|
Post by María Ahn on Jul 16, 2020 9:54:48 GMT 1
*Nebudeme si klamať. Prítomnosť Hoseoka bola pre ňu ako vykúpenie. Či už to bolo tu, alebo na mieste kde pracuje, jeho spoločnosti nebola schopná len tak opovrhnúť. S najväčšou pravdepodobnosťou, by mu nebola schopná povedať nie vo viacerých situáciach.* Poznám ťa už nejaký ten piatok, čakala som kedy sa tu objavíš a spríjemníš mi večer. *Neklamala. Čakala by v tomto bare hocikoho, chodili sem všetci, miešali sa tu mafie, rôzne vrstvy ľudí, ale ako poznala mladíka, ktorý jej teraz robí spoločnosť, bolo pre neho dôležité objaviť sa na verejnosti a hlavne na akciách podobných práve tejto.* Občas vyzeráš lepšie ako ja. Na tom niečo bude. *Jemne pokrútila hlavou a ešte raz si ho premerala od hlavy až po päty niekoľko krát za sebou. Naozaj vyzeral úžasne. Mohla by sa na neho pozerať kľudne celý deň a stále by ju to neomrzelo. Nechápala akým spôsobom je možné, že človek dokáže vyzerať dobre vo všetkom čo si na seba dá. Hoseok mal jednoducho talent na stylovanie samého seba a nepotreboval kvôli tomu ani zbytočného stylistu, ktorý by to všetko robil za neho. Podľa toho čo María vedela, mohol by si ich dovoliť niekoľko. Pokiaľ to však zvládal sám, je vôbec niekto taký potrebný? Nechcela sa zbytočne ďalej zamýšľať nad touto tématikou, ktorú si sama pre seba vytvorila v hlave.* Pokiaľ ma naozaj ukradneš, očakávam, že to bude aspoň únos, ktorý bude naozaj stáť za to. *Pobavene sa nad tým usmiala a žmurkla smerom k svojej spoločnosti. Venovala mu viac pozornosti, než je vôbec schopná človeku dať, čo bolo na jej pomery naozaj pozoruhodné. Keď sa nad jeho slovami zamyslela možno by nebolo na škodu keby ju niekto uniesol. Určite by to bolo lepšie ako jej momentálna životná situácia. Nad jeho ďalšími slovami sa musí usmiať. Bolo užasné počuť ako jej niekto lichotí. Stávalo sa jej to často, akoby aj nie keď vyzerala tak ako vyzerala, avšak nie od každého človeka tá lichotka znie príjemne a hlavne úprimne. Presne ako od Hoseoka. Lichotenie od neho brala ako čisto úprimnú záležitosť voči jej osobe a nehľadala za tým nič viac. Nie raz sa stalo, že lichotky dostávala od mužov len, aby sa jej dostali do nohavičiek a pritom si ani nemysleli, že je krásna.* Či už je krajšia Rapunzel alebo ja, tvoj názor je ten najlepší aký som kedy počula. *Usmiala sa ešte raz na svoju spoločnosť, než sa opäť pohľadom zamerala na alkohol, ktorý mal bar v ponuke. Pootočí sa k svojmu spoločníkovi a nad jeho slovami sa uškrnie.* Vieš, že nie som žiadna padavka hoci som dáma. Nebude tu predsa popíjať víno a whiskey by som si predsalen dala. *Ešte raz sa pozrela k baru než očami vyhľadala čašníka.* Dva krát whiskey. *Objednala a potom opäť venovala pozornosť už len Hoseokovi, ktorý sedel vedľa nej.* Tak, ako to ide v mafiánskom svete? *Pramienok čiernych vlasov si dá za ucho a pozorne sleduje svoju spoločnosť. Samozrejme vedela, že je mafián. Nič viac však o ňom vedieť nemohla, keďže si neboli až tak blízky, aby si o sebe niekedy prezradili niečo viac. Avšak táto téma ju naozaj zaujímala.*
|
|
|
Post by Skye Wyler on Jul 16, 2020 15:14:37 GMT 1
*Jak tam tak stála v jeho objetí, tlukot srdce se jí zase začal uklidňovat.* Jenže i kdybychom se spolu přestali na veřejnosti objevovat, tak to k ničemu nebude. *Odtáhla se od něj, aby se mu mohla podívat do očí.* Stejně už všichni ví, že se známe a s tím už nic neuděláme. Jediné, co nám hraje do karet je ten fakt, že to, jak vypadám, zná málo lidí. *Trochu se usmála. Ano, osobně jí všechny hlavy mafií sice znaly, ale pochybovala, že mají vůbec nějakou její fotku nebo to, že ví, kde bydlí. Nic nedělat jí nešlo a hlavně se jí to nelíbilo.* Můžu o něm něco zjistit, zdravotní pojištění, kam chodil do školy a tak… Nikdo by se to ani nedozvěděl. *Upřeně se na něj dívala.* Nebylo by to bezpečnější, než kdyby ses šel vyptávat? Aby se to k šéfovi nedostalo. *Věděla, že Bobby nechce, aby se v něčem šťourala. Přesně to samé totiž nechtěla ona, aby dělal on. Byl to začarovaný kruh, ale na jednu stranu jí bylo jasné, že on se stejně půjde vyptávat stejně jako jemu muselo být jasné, že ona prohledá všechny možné databáze. Ona stopy za sebou uměla zahrabat, takže tam problém nebyl. Když ji políbil, ucítila pak na svých rtech chuť nikotinu. Normálně by mu vždy za to naoko vynadala, ale teď to naopak vítala. Bylo to něco tak strašně specifické jemu, že jí to v tu chvíli ani nevadilo. * Asi máš pravdu. Bude to jen náhoda. *Povzdechla si a usmála se na něj. Stejně měla v plánu si JK prolustrovat. Kdo ví, co najde… Na druhou stranu, když nic nenajde, tak to taky bude o mnohém vypovídat.* Budu na sebe dávat pozor. Ještě větší, než do teď. *Nemělo cenu mu říkat, ať se nebojí. Mělo by to asi stejný efekt jako říct bezdomovci, ať si koupí dům. Při jeho otázce pozvedla obočí.* Pokud myslíš jako teď, tak nevím, jestli sis všiml, ale není místo, kam bych ji schovala. *Řekla pobaveně.* Většinou si ji beru. *Na chvíli se odmlčela.* Jen víš, že mi to není moc příjemné. Kolikrát mám pocit, že bych byla schopná zastřelit spíš sebe než někoho jiného. *Povzdechla si.* Musím se naučit odzbrojit svým šarmem.
