|
Post by Matthew Reid on Jul 13, 2020 21:38:45 GMT 1
*Bielu stranu pokrytú slovami si mladík čítal akoby to malo byť to posledné čo kedy v živote urobí. Dychtivo sledoval písmeno za písmenom, vetu za vetou. Bol nadšený dnešným výberom svojej knihy a na chvíľku akoby zabudol, že sa nachádza v bare plnom ľudí. Prebudilo ho z dychtivého čítania až odkašľanie si páru, ktoré mu povedalo, aby neblokoval stôl a nech si ide radšej čítať do knižnice ak o to má záujem. Matthew naozaj zabudol, že dnes tu má akosi vykonávať misiu. Bolo mu to však jedno. Vedel, že tieto opité hlavičky majú inteligenčný priemer na oveľa nižších číslach než má on sám. S nechuťou sa postavil a svojimi krokmi sa blížil k baru. Bol unudený a hlavne naštvaný, že si nemohol ani dočítať svoju obľúbenú psychologickú knihu, ktorú vzal z knižnice svojho šéfa dnes ráno.S unudeným pohľadom tak prikráčal k baru. Musel sa donútiť niečo vypiť. Aspoň, aby sa trochu zabavil. Jeho partnerka, s ktorou pracuje na väčšine prípadov bola stratená niekde v dave a Matthew dnes s alkohol moc zaostávať nechcel.Nepil často, teda nepil skoro vôbec, ak bolo možné tak vôbec, ale dnes tu nebol ako agent fbi, ale ako obyčajný občan mesta. Aspoň si to snažil nahovárať. Bol na tajnej misii, musel si všímať všetko okolo seba, ale prečo si k tomu nedať pár pohárikov, keď už sa v tom bare nachádza, no nie? Postavil sa k svalnatému chlapovi. Podľa jeho výrazu tváre si všimol, že asi niečo nebude až tak v poriadku a možno si sem prišiel zapiť žiaľ alebo len vyvetrať hlavu. Uprene sa zameral na fľaše od alkoholu a poprosil barmana o jeden gin tonic. Krátko si povzdychol než sa rozhodol svalovcovi prihovoriť sa. Predtým však ešte narovnal chrbticu a postavil sa do pozoru. Nemohol predsa vyzerať akože je úplne nemožný, keď už stojí pri niekom takom.* Nevyzeráš moc ako typ človeka, ktorý by chodil na takéto miesta a už vôbec nie na niekoho koho by som v meste predtým videl. *Pokrúti hlavou. Chlap vôbec nevyzeral ako niekto koho by si Matthew všimol na ulici a to mal na tváre dobrú pamäť.* Každopádne. *Odkašľal si pričom svoju drahocennú knihu položil na bar.* Ak si tu nový, vítaj v meste. Ak nie, prepáč za moju nevšímavosť.
|
|
|
Post by Grant Ward on Jul 13, 2020 22:14:56 GMT 1
*Ward věděl, že pít alkohol pro něj nebyl dobrý nápad, ale byla to jedna z posledních možností. Prášky mu pomalu ale jistě docházely. Přeci jen bez práce se za ně těžko platí a on byl někdy opravdu rád, že má alespoň na ten zaplivaný byt. Proto alkohol byl druhou volbou jeho trable alespoň na chvíli utlumit nebo raději rovnou utopit. Jakožto bývalý voják si vždy všímal svého okolí, nešlo to pro něj vypnout, ať chtěl nebo ne. Proto si věděl přesně, kde kdo stojí, co dělají a s kým tam jsou. Jediné, co ho na celé situaci uklidňovalo byl ten fakt, že nikdo z přítomných neměl zbraň, ne že by se v případě nouze nezvládl ubránit rukama, ale to bylo moc náročné. Díky tomu, že měl přehled o okolí si všiml o něco mladšího chlapa, než byl on sám, jak si stoupl vedle něj u baru a světe div se s knížkou v ruce. Hodil letmý pohled na obal a snažil se přečíst její název. Protože prostě kdo si sakra vezme do baru knížku? To už je opravdu jiný level antisociálního chování. Z názvu na obálce přečetl jen slovo psycholo… Dalo se tedy předpokládat, že šlo o něco s psychologií. Už přemýšlel, že se raději uklidí někam do pryč, než ho začne podivín vedle něj rozebírat, ale to už se muž vedle něj vyprsil a promluvil k němu. Ward musel podotknout, že mu to vlastně bylo k ničemu, on byl stejně vyšší a “objemnější” než párátko vedle něj. Povzdechl si a otočil se směrem k němu. Grant nebyl zrovna milý člověk, ale alespoň to byl slušně vychovaný nemilý člověk.* Myslím, že o tom sám něco víš, ne? *Pokuázal na knihu s pozdviženým obočím. Stále to nechápal.* Nebo normálně chodíš do baru během nejrušnější hodiny si číst? *Nechápavě se na něj díval. Něco mu totiž říkalo, že tohle muž vedle něj přesně dělal.* Nový zrovna nejsem, ale hlavně nejsem společenský. *Tak trochu doufal, že jeho narážku ta nudle stojící vedle něj pochopí.*
|
|
|
Post by Matthew Reid on Jul 13, 2020 22:39:02 GMT 1
