|
Post by Rosaline Hall on Jul 8, 2018 1:01:49 GMT 1
Prikývla. To jediné jej ostávala a aj tak bola rada, že to dievča pochopilo a nepýtalo sa ďalej. Fádnejší vtip Rosaline snáď ešte nepočula, ale aj tak sa zasmiala, pretože bol hrozný a to jej prišlo vtipné. Veď kedy už len ide babka na púšť a padne na ňu balkón? Nonsens. Bez zbytočných otázok ju tak dievča nechalo na pokoji. Každému sa však to čo Rosaline nestáva a to je na tom to smutné. Ona sa s tým už naučila žiť, ale stále ju hlasy ešte aj po tých dlhých rokoch prekvapia a objavia sa z ničoho nič rovnako ako halucinácie. Prichádzajú z ničoho nič. Len tak. Nedokáže ovládať kedy to vypukne a kedy sa to zastaví. Práve preto je jej psychika taká biedna. Pozrie na dievča v moment ako dohovorí o svojej sestre. Nadvihne obočie nad šokom, ktoré je na nej vidieť a nechápavo si ju obzrie. Ešte viac zneistie pri jej otázkach a ďalšom jej čine, keď sa dievča z ničoho nič napilo alkoholu. "Ruby. Moja sestra sa volala Roxanne Ruby. Otec ju volal celé jej detstvo Ruby." odpovie s neistotou v hlase a celý čas hľadí na menovkyňu svojej sestry. "Hall." odpovie aj na druhú otázku. Vtedy jej to celkom všetko docvakne. Poriadne sa nadýchne a opätovne vydýchne. Pokrúti hlavou s pobaveným výrazom a ešte stále neverí či sa deje to čo si myslí. "Nie. Nie. Nie." ešte raz pokrúti hlavou zatiaľ čo hľadí na dievča. Chytí ju pevne za zápästie ľavej ruky, pritiahne si ju bližšie k sebe a pozrie jej priamo do očí akoby ju skenovala až do hĺbky jej duši. Chvíľu očami aj prechádza po jej tvári a hľadá kúsok, aspoň malý kúsok, aby nebola pravda to čo jej práve behá hlavou. Nemohla byť pravda, že pred ňou teraz stála jej vlastná a jediná sestra, ktorú stratila príliš dávno, aby si na ňu pamätala. Rosa prestala svoju sestru hľadať veľmi, ale veľmi dávno. Vlastne na ňu celkom zabudla. Nemala čas ju hľadať, nemala kedy a časom už ani nevnímala, že nejakú sestru mala kým sa neobjavilo dievča s jej menom. Možno to ani nebola jej sestra, ale bola to len zhoda náhod. A takéto náhody sa nestávajú. "Čo sa stalo pred pätnástimi rokmi? Mala si päť rokov, však?" Rosa si ten deň pamätá akoby sa to stalo včera, smrť jej otca pred jej vlastnými očami v tom sprostom supermarkete, do ktorého odvtedy nevstúpila. Ten deň počas ktorého stratila sestru a normálny život.
|
|
|
Post by Natalia Nat Rousselle on Jul 8, 2018 11:56:51 GMT 1
Ona už si povšimla, že smích, který často slýchávala, byl spíše už jen jakousi zdvořilostí mezi nimi. Uměla si představit, že se smáli nejvíce, když lidem ubližovali, než na nějakých vtípcích. "Oboje, oboje je stejně špatný. I když jednou jsem je zaslechla se smát, pochybuji, že to bylo upřímné." Za takové kecy by si mohla Natalia zavařit, ale měla to štěstí, že byla ještě nevýznamná a nikdo toho o ní moc nevěděl. Nataliu by takový život nikdy nelákal, ale musela se o něj teď zajímat, pokud se chtěla někam dostat. Už si tuto dívku před sebou změřila a podle jejích slov vydedukovala, že nebyla samotná součástí jednoho z gangů, proto Nat mluvila volně, jak se jí zlíbilo. Pochybovala, že by je někdo teď poslouchal. Nat ani nevěděla, jaký uměl být nespravedlivý život, dokdu se poprvé neocitla v Black Hollow. Nebylo to nic nového, pokud někdo zmizel a už se nikdy neobjevil, trochu jí to děsilo, ale ještě více jí to motivovalo k tomu, aby svou práci vykonávala lépe. Už dost dlouhou dobu nepromluvila se svými rodiči, přáteli či se svým týmem, někdy se jí stávalo, že měla nutkání zvednout telefon a zavolat jim, ale tak riskantní věc si ani nemohla dovolit. Možná bylo načase, aby si udělala přátelé, ještě rozšířila seznam kontaktů, konečně se dala do práce. Nevěděla, jestli Skye byla dívka, se kterou by to ohledně práce někam dotáhla, ale rozhodně její milý úsměv a příjemná persona bylo něco, co by Nat právě velmi ocenila. "Jsou, vlastně jsou to třetí dveře na levé straně," bez dalšího přemýšlení jí odpověděla, než si uvědomila, že možná to nebyla úplně nejlepší věc, aby věděla, jaké dveře, co za sebou drží. V ten moment prostě zapomněla. "Už jsem je taky hledala." Dodala rychle a posumála se. Tohle by bylo hodně špatné, kdyby tam s ní byl někdo jiný, ale myslela si, že pohromu zahnala.