|
|
|
Post by Jiwon Bobby Moreau on Jul 16, 2020 22:51:10 GMT 1
To máš asi pravdu. *Už byli pravděpodobně dost nápadní, ještě než tušili, že by spolu mohli něco mít, nedbali na to, zda je spolu někdo viděl. To však neměnilo nic na tom, že kdyby je teď viděl někdo z mafie Draco, který by věděl o Bobbyho úkolu, mohlo by se to hned dostat k šéfovi.* To je rozhodně dobře, protože kdyby už jednou viděli ten tvůj dokonalej obličej, nikdy už by ho nezapomněli. *Neměl na vybranou, než jen doufat, že někdo z lidí, které potkali nebo potkají její tvář neznají. Stejně nebylo bezpečné, aby spolu byli, to však oba věděli už na začátku, do čeho jdou, Bobby však nemohl tušit, že ji bude muset někdy zabít. Samozřejmě chtěl úkol hned odmítnou, ale za prvé, musel by mít pořádný důvod (což by nějak vymyslel), ale hlavně za druhé, kdyby odmítl, bylo by to akorát horší, dostal by ho někdo jiný, nás čímž už by neměl Bobby takovou kontrolu. Strachoval se o ni rozhodně o něco víc než předtím, což Skye pravděpodobně poznala, ale snažil se to nedávat znát. Na její slova jen přikývl, měla pravdu, jako vždy.* To je fakt, tvůj způsob je asi bezpečnější. *I tak se na to ale zeptá i on, vždy to nakonec udělali oba.* Ale neboj se, umím být nenápadnej, šéf se nic nedozví. *Uklidnil ji nazpět, věděl, že stejně jako se on strachoval oni se bála i ona o něj. Už jí ale znal, věděl je v tom co dělá nejlepší, a tak se v podstatě neměl proč bát, vždy se však mohlo něco pokazit. Spíše se obával, že zklame přístroj, než že by něco pokazila ona. Když se na něj usmála, na chvíli přemýšlel nad tím, jak moc snazší by vše bylo, kdyby byli prostě normální lidi, na druhou stranu, pravděpodobně by je to natolik změnilo, že by to ani nebyli oni. Zamiloval se do Skye proto, jaká byla teď, odvážná, soběstačná a vtipná. Vzhled byl samozřejmě skvělý bonus, který by nemohl popřít.* Třeba je to vážně jen náhoda a prostě jen vypadají podobně. *Pousmál se.* Co vím, tak se říká že na světě je minimálně sedm lidí, kteří vypadají stejně jako my. *Dodal na odlehčení situace.* To rád slyším. *Přikývl a své ruce položil na její boky. Po jejích slovech si opět prohlédl, co měla na sobě, načež si sundal koženou bundu a přehodil ji jí kolem ramen.* Úplně jsem zapomněl, že ti musí být zima. *Řekl než zareagoval na její slova.* Já vím, ale je to potřeba, víš jak jsem tě to učil, stačí když ho při nejhorším alespoň střelíš do nohy. *Věděl, že to pro ní není tak snadné jako pro něj, ale cítil se o něco lépe, když věděl, že se má čím uchránit.* A šarm si nech radši pro mě, ty koketo. *Zasmál se.* Půjdeme? Doprovodím tě domů. *Znovu jí věnoval něžný polibek.* Nebo chceš přespat u mě? Byl bych určitě rád, znáš to, pro tvoje bezpečí by to byla lepší možnost. *Zavlnil obočím.*
|
|
|
Post by Byun Baekhyun on Jul 17, 2020 12:22:58 GMT 1
To mi ale vůbec nevadí. *Čím více lidí bude mít z jeho přítele strach, tím lépe pro něj. Nad jeho slovy se zasmál a jemně ho praštil do paže.* Ty víš, co máš říkat. *Odpověděl spokojeně. Od jejich seznámení se to poměrně změnilo, zdálo se, že Felix už si připadal ve všem příjemněji, i na veřejnosti. Jiminova slova ho potěšila, neřekl sice příliš, ale na něj to byl poměrně úspěch.* Nevyhrožuj. *Zasmál se.* Tohle je bezpečnej bar, nemůžeš mi tady nic udělat. *Vyplázl na něj jazyk. Ano, občas (velmi často) se nechoval na svůj věk.* Navíc, podle přísahy byste mě pak musel ošetřit pane doktore, není to tak? *Ušklíbl se. Samozřejmě věděl, že by mu Jimin (snad) nikdy neublížil, jen měl v povaze hodně často vyhrožovat. Baek to chápal, byl to takový jeho obranný mechanismus, každý takový nějaký měl.* Tak různě, ale jestli půjdeš něco objednat, můžeš mi vzít ještě jednu piña coladu. *Sladce se na něj usmál, to na něj sice nezabírá tak jako na Felixe, ale když už dnes přišel, mohl by být trochu milejší.* Oh, no to mě těší. *Pozvedl koutky úst.* To budeme moct pomlouvat přítele, bez toho, aniž by o tom věděli. *Věnoval mu mrknutí.