|
Post by Skye Wyler on Jul 5, 2018 10:04:38 GMT 1
Původně si myslela, že narazila na někoho, kdo ji hned začne vyslýchat s tím, že tam nemá co dělat. Překvapení slečny před ní jí tuhle teorii ale vyvrátilo. Vypadalo to, jako by i ona sama věděla, že tam nemá co dělat. Její odpověď ale Skye bez jakéhokoliv pozastavení, vůbec se jí totiž nedivila. Nebylo to poprvé, co byla mladá hackerka na nějakém takovém shromáždění, ale stále jí to nedělalo dobře. Pokaždé měla pochybnosti o tom, zda se vůbec měla zúčastnit a málo kdy se stalo, že opravdu vycouvala. Práce byla prostě práce a každá se jí obzvláště ze začátku hodila. Vypracovala se celkem vysoko za poměrně krátkou dobu a to jen díky akcím jako byly tyhle. Bylo jí to sice trochu proti gustu, ale nikdy se o tom veřejně nezmiňovala, nechávala si to pro sebe. Nebude si přeci stěžovat, že dostává příležitosti k práci. "Chápu, těch lidí je opravdu hodně. Je tam skoro nedýchatelno..." udělala pár pomalých kroků k ní, zvuk podpatků dopadajících na podlahu se odrážel téměř prázdnou místností. Přívětivě se usmála. "No, ano. Koupelnu, která by nebyla zacpaná dámami, které si neustále přepudrovávají nosík." pokrčila rameny a postavila již skoro dopitou skleničku šampaňského na stolek vedle ní. Doufala, že ji tu pak nezapomene, nechtěla by obsluze a uklízecí četě přidělávat práci, byť to byla jen jedna sklenička a pravděpodobně by ji někdo našel už dnes večer. "Jednohubky mají vážně zabijácky výborné." Ok, věděla, že je to fakt špatný pun s několika možnostmi, jak si to vyložit. Byly otrávené, nebo jen poukazovala na to, že jsou v sídle mafie, nebo prostě to byla jen narážka na to, že se jimi skoro zadusila. Pravděpodobně by neměla takhle vtipkovat s cizí osobou v opuštěné chodbě. Kdo ví, co byla její práce, byla to loterie. Slečna před ní mohla být klidně nevinný občan, nájemný zabiják nebo pravá ruka jednoho z donů. Přesto si ale Skye nemohla pomoci, prostě byla taková. Bad puns a vtípky za každé situace.
|
|
|
Post by Tobias H. Acker on Jul 5, 2018 11:05:32 GMT 1
“Jenže tohle je ještě pořád událost pod zástěrkou lidské dobročinnosti, ačkoliv se zde ještě něco málo pro veřejnost dělá, nemůže je asi prostě odříznout. Lidé by byli ještě více podezíraví.” Chápal, jak frustující to pro ně bylo, i pro něj, ale na druhou stranu moc dobře věděl, že se to muselo. “Nikdy nevíte, třeba vaše kadeřnice nese nějakou velmi důležitou úlohu, ale pochybuji o tom.” Zasmál se nad tou představou. Ale jeho slova nesla kousek pravdy. Bylo už velmi těžké rozeznat, kdo tu byl za nějakým obchodem, a kdo jen aby se nakochal tohoto života. “To byla.” Lidé by si řekli vše a z mírumilovné akce roku, by se stala spíše bitka roku. I všechny mafie by se tady jen mezi sebou bily za věci, které nemohly jinak spolu vyřešit. Nerad si myslel, že byli všichni násilní, ale velká většina byla. Tobias vykonával svou práci tak, aby nikdy nepreferoval ani jednu stranu, pokud se před jeho soudem objevili nějací společníci určitých mafií, proto ho ještě pořád nechávali na tomto místě. Kdyby do toho vstoupily jeho vlastní preference, hnali by ho pryč. Tušil, že se jí neoptal na nic jednoduchého a chtělo to mít opravdu kuráž, probírat zrovna něco takového s ní. “Proto jsem vás chtěl dostat někam mimo lidi.” Řekl jí upřímně a sledoval její tvář, aby alespoň zjistil něco málo, co si mohla myslet. Také si dovolil vzhlédnout k obloze a koutek úst mu tikl nahoru. “Neptal bych se, kdybych nebyl už na konci cesty.” To byla pravda, kdyby Tobias viděl jinou možnost, šel by za ní. Ovšem ale těch posledních pár dnů od smrti dona Ciceriho byly chaotické a členové Libry se vymáhaly odpovědí, které ani Tobias neměl. Nijak jí nadále neurgoval, bylo vidět, že vedla jakýsi boj sama se sebou a musela asi dosti přemýšlet nad tím, jestli bylo bezpečné takové