|
|
|
Post by Roxanne Ruby Hall on Jul 8, 2018 14:00:46 GMT 1
Aj keď Roxy nijak inak na to nereagovala, stále jej to behalo v hlave. Nejak sa jej nechcelo veriť, že to bolo kvôli tomu, že si len spomenula na niečo vtipné. Vždy bola podozrievavá a tu sa to len ukázalo. Navonok nič ale vedieť nedala, tak ako vždy a len nad tým premýšľa, čo by s ňou mohlo byť. K ničomu neprišla, preto to nakoniec nechala tak, aj keď sa jej to stále nepozdávalo. Bude mať na to ale čas inokedy, možno u seba doma. Alkohol naozaj rada nemala, snažila sa mu vyhýbať ale teraz ho potrebovala. No bola to asi chyba, piť ho v tento moment, pretože keď počula druhé meno jej sestry, šampanské jej proste zabehlo. Asi má na to smolu, takto isto sa začala dusiť aj pri tom dievčati, ktoré stretla, Sabine. Ruku si dá na ústa aby na ňu nekašlala a keď sa ukľudní, pozrie sa na ňu. Stále mala nejaké pochybnosti aj keď vedela, že jej sestra sa volá rovnako ako ona ale môže to byť len náhoda. Istá si je až pri prezradení jej priezviska. Volá sa ako ona. Majú rovnaké priezviská a ona sa volá ako jej sestra. Takže to znamená len jedno.. naozaj je to jej sestra. Vyzerá to tak, že to napadlo aj jej, kvôli jej výrazu, ktorý mala na tvári. Skleničku radšej odloží, preto ešte chvíľu by ho mala pri sebe a pravdepodobne by jej spadol na zem. Mykne ňou, keď ju odrazu chytí za zapästie a pritiahne si ju dokonca aj ku sebe. Zneistie a mierne sa aj zamračí, ale skoro hneď na to sa uvoľní, keď jej dojde, že jej nechce nijak ublížiť. Pohľad jej opätuje a rovnako ako ona si ju takto z blízka prezerá. Nejakú podobnosť medzi nimi nájde aj keď je malá. Pred pár rokmi by sa možno v jej očiach objavili nejaké slzy od radosti, že svoju sestru znovu vidí ale teraz nič. Nie, že by rada nebola, len svoje emócie nedávala rada najavo. Bola si ale istá, že to je ona, teraz už áno. Na jej otázku prikývne a zamyslí sa, než jej odpovie. „Bola som s opatrovateľkou. Keď sa stalo.. to s otcom. Zobrala ma z nášho domu a odišli sme z Black Hollow. Potom som sa dostala do rodiny, ktorá ma vychovala. Nakoniec som sa sem späť presťahovala.“ Povie nakoniec, s pohľadom stále upretým na ňu.
|
|
|
Post by Rosaline Hall on Jul 8, 2018 15:54:48 GMT 1
Ticho sledovala tvár svojej sestry. Mohla povedať, že to bola ona. Teraz už áno. Bola si istá, že jej posledný rodinný člen stál priamo pred ňou a ona mu hľadela do tváre prvý krát po pätnástich rokoch. V Rose sa miešali rôzne pocity. Nemohla povedať, že by sa cítili ako v tých amerických seriáloch kde ľudia plačú keď nájdu svojich stratených rodinných príslušníkov. Vždy mala na všetko odpoveď a vedela kedy čo urobiť. Dnes však nemala odpoveď ani na vlastnú sestru. Nevedela čo má urobiť, nevedela čo má povedať. Slabo si povzdychla a pustila zápästie svojej sestry a taktiež od nej odstúpila, aby mali obe viac osobného priestoru. ''V ten deň, keď zomrel náš otec som chcela ísť za tebou. Nedovolili mi to. Nechceli mi dovoliť vidieť vlastnú sestru až som celkom zabudla, že existuješ, pretože som ťa nemohla navštíviť.'' prizná sa jej a až po svojich slovách od nej odvráti pohľad. Bolo jej celkom ľúto, že celé tie roky cestovala, ale ani raz sa nerozhodla, že si zistí viac o svojej sestre. Pravda tak či tak bola to, že Rosaline časom a pribúdajúcimi rokmi skoro aj zabudla na to, že sestru mala. Nemalo jej ju čo pripomínať, pretože ich rozdelili keď boli obe malé a nemali šancu, pretože ako už je známe úrady si robili čo chceli.
''Každopádne.'' odkašle si a ešte pár sekúnd premýšľa nad tým čo vlastne chce povedať, pretože sa tak trochu zasekla a vlastne aj tak vôbec nevie čo si má o tomto celom myslieť, čo by na to mala hovoriť atď. ''Náš otec bol dobrý človek, Roxanne. '' prikývla, pretože naozaj súhlasila so svojimi vlastnými slovami. Muž, ktorého nazývala svojim otcom si toto oslovenie naozaj zaslúžil. Staral sa o svoje dcéry aj keď dlhé dni pracoval. Chcel pre ne po smrti matky len to najlepšie. Dokonca aj Rosu ochraňoval do jeho posledného dychu. On si, ale nezaslúžil dcéru ako bola Rosaline. Jediné čo urobila bolo to, že si vedľa neho sadla a pozerala sa na neho až kým neprišla polícia so záchrankou. Možno to Rose teraz aj vyčíta, ale čo jej má na tom vadiť? Od doby ako zomrel na jeho hrobe ešte nebola. Ešte kvôli nemu nevyronila ani jednu jedinú slzu a pochybuje, že jej sestra na tom bola inak.