* Snažil jsem se něco naučit Jimina, ale je to dost marný, horšího studenta jsem neměl. *Stočil pohled na svého nejlepšího přítele na kterého se zazubil. Upřímně, dle něj měl Jimin v hlavě až příliš medicíny, jako ostatně každý doktor, což by se však Baek nikdy nezvládl naučit, bylo ale všem jasné, že to myslel jen ze srandy. Popravdě, byl rád za to, že se Yoongi opět dostával do svého rodného jazyka, přes to, že Baek byl na tomto místě spokojený, občas mu Korea chyběla a rozhodně mu chyběla možnost si s někým popovídat bez toho, aniž by musel přemýšlet nad tím, zda vše řekl správně. Jeho angličtina už byla velmi dobrá, jak by taky ne, žil tu už pár let, přeci jen to však nebylo jako mluvit mateřským jazykem. Samozřejmě tu bylo mnoho Korejců, ale dost z nich korejsky neumělo nebo preferovali spíše angličtinu. Bylo to trochu zvláštní, mluvit se svými nejbližšími kamarády anglicky, když byli všichni Korejci, na druhou stranu nemohl se tomu divit, bydlel v Americe. Nad Yoongiho činem se musel usmát, bylo to přesně něco, co by udělal on sám. Když už sledoval jeho ruku, nemohl si pomoct a sjel Yoongiho outfit pohledem. Rozhodně to byl jeho styl, který mu slušel, ale Baek se musel kousnout do spodního rtu, aby odolal a nic na to neřekl. Otočil se raději na svého přítele, na kterého se sladce usmál.* Mám dobrou zprávu. *Oznámil následně všem.* Vzhledem k tomu, že jste mi udělali radost a přišli, pití je dnes na mě.
|
|
|
Post by Grant Ward on Jul 17, 2020 16:43:04 GMT 1
Tak na to si připiju. *Řekl a ťukl svou lahev piva o jeho skleničku, která ležela osamocená na baru. Sám měl těžkých dnů až dost, takže tohle naprosto chápal. Pak se ale zarazil.* Počkat, cože? Případ? *V tu chvíli bylo Wardovi jasné, že muž vedle něj je policista nebo něco takového. Jen nechápal, jak někdo, kdo je takhle chytrý, může být zároveň i takhle hloupý a v baru plném členů mafie a jiných zločinců zahlásit, že patří k policii. Ani on sám by si netroufl říct, že je to bývalý voják a to to nebylo tak usvědčující jako policie. Ward mohl alespoň tvrdit, jak ten systém nesnáší kvůli tomu, co se mu stalo. Sheldon ale byl docela v pytli. Grant se rozhlédl, jestli je někdo náhodou neposlouchá. Přeci jen nepotřeboval, aby ho někdo viděl, že se baví s policajtem, to by pro něj mohlo špatně dopadnout.* Takové věci bys říkat neměl. *Řekl naprosto vážně tlumeným hlasem.* Tohle snad ani vysvětlovat nemusím. *Dodal ještě a napil se piva. Ward si už byl jistý, že člověk vedle něj musel být vážně blázen, jinak si to nedovedl vysvětlit. Mladík měl štěstí, že se rozpovídal zrovna s Wardem, který neměl zájem v tom takovéhle informace někde šířit. Být to ale někdo jiný, nejspíš by ho hned odtáhli ven zadním vchodem a tam ho prostě oddělali. To neměl žádný pud sebezáchovy? Jediné vysvětlení, krom toho, že nebyl normální, bylo to, že nebyl ve městě nijak dlouho a tak si takové věci neuvědomoval. I Wardovi trvalo, než si zvykl na to, jak to v Black Hollows chodí, ale u něj to bylo spíš z toho důvodu, že prostě nechodil mezi lidi. Wardovi trochu připadalo, že vysvětluje robotovi lidské emoce.* Knížky nejsou všechno. *Pokrčil rameny a nechal sklouznout (takový ten slide) prázdnou flašku od piva k barmanovi a objednal si další. Věděl, že tohle bude nejspíš jeho poslední nebo předposlední, protože pokračovat pak v pití by asi nedopadlo dobře.*
|
|
|
Post by Felix Parker on Jul 17, 2020 17:46:36 GMT 1
Chceš mě celého jen pro sebe, viď? *Na tuhle otázku už dávno on sám znal odpověď. Baekhyun by se nejraději o Felixe s nikým nedělil, ani nemusí, jelikož ostatní v jeho životě jsou jen přátelé. Stejně jako Felix, který se někdy, ve svém slova smyslu, o něj dělit musel, ale takhle to on neviděl. Byla to práce, ale to nic více neznamenalo. Navíc ho to více nutilo k tomu, aby Felix více dřel a pracoval, aby Baek už nemusel. Nebo aby si mohl začít vybírat něco, co si on zasloužil. (Což podle jeho milujícího přítele byly bilboardy, reklamy s luxusními značkami a filmy. Opravdové filmy.)