infomrace jemu sdělit. Pokud by on zjistil, co se s ním stalo, samozřejmě by to vzal do svých rukou. “Vy víte, co je moje práce, já nemůžu žít bez toho, abych znal pravdu.” Sice její rada byla pravdivá, ale Tobias tohle nemohl dovolit. Muselo se dostat spravedlivosti a on byl ten, který toho chtěl dosáhnout. Ať už pro své vlastní a velmi sobecké důvody, nebo pro dobro lidí. Vyslechl si její slova o jejím otci a jeho vztahu s Cicerim, věřil tomu, že mu říkala pravdu. To ho ještě více znepokojovalo, protože všichni vždy ukazovali právě na Serpenty, ale pokud by byl pachatelem někdo jiný, Tobias byl opravdu na konci svého vědění. “Jedna věc je vědění, druhá věc je ovšemže spravedlivost, ale já se bojím, že čím déle budeme zanechaní ve tmě, tím horší to bude. Mohly by přijít hrozné věci.” Nahlas nad tím celým přemýšlel a nedával moc pozor na svá slova. Upřímně věřil, že Libra byla sice spravedlivá, ale stejně jako on, někdy svého cíle dokázali docílit způsoby, které nemusely býti příliš lidské. Tobias se vyhýbal přímému kontaktu s takovými věcmi, nemohl v nich být zapletený, ale někdy pro dobro všech, obrátil svůj pohled. “V pořádku.” Nijak ho její slova neurazila, protože to nebylo tak, že by říkala něco, co by nebyla úplně pravda. Byl překvapen, nedalo se to ani tolik skrýt na jeho tváři, ale brzy jen přikývl a sám si dovolil se opřít o římsu. “Bojím se, že pokud nebudou mít lidé na koho ukázat, teprve se rozpoutá peklo. Chci tohle vyřešit dříve, než se něco takového stane.” S touto novou informací, přicházely i vlny nových otázek, ale pochyboval, že Ophelia na ně znala odpověď. Tobias sevřel své dlaně v pěst, skoro že se jeho klouby zbarvily do bíla, ale pak to ovládl a jen se pobaveně zasmál. Tahle nevědomost ho opravdu tak užírala, ale dívka vedle něj mu alespoň poskytla něco málo. “Myslíte, že vás brzy budou hledat? Nechci, abyste kvůli mně byla v nějakém problému.” Otočil se k ní svým celým tělem a znovu se vřele usmál.
|
|
|
Post by Natalia Nat Rousselle on Jul 5, 2018 11:38:51 GMT 1
Nat si byla jistá, že brzy potká někoho, kdo by ji upozornil o tom, že se pohybovala na špatných místech, ale byla připravená i na to. Nebylo těžké na sobě ale nedat zdát, že příchod někoho dalšího, ji trochu nevyvedl z míry, jelikož neočekávala nikoho jiného v těchto místěch. Mohla ale být ráda, ona nevypadala, že by se jí zrovna chystala říci, jak se pohybuje po zakázaných místech. V tomto baráku člověk mohl narazit na různé lidi, někteří by nebyli zrovna přívětiví. Jelikož neměla jinou možnost, než se zúčastnit, musela to překousnout a dělat, jak usoudila. "Je skoro děsivé vidět, kolik lidí tady je, protože si pak človkě uvědomí, že skoro každý je nějak v tomhle zapleten." Řekla jí upřímně, tohle šlo od Nat, ne od nějaké pracovnice, která se snažila dostat mezi členy nějaké mafie. Nemyslela si, že taková věta by jí nijak uškodila. Zatím se zdálo, že byla v bezpečí a ten úsměv, který jí byl nabídnut, jí o tom nadále přesvědčoval, ale musela zůstat ostražitá. Vše se mohlo zvrtnout. "Bože, taky už jsem viděla, jak se tam všechny cpou." Zasmála se nad její poznámkou upřímně. Přišlo jí, že se všichni snažili chovat tak slušně a nad věcí, přitom to byla vlastně údálost pro největší kriminálníky města. Na to nesměla zapomínat. Připomněla jí, že si Nat chtěla sehnat ještě jednu sklenku, možná potřebovala dodat ještě kapku kuráže, a navíc nepamatuje čas, kdy pila takto dobré šampaňské. Nad jejími slovy se už ale upřímně začala smít, s tím že se jen lehce chytla za břicho. Nat takové vtípky docela ocenila a teď jí to pomohlo trochu uklidnit mysl. "Omlouvám se, často nepotkám někoho tady i se smyslem pro humor." Odpíchla se od chladné stěny a udělala ještě menší krok k té slečně, než k ní natáhla svou ruku. "Jsem Natalia, přijde mi blbý si pořád vykat."