|
|
|
Post by Ophelia Ivy on Jul 8, 2018 16:19:49 GMT 1
Normálně by se cítila, jakoby zradila svého otce, když mluvila s někým z jiné mafie, ještě o něčem tak osobním. Ale Ophelia neudělala nic špatně. To že to Serpent nebyl přece nemohlo otci nijak ublížit, takže protože, že řekla částečnou pravdu, se mohla cítit dobře. Sice neřekla vše co ví, ale ani ona neví vše o této situaci, tak nevěděla ani sama, jestli má věřit všemu co slyšela. “Naopak je dobře, že jste přišel. Musíte zastoupit Libru, a reprezentovat ji v tom nejlepším světle, což se vsadím, že vám jde skvěle.” Zazubila se, a dále očima projížděla po pozemcích sídla. Po chvilce přemýšlení však její úsměv zmizel. “Vím, že je to hloupá otázka, hlavně pokud vy jste odkud jste a já jsem odkud jsem, ale myslíte, že to půjde? Že bude Black Hollow bezpečnějším místem? Protože já vím, že mafie vedla tohle město už od založení, a vždy to bylo celkem v pořádku, až na menší… řekněme problémy, ale poslední dobou je to všechno jiné.” Na chvilku se odmlčela a povzdechla si. “Asi to zní divně, když mi je jenom 17, ale je to tak. Všechno je poslední dobou divné. Jako nekonečné ticho před bouří.” Podívala se na něj a pak pokrčila rameny. “Možná to je jen divný pocit.” Zamumlala a pokrčila rameny. Když řekl, že by mohla do politiky, krátce se od srdce zasmála. “Politika v tomhle městě je jen mafie s jiným názvem, nikdo by si nepolepšil.” Zavrtěla hlavou a koukla na hodinky. “Zatím moc vlivu nemám, a upřímně mezi námi dvěma, ani se na časy až budu v tomhle městě vlivná netěším.” Sklopila pohled a na moment zůstala potichu. Úsměv se ji vrátil na obličej, když je Tobias poděkoval. “Nemusíte děkovat, pokud jsem nějak pomohla, tak jsem ráda. A taky vám budu věřit, že s tím něco uděláte, pokud s tím někdo udělá, tak vy.” Pousmála se a otočila se k vchodu zpět dovnitř. Narovnala se a postavila celým tělem čelem k němu. “Každou chvílí bude začínat aukce, a myslím, že jako zástupce Libry byste tam měl být. A já musím ještě říct řidiči, že jsem se rozmyslela, abych mohla být ještě s otcem. Každopádně, ráda jsem vás poznala, pane Acker.” Usmála se a potřásla si s ním rukou. “Můžeme jít?” Koukla ke dveřím, stále se svým veselým úsměvem a pak vyšli zpět na chodbu, po schodišti zpátky do sálu, kde měla během několika chvil začínat aukce.
|
|
|
Post by Taehyung Jeon on Jul 8, 2018 17:01:43 GMT 1
Všiml si, že opilý mladík byl drzejší, než se Taemu líbí, a než jeho klidná povaha může vydržet. Protože jedna z věcí, kterou Tae neměl rád, byla drzost, a lidé bez jakéhokoliv respektu či sebeovládání. A to byl přesně první dojem, který Taehyung z tohoto muže měl. Normálně vyrovnaný a pohodový Taehyung tedy začal ztrácet trpělivost, dokud obě jeho pěsti nebyly zatnuty. Ale ještě se s tím nechystal nic udělat. Nelíbilo se mu, že byl drzý na něj, a nelíbilo se mu, že pohoršoval okolí svými opileckými výlevy. Chvíli ho jen sledoval, bez jakékoliv odpovědi na cokoliv, co řekl a když už se chystal zase odejít, chytil ho zezadu za límec. Samozřejmě se mu to určitě nelíbilo a začal se vzpírat, ale Tae neztrácel rovnováhu a odvedl jej až ven z místnosti, na chodbu, na které naštěstí nikdo nebyl. Samozřejmě si jeho ochranka tohoto všimla a pospíchali za ním. Taehyung ho na chodbě pustil a musel nejprve vydechnout, aby se uklidnil. Normálně nebýval výbušný, či agresivní, ale nemohl přeci dovolit aby někdo tenhle večer pokazil dřív, než se má. “Teď ti něco povím, a nech si ty svoje drzé kecy.” Zavrčel. Znovu se kolem nich rozestavilo pár vysokých mužů, jakoby mu stáli v cestě, aby alespoň počkal, než Taehyung domluví. “Dnešní den nebude kazit nikdo jako ty. Pokud ses tu přišel napít, dobře, to jsi splnil, teď jdi domů, nebo se nějak chovej.” Jeho hlas byl hluboký a oči měly tmavší odstín než normálně. Možná to zavinilo i šero na chodbě, která nebyla tak osvětlená jako místnosti sídla. “Normálně takový nejsem, ale hlavně protože normálně si na mě lidi jako ty neotevírají držku.” Ušklíbl se. “Takže už to radši nedělej, i kdyby ti to přišlo vtipný jak myslíš.” Znovu si ho dneska po několikáté prohlédl. Všiml si, že vrávorá na vlastních nohou a jazyk se mu pletl mezi zuby. Nevěděl, jestli z něho cokoliv dostane, než další nadávky. “Ani řídit takhle určitě nemůžeš.” Zamumlal si, jakoby nahlas přemýšlel. Byla tu možnost, že by mohl být svého řidiče, přece jen Taehyung nevěděl ani kdo to je, a jestli v téhle společnosti něco znamená. “Ne ten řidiče beztak nemá.” Zase si tiše zamumlal a zavrtěl hlavou. Koukl se na své hodinky a pak zpět na něj. “Dobře dobře, nezajímá mě, co si o tom myslíš, ale musíme tě odklidit, abys nědělal bordel. Nevím kde bydlíš a je mi to jedno a nevím jestli tu máš auto nebo řidiče a to mi je taky jedno.” Pak se otočil na své bodyguardy. “Vezmu ho k sobě, tam vystřízliví a zítra ho hodíme domů, nebo tak.” Jeden bodyguard se na něj zase koukl s trochu nedůvěřivým pohledem a tak Taehyung zavrtěl hlavou. “Hele - sám víš, že dnešek nesmí nikdo pokazit. Ani ten nejmenší problém.” Tyto věty spíše zašeptal a všichni členi ochranky přikývli. “Ty - vyřiď někomu od Serpentů, že musím naléhavě odjet, ale budu zpátky během pár minut tak ať náš předmět dají třeba na konec nebo někdy.” Stihl ještě říci jednomu z ochranky, než opilého muže zase vzal za límec a odvedl ho ke svému autu. Skoro doslova ho hodil na zadní sedadla a vyjel z parkoviště. Jel rychle, takže každou chvílí slyšel jak sebou něco nepřipoutaného vzadu hází. Když dojel ke svému domu a otevřel zadní dveře, aby si mohl vystoupit i mladík, všiml si, že už usnul. Zavrtěl hlavou a zvedl ho, aby ho mohl odnést do domu. Zanesl ho do jednoho z mnoha pokojů pro hosty a položil na postel. Sundal mu boty a sako, asi aby si ho nepokrčil, nebo ze zvyku, když mu někdo z večírků vytuhne v autě. Pak na stolek vedle postele položil skleničku s vodou a zamračil se. “Proč tohle vůbec dělám.” Zamumlal a vrátil se zpět k autu, aby stihl začátek aukce. Zaparkoval na stejném místě kde předtím a vyběhl k sídlu, přímo do hlavního sálu.