*Matthew bol človek, ktorý trpel Aspergerom a predne kvôli tomu bol neskutočne divný čo sa týkalo sociálnych interakcií. Nebolo divu, že na mieste ako je práve tento bar nevyhľadával spoločnosť a keď už nejakú našiel bol to väčšinou človek, ktorý by o neho v bežný deň ani len nezakopol. Tento doktor, ktorý sa pýšil niekoľkými titulmi okrem všetkého nezapadal do normy správania sa v spoločnosti. Bolo pre neho vysoko ryskantné podnikať akékoľvek pokusy o to, sociálne sa zaradiť do spoločnosti. Len málokto dokázal vydržať jeho povahu, pretože nie len, že z neho občas vychŕlilia fakty z rôznych oblastí, ešte aj pri obyčajnej konverzácií zmení tému akoby to bolo úplne v poriadku. Ak sa vrátime k jeho pokusom o akúsi socializáciu, alebo teda snaženie sa zapadnúť do sveta obyčajných ľudí stávalo sa to márnym aj v tomto prípade. To si však tento chlapec ešte stále neuvedomoval.* Nie je nič zlé prečítať si dobrú knihu v zlej spoločnosti. *Poznamenal pričom hneď pokračoval.* Psychológia je nádherná veda, neustále prekvapuje svojimi zisteniami a prináša nám do života rozsiahle poznanie. Náš mozog pracuje tvorivejšie paradoxne vtedy, keď sme unavení. A ja som po náročnom dni. Presne preto, nie je na škodu, že čítam. *Pokrčil nad svojim tvrdením ramenami a akoby sa stále nič nedialo a on nepôsobil ako najväčší outsider v celom podniku.* Oh. Ani ja nie som spoločenský typ. *Zamyslel sa nad svojim tvrdením a keď sa pred ním objavil pohárik svojho vytúženého tonicu s ginom usmial sa sám pre seba.* Alkohol patrí medzi najviac zneužívané návykové látky. Asi 12,7 percent Američanov spĺňa kritériá pre poruchu užívania alkoholu, čiže jeden z ôsmich ľudí. *Otočil sa od svojho pohárika k ľuďom a prešiel ich pohľadom. Kútiky sa mu podvihli nad svojim faktom než sa opäť pozrel na chlapa, ktorý stál vedľa neho. Matthew si radšej ani nevšímal rozdiel, ktorý medzi nimi bol. Veď chlap, pri ktorom stál vyzeral skoro ako terminátor, zatiaľ čo Matthew by sa mohol prirovnávať jedine tak k Sheldonovi Cooperovi z Teórie veľkého tresku.* Na to, že nie si moc spoločenský, tráviš svoj večer v bare plnom ľudí. Musel si počítať s tým, že sa ti niekto prihovorí. *Skonštatoval zamyslene. Mal rád, ak dokázal odhadnúť ľudí alebo aspoň to čo si myslia alebo s akým úmysľom niekde sú. Avšak tým, že si občas nevedel zavrieť ústa si koledoval akurát tak o poriadnu facku.*
|
|
|
Post by Grant Ward on Jul 13, 2020 23:24:35 GMT 1
*Kdyby to Ward věděl, možná by je nazval dvěma nejvíce narušenými lidmi v celém baru. I když na druhou stranu všichni ve městě musím být tak trochu narušení a nemít to v hlavě v pořádku. Kdo by tu jinak totiž chtěl naprosto dobrovolně žít? Tohle město nebylo ideál bílého plotu, třech dětí a labradora. Ne, do toho to mělo daleko. Tohle město bylo plné zločinců, které stejně jako on bylo opuštěno vládou USA. To měl s tím městem společné a možná proto sem i prvnotně zamířil. Proč tu však ale zůstal? Jednoduše, věděl, že ho tu nikdo nebude hledat.* No dobře, ale číst můžeš i doma ne? Nebylo by to poněkud pohodlnější a hlavně i levnější, když se ti tu tak nelíbí? *Tohle ho upřímně zajímalo. Pochopil by, kdyby tu byl nějak z donucení, ale z Wardovo pohledu tu byl mladík naprosto dobrovolně a s knížkou. Proto byl tak zmatený. Grant naopak v lidech moc číst neuměl. Přeci jen jeho hlavním úkolem bylo je zabíjet a k tomu jim porozumět a zajímat se, jak fungují, opravdu nepotřeboval. Přesto ale musel uznat, že psychologie zajímavá byla, když se tedy nepraktikovala na něm.* Asi jo, ale není to nic pro mě. *Řekl poměrně odměřeně. Moc dobře si uvědomoval, že se nechoval moc přátelsky. Jenže to mu šlo strašně těžko i za dob normální mentální stability. Teď to bylo ještě stokrát horší.* Neříkej, toho bych si vážně nevšiml. *Odpověděl sarkasticky a napil se z flašky piva. Sice v lidech číst neuměl, ale tohle bylo jasné jako facka. Jen nespolečenský člověk vytáhne knížku v baru. Když prohodil poznámku o alkoholismu, podíval se na lahev, kterou držel v ruce. Přes to ji ale neodložil a jako na just se znovu napil.* Možná to je ten důvod, proč jsem tady… Rozšířit si obzory a stát se společenský. Není to přece jen hlavní účel takových akcí? Udělat si kontakty, poznat nové lidi...