* Asi už jsem na to za ten čas přišel. *Věděl, jaká slova vždy Baeka potěší a opravdu rád se díval na jeho úsměv, když právě taková říkal. Byla to odměna pro něj, vidět menšího chlapce rozzářeného a šťastného, nic víc k životu Chanyeol nepotřeboval. Jedním uchem poslouchal Baeka, který se bavil s Jiminem a usmál se nad tím, jak hned využil toho, co mu o baru Felix sám před chvílí řekl. Yoongiho popis toho, jak se v baru vlastně ocitl byl skoro identický tomu, jak se zde zjevil Felix. Vždy se mohl spolehnout na svého nejlepšího kamaráda v tom, že budou na naprosto stejné notě. I dnes večer to tak vypadalo. Překvapen Yoongiho odpovědí, se na něj tázavě podíval. O tom se mu ani nepochlubil, ale Yoongi často prostě něco začal, aniž by lidem o tom řekl. Jednou se i rozhodl, že bude hrát na harfu než mu došlo, že je to hrozná kravina. Na asi tři lekce, co si zaplatil, šel a pak si tři hodiny stěžoval Felixovi, jak náročné to bylo.* To teda nebudete. Žádný pomlouvání v korejštině, nebo se naučím korejsky taky. *Vmísil se od jejich konverzace Chanyeol a věnoval Baekovi pohled. Věděl, že by oni dva nic takového ani neudělali, ale kdyby musel, tak by se i začal učit. Všichni byli usazeni u jednoho stolu a zdálo se, že zbytek baru už byl skoro kapacitně plný, takže měli akorát štěstí. Felix si všiml Yoongiho nenápadného gesta a měl chuť se praštit do hlavy a zároveň i jeho. Místo toho jen rukou "zmáčkl" Baekův bok.* Někdy mám obavy, tvoje verze dobrých zpráv se liší od hodně lidí. *Poznamenal potichu Baekovi do ucha, ale poté když Baek řekl, že dnes bude pití na něj, okamžitě zakroutil hlavou v nesouhlas, ale vymlouvat se mu to nehodlal, proto ho jen políbil do vlasů.* Aby ti Jimin svým pití nevypálil do peněženky díru. Pamatuju si moc dobře, jak mi říkal Yoongi, že ho jednou pozval na drinky a málem ho trefilo, když šel platit. *Upřímně se uchechtl. Taková malá těla, Baek a Jimin, ale pili jako kdyby byli dvakrát větší, jak Felix samotný.*
|
|
|
Post by Skye Wyler on Jul 17, 2020 18:18:28 GMT 1
*Nad jeho lichotkou si s úsměvem odfrkla. Někdy si připadala jako zamilovaná puberťačka, ale bylo jí s ním tak dobře, že jí to ani nevadilo.* Přesně tak, já jsem celá taková nezapomenutelná. *Šťouchla do něj lehce prstem. Ale měl pravdu, jedině ti klienti, co ji viděli naživo, ji mohli identifikovat. A ani těch nebylo tolik. Osobní setkání si většinou nechávala jen pro ty váženější klienty a pro případy, kdy to jinak nešlo. Ostatní řešila převážně přes telefon, který byl zabezpečený takovým způsobem, že bylo nemožné ho hacknout nebo ho vystopovat. Její zbraň byla anonymita a to bylo něco, čeho se nehodlala vzdát. I v případech, kdy měla předat nějaké dokumenty jako dnes, to dělala co nejvíce nenápadně a v případě, že by ji někdo “přistihl”, stačilo dělat hloupou a že je jen poslíček. To vždy fungovalo. Lidé ji pak rychle zapomněli a brali ji jako někoho nevýznamného. Navíc, na chlapy většinou stačilo zamrkat a hezky se usmát, pokud byla jejich typ, a bylo to. Přeci jen nikdo neočekával, že zrovna ona bude ten nejlepší hacker ve městě. Ti, co jí viděli, drželi jazyk za zuby hlavně pro svoje bezpečí.* Můžeš být i u toho, když budeš chtít. *Pokrčila rameny. Normálně neměla ráda, když jí někdo sledoval při práci, ale u Bobbyho udělala výjimku. On byl vždy její výjimka.* Alespoň pak porovnáme poznatky. Dva zdroje jsou lepší než jeden. Hlavně to, co najdeme a zjistíme, bychom si měli nechat pro sebe. Nejenom kvůli nám… Pokud je to opravdu náhoda, nebyl by v bezpečí ani on a kdybych to zavinila já, nemohla bych s tím žít. *Řekla mu popravdě. Ať byla zkažená tímto městem jakkoliv, vystavit někoho nebezpečí by nedokázala. Rozhodně ne někoho nevinného. Pokud však nevinný nebude… No, co by udělala, by se odvíjelo až podle toho.* To jsi nemusel, ale děkuju. Je ti jasné, že teď bude trvat hooodně dlouho, než jí dostaneš zpátky, že jo? *Zasmála se.* No doufejme, že střílení nebude pro jistotu vůbec třeba. *Chytila ho za ruku a polibek mu oplatila.* Nebude náhodou doma Kyungseok? To by pak nebylo moc nenápadné, nemyslíš? *Zasmála se a poodstoupila od něj.* Ale ano, půjdeme. Kamkoliv.