|
|
|
Post by Admin on Jul 8, 2018 18:05:45 GMT 1
Vypravěč
Večer utíkal celkem rychle. Veselí přibývalo s tím jak ubýval alkohol a jídlo a pomalu se blížila akce večera - aukce. Každoroční aukce nesloužila pouze jako charitativní akce, ale také aby každý rok každá z rodin přidala jeden předmět, který byl v rodině mafie po dlouhou dobu a něco pro ni znamenal, aby si navzájem každý rok ukázali respekt. Pro všechny to byla hloupá tradice, ale nikdo to nevyslovil. A tak se rok co rok v aukci za drahé peníze každá ze čtyř nejhlavnějších rodin “zbavovala” svých srdečních předmětů. Do místnosti znovu přišel mladík v rudém obleku a ještě jednou se postavil před mikrofon. “Dámy a pánové, dnes již po druhé vás vítám na již patnáctém ročníku sdružení! Všichni již určitě čekáte na každoroční aukci, takže bych vám chtěl představit předmět číslo jedna!” Sálem se ozval potlesk když do místnosti přivezl muž menší figuru (hlava krk a ramena), která měla na krku honosný, stříbrný náhrdelník s rudým drahokamem. “Rád bych vám představil předmět z rodiny Ivy, Serpent. Jedná se o šperk ještě z dob Alexandra Velikého! Ano ano, přesně tak.” Uvaděč začal představovat předmět a osazenstvu sdělil každý detail. Místností se začaly ozývat nabídky, dokud se předmět neprodal postarší ženě, vedle které stál mladý společník. Několik předmětů z rodin se takto vystřídalo, až přišlo na obraz originál z rodiny Noaha Rollnaw, a tedy mafie Phoenix. Obraz byl opatrně vystaven před zraky obecenstva a po krátkém představení se začalo přihazovat. Vše probíhalo jako předtím, když se v jeden moment zhasla všechna světla nejen v celém sídle, ale i v celém okolí, ba i v celém Black Hollow, ale to přítomni nemohli vědět. Každopádně, nebylo vidět ani na krok, hlavně v tak zaplněném sále. Všude začal rozruch a v mikrofonu se ozval hlas mladíka v červeném obleku. “Nebojte se dámy a pánové naše záložní energie by měla naskočit během pár vteřin!” Snažil se dav uklidnit, ale kdo by nebyl nervózní na sešlosti mafie, když zhasnou světla a nevidíte co se děje. Srandovní mužíček v červeném obleku však měl pravdu a záložní energie se rozjela během několika vteřin a sál a pozemek se zase zalil světlem. Sálem nejprve prošla vlna uklidnění, v tom se však ozvalo: “Není tam! Obraz zmizel!” někdo z davu zakřičel a opravdu, obraz z rodiny Phoenix tam nebyl. “Nikdo se ani nehne! Všechny ochranky po prostorech a pozemcích sídla, nikdo odsud neodjede!” Tentokrát to byl hlas Oliviera Ivy, který se ozval v mikrofonu a v sálu nastal ještě větší ruch, než za tmy.