|
|
|
Post by Korain on Jul 5, 2018 13:24:17 GMT 1
Byl tady zatím jen asi půl hodiny a už se začínal nudit. Upřednostňoval život plný akce a nečekaných změn a upřímně doufal, že se dnes večer do sebe nějací ti členi mafií navzájem pustí. Bohužel, jediné vzrůšo pro většinu zde přítomných bylo, když sem tam nějaká dáma neodhadla možnosti svých šatů a odhalila víc, než bylo třeba. Zvláště fotografové pak čekali na takovou příležitost, Korain si uměl živě představit, jaké fotky budou asi na zítřejších stránkách novin. Jistě, pokud by se přihodilo nějaké velké fópá, nejspíš by fotky s poprsím šly stranou, ovšem do té doby... Stejně nikdy nechápal, proč si ženy na sebe oblékaly tak extravagantní kousky za účelem originality, když ve výsledku všechny vypadaly stejně. Byla ovšem pravda, že ne na každou dívku tohle platilo, některé měly obzvláště vydařené outfity, jedna Koraina pak zvláště zaujala, protože neměla sukni nýbrž kalhoty. To bylo taky to jediné (tedy krom popíjení nějakého drinku, který se mu v ruce objevil zcela náhodně), co posledních deset minut dělal. Pozoroval ostatní a hodnotil jejich vyzáž. Z pánů jej potom asi nejvíc zaujal mladík, který jako jediný z přítomných měl pod sakem rolák. Vzhledem k tomu, že Korain sám sebe už nějakou tu chvíli přemlouval, aby si rozepl horní knoflíky od košile, protože mu bylo nehorázné vedro, tak docela nechápal, jak to ten týpek mohl takhle vydržet. Kori nakonec zhodnotil, že nejspíš život strávil někde na Bahamách a když pak přišel do přírodních podmínek města jako Black Hollow, tak pro něj už patnáct stupňů nad nulou bylo něco jako doba ledová, jiné vysvětlení pro to neměl. Tak či tak, čím déle Korain na večírku byl, tím více litoval, že sem vůbec chodil. A taky upřímně... byl zklamaný. Myslel si, že na akci, kde je každý druhý kriminálník, bude daleko větší sranda, že jemu podobných lidí tady bude víc a že alespoň někdo způsobí menší rozruch. Ve výsledku to vypadalo tak, že si asi nejvíc pokecal s palmou, která stála v rohu místnosti. "Nikdo se tady o tebe nestará co... nějak osycháš." Ušklíbl se, nevěděl, co vlastně celou dobu pil, každopádně to byla asi vážně síla, protože tu náhlou potřebu polít chudáka palmu vodou způsobil právě onen alkohol. Rozhodl se tedy udělat něco, co by do sebe nikdy neřekl. Vydal se ke stolu s občerstvením s jedinou myšlenkou, za každou cenu musí vzít jeden džbán s vodou, i kdyby ho měl získat násilím. Měl v plánu vyrazit rázným krokem ke svému cíli, i když to znamenalo porazit pár lidí jako šachové figurky, ve skutečnosti však měl jeho krok k ráznosti daleko... hodně daleko. Měl pocit, že jde rovně, ovšem jakmile do někoho vrazil, uvědomil si, že to docela není pravda. Korain to bral ihned jako impuls k bitce, jeho mozek totiž celou situaci vyhodnotil tak, že onen dotyčný vrazil do něho, takže ho Kori ihned chytil pod krkem a druhou ruku zvedl do vzduchu se sevřenou pěstí. "Máš něco proti palmám?!" Vyjekl na něj, protože si myslel, že mu chlápek přišel zabránit v ukradení jednoho ze džbánů. Cizinec něco řekl a jakmile Korimu docvakl význam jeho slov, okamžitě jej pustil. A co víc, uvědomil si, že stojí tváří v tvář tomu, který měl na sobě onen rolák. "No neasi kámo, já si říkal, že potřebuješ zchladit. Chápeš... musí ti být vedro." Lehce zavrávoral během toho, co poukazoval na jeho oblečení. "No, tak nemáš zač a teď mě omluv, mám práci." Chtěl pokračovat ve své cestě, ovšem to by ho nesmělo obestoupit pět goril, z každé strany jedna. "Woow, ti patří k tobě? Ty budeš jinačí machr." Pobaveně se zasmál, evidentně mu alkohol natolik stoupl do hlavy, že už si ani neuvědomoval, co se kolem něj děje. I když... to už dávno.
|
|
|
Post by Jesse Andonov on Jul 5, 2018 13:48:36 GMT 1
Spomína, ako išiel na svoju prvú akciu v sídle Serpentov. Trošku zmätený, nebol si istý, o čo vlastne pôjde, ale hlavne sa bál, ako to celé dopadne. Pri ľuďoch ako sú tí všetci človek nikdy nevie, kto je schopní vás zabiť len tak, bez princípu, a s tým, aby vás nikto nehľadal. Ako roky ubiehali, Jesse sídlo Serpentov objavoval viac a viac. A teraz, keď už je to zopar rokov pozná každý jeden kút a dokázal by cez toto miesto chodiť poslepiačky. Taktiež bol spoluorganizárom akcie čo znamená, že bol jeden z tých, ktorý dohliadal na to aby všetko prebehlo bez problémov. Stál vo svojej izbe s honosnou manželskou postelou oproti zrkadlu a rozopínal si zopár gombíkov na košeli. Akoby tým chcel ostatným povedať, že si niečo také môže dovoliť, že nepotrebuje byť voči niekomu ako sú oni úctivý. Robilo to tak mnoho mladých mafiánov kedysi a tak sa to rozhodol tak robiť aj on. Ešte raz prebehne celý svoj outfit v zrkadle a keď usúdi, že je vhodný na reprezentovnaie mafie Serpent, odíde od zrkadla a vezme si zo šuflíka kľúče od svojho Mercedesu. S nimi zíde dolu po veľkých schodoch von z tak veľkej budovy, kde býva prakticky sám. Absolútne ho to však netrápi. Nie je spoločenským človekom a pravdepodobne ním ani nikdy nebude. Naštartuje auto a vyráža do sídla svojho celého života. Pred zábavou, respektíve sledovaním ľudí ho však čakajú ešte nejaké tie povinnosti. Do budovy vchádza ešte pred hocijakým z návštevníkov. Dáva pokyny bodyguardom čo robiť, keby sa niečo stalo a ženám, ktoré mali na starosti výzdobu ešte rozkáže niektoré veci upraviť pred tým, ako začne akcia. Vidí, že už sa hrnú ľudia, no ešte bohužiaľ nemá náladu pozerať sa na tie všetky tváre. Má takú malú miestnosť, nazvyme ju pracovňa, kde sa rád zašíva. Pootvorí dvere, aby počul príhovor, kým číta jednu z kníh, ktorá bola položená v menšej knižnici v miestnosti. Po pár chvíľach sa rozhodne, že by bolo teda vhodné teda nakoniec zísť dolu. Kráča pomedzi ľudí za Olivierom Ivym, s ktorým si priateľsky stisne ruku, prehodí zopár slov a odchádza k baru. Na bare si naleje whiskey, a spolu s pohárom prejde na kraj miestnosti, kde pozoruje dianie.