|
|
|
Post by Matthew Reid on Jul 13, 2020 23:55:47 GMT 1
*Keby len niekto nahliadol do hláv týchto dvoch mužov asi by si pomyslel, že ani jeden nie je tak úplne normálny, ale pritom sú si v niečom podobní a v niečo majú od seba naozaj ďaleko. Obaja však prišli z nejakého dôvodu a hoci ich snaha o socializáciu zlyhávala dopĺňali sa v tom, že Matthew rozprával ak pri ňom niekto stál a hoci aj neochotne počúval stále nedokázal svoje ústa zavrieť. Chlap vedľa neho naopak nenachádzal vo svojom vnútri až toľko slov a to chudému chlapíkovi v obleku vyhovovalo. Jeden rozprával a druhý akosi nútene počúval. O tom to celé v tomto prípade bolo ak sa nemýlim.* Pretože som tu s kolegyňou z práce. Nahovorila ma, aby som sem prišiel s ňou. Nemôžem len tak odísť. Je to žena a toto mesto je prehnité do špiku kosti. Som nejaký ten gentleman, a koniec koncov byť v spoločnosti šťastných ľudí urobí šťastným aj teba. *Poznamenal a odpil si zo svojho drinku. Keď sa však ľahodná chuť ginu a tonica dotkla jeho chuťových buniek, jeho žalúdku táto kombinácia až tak ľahodná neprišla. Zatváril sa trošku znechutene a pohárik s touto alkoholickou tekutinou vrátil na miesto hneď vedľa knihy.* Veľa ľudí si moju antisociálnu stránku nevšimne. *Jedna z chýb tohto chlapca bola aj práve tá, že nevedel odhadnúť sarkazmus a už vôbec netušil ako znie taká irónia v hlase. Mnohí presne pre toto už nad tým stratili trpezlivosť.* Človek je schopný sa skutočne zblížiť so 150 ľuďmi. Skutočné známosti na celý život si vytvárame medzi 18 až 26 rokom života. Podľa všetkého ti môže byť tak dvadsaťosem až tridsať rokov. Spoznávať nových ľudí je fajn aj v tomto veku, ale povedzme si úprimne, nerobíš to, pretože by si chcel nadobudnúť kontakty na celý život. *Pokrčil nad svojimi slovami len zľahka ramenami.* Ľudské správanie, podvedomie a psychika, to je celý a veľký neuveriteľný komplex podnetov a emócií, ktoré zažívame a máme v sebe, a ktoré sú skúmané už dlhé roky. Pokiaľ by si chcel kontakty či priateľstvá na život, neprišiel by si práve do tohto mesta. Ak som niečo povedal zle, oprav ma.
|
|
|
Post by Park Jimin on Jul 14, 2020 0:35:16 GMT 1
Ak by mu niekto povedal, že bude svoj voľný čas tráviť s jeho dealerom trávy, v posteli, objímaním sa, pretože povedzme si pravdu, už od začiatku ich priateľstva vedel, že Yoongi je.. dosť na kontakt s ľuďmi, čo sa aspoň Jimina samého týkalo. Nie, že by si sťažoval, v časoch ich priateľstva sa vždy tváril, že mu to vadí a že by bol najradšej aby prestal ale starší mladík asi cez neho videl a neprestal. Užíval si to stále, len s jedným rozdielom a to tým, že to dával najavo. Hlavne, ak mal náladu na ich cuddle session, vtedy nedovolil Yoongimu ísť ani na toaletu. Jednoducho musel zostať s ním. Ako práve ležal v spomínanej posteli a díval sa na tvár mladíka vedľa neho, stále nemohol uveriť tomu, že sú vôbec spolu. Že to bola zaujímavá cesta v ich životoch a že sa on nevzdal. Za to mu bol a aj stále bude vďačný, že to s ním zvládal. Vydá zo seba neznámy zvuk, na čo sa viac prisunie ku nemu a obmotá svoje ruky okolo jeho tela, pričom si cez neho nezabudne prehodiť nohu, aby ho tak mal bližšie. Možno si po celý čas vymýšľal a možno ten cuddly človek je skôr on sám. „Dnes je tá akcia v tom.. bare s názvom, ktorý si neviem doteraz zapamätať. Písal mi Baek. Vraj či prídeme,“ ozve sa po chvíli, mierne nadvihne hlavu aby mu lepšie videl na tvár. Jednu ruku pustí z jeho tela a natiahne sa za seba aby zobral do ruky mobil a tak prešiel do správ s Baekhyunom. „Commonground. Ten si mi už spomínal, nie? Že tam chodíš.“ Nič prekvapivé, čo sa ho týkalo, pamätal si všetko, aj keď sa väčšinu času tváril, že ho nepočúva. „Vlastne som mu napísal, že prídem. Nie, že by som aj niekam chodil, keď mu to oznámim.“ Dosť často sa stávalo, že aj keď mu sľúbil, že niekam príde, nakoniec sa tam aj tak neobjavil. Že s ním vôbec vyšší chlapec mal trpezlivosť. Ešte chvíľu sa díval na tie správy, ktoré si medzi sebou písali (alebo skôr písal Baekhyun, on len reagoval a väčšinou jednoslovne) než mobil znovu odloží a od Yoongiho sa odtiahne úplne. „Tak vstávaj, ideme medzi ľudí.