|
|
|
Post by Felix Parker on Jul 8, 2018 18:42:07 GMT 1
Měl menší zpoždění. Menší, spíše o solidní hodinu se zpoždil, protože při oblékání si Felix dovolil na moment sednout do měkkého křesla v jeno obývacím pokoji a vythl. Celý předchozí den servíroval blbá frappucina a lattéčka a k tomu v noci sháněl nějakého chlapa, za kterého byl někdo ochotný dát asi deset tisíc. Upřímně toho měl dost, proto přívětivé křeslo ho lapilo a on na asi půl hodinu, usnul. V moment, kdy se probudil, ani ho nenapadlo vzít sako, které si naschvál položil vedle sebe, jen vyletěl rychlostí ze svého bytu. Místo toho, aby vypadal, že se chystal jít na událost roku, spíše vypadal, jako kdyby šel na menší sešlost se svou třídou po pěti letech. Ani mu nedošlo, že bylo venku poměrně chladno, když už se schovalo slunce a teprve pocítil chlad, když vystoupl ze svého auta jen v košili a kalhotách. Vyběhl rychle schody Serpentského sídla, cítil na sobě pár pohledů a vinil za to svou neschopnost se příležitostně obléci, ale když už byl uvnitř, jen se zastavil a konečně se mohl nadechnout. Připadal by si špatně, kdyby dnešní událost vynechal, ačkoliv mu přišla zbytečná a načičaná, jen aby si zde členi gangů flexili své vlastnictví, no což. Když vkročil, zdálo se, že lidé se teprve pomalu vydávali do jednoho ze zadních sálů, což přesně poukozovalo na to, že se blížilo k velkému středu včera. Felix počkal, než velká většina davu proklouzla dovnitř a teprve až po nich se rozhodl vstoupit, protože chtěl mít blíže ke dveřím, aby se mohl vzdálit zas, jakmile bude konec aukce ve výhledu. Líně se opřel o velké dveře, které se za ním zavřely a sledoval událost před ním. Každý z gangů dal svou věc k aukci, každý přihazoval podle jejich libosti a on jen pohledem skenoval stoly s jídlem, které ho skoro vyzývaly, aby si z nich něco vzal. Měl sice před dobrými třemi hodinami instantí nudle, ale to nebylo nic ve srovnání s těmito posh jídly. Natáhl ruku po jednom z nich přesně v moment, když světla místnost zhasly a on se okamžitě napřímil a začal si zvykat na tmu. S jeho zrakem to bylo složitější a musel si zvyknout na moment naprosté tmy, jeho smůla, že za pár vteřin se místnost zas rozzářila a on si odznova musel zvykat na nově příchozí světlo. Otočil hlavu vpravo, aby zkontroloval, že se vedle něj neobjevil někdo nový, avšak vše se zdálo být skoro stejné. Okamžitě začal vyhledávat pohledem členy Draca, především Taehyunga.
|
|
|
Post by Noah Rollnaw on Jul 8, 2018 18:48:38 GMT 1
Večer išiel pre Noaha hladko. Hlavne s pravidelným prídavkom alkoholu, ktorý sa objavil v jeho krvi. Nevypil toho veľa, no vôbec nie veď sa musel držať jasného plánu, ktorý sám vymyslel a to bolo správať sa slušne. Celý čas ako sa pohyboval po miestnosti stále pohľadom behal po členoch svojej mafie, aby si bol istý tým, že ho stále sledujú a že všetko ide tak ako má a hlavne ako si to on naplánoval. Hovoril im, aby sa tiež na tejto akcií zabavili a nesmeli zabudnúť na to, že je s nimi aj on, a preto museli mať oči na stopkách. Aj on sledoval každý pohyb v miestnosti. Už keď odchádzali z jeho domova, videl, že niektorí majú na očiach to, že im nie je nič jedno a majú z tohto večera tak trochu strach a sú nervózni. Tiež na sebe nechcel nechať vidieť ako veľmi nemá záujem tu dnes byť. Alebo vlastne mu to bolo úplne jedno či je na ňom vidieť to či ho vlastná účasť zaujíma alebo nie.
Ako už som spomínala jeho začiatok večera bol s alkoholom. S poslednou dávkou alkoholu do svojej krvi kráčal sa usadiť, aby mohol sledovať aukciu. Dnes nechal priviesť veľmi vzácny obraz, ktorý jeho mafie vlastnila. Bol pyšný nad vlastným výberom tohto predmetu, za ktorý niekto dá aj viac peňazí než by bolo nutné. Všetko išlo ako malo a Noah celý tento začiatok sledoval s miernym úsmevom na svojej tvári. O úsmev prišiel v moment keď sa v sále zhasli svetla a jediné čo počul bol rozruch. V ten moment aj sám šéf mafie hmatal či má zbraň stále pri sebe na mieste kam ju dával pred odchodom zo svojho sídla. Svetla sa opäť zasvietili a Noah pár krát zažmurkal, pretože toľko svetla prišlo z ničoho nič. Skôr než si stihol všimnúť niečoho iného vystrelil zo stoličky na nohy a obzrel sa po sále či stále vidí na svojich ľudí. Až vtedy sa to stalo. Až vtedy sa otočil dopredu k mužovi v rudom obleku. ''Kde je môj obraz?!'' vykríkol cez sál. Noahova tvár bola celkom červená a na čele mu vyskočila od samého hnevu žilka. ''Kde je kurva môj obraz Ivy?!'' tento krát sa s krikom otočil aj na svojho úhlavného nepriateľa. Mal chuť vytrhať si vlasy od zúfalstva, ktoré v ňom začalo prevládať. Začínal si uvedomovať, že toto nie je len tak nejaká lúpež obrazu. Toto začína byť osobné. ''Môžeš za to ty, že áno? Môže za to tá vaša skurvená šikmooká rasa!'' kričal keď pohľadom v dave hľadal Taehyunga. Noah sa už snáď ani nechcel ovládať. Bol skoro ako zmyslov zbavený. ''Alebo to boli zo všetkých najpoctivejší? Oko za oko? Mám pravdu vy vyjebaný prašivci?'' ešte stihol vyhľadať členy mafie Libra než sa celkom od samého hnevu rozosmial.