|
|
|
Post by Skye Wyler on Jul 5, 2018 15:19:26 GMT 1
Nad její poznámkou o možných kriminálních aktivitách pozvedla jen obočí. Nijak se jí to nedotklo nebo tak, spíš byla překvapená, že to někdo konečně řekl na hlas. Stáli v domě společně s největšími kriminálníky jejich města a nikdo ani nemrkl. Ba naopak se jim všichni pomalu klanili, jako by byli královská rodina. I když svým způsobem to tak byla. Hierarchie v tomhle městě byla prostě jiná a kdo to neviděl, byl neskutečně naivní a odsouzen k záhubě. Nastrojené dámy v těžkých róbách, s obrovskými šperky a přesladce vonícím parfémem, zavěšené na bohatých manželech. Tak to tady vypadalo rok, co rok. Aukce pro dobrou věc, akce pro nelegální obchody. Jak ironické. Když se dívka před ní začala smát, poměrně se jí ulevilo. Byla ráda, že nenarazila na někoho z těch povýšených sucharů, kteří se na ni dívali skrz prsty jen kvůli tomu, že se občas snažila odlehčit poměrně nelehkou situaci. "Ah, tak to jsem ráda. Moc takových, kteří by můj humor ocenili se tady také nenajde." Skye se pomalu konečně začala uvolňovat. Napětí, které cítila po celý začátek akce z ní postupně opadalo. Mohla se zasmát, aniž by se musela kontrolovat, zda tím někoho důležitého neurazí. "Díky bohu, mně totiž také. Nepřijde mi totiž, že bychom byly věkově až tak od sebe." Zasmála se, přijala její ruku a potřásla s ní. "Skye." Neřekla své celé jméno ze dvou důvodů. Jedno bylo, že ani Natalia to neudělala a tak nemělo smysl se vytasit i s příjmením. Druhým důvodem bylo to, že ona nikdy neříkala své příjmení. Pro každého byla prostě jen Skye, ta holka od počítačů, a chtěla aby to tak také zůstala. Své soukromí si střežila jako oko v hlavě. Nechtěla nikdy někomu dát něco, co by pro ti ní mohl použít. Proto ani nebrala lidi k sobě do bytu. Ten byl prostě její, její soukromí, její domov. Něco, co velkou část svého života neměla.
|
|
|
Post by Natalia Nat Rousselle on Jul 5, 2018 16:14:34 GMT 1
Natalia někdy nevěděla, kde bylo už dost, a proto ani s touto poznámkou se nijak nezarazila. Přeci to všichni věděli, na co si tady budou hrát a dělat, že nevědí, proč se tady většina z nich schází. Nebylo to ani, jako kdyby to byla nějaká zakázaná slova, ale něktěří to tak brali. Viděla často na některých, jak se snaží vyhnout tématu, které právě zahrnovalo dění všech čtyř mafií, asi jen z čistého strachu. Mohli mít oči a uši všude, ale nemohli proti tomuhle moc udělat, když se ani nepokoušeli nějak skrýt své činy. Natalia se ještě obeznamovala s chodem tohoto světa, ale jí připadalo, že všemu z trochy rozuměla. Od všeho trochu a Nat by zvládla popsat každý vztah mezi jedním členem a dalším, ale to nebyla její práce. Zatím. To uvolnění, které přišlo po upřímném smíchu, ji donutilo zrelaxavat svá ramena a její celý postoj trochu zjemněl. "Jsou to sice všichni načančaní páni a dámy, ale docela suchaři podle mě." Tikla okem někam za dívku, kde sice nikdo nebyl, ale byl slyšet jen tichý šum události. Všichni, kteří tam byli už čekali na hlavní událost večera, které se zas Nat hrozila. Věděla, že se musela dostat k těm obchodům, ale ještě nevěděla jak. Nejlépe by bylo se někoho chytit a předstírat cokoliv, ale ona ještě neměla tu možnost si vyhlídnout dobrého kandidáta. "Taky jsem si nemyslela." Potřásla její rukou a následně ji zas stáhla ke svému tělu, přikývla když zjistila její jméno. "Těší mě. Pořád hledáš ten záchod?" Zeptala se, jak si vzpomněla za jakých prvních podmínek se slečny setkaly. Ona tam neměla namířeno, ale potřebovala si stejně dále procházet toto místo, než se bude zase moct vrátit k hlavnímu dění.
