzdechla. On měl pravdu, pomohl jí a ona by se neměla mstít i jemu za to, že ten druhý se neuměl chovat. Nebo to byla ona, kdo už nevěděl, jak se mezi lidmi chovat. “Máš pravdu, promiň. Nevím, co to do mě vjelo,” ta slova stihla říci, než se tam objevil i ten druhý, ještě méně příjemný. Věděla, že si nejspíše trochu zavařila, ale doufala, že se oba jen naserou a možná se prostě otočí. Pozvedla pohled k tomu druhému, co také následoval. “Lo siento, no hablo Inglés. Por favor, déjame en paz.” Popusunula tác jeho směrem jako nějaké peace offering, přičemž se na zídce pomalu přesouvala spíše blíže k tomu prvnímu chlapci, který byl sice nasraný, ale nevypadal, jako že by jí chtěl právě utrhnout končetiny.
|
|
|
Post by Gavriil Vaganov Dorn on Sept 16, 2018 17:39:44 GMT 1
Gavriil vždy miloval rychlá auta, takže si tuhle událost nemohl nechat ujít. Možná to bylo riskantní, s ohledem na to, že při takové hromadné akci se může stát snadno cílem, teď když se stal hlavou mafie. Jenže o své bezpečí nikdy příliš nedbal, zkrátka nehodlal být věčně zavřený s hromadou svých lidí okolo sebe jako štítem. Jeho otce sice unesli a zavraždili, ale to neznamenalo, že by se hodlal schovávat, zavřený už byl dost dlouho, teď si hodlal užít svobody. Přijít někam brzy nebyl jeho styl a ani tentokrát tomu nebylo jinak. Jeho auto se mezi ostatními objevilo až jako poslední. Šlo o klasické shelby (mustanga) černé barvy, na které nedal dopustit. Zaparkoval jej mezi ostatní, načež vystoupil a namířil si to k muži, který měl na starosti organizaci, aby mu nahlásil svou účast a zaplatil startovné, které rozhodně nebylo laciné. Točila se tu hromada peněz, tak jako na všech podobných akcích v tomhle prohnilém městě. To co měl na sobě rozhodně neodpovídalo jeho postavení, ale neměl potřebu se předvádět. Jakmile vše vyřídil, pomalu se rozešel zpět ke svému autu a očima si při tom prohlížel lidi v okolním davu.
|
|
|
Post by Skye Wyler on Sept 16, 2018 18:11:35 GMT 1
V tomhle byli se Skye stejní. Dávala si velký pozor na to, komu co sděluje, a dokonce měla vždy dohodu se svými zákazníky, že nikdy nepoví, kdo ve skutečnosti je a další informace o ní. Jediné, co mohli bylo doporučovat ji dalším jejich známým. Někdy se i stalo, že lidé byli překvapení, že je tím tajemným hackerem poměrně mladá dívka, že za jménem Skye se skrývá drobná slečna. Nebylo ani neobvyklé, že si někdo vzal do hlavy, že to nezvládne, protože je ženského pohlaví. Pfff, chlapi. Byla lepší než všichni dohromady, nikdy ale neměla potřebu se tím vychloubat, a proto když něco takového slyšela, prostě tam stála nebo seděla s úsměvem na rtech. Když si chtěli myslet, že nic nezvládne, byť o jejích výkonech slyšeli, nechala je v tom. Nepotřebovala je prosit nebo přemlouvat, aby jim mohla pomoct. Jejich peníze opravdu nechtěla. Věděla, co uměla a co dokázala a nemusela to dokazovat ostatním, kteří v ní nevěřili. Pravda byla taková, že by mohla být i jednorožec nebo mimozemšťan a kdyby někdo chtěl, stejně by si na ní něco zkusil. V tomhle městě bylo možné prostě všechno a na pohlaví nebo věk se nebrali ohledy. Možná, že kdyby se jí Bobby nabídl a udělal to ještě s nějakou vtipnou poznámkou, neměla by důvod jeho pomoc odmítnout. Přeci jen by to pro ni bylo jednodušší než se opravdu rozhodnout, že půjde a vyhledá někoho sama. Postarat se o sebe dokázala, většinou. Byla zvyklá takhle žít většinu svého života a nedokázala si představit, že by se to jednou změnilo. Ano, byla mladá, takže měla času ještě dost, ale byla tak zvyklá být sama, že si snad nepřipouštěla, že by se to mohlo jednou změnit. Vzhledem k tomu, že byla sirotek (duh), neměla žádné sourozence a děti ze sirotčince, které mohla za bratry a sestry považovat, neviděla od té doby, co odtamtud utekla. Bylo to už tolik let a skoro si nevzpomněla na to, jak vypadají nebo znějí. Občas přemýšlela, co dělají, jestli se mají dobře nebo kde jsou. Nikdy se ale nikomu neozvala. Byla to pro ni uzavřená kapitola, skoro jako život někoho jiného. Sledovala, na jaké auto ukazuje. Ani jí nepřekvapilo, že to bylo černé matné Lamborghini Aventador. Nějak to k němu prostě sedělo. "Ahh, to je ale sexy slečna. Nedivím se, že jsi vzal zrovna ji, je to fakt kráska." Mrkla na něj a popošla směrem k autu. Prsty přejela lehce po kapotě tak, aby za sebou nezanechala otisky. Byla by to škoda. Otočila se směrem k němu a opřela se o předek jeho auta. Nesedla si přímo na něj, to by bylo rude. "Tak jak vidíš své dnešní šance?"