|
|
|
Post by Jesse Andonov on Jul 8, 2018 19:28:12 GMT 1
Jeho večer išiel extrémne pomaly, no na druhú stranu bol rád, že sa s ním nikto nedával do reči. Takto aspoň mohol sledovať všetko dianie bez toho, aby mu hocičo uniklo. Jeho tmavo-orieškové oči pozorovali každý kút sály, keby sa náhodou začalo diať niečo, čo by sa mu nepáčilo. Všimol si menšej potyčky medzi Taehyungom a nejakým chlapcom, no čoskoro si to vyriešili a tak z nich pohľad spustil. Čo jeho pohľadu neuniklo bolo zopár krásnych dám v miestnosti. Nepoznal ich, a keby sa niekto pýtal tak by zvraštil tvár a k svojim myšlienkam nepriznal, no pri mnohých prítomných ženách sa rozhodne bolo na čo pozerať. Nastražené nemal len oči, ale aj uši a letmo počúval, o čom sa hostia okolo neho rozprávajú. Mnoho ľudí sa ale zhováralo v rôznych heslách a tak podobne, no on tieto veci už dávno poznal a o väčšine vedel čo znamenajú. Úplne všetko ale pod palcom bohužiaľ nemal, to by musel pán Ivy nastražiť do každej jednej mafie špeha, čo je jednak určitým spôsobom nemožné a ďalším bodom je, že keby niečo také vyšlo na povrch, kompletne by sa tým narušilo aké-také spolunažívanie mafií v meste. Po všetkom tom pozorovaní pozerá na hodinky, a čaká, kedy to príde... Prichádza totiž hlavný bod večera, pre ktorý tu všetci sú – aukcia. Pozoruje čiastky, ktoré ľudia nadhadzujú a aj on sám sa občas prihlási s nejakou čiastkou, len preto, aby si niečo dokázal. Vždy, keď je tam určitá vec, čo sa týka určitej mafie, pozrie na jej vodcu, len zo zaujímavosti, ako sa tak asi škerí a ako sa danej veci nechce vzdať. Potom však nastane obrat, ktorý nikto nečakal. Svetlá zhnasnú, čo prinúti Jesseho zamračiť sa a začať sa obzerať po miestnosti. Netrvá to dlho, kým svetlá znovu osvetlia miestnosť, no kým si jeho oči zvyknú na svetlo, už sa začína po miestnosti rozliehať panika. Uvedomí si, čo sa deje a jednou rukou si prejde cez tvár. „Kurva...“ zamrmle si popod nos a okamžite pozerá na Noaha, ktorému obraz prakticky patrí. Ako do prvého si rýpne do človeka, ku ktorému Jesse chová najväčšiu úctu, preto nezaháľa a rýchlo sa postaví zo svojho kresla. ,,Láskavo sa upokoj, Rollnaw, dobre?!“ zakričí tak, aby ho počul, no to on sa už púšťa do všetkých ostatných. Svoj postoj vzpriami, ruky si prepletie za chrbtom a odkašle si. ,,Počuli ste pána Ivy a riaďte sa podľa jeho pokynov. Nie je však treba žiadnu paniku. Obraz sa čoskoro nájde a zlodeja bude čakať spravodlivý trest.“ Pán veľkomožný si musel pohladkať ego a k situácií sa vyjadriť, to by nebol on. Avšak sám už teraz tuší, že toto určite nedopadne príjemným podaním rúk a potľapkaním toho druhého po ramene.
|
|
|
Post by Skye Wyler on Jul 8, 2018 19:45:49 GMT 1
Samozřejmě, že Nat ve Skye nevzbudila žádné podezření. Na to jak byla tato tmavovlasá dívka chytrá, byla někdy celkem oblivious. Když od lidí očekávala nějaký podraz, byla samozřejmě ostražitá a nic jí neuteklo. Natalia však nevypadala na někoho, kdo by jí měl vrazit kudlu do zad nebo někoho, kdo by jí lhal. Nesnášela lháře. Vždy chtěla, aby k ní lidí byli upřímní ať byla pravda jakkoliv těžká. Možná to mělo něco společného s tím, jak vyrůstala, nebo se tak prostě narodila a měla taková být. Lži pro ní byly prostě bad. Chápala, když se jí někdo snažil ochránit a proto lhal, ale nebyla to omluva. Bylo pro ní pak těžké druhému odpustit a začít mu znovu věřit. "Ah, děkuju, jsi zachránce." Aby byla upřímná, nějak nevěděla co dál. Měla se s ní rozloučit a nebo říct, že bude hned zpět a nebo ji pozvat sebou, wait to by bylo fakt divné. To raději dělat nebude. Už už se nadechovala, stále bez připravené odpovědi a nejistá, co říct. Náhlé vypadnutí elektřiny však vymyslelo odpověď za ní. "Tak tohle není dobré. Tohle není vůbec dobré." Odmlčela se a začala lovit v kabelce. Samozřejmě, že hmatala po svém telefonu. Potřebovala zjistit, co se stalo, a potřebovala to zjistit co nejrychleji. Zezdola byl slyšet samozřejmě neklid. Nikomu se nelíbil tento výpadek elektřiny, dokonce někteří až hysterčili. Během chvíle se však všechna světla znovu rozsvítila. Nejspíše se nahodil záložní generátor. Nastala chvíle ticha. Skye přestala lovit ve své kabelce a ztuhla, čekala, co se bude dít dál. V tu chvíli se spustil v dolní hale křik, který byl slyšet až nahoru. Něco se ztratilo. Otočila se o 180 stupňů směrem kterým přišla a pozorně se zaposlouchala. Nikdo za tím nepřicházel, ale byla si naprosto jistá, že tak to nezůstane na dlouho. Pak by se těžko vysvětlovalo, co dělají tady, samy v místě, kde nemají co dělat a navíc po tom, co se nějaká věc ztratila. "Natalie? Myslím, že je načase odejít a to hned." Řekla rozhodně přes své rameno, ale stále byl v jejím hlase slyšet podtón nervozity. Nechtěla, aby je někdo našel. Mohlo to pro ně dvě dopadnout opravdu hodně špatně a ona svůj život fakt měla ráda.