|
|
|
Post by Ophelia Ivy on Jul 5, 2018 16:53:28 GMT 1
Souhlasně přikývla nad jeho slovy. Samozřejmě věděla, že má pravdu, a že i ta stará žena, kterou znala jako kadeřnici, mohla být jakkoliv zapletená, a když ne ona, její rodina. Většina dnešních občanů už je nějakým způsobem zapletena s mafií, pokud by šlo třeba pouze o půjčku peněz, či jinou ‘laskavost’. Nechtěla se dále pozastavovat nad falešností lidí, ale byla ráda, že to mohla někomu takhle otevřeně říct. Po chvíli, co se bavili na terase, žena a muž, co stáli opodál již odešli, takže Ophelii došlo, že se blíží aukce. Nechtělo se jí tam, věděla, že každá mafiánská rodina zase prodává jeden ze svých nejcennějších předmětů, ne jen pro ‘dobročinné’ důvody, ale hlavně jako každoroční znak míru mezi gangy. Ophelia tomu nerozuměla - proč se zbavovat předmětu, který pro rodinu něco znamená, pro mír, který stejně neexistuje. Tento rok ji otec nesdělil, co sám dává na aukci jako předmět za mafii Serpent, ona to však ani nechtěla vědět, aby ji to pak netížilo. Minulý rok totiž dal na aukci předmět po její matce, a to mu Ophelia těžko odpouštěla. Proto na akci jít nechtěla, ale věděla, že otec by jí tam ráda viděl, alespoň na chvíli. “Máte pravdu, mohlo by to rozpoutat peklo.” Promluvila po chvíli mlčení. “Ale poslední dobou jsou stejně vztahy mezi rodinami dost napjaté. Hlavně tedy co zemřel don Cicero. Co víme, co se ještě může stát..” Byla si jistá, že toho si i on povšiml, takže se nebála, že vyzradila něco důležitého. Snad každý si všímal, jaké to teď poslední dobou mezi mafiemi je. “Myslím, že don Cicero si zaslouží spravedlnost. Ale taky si myslím, že občané Black Hollow, ať už jsou zločinci všichni, nebo ne, si zaslouží bezpečné město.” Povzdechla si a hned na to se krátce zasmála. “Teď jsem zněla jako nějaký politik. Asi bych měla přestat mluvit.” Usmála se a pak si ho prohlédla. “Hledat by mě mohli, ale pokud se chci zdržet, tak se zdržím.” Pokrčila rameny. Sice to od ní znělo velmi jednoduše, ale ona poslední dobou přestala tak dbát na pozornost ochranky. Jejich oči, které ji sledovaly celý den, každý den, ji už lezly na nervy. “Takže v tomhle se nemusíte bát.” Zavrtěla hlavou a pohledem sklouzla zase pryč od něj, na malou fontánku kousek pod terasou. Venku bylo celkem ticho, na to jaké rušno bylo v sídle, takže mohla dobře slyšet tlumený tok vody ve fontánce.
|
|
|
Post by Roxanne Ruby Hall on Jul 5, 2018 19:23:39 GMT 1
Prikývne hlavou na slová, ktoré počuje, pretože s nimi viac než súhlasí. Zatiaľ to vyzerá kľudne, ale ako dlho to vydrží, všakže? Stačí, že jeden z členov sa opije a hneď by vedel vyvolať hádku či nejakú bitku. Tým by to všetko len začalo a možno by to skončilo aj nejak horšie. „Zatiaľ. Ale nie je isté, ako dlho to takto vydrží,“ poznamená tichým hlasom, než svoje oči uprie na tvár mladej ženy vedľa nej. Netajila sa tým, že si ju prezerala, proste jej prišla niečím povedomým. Ale možno len má taký pocit, ešte to nemusí nič znamenať, samozrejme. „Hmm..“ zamrmle potichu, pre seba, keď jej aspoň z polovice potvrdí, že sa možno videli. Nakoniec svoj pohľad ale od nej odvrátila, aj keď len na pár sekúnd. Musela stále dávať pozor na jej šéfa, preto si ho vyhľadala pohľadom. Nič sa nedialo ale pozornosti nie je nikdy dosť. Keď sa uistila, že je v poriadku, znova sa otočí na hnedovlásku. Na pár sekúnd sa zamyslí, než jej odpovie. „Celý život som žila mimo Black Hollow. Ale narodila som sa tu. Takže sme sa asi nemali možnosť niekde vidieť.“ Nakoniec jej na jej otázku odpovedala aj keď najprv nechcela. Nerada rozprávala o svojej minulosti, aj keď to bola skôr len okrajová informácia. To sa ale jej neutrálny výraz, ktorý mala na tvári zmenil na niečo ako.. prekvapený. Mala meno ako jej sestra, čo si pamätala. „Uhm.. som Roxanne,“ povie po chvíli ticha a rovnako ako ona, k nej natiahne ruku, pričom jej ju stisne. Samozrejme sa mohla predstaviť celým menom, ale vždy povedala len jedno z jej mien. Či už Roxanne alebo Ruby, prišlo jej to úplne jedno. Ruku jej nakoniec pustí a dá si ju späť ku telu, tak ako ju mala aj doteraz.