“ Nie, že by to úplne chcel ale aspoň raz by mohol splniť niečo, čo Baekhyunovi sľúbil. Ešte sa skloní nad staršieho chlapca, aby mu venoval bozk na pery, než sa postaví na nohy a zamieri k šatníku aby sa prezliekol. Na sebe mal len nejaké staré vyťahané tričko a šortky a v tom naozaj medzi ľudí nepôjde. Má nejakú dôstojnosť. Pohľad ešte na malú chvíľu venuje Yoongimu, či sa aj on postavil, než sa otočí späť k oblečeniu, ktoré si nakoniec aj vyberie. Medzitým zavolá taxík, keďže ako sa pozná, niečo si na pitie dá a džús to nebude. To s radosťou prenechá jeho partnerovi. Nemá v pláne sa opiť ale na suchu tam nebude. Keď má na sebe konečne niečo iné, než svoje domáce oblečenie, prejde ku zrkadlu aby sa ešte upravil, hlavne vlasy, ktoré mal doteraz na všetky svetové strany, aby ich nejak uhľadil. „Dúfam, že si už hotový,“ ozve sa znovu s miernym úsmevom na tvári, než sa znovu a zas otočí na Yoongiho. „Keď sa vrátime tak môžeme pokračovať tam kde sme skončili.“ Sľub, ktorý aj splní (prepáč Baek). Je pravda, že by radšej zostal v posteli ale aspoň sa uvidí s baekhyunom a.. samozrejme aj s Felixom, predsa len to bol najlepší priateľ Yoongiho. Taxík už von na nich čakal, preto im len stačilo nasadnúť a po pár minútovej jazde už stále pred barom. „Keby toho bolo príliš, tak sa vytratíme.“ Určite tam nechce byť celý čas, uvidí ako to bude s Yoongim a s tými dvoma, ktorí sa nachádzajú dnu, kde už mieri aj Jimin. Nech predsa na nich dlho nečakajú. V momente ako vkročí dnu, na tvári sa mu objaví znechutený výraz nad tým, koľko ľudí sa tam nachádza, hneď ale hľadá dvoch, už spomínaných mladíkov. Také ťažké to predsa len nebolo, aj keď sedí je Felix stále vysoký, takže ho uvidí skoro ihneď, preto si to k nim aj zamieri, dúfajúc, že Yoongi ide s ním. „Začul som svoje meno? To tu chvíľu nie som a už ma ohováraš?“ ozve sa v momente ako sa nachádza v ich blízkosti a s nadvihnutým obočím sa otočí na menšieho z nich. Na vyššieho kývne v znamení pozdravu, svoju pozornosť ale stále venuje Baekovi, keďže povedzme si pravdu, aj za ten čas čo ubehol, si je s ním stále bližší než práve s Felixom.
|
|
|
Post by Felix Parker on Jul 14, 2020 8:23:04 GMT 1
*V moment, co Felix začal oficiálně chodit s Baekem, by se jede. bál, že nyní měl Baekhyun na čele velký červený terč, ale naštěstí Felix nebyl nikdo významný, nebo důležitý natolik, aby se něco takového stalo. Dával si neustále pozor, aby se něco nezvrtlo, ale nemusel se tolik obávat, jako například Yoongi. Pokud aby ale někdy nastala nepříjemná situace, Felix by zas věděl, jak se s ní výpořádat. Naštěstí bylo posledních pár měsíců celkem klid. Ve městě se pořád dělo vše možné, ale nevypadalo to, že vypukne válka mezi mafiemi.* Přesně tak. Se mnou není čeho se bát. *Pozvedl koutky svých rtů a doufal, že jeho slova zůstanou pravdou. Naštěstí toto místo se zdálo být plné jen dobré nálady, nikdo se nepokoušel o nic, a proto tu panovala příjemná atmosféra. Naopak kdyby tomu tak nebylo, Felix a ostatní už by to určitě dávno vycítili. Možná to bylo i kvůli tomu, že už toho také všichni měli těchto věcí dost. Chanyeol byl za to jedině rád, protože mohl trávit čas se svým kouzelným přítelem, aniž by se moc stresoval o to, co se kolem něj děje. Vždy si přál, aby mohl žít normálně, ačkoliv se do toho namočil sám. A s Baekem se mu to dařilo, měl vždy pocit, že nebyl ničím jiný od ostatních lidí a žil život stejně, jako ostatní.* Mhm, mám. *Chtěl se na něj usmát, ale byl překvapen jeho dotekem, proto pohledem sklouzl k jeho ruce a pokroutil hlavou.* Radši si nic nezačínej. *Chytl jeho ruku, kterou přidržel na místě.* Hm? Nevšiml jsem si. *Nevšiml si ničeho jiného, protože se soustředil jen na svého přítele, ale teď opravdu pohlédl po davu lidí a nenašel mezi nimi ano jednoho z nich.* Nejspíš jsou zas doma a koukaj na filmy, to prý teď dělaj často. *Pokrčil rameny, byl by rád, kdyby přišli, ale vystačil si i bez nich. Avšak Baekhyun už znovu promlouval.* Možná fakt přijdou. *Stihl ještě říct, než už jako by nějakou magií, se v davu objevily jemu známé dvě tváře.*
|
|
|
Post by Jiwon Bobby Moreau on Jul 14, 2020 9:09:52 GMT 1