|
|
|
Post by Rosaline Hall on Sept 16, 2018 18:35:35 GMT 1
Rosaline stále sledovala davy ľudí. Nemala rada keď bola pri toľko ľudoch naraz a robila jej to ešte stále značný problém. Pobehovala očami po všetkých zúčastnených. Nespokojne mľaskla vtedy, keď sa jej na ňu niekto zapískal na čo ona len pozdvihla pravú ruku a dotyčnému ukázala svoj prostredník s úsmevom. Nemala rada keď niekto oceňoval jej vonkajšiu krásu bez toho, aby vedel aká je vo vnútri. Za to by veľa chlapom najradšej nakopala riť a verte mi, že v tom ona naozaj zdatná bola. Popravila si sluchátko v pravom uchu, aby lepšie načúvala tomu či sa k nej niekto prihovára alebo nie. Samozrejme tento krát nečakala na hlasy vo svojej hlave, ale na naozajstné príkazy z druhej strany. Vlasy si prehodila do predu, aby si nikto nevšimol, že sluchátko v uchu má. Čakala, že bude miať ďalšie rozkazy ku svojej akcií avšak žiadne neprichádzali. Avšak teraz ostalo ticho. Nie len v jej uchu, ale aj v jej hlave, pretože nič neprerušovalo to ticho, do ktorého sa započúvala. Teda až do príchodu muža na čiernom mustangu. Akurát sa opierala o kapotu svojho novo vytuningovaného auta, keď k nemu otočila zrak. Chvíľu ho pozorovala než sa k nemu konečne prihovorila s pozdvihnutým obočím. "Plánuješ ten závod aj vyhrať?" založila si ruky na prsiach a s otázkou v očiach neznámeho sledovala. Samozrejme to nemyslela nejak zle skôr to bola taká neutrálna otázka, ktorá jej v tomto momente napadla náhodne. "Myslím, že to dnes bude veľmi zaujímave čo sa závodov týka. Veľa ľudí vsádza na favoritov, ale tak prekvapiť môže každý." pokrčila nezaujato ramenami a stále pohľadom ostávala na mužovi, ktorý bol vedľa nej. Rozhodne to bude zaujímavé po závodoch, keď urobí to čo má a zamieša tak karty v tejto vojne mafií v meste.
|
|
|
Post by Gavriil Vaganov Dorn on Sept 16, 2018 19:19:50 GMT 1
V hlavě se mu honila spousta myšlenek, to ostatně téměř vždy. Ve vězení, když sedíte v cele a nemáte co dělat, buď hodně přemýšlíte nebo cvičíte. On dělal obojí, a snad jen díky tomu se z něj nestal úplný blázen, nebo hlupák, jež zapomene používat hlavu a jediné co má jsou svaly. Poslední dobou jeho myšlenky patřili především dědictví, jež mu otec zde zanechal. Nebylo lehké zapadnou do společenství lidí, jež byli téměř rodinou a rovnou je vést. Gavriil nevěřil lidem všeobecně, a tak pro něj bylo těžké cítit se mezi nimi bezpečně a oni nevěřili jemu, protože byl cizák. Nedivil se jim. Byl však tvrdohlavý, a když si něco umanul, šel si za tím. Otci dal slib a ten jako každý jiný hodlal dodržet. Z toho zamyšlení jej vytrhla až otázka neznámé dívky, které si dosud nevšiml, neboť pozoroval dav lidí na druhé straně. Vlastně už byl u svého auta, když jej oslovila. Pohlédl jejím směrem, svým typicky vražedným pohledem, kterým častoval téměř každého, kdo jej oslovil. "Možná," odpověděl prostě a pokrčil širokými rameny stejně jako ona. "Uvidíme," dodal a učinil poslední dva kroky ke svému starému sporťáku, o který se opřel a opět upřel pohled na tmavovlásku.