|
|
|
Post by Matthew Reid on Jul 17, 2020 22:47:04 GMT 1
*Zdvihol svoj pohar na to, že si s ním pripije, ale potom sa tak nejak zarazil. Vlastne bola pravda, že nemal v tomto bare hovoriť to čo práve povedal. Rýchlo do seba šupol celý svoj pohár. Teraz to zrejme celé maximálne pokazil. Neuvedomil si vážnosť situácie v tomto bare ho môže dostať do vážbych problémov.* Prípad. Som od FBI. *Tento krát to zašepkal. Naozaj nechcel, aby sa to náhodou dopočul nejaký mafián, pretože tu bol hlavne inkognito.* Neuvedomil som si to. *Odpovedal pričom si zakryl rukou ústa akoby bolo naozaj zlé to čo povedal. A že aj bolo. Ako si niekto ako on nemohol uvedomiť čo práve povedal? Bolo to maximálne nevhodné vrámci jeho pozície u federálnej polície. Naozaj si to neuvedomil.* Nemusíš mi nič vysvetlovať. Som proste idiot, ktorý stále kecá. Nič som nepovedal. Tvár sa, že si nič nepočul. *Odpovedal zahanbene. Naozaj nečakal, že sa takto prezradí a už vôbec nečakal, že to bude práve takémuto neznámemu mužovi, ktorého meno mu bolo stále neznáme. Nqozaj nechápal svoju papuľu, pretože teraz naozaj nechápal, že ho niekto ako on dokázal rozhovoriť. Hlavne o tak personálnej téme ako bola jeho profesia. Nikomu to len tak nešplechol do tváre až do tohoto momentu. Keby len tak nezačal hovoriť o tom prípade, ktorý po mesiaci konečne vyriešili. Hlavne ak nevedel kto je muž, s ktorým trávil večer. Mohol to byť kľudne aj mafián a jeho kariéra by týmto naozaj skončila.* Pracujem na útvare analýzy správania. *Prizná sa potichu, aby ho nikto okrem jeho spoločníka nepočul. Nepotreboval, aby ho tu náhodou pod jeho ikognito zábavou niekto odhalil. Nebol ten typ, čo by priznával pravú tvár neznámym ľuďom avšak toto mu nejakým spôsobom ušlo. Sám nechápal svoje dnešné správanie avšak aj to mohlo spôsobiť rýchle pôsobenie alkoholu v jeho krvi, keďže nebol zvyknutý na alkohol. Matthew bol tak trochu robot, ktorý nechápal ľudské emócie. Všetko čítal len v knihách, ktoré svojim spôsobom v reálnom živote nedávali zmyseľ, pretože ich nevedel naozaj použiť v reálnom živote. Nevedel si predstaviť poľku svojich kníh v reálne živote. Prečo by ich vlastne mal používať ak nemal na koho použiť svoje poznatky zo psychológie? Vedel prečítať 20 000 slov za minútu ale nechápal reálnym ľudským emóciám.* Knihy sú základ ľudskej civilizácie. Všetko sa zaznamenávalo do kníh už od nepamäti. *Vysvetlí svojej spoločnosti a pokrúti nad tým hlavou. Naozaj nechápal ako niekto môže len tak tvrdiť, že knihy nie sú všetko.*
|
|
|
Post by Jiwon Bobby Moreau on Jul 18, 2020 12:19:38 GMT 1
*I pro Bobbyho to bylo poměrně omlazující. Randil spíše na střední škole, potom měla práce přednost. Se Skye to však bylo vždy příjemné, ať už se chovali zamilovaně či ne. Bobby oceňoval především to, že po tom, co spolu začali chodit se prakticky nic nezměnilo, samozřejmě že některé věci se změnily, ale jejich humor se nevytratil.* To souhlasím. *Zasmál se. Byla pravda, že něco se změnilo, Bobby se teď nedokázal na Skye podívat bez toho, aniž by si pomyslel, jak moc je krásná. Jak vnější, tak i vnitřní krása, to vše měla. Přikývl.* Možná by to bylo pro jednou lepší. Vím, že mě tam rozhodně nepotřebuješ, ale přesně jak jsi řekla, třeba si všimnu něčeho navíc. I když silně pochybuju, že se zvládnu soustředit, když tam budeš stát ty. *Mrkl na ní.* Neboj se, nikdo se to nedozví. Já nemám komu jinému než tobě bych to říkal, nikomu do toho nic není. Pravděpodobně ani nám, ale kdo nás zastaví. *Pohladil jí po vlasech.* Slibuju, že se mu nic nestane, pokud zjistím, že je obyčejný občan, postarám se o to, aby byl v pořádku. Navíc, rozhodně by to nebylo tvojí vinou, kdyby chtěli, našli by si ho tak jako tak, přeci jen by to nebylo moc těžký, pracuje jako barman, určitě už ho hodně lidí z mafie vidělo. *Pro Bobbyho to bylo normální, zabíjení lidí sice stále neskousl a asi se mu to ani nikdy nepodaří, ale alespoň se trochu uklidňoval tím, že zabíjel jen špatné lidi. Nebyla to rozhodně žádná omluva, ale lidi, které musel zabíjet většinou zabili mnohem více nevinných lidí, a tak to dělal dalo by se říci pro dobro ostatních. Velmi špatná výmluva, ale pokud by se něčím neuklidňoval, nemohl by se sebou žít.* Jestli jí vůbec dostanu zpátky. *Zasmál se.* Naštěstí ti sluší víc než mně, takže nemůžu nic namítat. *Na rozhovor o obraně se už vykašlal, ještě se o tom promluví příště, chystal se ji ještě něco naučit, ale teď už se o tom bavit nechtěl. Alespoň na pár minut si chtěl namlouvat, že jsou jako každý jiný pár, který jde spolu ruku v ruce večer domů. Už byla tma, a tak se nebál, že by je někdo viděl, proto její ruku nepouštěl a rozešel se s ní k sobě domů.* Ale prosím tě, on si ničeho nevšimne. *Pousmál se.* Určitě je zavřenej v pokoji a čte si nebo možná už spí, je celkem pozdě. Nebo si možná přivedl domů nějakou holku, pořád čekám kdy ho s někým načapám, ale vždycky když přijdu tak jen čte. Což je samozřejmě dobře, jen by mě zajímalo, jak asi vypadá jeho typ. *Zasmál se.*