*Rád vzpomínal na jejich první společné chvilky, svět se předtím zdál býti o něco klidnější. Bylo zajímavé, že ať už jste byli kdekoliv, nějací úchylové se tam našli vždycky. Člověk by si myslel, že ve městě plném mafií a vrahů je někdo pozabíjí, ve skutečnosti to tak ale nebylo. Rozhodně si budou muset později popovídat podobě onoho chlapce, Bobby si nebyl jistý, zda ho Skye někde viděla, ale nyní by měla být především opatrná. Mladý chlapec, který skutečně vypadal jako jeho šéf, což bylo upřímně trochu divné, byl skutečně přátelský a Bobby byl rád, že když už nic, alespoň barman ho dnes nenaštve. Nad odpovědí své přítelkyně se musel zasmát.* Učíš se rychle. *Pochválil ji pobaveně.* Já jsem rapper. *Odpověděl stručně. Byla to pravda, jeho hlavní práce byla sice pro mafii, ale představit se svou slušnější prací nebo spíše zálibou bylo pravděpodobně vhodnější. Bobby toho dělal spoustu, dokonce někdy i závodil, což Skye moc dobře věděla, ale své soukromí rozhodně nechtěl rozebírat, což v tomto městě pravděpodobně asi nikdo. I přes to, že byl tento bar bezpečný a klidný, měl neustále nepříjemný pocit. Samozřejmě to nebylo místem, ale i když si řekl, že dnes na nic myslet nebude, nebylo vůbec snadné na to zapomenout i jen na pár minut. Nenápadně se rozhlédl, načež se i on nápis ze své skleničky. Bylo trochu stresující koukat na někoho, kdo měl stejný obličej jako člověk, který vám nařídil zabít vlastní přítelkyni. Každopádně, Bobby moc dobře věděl, že to není on, svého šéfa poznal až moc dobře. Skye se však dobře bavila, což bylo pro něj v tuto chvíli to hlavní.* Jak to, že ty pracuješ tady? Baví tě to? *Optal se ho nazpátek. Upřímně ho to opravdu zajímalo, práce to musela být rozhodně zajímavé pokud by se bralo v potaz kolik lidi člověk za jeden večer potká.*
|
|
|
Post by Grant Ward on Jul 14, 2020 11:12:54 GMT 1
*Dobrovolně nedobrovolně. To je to správné slovní spojení. Za jakýchkoliv jiných okolností by se nenápadně nebo klidně i velice nápadně Ward vypařil už při první větě, co mu mladík řekl, ale ten knihomol ho docela zajímal, i když to nedával najevo. I když ho absolutně neznal, musel uznat, že mu vůči němu malinko stoupl respekt, když řekl, že je tu s kolegyní. I když teda Ward vůbec netušil, co by taková vyžle jako byl jeho momentální “konverzační partner” chtěl dělat v případu nouze. Tak trochu pochyboval, že by uzvedl i tu blbou barovou stoličku, na které seděl.* V tom případě to naprosto chápu. *Řekl nakonec uznale. Sice byl někdy idiot, ale uměl uznat, když se mýlil anebo když byl něčím impressed. Jeho úšklebek nad chutí alkoholu raději přešel bez poznámky. Bylo mu jasné, že by ještě dostal nějakou přednášku o tom, co všechno alkohol obsahuje, nebo co tu trpkou chuť způsobuje a nebo ještě hůř, čím vším je alkohol pro tělo škodlivý. Na něco takového neměl prostě mentální kapacitu… No vlastně nikdy.* To byl sarkasmus. *Poukázal na knížku, která teď ležela na baru.* Díky tomuhle si každý všimne, že se nechceš moc družit. *Úplnou potřebu ho zesměšňovat taky neměl. Bylo prostě jednodušší mu říct, že to myslel ze srandy a nechat toho týpka, ať si to přebere, jak chce. Docela mu připomínal Sheldona Coopera a ve chvíli, kdy ho to napadlo, se rozhodl, že mu tak bude říkat… Alespoň pro sebe.* Dvacet devět, dobrý odhad. *Řekl jednoduše a nechal ho, ať se dál vykecává. Něco mu říkalo, že i kdyby se ho snažil zastavit, tak by to nepomohlo.* Ano máš pravdu. Do takového místa... *Mávl rukou kolem sebe.* člověk nechodí, protože by se chtěl seznamovat. Do takových barů se chodí proto, aby měl člověk pocit, že je mezi lidmi, že žije “společenský život”... *Naznačil uvozovky prsty.* a přitom mohl být dál sám. *Bylo očividné, že Sheldon vedle něj byl až moc chytrý pro svoje dobro, ale sociální interakce naprosto nezvládal. He could not read the room.*
|
|
|
Post by Matthew Reid on Jul 14, 2020 12:15:58 GMT 1