|
|
|
Post by Jiwon Bobby Moreau on Sept 16, 2018 20:26:34 GMT 1
Upřímně, dívky toho kolikrát zvládli více než chlapci, Bobby to nepopíral především právě proto, že znal Skye. Sám by tipnul na hackera někoho mladého spíše, než někoho staršího, mladší lidé to uměli s technikou lépe, dnešní generace nedělala nic jiného, než že seděla u počítače díky čemuž měla Skye aspoň lepší možnost se k někomu do přístroje dostat, ne že by to snad jinak nezvládla. Už jen když jste otevřeli obyčejnou stránku, vyskočilo vám pět různých oken s pornem, takže bylo jednodušší se tam nahackovat. Tím samozřejmě netvrdil, že by její práce byla lehká, on by to například nezvládl, chtělo to hodně trpělivosti a inteligence. Kdyby něco takového potřeboval, Skye by byla rozhodně první člověk, za kterým by šel. Bobby upřímně netušil, jestli vypadá na mafiána, nikdy mu to nikdo do očí neřekl, ale to ještě neznamenalo, že si to třeba nemyslel. Docela by ho zajímalo, co si o něm lidé na první pohled myslí. Jako rapper vypadal, to ano, ale jako vrah? Pokud někdy něco podobného zmíní, Bobby jí jistě pomoc nabídne. Nebyli si příliš blízcí, ale kdyby mu to dovolila, rád by jí poznal. Chápal však, že si drží odstup, i on to dělal, ale možná kdyby jí dokázal, že mu může věřit, časem by se sblížili. Pro začátek by rozhodně nebylo na škodu, kdyby ji naučil pár obraných chvatů, ještě o tom rozhodně někdy bude řeč. Určitě by to pro ni bylo i příjemnější, když už ho znala. I v tomto ohledu na tom byli stejně, Bobby si například nedokázal představit, že by měl přítelkyni, samozřejmě měl občas nějaké to povyražení, ale nic vážného. Na přítelkyni by neměl čas a upřímně ani náladu, protože by jí musel neustále lhát. Jeho auto k němu sedělo, vybral si ho logicky především pro jeho výkonnost, ale rozhodně hrál roli i vzhled. „To víš, pořád ze mě tahá peníze, ale co bych pro ni neudělal.“ Koutky jeho úst zůstávaly se Skyinou přítomností nahoře. Udělal pár kroků k ní a zastrčil si ruce do kapes. Nevadilo mu, že na auto sahala, nebyl na to nijak háklivý, samozřejmě by mu vadila, kdyby po něm přejela klíčem, ale o malou šmouhu mu rozhodně nešlo. Nebyl ten typ, co by potřeboval leštit každý dotek. „Upřímně, budu rád, když do toho cíle vůbec dojedu, ale pokud mi budeš fandit, třeba budu i první.“
|
|
|
Post by Kim Hanbin on Sept 16, 2018 21:01:52 GMT 1
Hanbin se do hádek nerad zapojoval, ale pokud to bylo zajímavé, aspoň si je rád poslechl. Měl rád drama jen zpovzdálí. Ani jemu nedošlo, že chlapec, který přišel byl Hoseok, nevěnoval mu totiž dostatečnou pozornost na to, aby si všiml. Když však slyšel, co chlapec řekl, musel se nad tím ušklíbl, vypadalo to, že na tom byl s mluvou podobně jako Hanbin. V tomto ohledu měli hodně společného, Hanbin miloval jídlo stejnou mírou. Jestli více než svou malou sestru, to pravděpodobně ne, ale blížilo se to tomu. Byl možná o něco málo milejší než Hoseok, ale to bylo především tím, že častěji mlčel, než aby mluvil. Vděčnost jí tedy rozhodně projevit moc nešla, ale co se v tomto městě dalo čekat. Samozřejmě, že měl pravdu, vždy měl pravdu, nic však neříkal. Posadil se vedle ní, respektive vedle tácu s jídlem, který byl položený vedle ní. Neočekával vděčnost, bylo mu upřímně jedno i kdyby ho ignorovala, ale jídlo odnášet opravdu nemusela. „Dobrý.“ Odpověděl jen. „Hlavně už to tady nech.