|
|
|
Post by Rosaline Hall on Jul 5, 2018 20:17:48 GMT 1
Rosa nadvihla kútiky úst k miernemu úsmevu. "Čím dlhšie tým lepšie pre všetkých." odpovedala pobavene. Bola pravda, že konflikty prichádzali rýchlo a na akciách plných mafiánov ešte rýchlejšie. Nebolo to nič nezvyčajné ak sa tu k tomu všetkému nalieval ešte aj alkohol. "Ide babka po púšti a padne na ňu balkón." ozvalo sa zrazu v jej hlave a ona si nemohla odpustiť krátke uchechtnutie nad tým čo práve počula. Samozrejme počula to len ona a u nej to bolo akosi normálne. Nevedela čo si teraz o nej pomyslí spoločnosť, ktorú vedľa seba má a tak rýchlo niečo dodala. "Prepáč, prišlo mi vtipné....oh nič. Len som si na niečo spomenula." Výhovorka to bola hrozná, ale samozrejme to znelo lepšie akoby mala povedať, že jej druhá osobnosť povedala vtip. To by to dievča asi hneď zutekalo keby Rosa také niečo vysloví. Rosa sa chcela rozosmiať, ale jediné čo mohla bolo to, že to všetko v sebe zadržala a v tvári trochu zčervenala. Ten vtip čo ani vlastne nebol vtipom bol tak hrozný až bol vcelku vtipný. O pár sekúnd na to sa už kompletne ukľudnila a venovala svoju pozornosť dievčaťu. ''Aha." prikývne. "Ja som sa tiež narodila v Black Hollow. Žila som tu najprv osem rokov a potom ďalších osem mimo mesto až som sa sem opäť vrátila." Vlastne táto mladá žena nemala moc na výber kde bude žiť. Keď mala osem rokov a jej celý život sa zrútil, organizácia, ktorá ju našla vzala Rosu na výcvik mimo Black Hollow, neskôr ju pridelili k rodine a po troch rokoch v APMN sa opäť vrátila ako občanka do Black Hollow s tým, že toto pridelené mesto bude jej obvod, v ktorom bude dostávať misie čiže jej cestovanie sa týmto skončilo. Bllo jej to samozrejme ľúto. Veď kto by nechcel zadarmo cestovať? Trochu prekvapene pozrie na dievča keď jej prezradí svoje meno. "Roxanne. Svet je malý. Aj moja sestra sa volala Roxanne, ale ona mala aj druhé meno ak si dobre pamätám." neveriacky nad tým pokrúti hlavou. Samozrejme toto nemohla byť jej sestra. Naposledy ju videla veľmi dávno a už na ňu aj celkom zabudla. Teda skôr na to ako jej sestra vyzerá. Jej meno si bude pamätať už asi naveky. Otec vždy jej sestru volal Ruby namiesto Roxanne a rovnako tak Rosaline nikdy nenazval jej celým menom, ale používal Rosa a odvtedy sa to u nej uchytilo.
|
|
|
Post by Taehyung Jeon on Jul 5, 2018 20:29:15 GMT 1
Když do něj mladík vrazil, zřejmě to bral jakože Tae vrazil do něj, či snad vyvolal bitvu, takže v moment, kdy jej chytil pod krkem a pěst nebezpečně napřáhl k útoku, ze všech stran se vynořilo několik mužů jeho ochranky, kteří byli připraveni ho odvést do jakéhokoliv prázdného pokoje v sídle, a oddělit jeho hlavu od mladíkova krku. Ten ho však pro jeho vlastní štěstí pustil a ihned jak promluvil, Taehyung poznal, že už měl muž vypito. Ne jen díky způsobu, kterým mluvil, ale i díky tomu co ucítil, jakmile otevřel pusu. “Vedro?” Zamumlal k jeho poznámce, a s nadzvednutým obočím jej pozoroval. Muž ještě něco prohodil a pak se chystal k odchodu, avšak cestu mu zatarasili právě ti členi Taeho ochranky, kteří byli připraveni jednat. Stočilo se k nim pár očí v místnosti, nikomu však zatím nekazili zábavu. “Hele, kámo -” slovo ‘kámo’ protáhl, jakoby si z něj snad utahoval. “- nevím kolik hlav mafií jsi už polil, ale nevím jestli mám chuť tě nechat jen tak jít, bez omluvy.” Podíval mu hluboko do očí a mluvil tišším hlasem a vážným tónem. Pak se ušklíbl. Jakoby mu doopravdy vadilo, že ho polil. “V pohodě chlapi, je jen opilý.” Prohlásil ke svým mužům lhostejně. Jeden bodyguard se však na moment zarazil a pořádně si mladíka prohlédl. “Jste si jistý, šéfe?” Zamumlal a Taehyung jen kývl. Nechtěl působit dramu, kvůli takové blbosti, a taky, kdyby si cokoliv zkusil, Taehyung byl znám tím, že i on sám si uměl ušpinit ruce krví. Takže jednoho muže se nebál. Členové ochranky se tedy vzdálili, a on si mladíka, jež ho polil, ještě jednou prohlédl a trochu se k němu přiblížil, aby ho dobře slyšel, možná se i naklonil blíže k jeho obličeji, ale jelikož byli muži zhruba stejně vysocí, sklánět k němu se nemusel. “Pokud neumíš chodit rovně, neměl bys tu být, jen způsobíš další potíže. A podruhé nebudu tak laskavý.” Zašeptal a dále věnoval pozornost svému roláku. Nechtěl být celý večer v ulepeném oblečení, ještě by po něm chodili mravenci. Ale nic na převlečení si sebou nebral, a tak zůstal stát na místě, když přemýšlet jak mokrou situaci vyřešit.