*Prikývol na jeho slová. Hoci nebol Matthew žiadny svalovec a už vôbec nevynikal tým, že by jeho pohľad bol nejak obzvlášť bzastrašujúci, mal svoje zásady. Bol predsalen muž, ktorý by mal za každú cenu ochrániť ženu, aj keď povedzme si, jeho kolegyňa mala určite viac sily než on sám a asi by na toho kriminálnika skôr len použil slová ako svoje päste aj to sa svojim spôsobom počíta ako pomoc. Jeho matka ho učila, že ako muž by mal ochrániť ženu aj keď v tom nie je najzdatnejší.* Ďakujem. *Prikývne mu ešte rád a sám pre seba sa tak trochu usmeje. Konečne niekto pochopil ako sa aspoň trochu cíti ohľadom svojej situácie ak sa objaví niekedy náhodou v bare. Rovnako ho tak nehecoval alkohol, ktorý pred sebou s nejakého dôvodu mal. Musel uznať, že na svoje pomery nepochopeného génia si mohol vybrať lepší a možno aj drahší druh alkoholu, ale zbytočne to nekomentoval. Nemohol sa zahanbiť ešte viac než to stihol doteraz len svojim výzorom. Každý kto prešiel okolo nich si musel pomyslieť svoje. Veď pozrite sa na nich. Hora svalov a špageta. Dokonalo nedokonalé duo antisociálov, ktoré sa vytvorilo len tak, z ničoho nič.* Oh. Samozrejme. Podľa výzkumu práve používanie sarkazmu, ale tiež konverzácia s niekym, kto sarkazmus často používa, zlepšuje kreatívne, ale aj kritické myslenie. Nechápem sarkazmu. *Pokrútil nad sebou sklamane hlavou. Vďaka svojim nedostatkom v socializácii nerozumel sarkazmu a už vôbec nie irónií. Možno aj preto z neho bol vždy viac menej idiot v každej možnej konverzácii do akej sa kedy pustil. Pohľadom prešiel na svoju knížku, na ktorú pred sekundami poukázal aj jeho spoločník a nespokojne mľaskol.* Máš pravdu. Možno by som mal obmedziť čítanie v baroch. *Zatváril sa ešte nachvíľku úplne nespokojne než do seba kopol zvyšok svojho drinku. Jemne s ním zatriaslo a on na to znechutene pokrútil hlavou. Nenávidel alkohol.* Takže som bol naozaj blízko. *Usmial sa od ucha k uchu, keď jeho odhad bol naprosto správny. Tie roky u fbi sú predsalen na niečo dobré. Pozorne počúval slovám svojho spoločníka a prikyvoval akoby mu snáď hovoril niečo nové čo doteraz ešte nepoznal. A veru ani nepoznal. Vedel o ľudskej psychike veľa, poznal všetky psychologické ťahy, v knížkach čítal veľa o socializácii avšak v praxi? Nedokázal sa vcítiť do ľudí, nevedel prijať ich emócie, dokonca nechápal ani ich pocitom. Knížky boli jedna vec, všetko však preniesť do praxe bolo pre neho niečo veľmi zložité.* Nechápem to. Ak chceš mať pocit, že žiješ spoločneský život a pritom si aj naďalej sám len si to nahováraš. Nie je to skutočné. Alebo sa snáď mýlim? Prečo by si niekto chcel vyrábať pocit spoločnosti ak je aj tak ďalej sám so sebou?
|
|
|
Post by Grant Ward on Jul 14, 2020 13:56:23 GMT 1
*Přednášku o sarkasmu také nepotřeboval. Poraženě sklonil hlavu a zhluboka se nadechl. Přemýšlel, zda ho prostě u baru nechat a neodejít, ale byl na to moc unavený. Řekl jsi tedy, že si dá ještě nějaké dvě piva a pak půjde, ať bude jeho nucený společník povídat dál nebo ne. Vyklopil do sebe zbytek piva a mávl na barmana, aby mu přinesl další. Chvilku i zvažoval, že by si dal něco silnějšího, ale pro jeho dobro i pro dobro ostatních to raději zamítl.* Myslím, že to všechno je ale lidem, co sarkasmus používají úplně jedno. *Poklepal na obal knížky.* Nebo to se snad v tomhle nepíše? Navíc, pokud nechceš být tak nápadný, příště si stáhni knížku do telefonu. Zapadneš mezi ostatní raz dva. *Pokrčil rameny a poukázal na mladou dívku, která místo toho, aby si povídala s kamarády, koukala do telefonu… Ne by její parta tomu věnovala nějakou pozornost, protože sami byli zaneprázdněni tím samým. Ach ta mládež.* Když ti to nechutná, tak proč to piješ? *Zeptal se nechápavě. Sheldon mu totiž nepřišel jako někdo, kdo by pil, jen aby zapadl mezi ostatní. Aneb ta knížka a jeho chování o tom dost vypovídalo.* Protože takhle lidský bytosti prostě kolikrát fungujou. Chtějí se cítit, že nejsou sami, ale přesto mít svůj klid. Nic víc a nic míň. Takový věci v knížkách nevyčteš. Je to o zkušenosti a empatii. *Znovu mávl k partě mladých lidí s telefony.* Názorný příklad. jsou tu spolu, ale každý je ve svým světě. Píšou si s lidma, který tu nejsou, fotí se na instagram, snapchat a bůh ví, co ještě. Pak si deset minut povídají a znovu šahají po telefonech. Mohli být klidně doma, ale nejsou. Proč asi. *Ward zavrtěl hlavou. Nečekal, že z něj vypadne tolik slov. Aby se přiznal, bylo to asi nejvíc, co řekl od doby, co se do Black Hollow přistěhoval.*
|
|
|
Post by Min Yoongi on Jul 15, 2020 9:11:02 GMT 1