“ Hoseoka pozdraví kývnutím a spokojeně si kousne do chlebíčku, který zanedlouho sní. Sledoval Hobiho, který dnes evidentně neměl nejlepší den, ani se mu nedivil, takhle akce byla poměrně k hovnu, nic se na ní nedělalo, a když vás nezajímala auta bylo to úplně k ničemu. Ano, nemusel sem vůbec chodit, to samozřejmě věděl, ale v podstatě to byla jeho povinnost, potřeboval mít přehled kde se co děje, takže neměl na vybranou. „Španělština.“ Protočil očima. „Jiral. Dareun eonreolo marhago sipni? Kkeojyeo, mijinnnyeon.“ Bylo vtipné, že mu nerozuměl ani jeden z nich. Tedy pokud se nic nezměnilo a Hoseok se za dobu co se neviděli zázračně nenaučil korejsky. Podíval se na něj a věnoval mu úšklebek. „Jaký jazyk nám předvedeš ty?“ Zvedl jeden chlebíček a dal vtiskl mu ho do ruky. „Upřímně, docela jste mě pobavili, myslel jsem, že už tady umřu nudou, ale vaše hádka je k popukání. Daebak. Dej si chlebíček a posaď se Hobi.“
|
|
|
Post by Skye Wyler on Sept 16, 2018 21:38:43 GMT 1
V tomhle městě byl prostě každý jiný, než se na první pohled zdálo. Někdo se zdál být milý, a přitom neváhal vám bodnout kudlu do zad, když mu to k něčemu bylo. Často to fungovalo i obráceně. Lidé, kteří vám připadali jako naprostí gangsteři s prohnilou povahou, byli ve skutečnosti softies. Zachovávali si ale svou fasádu kvůli drsnosti jejich města. Skye nepřišlo, že by uměla zrovna nejlíp číst v lidech. Nikdy nevěděla, co si myslí nebo jací ve skutečnosti jsou. Lež občas postřehnout dokázala, ale vše ostatní? Na to byla opravdu levá. Bobby jí přišel jako naprosto normální člověk, takový vtipálek, který si rád dělal srandu, a to i ze sebe. Samozřejmě, že musel mít nějakou dark side, když byl v mafii, ale zatím jí takzvaně sedl. Nebyl jí nepříjemný a rozhodně ji nijak nenutil pokračovat v jejich konverzaci. Prostě si s ním povídala dál z vlastní vůle a bavila se u toho. Nevěděla, jestli by se její názor na něj změnil, kdyby se dozvěděla, co ve skutečnosti v mafii Bobby dělá. Byla by v šoku, protože to nečekala? Rozhodně. Potřebovala by víc času na zpracování této informace? Jistě. Byla by znechucená a nechtěla by s ním nic už mít společného? Pravděpodobně ne. Skye dospěla do toho bodu, kdy si moc dobře uvědomovala, že každý má nějakou svou temnou stránku, jen u nich ve městě se projevovala často více. Někteří tomu propadli a stali se z nich naprostí sociopati bez pocitu viny a jiní to dělali jednoduše pro přežití anebo aby neměli problémy. Skye takové chování nesoudila. Kdo jak by na tom byla ona, kdyby se nezačala zajímat o počítače. Takováto nezávazná konverzace, kterou s ním právě vedla, jí neskutečně vyhovovala. Byla naprosto o ničem, zbytečné tlachání, které ji ale přeci jen bavilo. Nemusela mluvit o sobě, nemusela sdělovat svá tajemství a neočekávala nic na oplátku od chlapce před ní. Někdy si přála, aby bylo víc takových lidí, kteří to tak brali, ale pro zatím jí naprosto stačilo povídat si s Bobbym. "Typická ženská, chce velký obnos peněz, aby byla pojízdná…" Při tomto slově se lehce ušklíbla. "A pak jen prostě stojí a vypadá hezky." Kdyby mu, jakkoliv auto ušpinila nebo nedej bože omylem poškrábala, cítila by se strašně provinile. Bylo jedno, jestli to bral vážně, nebo by nad tím mávl rukou, ale poničit něco tak luxusního by jí způsobilo noční můry. "No, chtěla bych tě nějak podpořit, ale oba víme, že je to vždycky naprosto o náhodě. Jestli tě to ale potěší, fandit ti budu a možná tě budu i sledovat." Vytáhla ze zadní kapsy telefonu telefon a lehce s ním zamávala.