|
|
|
Post by Grant Ward on Jul 18, 2020 14:19:05 GMT 1
*Federál. No tak to potěš koště. To bylo ještě horší, než kdyby to byl obyčejný policista. Ze všech lidí v baru se s ním musí dát do řeči zrovna federál. Ward nechápal, proč měl zrovna on takovou smůlu.* To snad není možný. *Vydechl a promnul si oči. Měl pocit, že se mu každou chvíli rozbolí hlava a že alkoholem to rozhodně nebude. Ne, za to by mohl Sheldon vedle ně.* Už o tom radši nemluv. *Řekl naprosto vážně. Grant doufal, že je opravdu nikdo neslyšel, že už všichni byli natolik omámení alkoholem, nebo zabraní do konverzace či do čehokoliv jiného, než aby poslouchali jejich konverzaci. Druhá věc, která ho napadla byla ta, že se dal s ním do řeči schválně, protože se ho chce na něco zeptat. Což doufal, že to byla jen doměnka, protože nic neudělal. Na druhou stranu by to ale byl zvláštní způsob vyptávání se, když ho nepustil ke slovu, tak hádal, že to tak opravdu asi vážně nebylo.* Analýza chování… To všechno vysvětluje. Ta knížka i to, kolik toho víš. *Povzdechl si. Doufal, že nemá v plánu analyzovat jeho, to by pro něj totiž asi špatně dopadlo. Federál nebo ne, monoklu by se nevyhl.* Dobře, ale napřed musel někdo něco prožít, vymyslet, vypozorovat, aby o tom mohl napsat knihu, nebo ne? Pokud jsou základem civilizace, prožitky jsou to, co ty základy drží pohromadě. Bez toho by se to rozpadl. *Nechápal, proč se tu pouštěl do takhle filosofické konverzace. Podíval se na pivo, aby se ujistil, že mu barman nedal nějaké extra silné, ale nijak opilý si nepřipadal. Asi mu už věčná samota opravdu sedala na mozek. Měl by mezi lidi chodit častěji. Ale chtělo se mu? Ne. Takže bude to dělat? Taky ne.*
|
|
|
Post by Matthew Reid on Jul 18, 2020 16:48:21 GMT 1
*Matthew stál s kamenným pohľadom a sledoval tvár svojho spoločníka. Nečinne sa zamýšľal nad tým, aký asi druh človeka to je, čo robí, prečo sa nachádza práve v tomto podniku presne dnes večer. Tento podnik bol až moc premnožený rôznymi členmi mestských mafií. Človek, s ktorým sa dnes večer rozhodol dať do reči nepatril medzi nich. Hoci si to Reid najprv myslel nebolo to tak. Podľa jeho postoja k veciam, oblečeniu a výrazom tváre vedel, že nie je v nebezpečí za svoju ukecanú držku, cez ktorú by si zaslúžil jedine tak dostať. Chápavo prikývol na jeho slová a sám si povzdychol. Pár krát sa obzrel okolo seba. Zdalo sa, že ľudia okolo nich nevnímali nič iné ako konverzácie, ktoré už mali niekoľko hodín načaté. Vnímali tak isto mobilné zariadenia alebo koľko vodky im ostáva v pohároch.* Správanie je veľmi ovplyvňované prostredím. Dostaneš podnet a to ako na neho zareaguješ o tebe veľmi veľa prezradí a ty si to ani nemusíš uvedomiť. Presne ako pred chvíľou. Podnet bol, že som sa priznal kde pracujem, začal si sa obzerať a trochu si znervóznel. Kvôli môjmu bezpečiu to však nebolo, je ti úplne ukradnuté, ale tvoja reakcia mi prezradila, že máš buď problém so systémom polície v tomto štáte alebo niečo skrývaš a nechceš, aby som sa to dozvedel práve ja či naše okolie, keďže sa nachádzame obaja vieme v akom bare. Tipoval by som to viac na možnosť B aj keď aj tá prvá sa zdá ako správna. *Reid analyzoval ľudí často hoci si to niekedy vôbec neuvedomil. Toto nebola až taká analýza ako skôr poznatok čím chcel podotknúť, že je naozaj ľahké odhadnúť čo sa ľuďom preháňa hlavou, a že z ich správania sa veľmi rýchlo vyčíta mnoho vecí a on na to nepotreboval nič viac len malý podnet a značnú reakciu, ktorá mu prezradila presne to čo potreboval vedieť.* Asi máš pravdu. Človek musí najprv skúmať, aby o tom v konečnom dôsledku mohol napísať knihu. Pozorovanie sa dá definovať ako technika zberu informácií založená na zameranom, systematickom a organizovanom sledovaní aspektov, fenoménov, ktoré sú objektom skúmania. Niečo ako, keď som skúmal tých mladých ľudí aby som pochopil ich potrebu spoločnosti bez potreby spoločnej socializácie.