*Yoongi si obvykle nestěžoval, ale pokud už ho něco naštvalo, tak nedokázal přestat. Dnes ráno půl hodiny pořád dokola opakoval, jak ho nebaví, že musí zase pracovat. Poslední týdny strašně zlenivěl a neměl vůbec náladu na to, aby každý den vyrážel do města pro kšeft. Vždy se chtěl jen nalepit na Jimina a zůstat s ním, a proto i dnes, když dokončil všechný své objednávky, tak se zas vrátil k němu a hned se nalepil k němu. Ani nevěděl, jak se mu podařilo okouzlit Jimina natolik, aby s ním zůstal, ale stalo se. A teď už byl zvyklý na jeho přítomnost, že odmítal plýtvat časem bez něj. I v tento moment byl s Jiminem v posteli a klidně oddechoval, jakoby nebyla jediná věc na světě, co by ho trápila. Měl se jednoduše dobře.Už dávno se přestal starat o věci, které akorát přinášely s sebou do jeho života chaos a žilo se mu takhle krásně. Jimin se vždy bránil, že nebyl ten, který se chtěl mazlit, a přitom měl pevný stisk kolem Yoongiho těla, a pokaždé co se Yoongi jen pohnul, Jimin dal najevo svou nespokojenost.* Takže je tam plno lidí, všichni pijou alkohol a je tam nejspíš Baek, který bude zas o něčem hodiny písklavě vyprávět. *Zkonstatoval Yoongi a už teď ho ta nabídka moc nelákala, ale když Jimin zmínil jméno baru, jeho postoj se trochu změnil.* Commonground mám ale rád. Ten barman, JK, mi vždycky vytváří drinky ale bez alkoholu, což si cením. A navíc Baek znamená Felix... *To bylo jedině dobře, na Felixe se naopak Yoongi vždy těšil, protože ti dva si prostě rozumněli, aniž by museli kolikrát promluvit.* Takže už ses rozhodl i beze mě? Nechápu, jak tahle domácnost má fungovat, když budeš pořád všechno dělat sám? Co dál? Vezmeš si k sobě moje kočky? *Snažil se o nějaké blbější vtípky, což už Jimin mohl dávno vědět. Yoongi nikdy Jiminovi nic doopravdy nevyčítal, obvykle si jen z něj dělal srandu, dokud to Jimina nevyprovokalo k tomu, aby Yoongimu zavřel hubu a to nějakou pusou nebo dvěma. Jinak Yoongi nezmlkl. Ovšem teď byl na řadě Yoongi, aby nespokojeně zakňučel, když se od něj jeho přítel odtáhl. Povzdechl si, když mu oznámil, že se chystá opravdu někam jít. Tohle Yoongi bral jako zradu, jelikož už měl v plánu se celou noc jen tulit. S našpulenýmo rty ho sledoval, dokud mu Jimin nevěnoval jeden malý polibek, což stačilo k tomu, aby ho přesvědčil a Yoongi se vydrápal na nohy. Neměl v plánu se oblékat výrazně, či to moc řešit, protože k čemu? Proto se oblékl do normálních modrých džín, hodil přes sebe šedivé triko a černou mikinu. Oproti Jiminovi vypadal, jako kdyby šel jen pro jídlo do sámošky, ale to jemu bylo úplně jedno.* A já doufám, že mě zase Baek nebude půl hodinu vykládat, jak se má člověk do společnosti oblíkat. *Odpověděl mu Yoongi, načež popošel až k Jiminovi a omotal si ruce kolem jeho těla.* Tak snad tam dlouho nebudeme, už teď chci zpátky. *Odpověděl mu, načež už ho Jimin táhl ven z bytu a Yoongi se nechal. V taxíku se optal řidiče, jestli si tam může zapálit, ale ten vypadal, že ho vyhodí z auta za jízdy. Tak raději už dál nic neříkal. Venku si ani neměl čas zapálit, protože ho Jimin táhl ke dveřím.* Nemožný. Tvůj kámoš má nějaký sedmý smysl, kdykoliv někam zmizíš, tak to ví. *Odpověděl mu a ležérně prošel až do prostoru baru, který mu byl velmi známý. Zamával na Jeongguka, který stál u baru a bavil se s nějakými lidmi. Hledal někde vevnitř nějakou spřízněnou duši, co by s ním utekla na brčko nebo dvě, protože jakmile dojdou k Felixovi a Baekovi, bude těžké jen tak utíkat od nich. Měl Jimina ještě zastavit venku a dát si jedno s ním, ale to už teď mohl jen obrečet. Jakmile jsou u nich, Yoongiho rty se pozvednou a Felix už na něj mává rukou. Ignorujíc Jimina a Baeka a jejich, bůhvíco pozdrav, Yoongi okamžitě zamířil k Felixovi a jejich “tajným” potřásaním rukou se s ním pozdravil.* Tak co ty bejku? Taky tě sem určitě vytáhl, aniž bys o něčem věděl. *Yoongi neplýtvá časem a rozbourává romantický moment Baeka a Felixe tím, že si k nim hned přitahuje židli a sedá si. Poté se podíval na Jimina, aby mu naznačil, že si taky má přisednout.*
|
|
|
Post by Matthew Reid on Jul 15, 2020 12:16:55 GMT 1