|
|
|
Post by Felix Parker on Sept 16, 2018 22:09:10 GMT 1
Pamatoval si, že jedna z prvních věcí, které Baekovi řekl, bylo, že nevypadal špatně a on mu na jeho slova akorát odpověděl tím, že měl po tváři rozteklé své linky. Ty nosil Baek často, to už si Felix zvládl všimnout. Jemu bylo jedno, jestli měl na očích linky, slušelo mu to kdykoliv. I někdy, když ho potkával po ránu právě u nich, když si šel pro kafe a vypadal, že ještě nijak nezapočal své ráno, jelikož jna jeho tváři právě ony linky ještě nebyly. Felix po potkání tohoto excentrického mladíka také více dbal na svůj vzhled. Upravoval si vlasy více. Místo toho, aby se ráno jen zvedl z postele a prostš vyšel do svého dne, nějaký ten čas před zrcadlem i strávil. Právě proto, aby se jemu zalíbil ještě více, i když si namlouval, že tohle dělal vždy. V prvních chvílích jejich známosti Felixovi opravdu jeho způsob mluvení někdy dokázal vyrazit dech. Neuměl se chovat jinak, než mile k Baekhyunovi, měl pocit, že by ho to mohlo překvapit, kdyby mun zkusel říci věci podobné, jako mu vždy říkal on. Zvládl by to, sám věděl jaké myšlenky někdy měl, ale možná si ještě u něj chtěl udržet tuto image. Takto ho alespoň překvapí, když se rozhodne nebýt už tolik roztomilý. Nikdy by k němu nebyl nic než milý a hodný, ale zvládl by se chovat i více jako Baekhyun. Nebyl by v tom tak dobrý, pro něj to bylo něco přirozeného, ale chtěl by vidět jeho výraz. Už sám věděl, že Baek jeho mikiny ani vracet nehodlal. Jemu to nevadilo, jelikož v nich jeho malé tělo přímo plavalo a on se nad tím mohl pořád jen usmívat, protože snad nikdy neviděl nic roztomilejšího, než když on na sobě měl jeho věci. Tímto tempem se ale bál, že by přišel o všechny své mikiny, tak si jich i pár nových koupil. Byl to jen ten rozdíl mezi nimi, Felix s lidmi skoro nikdy neflirtoval, nesnažil se někomu atraktivnímu nic naznačit, i když se mu ti lidé líbili. To se ale změnilo s příchodem Baekhyuna, ale oba měli velmi rozdílné způsoby. Menší z nich neměl problém s tím říci cokoliv, co mohlo být i trochu šokující, zatímco Felix se snažil pořád ty věci říkat s respektem a také tak, aby to nevyznělo, jako kdyby mu záleželo jen na určitých věcech. V jeho očích byl Baek skvělý ve všech ohledech, řekl by mu to, ale vždy se do toho připletla jeho stydlivost někdy, když se na něj jen podíval. “Asi by mohl,” přikývl na jeho otázku a trochu se uchechtl. Felix nejdříve musel vědět od Baeka samotného, zda-li by s ním chtěl jít na nějakou schůzku, nebylo to něco, co by on bral na lehkou váhu. “Hm, rozmyslíš, jo?” Věděl, že jeho odpověď bude kladná, nebo pevně v to doufal vzhledem k tomu v jaké situaci právě byli. Věděl, že tohle byla jedna z těch chvilek, kdy právě on zvládl jen malinko rozhodit tohoto chlapce svým chováním. Ještě milisekundy před tím, než se odvážil ho políbit na rty, měl v hlavě tísíce myšlenek a otázek, které okamžitě utichly, když ho právě políbil. Všechno utichlo. Felix se zvládl soustředit jen na Baekhyuna a jeho sladké rty, které opětovaly jeho gesto. Felix nejdříve byl sám ze sebe v šoku, ale poté ho začal jemně líbat, ale pořád velmi nevinně. Nezkoušel si probojovat cestu k němu svým jazykem, na takové polibky měli ještě času dost. Vše to bral hezky pomalu a klidně, i přes nějaké možné motýlky, které oh boy, opravdu snad poprvé zažil, nenechal se tím unést. Odtáhl se od něj opatrně ale jen o malý kousek, aniž by otevřel své oči a promluvil. “Pořád si to chceš ještš rozmýšlet? Jestli si nejsi jistý, můžu zkusit změnit tvůj názor znovu.” Řekl tiše, ještě pořád se zavřenýma očima, než je pomalu otevřel a podíval se na jeho tvář. Políbil by ho hned znovu, vlastně mu to právě zas nabídl, ale chtěl vidět nějakou jeho reakci.