|
|
|
Post by María Ahn on Jul 8, 2018 19:59:18 GMT 1
Večer prebiehal zatiaľ podľa jej predstáv. Do svojho príchodu stepovala po sále za krokmi svojho šéfa, ktorý sa nevedel ani po pol hodine rozhodnúť kam sa postaví. Stále ho tak nejak sledovala aj vtedy keď sa u nej zastavili občania s prosbou o tetovanie o týždeň alebo už o pár dní. Hoci Michelle chcela, nevedela akoby im teraz povedala nie a tak na všetko prikývla s tým, že jej musia ešte určite zavolať, aby na to nezabudla. Ako sa vliekol začiatok ich dlhého večera Michelle už len netrpezlivo čakala na to, kedy konečne začne aukcia, aby všetkým ich mafia ukázala aký krásny a vzácny obraz vlastnia. Ten obraz bol straší snáď viac než celá Amerika a už skoro nikto si nepamätá ako sa dostal do Black Hollow a prečo je v rukách ich mafie. Každopádne bola to ohromne drahá starožitnosť a Noah na ňu bol neskutočne pyšný.
Keď sa v miestnosti alebo respektíve v celej budove zhasli svetlá Michelle bola v pohotovosti viac než kedykoľvek predtým. Snažila sa zachovať si chladnú hlavu. ''Čo to kurva...'' povie si černovláska pre seba keď sa svetlá opäť zasvietia lenže niečo nie je tak ako to bolo. Chýba obraz. Chýba Noahov vzácny obraz. Ten, ktorý považoval za jeho najväčšiu pýchu. Poriadne sa zamračila a poobzerala sa po plnej miestnosti ľudí v panike. Dalo by sa povedať, že v panike bol aj jej šéf. Bol viac než v panike. Začal sa hnevať viac než ho kedy Michelle videla nahnevaného. ''Drž hubu, Andonov. Stalo sa to na vašom území. Kto iný za to môže?!'' tento krát sa s krikom do svojho úhlavného nepriateľa pustila aj ona. Nemala rada keď niekto znevažoval jej šéfa a už teraz vedela, že z tohto celého ešte len vznikne jedna veľká hádka všetkých mafií a to ide len o jeden blbý obraz. Michelle sledovala ako Noah obviňuje všetky mafie bez toho, aby vedel kto vlastne je za tým. Priala by si, aby sa ukludnil aspoň o niečo, pretože ani nevedel čo týmto všetkým spôsobuje.
|
|
|
Post by Min Yoongi on Jul 8, 2018 20:25:16 GMT 1
Úspěšně se mu podařilo se prodrat všemi těmi davy s jediným cílem v jeho mysli. Potřeboval se na dobrých pár minut od všeho zdejchnout, protože se poktával s až moc známými tvářemi, které by nejraději ještě tak pět měsíců neviděl. Jak se lidé shlukovali ve velkém sále na aukci, on to viděl jen jako svou příležitost. Vydal se proti proudu lidí, omylem párkrát někoho lokty šťouchl, než se mu podařilo najít dveře vedoucí ven. Spokojeně si vzal zabalené brko zpoza jeho ucha a párkrát si ho s láskou v očích prohlédl, než se vydal podál oken místnosti, ve které se teď všichni shromažďovali. Některé okna a východy se zdály být otevřené, ale velká suma těl znemožňovala vstup. Yoongi se postavil tak, aby stál u jedněch z nich a měl výhled na předměty, které právě dávali gangy do aukce. Kdyby on měl gang, nejcennější věcí by asi byly jen drogy, což není tak špatný obchod, protože by na nich nijak ani neprodělal. Skoro dokonale naplánovaně se Yoongi otočil k sálu zády a vložil brko mezi rty a jen se věnoval ohni, který osvětlil část jeho tváře. Z jeho poklidné chvíle ho nejdříve vyrušily výkřiky, které se rozhodl ignorovat a dále natahoval do plic, než pocítil ruce na svých ramenech a skoro letěl zpátky, když ho někdo zatáhl dovnitř do sálu. "Damn, chill." Podíval se na dva velké členy ochranky a jen se pousmál, přičemž už trochu kašlal na nějakou etiketu a pokračoval v pálení uvnitř, když už ho tam zatáhli. Zaslechl i výkřiky Noaha a trochu zkřivil tvář. "To je hodně rasistický to hned vinit na čonzích," řekl náhodnému člověku vedle sebe a zakroutil nevěřícně hlavou. Myslel si, že se nejednalo o nic vážného, ale různí zastupitelé gangů po sobě něco křičeli po celé místnosti. To za sebou nemohli dojít? Yoongi znovu natáhl kouř do plic a držel ho, aby z toho měl, co nejlepší výsledek, než ho vyfoukl jednomu členovi ochranky přímo do tváře. "Tak, to byl velmi povedený šluk, máš zač." Poplácal ho po hrudi a chtěl se otočit na odchod, když ho znovu skoro jak gorilí ruce chytly a držely na místě. "Stejně to byl hnusnej obraz, co vyvádíte?" Už lehce otráveně pronesl, když si v rukou chránil své brko od toho, aby ho nějaký rozjančený dav náhodou neshodil k zemi. Měl by jich už pak jen dvanáct.