|
|
|
Post by Tobias H. Acker on Jul 6, 2018 16:01:50 GMT 1
To samé se před lety stalo Tobiasovi. On nikdy nevyhledával žádnou z mafií, připadal si, že nepotřeboval v žádném přímém spojením s nimi, dokud se sám jeden ze členů neobjevil u jeho dveří. Tehdy ještě odmítl, protože mu přišlo nemožné, aby se svou prací mohl být členem, ale s přibývajícími dny mu docházelo, že přesně to potřeboval. Měl sice kontakty mezi lidmi díky své práci, ale toto mu otevřelo úplně jiný svět. Vše se zdálo býti snadnější a Tobias si an to rychle zvykl. Pak už ani nemyslel, že by mohl žít bez pomoci, kterou poskytovali. Hodinky, které měl Tobias na svém levém zápěstí, už pomalu ukazovaly čas blížící se středu večera a on tušil, že by se tam měl ukázat, ale nedokázal se teď odhodlat odejít. Ty informace byly pro něj příliš důležité, ačkoliv představa naštvaného Olivieriho byla stejně tak děsivá. Tobias nebyl na poslední schůzi, kde vybírali předmět za Libru, protože většina z nich se pokoušela vyřešit věci týkající se smrti jejich dona. “Připadalo mi i nevhodné sem chodit po těchto událost, ale ještě horší by bylo se tady ani neukázat v tento moment.” Protože lidé potřebovali vidět, že Liba se nerozpadá z toho ‘malého’ zádrhelu. Zvláště členové se museli držet teď při sobě a toto zdolat jako jeden. “S tím já souhlasím, i přes to všechno, co se tady odehrává, Black Hollow by mělo být bezpečnějším místem.” I když to byla jeho práce, viděl, kolik případů z ničeho nic mizí a nikdo je neřeší. Sem tam se vždy stane něco veřejného, ale každá mafie si to ututlá dříve, než právní správa ještě má šanci s tím něco udělat. “Možná se můžete pustit do politiky, ačkoliv tam byste měla méně vlivu, než kolik máte teď.” Pokrčil nad tím rameny, byla to pravda. Její slova měla větší sílu, dokud byla na straně se svým otcem. Každý šašek v místní politice byl buď také členem nějaké mafie, nebo tam byli jen posazení a bylo jim řečeno, co měli dělat. Pousmál se nad její poznámkou. “Dobře, dobře.” Přikývl na ta slova a užíval si ticha, které přišlo poté. Mohl si teď pořádně urovnat své myšlenky. Ještě netušil, co bude přesněji dělat s těmito jaksi novými informacemi, ale věděl, že nemohl jen tak sedět a čekat. Ani by nevěděl, na co by vůbec čekal. “Děkuji,” odmlčel se na moment a prohrábl si rukou své vlasy, které mu za tu chvilku stihly zas spadat do tváře. “Děkuji za to, že jste byla ochotná mi něco říci. Cením si toho a rozhodně se pokusím alespoň něco udělat.“
|
|
|
Post by Korain on Jul 7, 2018 16:54:02 GMT 1
Korain měl vlastně štěstí, že byl pod vlivem alkoholu, který kupodivu zmírňoval jeho výbušnost. Ten idiot by byl totiž za normálních okolností schopný pustit se do rvačky a to i přes to, že by si tím podepsal rozsudek vlastní smrti. Bylo jasné, že by proti cvičeným chlapům, kteří navíc k tomu byli nejméně o hlavu vyšší a celkově mohutnější než on, neměl šanci a to je třeba ještě dodat, že Kori se uměl prát, to ano. Život na ulici každého zocelí, zvláště pak pokud žijete ve městě prosáklém kriminalitou. Pokud bych řekl, že až na pár výjimek vždy vyvázl z rvaček jen s lehkými zraněními, což samo o sobě něco vypovídá, někdo by mohl namítnout, že zkrátka jen nebojoval s dostatečně silným soupeřem, tak na co si hraje. I tak je však třeba uvážit, že i kdyby to byla pravda, znamenalo by to, že má buďto Kori šestý smysl na vyhledávání správných protivníků a nebo jednoduše štěstí. A obě varianty ve výsledku vedou k tomu, že Kori není ten, co se na konci bitky válí v kaluži vlastní krve, nýbrž jeho soupeř, což je to nejpodstatnější, ať si každý říká, co chce. Tak či tak, jindy by toho týpka s rolákem přetáhl už jen za to, jakým tónem s ním mluvil, ale to by nesměl během dnešního večera vypít... cože to vlastně vypil, taky otázka. Pozdvihl obočí nad slovy toho muže, kterého "prý" polil a neubránil se úšklebku. "Si děláš prdel, že bych se ti měl omluvit. Naopak ty bys mi měl poděkovat!" Ke konci se neudržel a vykřikl víc hlasitěji, než měl původně v plánu. Chtěl ještě něco dodat, ovšem v ten moment mu hlasivky vypověděly službu a on zalapal po dechu. Během menšího záchvatu kašle si stihl onen chlápek se svými sekurytami něco vyřídit, dokonce by se vsadil, že mluvili o něm, ale jejich slova tak nějak... přeslechl. No každopádně bylo fajn, že se uráčili vrátit na své původní místo a udělali mu tak prostor, který nutně potřeboval, protože měl pocit, že během pár minut to tady ohodí. Ovšem ke štěstí všech ostatních si pouze odříhl. Jakmile se k němu muž naklonil, udělal automaticky to samé a pootevřel ústa zvědav na to, co mu řekne. Samozřejmě tenhle obličej byl pouze jako jeden z jeho hereckých výkonů, vlastně každým svým výrazem a reakcí si z něj dělal srandu. "Jo tak tys byl laskavý. Tak to joooo, to si hodný." Horlivě přikývl. "Jako šel bych žejo, ale ještě jsem nezalel tu palmu." Divoce zašermoval rukama, jak se snažil ukázat správným směrem ke květináči v rohu místnosti. Možná by jen stačilo, kdyby ten muž sundal svůj rolák a vyždímal na zeslchlé listy trochu toho šampaňského, ale to mu Koriandr už říct nemohl, byla by to na něho příliš těžká věta a on cítil, že je jeho jazyk více a více ztěžklý.