|
|
|
Post by Grant Ward on Jul 18, 2020 19:57:17 GMT 1
*Dobře, tak tohle fakt nepotřeboval.* Takže teď mě dobře poslouchej. *Řekl potichu, ale rázně a a trochu zbytečnou silou odložil prázdnou flašku od piva. Rába mohla upoutat pozornost lidí kolem, ale to mu v tu chvíli naprosto jedno.* Za prvý máš pravdu, že o tvoje nebezpečí mi nejde. Já jen nechci skončit ve škarpě, protože mě někdo viděl, jak se s tebou bavím. Za druhý to, že nejsem sdílný člověk, neznamená, že něco tajím. Jen nejdu jen tak k někomu a nezačnu se s ním vybavovat. *Začal mluvit poměrně naštvaně. Musel se nadechnout, jinak by pohár jeho trpělivosti pomalu ale jistě přetekl a Ward by netušil, co by udělal.* Za třetí o nějakou tvou analýzu jsem se tě neprosil. Kdybych o něco takového stál, tak bych si zašel k psychologovi nebo tak nějak a ne do baru, kam se jde člověk uvolnit, proboha. *Co si ten týpek o sobě vůbec myslel?* Takže si tyhle svoje chytrý řeči nech příště pro sebe. *Zatnul ruce v pěst a dělal všechno pro to, aby nevybouchl. Někomu jinému to mohlo být jedno, nebo by se jim takový analýza dokonce líbila, ale Ward k takovým lidem rozhodně nepatřil. V žádném případě. O tohle fakt nestál. Ježiš co když tenhle jeho výjev bude zas použit pro další analýzu? Co to říkal o podnětech a o reakcích? Ward nebyl žádný psycholog, ale tohle mu připadalo jako dobrý příklad něčeho takového.* A opovaž se cokoliv, co jsem teď řekl, nebo jak jsem se zachoval, zase analyzovat. *Procedil mezi zuby a otočil se k barmanovi, aby se na mladíka nemusel dívat. Tohle chtělo něco silnějšího.* Whiskey s ledem. *Odsekl barmanovi, který za nic nemohl, ale Grant byl tak popuzený, že mu nešlo se v tu chvíli ovládat. Moc dobře si to uvědomoval.*
|
|
|
Post by Matthew Reid on Jul 18, 2020 22:44:26 GMT 1
*Ani sa poriadne nestihol nadýchnuť, že by svojemu spoločníkovi odpovedal, ale vlastne bol rád, že v tom momente iba počúval a jeho ústa nevydávali žiadne zvuky podobné slovám, ktoré by mohli chlapa vedľa neho nahnevať ešte viac. Narovnal sa v moment kedy buchol prazdnou fľašou piva po stole a preglgol. Chcel sa nahnúť a popraviť ju, pretože nebola otočená takým smerom akoby mala a jeho to vnútorne tak trochu vytáčalo. Namiesto toho popravil svoju knihu, aby na bare bola položená tým najrovnejším spôsobom hoci to už snáď ani nebolo možné. Mierne otočil hlavu k ostatným zúčastneným tejto akcie, aby sa presvedčil ako veľmi práve upútali obaja pozornosť. Podvihol kútiky na úsmev pri pohľade na slečnu, ktorá na nich zarazene pozerala a jemne pokrútil hlavou, aby ju uistil, že je všetko v poriadku. Hneď potom pozrel späť, ale neodvážil sa svojej nahnevanej spoločnosti nejak odvrávať či dokonca ešte niečo dodať k jeho analýze osobnosti, o ktorú tak veľmi nestál. Podľa Reida by mal byť skôr rád, že mu tú analýzu poskytol, pretože to nepovie len tak niekomu nahlas. Väčšinou si analýzy ľudí a poznatky z toho ako sa správajú necháva pre seba a premýšľa nad nimi sám so sebou vo svojej hlave. Možno bol naozaj blázon alebo to bol akýsi typ prepracovanosti. Tak nejak si vlastnú analýzu robil aj teraz. Bolo až pozoruhodné sledovať ako rýchlo sa chlap, ktorému robil spoločnosť dokázal naštvať a uviesť samého seba do akéhosi rýchleho nepokoja. Skĺzol pohľadom na jeho zatnuté päste a naozaj sa modlil, aby mu nevrazil. Fyzicky bol Reid naozaj slabý čo si na ňom všimol zrejme každý už len z prvého pohľadu na jeho zraniteľnú osobu. Dokonca aj keď chodil na akadémiu FBI pokazil všetko čo nemalo ani len kúsok niečoho spoločného s knihami. Každý deň sa naháňa za sériovými vrahmi, naháňa kriminálnikov, ale keby mu niekto vrazil päsťou, zrejme by nedokázal urobiť to samé. Keby tak len chlapík, s ktorým trávil večer vedel, že Reid analyzuje jeho správanie aj teraz, určite by mu jednu ranu uštedril veľmi rýchlo. Hlavne si tým bol na sto percent istý po tom, ako mu povedal, aby neanalyzoval. Sledoval ako si objednáva nový drink na pitie, ale zatiaľ nad tým len pokrútil hlavou.* Mojou analýzou som ťa rozhodne nechcel znepokojiť. Robím to už tak nejak automaticky. Bol to viac poznatok a príklad ako poriadna analýza správania, tie sú záživnejšie. Rovnako tak som ťa nechcel dostať do nebezpečenstva prezradením ti mojej profesie. *Vysvetlí hoci mu to v tomto momente zrejme vôbec nepomôže.* Ale dobre, už budem ticho. *Prehlási a nemo sleduje dianie okolo seba. Nevyzeralo to akoby im nikto opäť nevenoval ani len kúsok pozornosti. Hoci sa na svoju spoločnosť moc nepozeral a skôr sledoval ako nerovno sú uložené fľaše na bare musel niečo povedať inak by preskočil bar a začal fľaše ukladať tak akoby mali byť uložené. Reid občas jednoducho nedokázal byť ticho či premýšľať ako normálna ľudská bytosť.* Whiskey znižuje riziko krvných zrazenín. Tiež znižuje riziko alzheimera a demencie. Napomáha k redukcii stresu. *Prehlasí a konečne si spokojne odfukne, že to mohol konečne povedať.* Myslím, že už by som mal asi skôr držať jazyk za zubami, však? *Zdvihne pohľad k svojmu spoločníkovi a tak nejak sa posnaží o čo najnevinnejší pohľad aj keď vie, že mu to vôbec, ale vôbec nepomôže.*