|
|
|
Post by Rosaline Hall on Sept 16, 2018 23:09:35 GMT 1
Premerala si toho muža ešte raz pohľadom než mu bol schopná znovu odpovedať. Jeho vražedný pohľad ju vôbec nezaskočil, pretože na to bola svojim spôsobom zvyknutá. Ak sa ju snažil zastrašiť, vôbec mu to nevyšlo, pretože ona bola predsa najvražednejší assasin svojej doby, ktorý sa nebál ničoho. Okrem hlasov vo vlastnej hlave. Tie pre ňu boli najväčšou hrozbou, ktorú vo svojom živote mala. "To by som si strážila zadok byť tebou." Reagovala na jeho možnú výhru. Hoci Rosaline až tak moc vyhrať netúžila mala za to, že by určite bol lepšie než muž, ktorému sa prihovorila. Predsalen šoférovala od svojich deviatich rokov a to už bolo niečo. Nešlo jej to len s autami, ale aj s motorkami, ale aj tak to dnes viac menej bolo o tých autách. "Nováčik?" Kývla hlavou smerom k nemu. "Myslím v meste." Keby tu bol častejšie alebo teda aspoň sa pohyboval medzi ľuďmi v meste určite by ho poznala. Medzi pery si vložila cigaretu z krabičky, ktorú vytiahla z vrecka nohavíc. Hneď ju aj zapálila. Pozrela sa na svoju "spoločnosť" a ruku v ktorej držala krabičku vystrela smerom k nemu. "Fajčíš?" Pri týchto slovách pozdvihla obočie a čakala či si jednu vezme alebo nie.
|
|
|
Post by Byun Baekhyun on Sept 16, 2018 23:10:36 GMT 1
I Baek si to pamatoval, jak by na to taky mohl zapomenout, jeho image pro něj byla velmi důležitá. Musela to být opravdu výjimka, aby se před někým ukázal bez linek. Felix to štěstí měl, jelikož někdy musel do práce brzo, malovali ho až tam a chtěl se cestou zastavit za svým kamarádem. Když taková situace nastala měl přes hlavu přetáhnutou kapuci, ale vzhledem k tomu, že se s ním bavil, viděl mu do obličeje, a tak si jeho bare faceu mohl všimnout. Nebylo to ani, že by se styděl, jen se bez linek cítil nesvůj, například jako kdyby si Felix musel před lidmi musel sundat triko, tak se cítil. Na to, že se znali měl Felix štěstí, jen tak před někým se takhle ospalý neukazoval. Možná mu to nevadilo, protože věděl, že ho právě on rozhodně nebude soudit. Všiml si, že se jeho vlasy změnili, začal je nosit častěji vyčesané nahoru, což mu velmi slušelo, ale upřímně, vypadal dobře pořád. Líbilo se mu, jak ho vždy svými slovy překvapil, aspoň se s ním vysoký chlapec nenudil, Baekhyun se o zábavu rozhodně postaral. Byla pravda, že kdyby mu Felix něco takového řekl, zaskočilo by ho to, udělal si o něm už určitý obrázek a něco takového si u něj nedokázal představit. Rozhodně měl v jeho myšlenkách staršího chlapce zařazeného k milé hodné image(i?). Dirty chování samozřejmě neznamenalo, že by nebyl hodný, jen by to nečekal, hodně by ho to překvapilo, nemohl však říct, že by ho to nepotěšilo. Vzhledem k jeho práci už měl především v posteli různé preference, ale na to měli zatím ještě spoustu času, tedy, Baek nepředpokládal, že by na Felix z ničeho nic hned jen tak skočil a hodlal to respektovat, protože chtěl, aby věděl, že to s ním myslel vážně. Měl svého oblečení až až, ale nemohl si pomoci, navíc mikina pak voněla jako Felix, což byl bonus. Rozhodl se, že mu k vánocům koupí mikiny. Nebo u něj bude muset Felix zůstávat přes noc, aby si věci vzal nazpátek. Líbilo se mu, jak s ním vysoký chlapec občas flirtoval nazpátek, bavilo ho to pak ještě více, než když to dělal sám. Rozhodně nechtěl, aby to vypadalo, že mu záleželo například jen na vzhledu, protože ano Felixovy svaly byly wow, ale měl ho rád především pro jeho povahu, jakákoliv jeho vada na kráse by to nezměnila. Jimina už nekomentoval, stačilo. Bylo hezké, že se ho ptal, i když to bylo zřejmé, byl také rád, že se ho zeptal, jelikož kdyby čekal, až se zeptá on, to by se asi nedočkal. Byl ten typ, který byl zvaný, ne ten, co zval, na tom si trošku zakládal, měl rád, když zvali lidi jeho, neznamenalo to, že museli platit, jen chtěl být on ten pozvaný, především na první rande. Jen pokrčil rameny a usmál se. Nic si samozřejmě rozmýšlet nemusel. Ani on v tuto chvíli nemyslel na nic jiného než na rty chlapce, který ho objímal. Pochopil, že na to s Felixem bude muset jít pomalu, pomaleji, než byl zvyklý, ale nevadilo mu to, zrovna s ním si to užíval. Když se od nějj mírně odtáhl, našpulil Baek rty v nesouhlas a tiše zakňučel. Také otevřel oči, ale jen se usmál. „Pořád si nejsem úplně jistý.