|
|
|
Post by Tobias H. Acker on Jul 8, 2018 21:26:46 GMT 1
Jedinou informaci, kterou mu poskytla, byl vlastně příslib za svůj gang a její rodinu, že nebyli ti, kteří měli, co dočinení s tím, co se stalo před pár dny. I tato malá informace byla užitečná a pro Tobiase využitelná v jeho dalších pátrání. “Tak to děkuji, že si o mně myslíte něco tak pozitivního?” Tu větu zakončil spíše jako otázku, protože si nebyl jistý, jestli zastupitel gangu a k tomu ještě dobrý, byla ta nejlepší věc, kterou by mohl umět. “Všechno je možné, ale pokud se o to chceme pokusit, nebude to vůbec jednoduché.” Řekl jí s upřímností a představil si Black Hollow v jakémsi udržovaném pořádku a klidu. Fungovalo to, pokud člověk přehlédl ty způsoby, jakými někdy dosahovali věcí, ale jednoduše to bylo možné. Tobias viděl, že Black Hollow bylo město zvhrlé a prohnilé, i přes tu hůru nevinných lidí, ale kořeny všech mafií sahaly až moc hluboko, aby se jich někdo snažil zbavit. Nebylo by moudré se pokusit to celé změnit, ale mohly by se určité části upravit k lepšímu. “Je logické, že se strachujete, i já se někdy cítím trochu nesvůj při pomyšlení, že by se něco dělo a my o tom ani nevěděli.” Pro něj byla nevědomost jednou z nejhorších věcí. Připadal si, pak jako kdyby jen hledal věci ve tmě se skoro nemožným cílem. Byl by rád, kdyby to byl jen pocit, který oba sdílí, ale byl si jist, že se k něčemu opravdu uchylovalo. S úsměvem přikývl na její poznámku o politice, alespoň bylo vidět, že si všichni mysleli o místní politice to samé. “Já bych se i těšil, vypadá to, že máte poměrně dobré názory, se kterými bych se uměl sžít.” S lehkým úsměvem zdobící jeho rty jí odpověděl, “Pokusím se vás nezklamat.” Rád by svým slovům dostál a opravdu s tím něco udělal, ačkoliv nejdříve bude muset potlačit jeho předchozí plány. Ale ta víra, kterou v něj teď kladla, nechtěl ji zklamat opravdu. Pokud se něco v budoucnu stane, bylo by v jeho nejlepším zájmu mít dobré vztahy právě s ní. “Myslím, že je asi tedy načase, abychom se vrátili.” Jen její slova potvrdil a po jejich krátkém potřesení rukou, si založil ruce do kapes jeho růžových kalhot a následoval ji dovnitř po dalším přikývnutím. Trochu se obával toho, co mělo přijít, když neměli svého velitele, ale jako zástupce musel tohle nějak zvládnout. Byl v sálu po celou dobu, co probíhala aukce a nijak se nad tím nezamýšlel, jen se bavil nad tím, kolik a kdo k čemu přihazoval. Nezbystřil tolik, když šla na řadu jejich věc, ale byl v šoku, když se vše tak rychle semlelo. Za světla už slyšel různé výkřiky a jelikož byl vepředu právě kvůli jeho postavení na tento večer, byl u zdroje všeho dění. "Nějaké hulákání po ostatních nic nevyřeší," prohodil jen hlasitěji mezi Noaha, Andrewa a všechny, co se tak nějak zvládli zapojit do této debaty. Už měl své sako kolem opěrky židle, na které doposud klidně seděl a připíjel. (jen abyste věděli, že Tobias už má jen tu košili a ty kalhoty, looking like a snacc) Přiblížil se ke všemu dění trochu a pokusil se očima najít nějaké další členy Libry, kteří velmi rychle byli u jeho strany.
|
|
|
Post by Natalia Nat Rousselle on Jul 8, 2018 22:00:22 GMT 1
Ona tohle už ani nebrala někdy jako lži, už tak moc si zvykla na to, že seděla v nějaké kanceláři jako účetní, která se snaží dostat do nějakého gangu kvůli penězům, že už prostě sama uvěřila svým lžím. Navíc ona to dělala pro dobro ostatních, nebo ne snad? Nepotřebovalo Black Hollow konečně být osvobozeno od korupce a toho krvavého živobytí, které tak uměle lidem ukazovali, že bylo mírumilovné? Měla štěstí, že Skye se nijak nepozastavila nad tím, že jí bez váhání řekla, kde byly toalety, ale zas to nebylo nic tak závažného. Jen se na ní usmála a očekávala, že jejich malé setkání se blíží ke konci, když její myšlenky byly přerušeny výpadkem elektřiny. Netušila, jestli to byl jen malý zádrhel, nebo jestli se právě nestalo něco hrozného, ale hlasité výkřiky potvridly její pozdější myšlenku. To nebylo ani trochu dobré. "Do prdele," zaklela tiše, když už se chtěla natáhnout po zbrani, než jí došlo, že nemá kolem pasu svůj opasek, a tak se jen podívala na telefon, kteý jí nic neřekl. Těch pár vteřin, poté co se zas rozsvítilo, Nat přišlo, že trvalo skoro neskutečně dlouho. Skoro slyšela vlastní tlukot srdce, než jí rychle došlo, že se něco muselo dít. A ona byla tady, v nějaké chodbě, kde krom jich dvou nikdo jiný ani nebyl. Podívala se okamžitě na Skye a vypadalo to, že si obě myslely to samé, protože okamžitě přikývla a rozhlédla se stejně jako ona. "Na konci by mělo být schodiště, co vede dolů a k jednomu z východů." Oznámila jí okamžitě, úplně ignorovala nějaké výkřiky vlastní mysli. Pokud obě budou tady, bude průser, pokud se budou chtít vrátit stejnou cestou, nebude to o nic lepší. Rychlým krokem se rozešla řečeným směrem a chytla Skye kolem zápěstí. Slyšela hlasy přicházející za jejich zády, tak ještě zrychlila a proklínala své podpatky, alespoň že měla kalhoty, protože běh dolů po schodech by nebyl teď nejpříjemnější.
|
|