|
|
|
Post by Grant Ward on Jul 19, 2020 11:42:12 GMT 1
*Ward prostě mlčel. Stal tam a nic neříkal, kdyby se totiž nadechl a spustil, nebyl by schopný zastavit. Moc dobře si uvědomoval, že tyhle návaly vzteku poslední dobou hůř zvládal. Hlavním důvodem bylo to, že už neměl medikaci, který by mu s tím pomohla. Bylo to také tou neustálou samotou a pocitem nespravedlnosti, který ho provázel už od ukončení služby. Věděl, že se tím musí něco dělat. Najít znovu nějaký smysl života a nebo alespoň něco, co by ho donutilo jen tak nesedět doma. Jenže… Někdy bylo tak těžké se vůbec zvednout z gauče a roztáhnout žaluzie, natož jít hledat práci v tomhle městě. Věděl, že někdo s jeho schopnostmi by byl docela žádaný, ale stále se nemohl rozhodnout. Byl připravený na to zradit vše, v co ještě do nedávna věřil? Svou vlast? Heh, svou vlast, která jako první zradila jeho. Asi ano, byl. Grant byl trénovaný voják. Uměl zabít způsoby, o kterých se nezdálo ani agentovi FBI. Viděl věci, které si přál, aby mohl zapomenout a přežil věci, u kterých se modlil, aby se už nikdy neprobudil. Wardovi bylo jasné, že týpek vedle něj nejspíš po jeho výjevu znervozněl. A kdo by také ne? Uvědomoval si, že umí být poměrně zastrašující a kolikrát mu k tomu stačil jen jeden pohled. Za celou dobu, co na něj federál mluvil, se na něj Grant ani nepodíval. Místo toho omluvně pokývnul na barmana a poděkoval mu za drink. Jeho vztek pomalu začal ustupovat, stačila by ale maličkost a znovu by vyletěl. Tentokrát však víc, než před tím.* Jo, to by bylo lepší. *Řekl hořce a začal upíjet ze skleničky s whiskey. Led se poměrně rychle roztával kvůli teplu z jeho ruky. Na víc v baru bylo poměrně horko kvůli množství lidí v něm.*
|
|
|
Post by Matthew Reid on Jul 19, 2020 21:47:34 GMT 1
*Radšej, aby niečo hovoril len potichu sedel za barom a počúval svoje okolie. Väčšina konverzácií pre neho nedávala zmyseľ, pretože im vôbec nerozumel a tak vôbec nevedel čo si má o takýchto veciach myslieť. Načúvať k cudzím rozhovorom sa síce nepatrilo, to Reid veľmi dobre vedel, ale bolo to lepšie ako pozerať sa na nahnevanú tvár svojho spoločníka. Nechcel nič povedať, pretože sa bál, že by náhodou domov odišiel z monoklom a to si nemohol dovoliť. Radšej len počúval svoje okolie a pohľadom sa stále zameriaval na nervosnosti, ktoré videl pred sebou. Naozaj by sa najradšej postavil a začal všetko upratovať a napravovať, aby bola jeho duša naprosto spokojná, ale aj tejto činnosti rýchlo povedal vo svojej hlave nie, pretože nechcel, aby si niekto myslel, že je až taký veľký idiot. Nielen, že ako jeden vyzeral, ešte tak aj občas premýšľal. Hoci mu chlap vedľa povedal, aby neanalyzoval, Reidovi to prišlo ako jediné čo mu v tejto chvíli zostávalo. Poriadne sa nadýchol akoby aj chcel niečo povedať, ale vedel, že nemohol. Začal ako aj pred tým analýzu len vo svojej hlave. Chcel pochopiť, prečo mal ten chlap takú prudkú reakciu a prečo sa správal tak, ako sa správal. Či už k nemu alebo k svojmu okoliu. Nezostávalo mu nič iné, iba byť ponorený vo svojich bezcenných myšlienkach. Preletela mu hlavou aj myšlienka, že možno jeho dnešná spoločnosť v minulosti prežila niečo, prečo teraz takto reaguje, čo by pre neho dávalo asi najväčší zmyseľ. Nemohol to však uzavrieť až takto rýchlo a tak premýšľal nad rôznymi variantami. Dokonca mu napadlo, že je iba cholerik, a preto tak rýchlo vybuchol. Nestávalo sa často, že by sa pri konverzácii s niekym mimo práce na neho takto niekto naštval a tak mu to nešlo do hlavy ako to bolo vôbec možné. Že by to naozaj prepískol? Nad svojimi myšlienkami len pokrútil hlavou. Nemohol analyzovať pre neho stále cudzieho človeka len tak bez ničoho. Na viac sa ho však pýtať nechcel, lebo si vedel predstaviť ako asi by to celé dopadlo. Ešte chvíľu takto nečinne sedel s kamennou tvárou a premýšľal než ho z toho niekto vytrhol.* Ideme domov mladý. *O niečo staršia žena od oboch mužov potiahla Reida za rukáv saka a snažila sa ho odtiahnuť od baru. Pár krát zažmurkal a rýchlo vstal zo svojho miesta. Schmatol svoju knihu, ktorá bola doteraz položená na bare.* Maj sa. *Povedal ešte chlapovi, s ktorým strávil nejaký ten čas a potom sa už nechal ťahať k východu. Otočil sa k svojej kolegyni, ktorú musel občas pri chôdzi podoprieť, pretože toho zjavne vypila viac než dosť a spolu s ňou opustil tento bar ešte stále plný ľudí.*
|
|