|
|
|
Post by Roxanne Ruby Hall on Jul 7, 2018 18:27:46 GMT 1
Prikývne hlavou a ruky si prekríži na hrudi. Najlepšie by samozrejme bolo, že sa nič nestalo a všetci by odišli domov úplne v poriadku. U členov gangu ale nikdy nie je nič isté, preto neverí ani tomuto. Jej myšlienky ale odrazu preruší zvuk, ktorý vyšiel z úst jej spoločnosti. Huh? To tu niekto povedal niečo vtipné? Hneď svoj pohľad presunie na ľudí okolo nich, či náhodou niečo len nezačula ale všetci sa buď venujú svojej spoločnosti, ktorú majú pri sebe alebo alkoholu, preto vôbec nechápe čo jej prišlo tak vtipné. Ale možno si len na niečo spomenula. Po chvíli aj zistí, že si myslela dobre, pretože jej to potvrdí. Je pravda, že jej prišlo, ako keby sa trochu zasekla, že čo jej povie ale neriešila to. „V poriadku. To sa môže stať každému.“ Zobrala to kľudne, ako inak, všakže. Nemala žiadny dôvod sa za to na ňu nahnevať. „Ach tak,“ prikývne, keď sa o nej dozvie niečo viac. Ona sa sem vrátila len z jedného dôvodu, ktorý zatiaľ aj tak nesplnila. Vrátila sa len kvôli tomu, že zistila, že jej sestra je v meste a nakoniec ju aj tak ďalej nehľadala. Snažila sa ale išlo to predsa len ťažko. Fotku nemala, ani žiadne telefónne číslo. Možno sa raz pošťastí. Keď začuje o jej sestre, ktorá sa volala rovnako ako ona, v jej očiach je vidieť šok, dokonca ešte väčší po informácií, že mala druhé meno. Hlúposť. To musí byť len veľká náhoda. Nie je možné aby tmavovláska pred ňou bola jej sestra. Že by sa stretli len tak? Keď to ani jedna nečakala? „Môžem sa o-opýtať, aké bolo jej druhé meno? A ako sa voláš priezviskom? Len.. mi príde, že si mi tak trochu povedomá.“ Dokonca si vezme aj skleničku, pretože sa proste potrebovala napiť alkoholu, aj keď jej to vôbec nechutilo. Je naozaj možné aby to bola jej sestra?
|
|
|
Post by Skye Wyler on Jul 7, 2018 21:00:29 GMT 1
"Nevím, co je horší. Jestli to, že se chovají jako kdyby byli osmým divem světa a nebo to, že se za život ani jednou upřímně nezasmějí." Zakroutila hlavou. Skye do takového života nepatřila a upřímně ani patřit nechtěla. Přepych jí byl cizí a chtěla, aby to tak i zůstala. Byla totiž spokojená tam, kde právě byla. Dobrý byt i soukromý život, nějakou tu zálohu pro případ, že by se všechno podělalo, ale hlavně život bez omezení a starostí. Nemusela znát jména všech vysoce postavených lidí ve městě, nemusela si do hlavy vtloukat etiketu a která vidlička patřila na co. She could always wing it. Tak prostě proplouvala životem, spokojená s tím, co měla a s tím, co dokázala ve svém věku vybudovat Neměla se špatně a to bylo hlavní. Možná, že jí vesmír a nebo jiná vyšší síla či nějaké vyšší božstvo, vynahrazoval naprosto shitty začátek jejího života. Vyrůstat v sirotčinci, obzvlášť v tom, který vedly sestry nějakého řádu, nebyla rozhodně procházka růžovým sadem. Skye měla to štěstí, že velice brzy pochopila, jak se má chovat a co dělat, aby nebyla potrestána jako ostatní. Byť byla v sirotčinci už od narození a každý ví, že miminka jdou více "na odbyt", nikdo se ani nepokusil tuto tmavovlásku adoptovat a každý další rok strávený v tom hrozném místě akorát snižoval její šance. V šestnácti letech, to už nemohla vydržet, sbalila si i to minimum věcí, které měla, "půjčila" si nějaké peníze a prostě odešla. Nikdo ji pořádně nehledal. Ano, zahlédla sem tam svůj obličej na letáku s nápisem pohřešováno, jeden si dokonce schovala. Byla to připomínka toho, kým už nebyla, ta dívka se ztratila a už se nikdy nenajde. "Také mě těší." Přátelsky se usmála. Když si řekla, že si dnes sežene nové pracovní kontakty, rozhodně jí nenapadl někdo, jako byla Natalia. Na první pohled se zdála jako někdo, kdo s celým tímhle světem nemá, nebo nechce mít nic společného, proto se rozhodla se jí o ničem aka o její práci nezmiňovat. Nechávání si něčeho pro sebe přece není lhaní. "Ah, jo máš pravdu, hledám. Jsem si skoro jistá, že by měl být někde tady..." Odmlčela se a rozhlédla se po chodbě, ve které právě stály. Nechtělo se jí zkoušet jedny dveře za druhými a slídit tu. To by se radši vrátila zpět dolů.
|
|