“ Odpověděl, načež jejich rty opět spojil v jedny. Lehce Felixe zuby zatahal za spodní ret, načež ho začal něžně líbat.
|
|
|
Post by Park Jimin on Sept 17, 2018 3:40:52 GMT 1
Samozrejme sa Jimin nehneval, keď sa za ním nestavil, pochopil, že nemá veľmi čas. Možno párkrát mal myšlienky o tom, že ho to možno prestalo baviť a už sa s ním prestane priateliť. Nemal ich prvýkrát, neprekvapilo by ho, keby to naozaj urobil, aj keď mu už niekoľkokrát povedal, že by to neurobil. Stále tam ale boli aj keď nechcel. Tie myšlienky dal ale z hlavy preč vždy, keď mu zapípal mobil s ďalšou SMS od Yoongiho. „Poznáme sa už 3 mesiace, 17 dní a..“ odmlčí sa, aby si vytiahol mobil a pozrel sa na čas, ktorý tam je, než ho zase vráti do vrecka, „a 12 hodín. Za ten čas som o tebe zistil toľko, že mám pocit, že sa už nič nové o tebe nedozviem, pretože mám pocit, že si mi povedal všetko.“ Nesťažoval sa ale, rád sa o ňom niečo dozvedel, aj keď on sám mu o sebe veľa nehovoril. Určite to ale bolo viac než komukoľvek inému. Dokonca mu aj povedal o svojom detstve, čo bol znak toho, že mu veril. Jimin si uvedomil, že v Yoongiho prítomnosti sa častejšie usmieval či smial aj keď sa to snažil obmedzovať. Väčšinou času to ale nevyšlo, pretože ako tmavovláska poznal dlhšie, išlo ťažšie zadržiavať smiech, aj keď zo začiatku to išlo ľahko. Časy sa asi menia. Možno bitky rád nemal, priam ich nenávidel ale asi by nič nepovedal, keby zistil, že Yoongi bol ten čo dostal po hube, asi by sa skôr uistil či je v poriadku, tak ako vždy, keď k nemu prišiel do nemocnice, nie kvôli návšteve. Ešte zo začiatku ich priateľstva ho prekvapovovalo s čím k nemu dokázal prísť. Postupom času si ale na to zvykol, dokonca aj o ňom zistil to, že nemal rád krv. Nevysmieval sa mu, to predsa nie je správne a nie je jediný, ktorý to tak má, len vždy premýšľal nad tým čo by urobil, keby sa napríklad nožom rezne do prstu. To by zavrel oči a čakal by, kým by to prestalo krvácať? „Neprekvapuje ma to, pracuješ stále. Niekedy by si si ale mohol dať konečne voľno. Vykašľať sa na potreby iných a zamerať sa na tie svoje, Yoongi.“ Nebol proti jeho práci ani proti tomu ako usilovne pracoval, skôr bol hrdý, že to tak poctivo robil ale už niekoľkokrát mu povedal nech si aspoň na jeden deň dá voľno od všetkých tých drog, nech nezdvíha telefóny a neprijíma objednávky a nech proste oddychuje alebo robí niečo čo veľmi chce. Ešte keby ho niekedy počúvol. Prevráti očami nad jeho poznámkou, aj keď mal tušenie, že to povie a bude chcieť aby to upresnil. Robil to už nejaký čas, keď mu Jimin odpovedal podobne ako teraz. Samozrejme sledoval jeho predvádzanie, čo donútilo na Jiminovej tvári vytvoriť menší úsmev, ktorý ako zvyčajne zmizol, keď si to uvedomil. „Vyzeráš naozaj dobre. Stačí?“ Nebolo to nič ťažké, niekoho pochváliť, hlavne tmavovláska ale Jimin vo svojom živote nepovedal veľa komplimentov, preto sa tomu snažil vyhýbať ako to len išlo. „Fajn ale stačilo už toho predvádzania. Daj si tú bundu zase na seba.“ Povie, než k nemu pristúpi o pár krokov bližšie a tú bundu mu zase narovná na telo, aby ju mal ako predtým. Urobil to ako inštinkt, samého ho to prekvapilo ale tváril sa ako keby to bolo niečo normálne. Upraví mu ju a až vtedy od neho zase odstúpi, so zmätenými pocitmi, prečo to vôbec urobil.
|
|
|
Post by Jung Hoseok on Sept 17, 2018 4:03:26 GMT 1
Tento mladík sa do hádok tiež nezapojoval, prišlo mu to ako strata času ale nie, keď sa to týkalo jeho. Bol tvrdohlavý a hlavne vedel rýchlo vybuchnúť, čo bol dosť obrovský problém, pretože toto mesto bolo skazené až do svojich základov, rovnako ako ľudia tu. Nepoznal nejakého človeka, ktorý by bol úplne nevinný, každý aspoň raz urobil niečo. Ľudia tu boli až príliš drzí, ako keby on nebol, preto to Hoseok väčšinu času proste nezvládol a vybuchol. Snažil sa ale kľudniť, hlavne ak to bolo pred niekým kto tu bol nový alebo pred turistami. Vtedy bol úplne niekto iný, iná osoba než napríklad teraz. Odfrkne si a zamračí sa, keď mu pohľad padne zase na blondínku. Inokedy by ho vážne zaujala, pretože nevyzerala zle ale teraz myšlienky na to, ako by ju mohol uniesť, boli niekde hlboko v jeho mysli a ešte nejaký čas tam budú. Nie, že by mu to hlavou neprebehlo, keď ju uvidel ale teraz aby na to myslel nemal náladu. Bol až príliš nasratý aby ho jeho práca vôbec zaujímala. Zmätene nakrčí nos, keď počuje ako na neho rozpráva, nejakým divným jazykom, z ktorého nakoniec vzišla španielčina. Dík Hanbin. No ešte viac sa zamračí, keď sa pridá aj on a začne rozprávať kórejsky. Aspoň, že tento jazyk pozná. Snažil sa naučiť nejaké vety či slová ale nedalo sa veľmi povedať, že by sa mu darilo. Skôr nie, než áno. Bolo to pre neho dosť ťažké. „Obaja ste práve zneli ako nejakí skurvení čarodejníci, ktorí posielajú na svojho nepriateľa kliatbu. Ako ten Harry Potter, či ako sa tá sračka volá.“ Nemal v pláne sa ich pýtať, čo to znamenalo, bolo mu to úplne jedno, nech si hovoria čo chcú. „Choď kurva do prdele a nevracaj sa.“ Skvelý jazyk, no nie? Trvalo mu naozaj dlho sa to naučiť, tým pádom by sa to malo Hanbinovi páčiť. Znak toho, že to ale nehovoril presne na neho bol jeho úškrn na tvári, ktorý sa mu tam konečne objavil. Prevráti očami nad jeho poznámkou a chlebíček, ktorý mu dal, si od neho samozrejme zobral. Je to jedlo a to nikdy vo svojom źivote neodmietol. „Nevolaj ma Hobi, idiot.“ Odfrkne si, než svoju pozornosť upriami na dievča pred ním. „Ak nechceš aby ťa polícia nenašla odrazu pod mostom a mŕtvu, tak si dávaj pozor na to, komu berieš jedlo. Chápeme sa?“ Možno nemal na ňu tak vyletieť, keďže sa za to teraz ospravedlnila ale vyzeral Hoseok ako niekto, koho to zaujímalo? Nie. Nakoniec si tam k nim ale tiež sadne, aj keď netuší prečo a či to dobrý nápad bol.
|
|