*Vysoký chlapec bol presne typ človeka čo ľudí rád poučoval. Teda skôr bol typ človeka, podľa jeho slov, ktorý ich učil novým veciam. Podľa neho nebolo na škodu vedieť viac než vedeli ostatní a tým pádom chcel docieliť, aby to takto fungovalo aj u ľudí okolo neho. Chcel ich akýmsi spôsobom poučiť o veciach, o ktorých predtým asi ani netušili. Aj taký bol jeho zámer existencie na tejto planéte. Vzhliadol na knihu, na ktorú ešte pred minútou poklepal jeho spoločník. Zatváril sa nešťastne avšak počúval.* Knížka v mobilnom zariadení nie je tak fascinujúca ako ju čítať naozaj. Samozrejme, zapadol by som až veľmi ľahko, ale byť ako všetci ostatní nie je môj šálok kávy. *Pokrútil nesúhlasne hlavou a chvíľku premýšľal nad trendom dnešnej doby. Za jeho čias nemali takýto spôsob komunikácie. Možno to bolo lepšie, lebo im nič nevymývalo mozgy. Okrem televízie samozrejme.* Chcel som len vyskúšať aké to je piť v bare. Bežne to nerobím, samozrejme. Nemám rád alkohol. *Objasnil pričom sa zadíval na prázdny pohárik vedľa knihy a kývol na čašníka, aby mu doniesol drink ešte jeden.* Kultúra má dôležitý vplyv na to, ako ľudia konzumujú alkohol. Jedna štúdia, ktorá sa zaoberala pitím v rodine a bola realizovaná v Taliansku, zistila, že u Talianov, ktorí počas vyrastania pili počas spoločnej konzumácie jedál v rodine, bola menšia pravdepodobnosť, že sa u nich neskôr v živote rozvinú nezdravé návyky súvisiace s pitím. *Znovu z jeho úst výjde jeden z nedôležite dôležitých faktov a sám pre seba sa usmeje akoby práve povedal niečo veľmi dôležité. V tom si však spomenie, že to asi nie je až tak vhodné, a že možno jeho spoločník nie je až tak na fakty a tak sa zahanbene stiahne a pohľadom blúdi na fľašky alkoholu, ktoré sú pred ním vystavené na bare.* Prepáč. Rozprávam občas až moc veľa nepodstatných vecí. *Ospravedlnil sa akoby to nerobil často, keď z jeho úst vyšla vec ako bol práve poznatok o alkohole. Znovu sa započúval do slov svojho spoločníka a prikyvoval nad jeho slovami. Sám sa otočil k skupinke mladých ľudí s mobilnými aparátmi v rukách. Musel nad tým pokrútiť hlavou. Dnešná mládež je naozaj hrozná.* Empatiu nepoznám. *Na chvíľu sa nad svojimi slovami zamyslel než bol schopný povedať niečo viac.* Ľudská psychika je moja najobľúbenejšia vec, avšak čo sa týka komunikácie s ľuďmi nemôžem povedať, že by to patrilo medzi jednu z mojich najobľúbenejších častí mojej existencie. Tvoje slová však chápem a je mi celkom jasné, že chceš byť sám aj keď nechceš byť sám. Možno som na tom rovnako. Čítam v bare, medzi ľuďmi a dopĺňam si tým pocit toho, že som v spoločnosti pričom som stále sám so sebou. Geniálne. Konečne tomu začínam rozumieť.
|
|
|
Post by Byun Baekhyun on Jul 15, 2020 13:13:27 GMT 1
*Zdálo se, že už toho možná měli všichni po krk, možná je konečně přestalo bavit to neustálé soupeření a zabíjení. Byl by za to rozhodně rád, ale pravděpodobně to bylo jen dočasné. Baekhyun byl možná trochu akčnější a hlasitější, rozhodně to ale nebylo tak hrozné. Lidi ho přeci jen měli rádi, byl velmi dobrá osoba na lámání ledu, to zvládal mistrně. Možná měl být člověk v tomto městě spíše tichý, ale to on jednoduše neuměl a po pravdě, ani to nechtěl umět. Jeho komunikativnost byla velkou součástí jeho osobnosti, kterou měnit nechtěl. Pokud to někomu vadilo, Baek ho rozhodně nenutil, aby se s ním bavil, jediný člověk, u kterého mu záleželo na tom, co si myslí, byl Felix. Pokud by mu řekl, že něco přehání, pokusil by se to omezit, jeho přítel byl však většinu času se vším spokojený a říkal mu, že pokud je spokojený, tak on taky. Baekhyun se nemohl nabažit toho, jak roztomilý jeho přítel byl, nemohl však zapírat, líbily se mu i jeho žárlivec reakce, když náhodou přišel z práce s cucflekem. Upřímně, taky to Felixe lehce odpoutalo od myšlenek na jeho práci. Ani jeden z nich neměl holt úplně normální povolání, ale klapalo jim to, což bylo hlavní.* Nic nedělám. *Nevinně zamrkal a opět se napil svého nyní už dopitého pití.* Seš tak roztomilej. *Odpověděl mu nadšeně, než mu opět věnoval jemný polibek. Už ani nedoufal, že by přišli, Jimin už mu tolikrát kecal, takže věřit v to, že mu tentokrát říkal pravdu bylo vskutku naivní. Jako zázrakem se však ona dva objevili. Vídali se teď sice poměrně často, i tak však svého kamaráda rád viděl.* Jiminnie! *Baekhyun se široce usmál a vyskočil ze židle (gauče?), načež svého nejlepšího přítele objal.* Tys vážně přišel, no to snad ne. *Zatahal ho za tvář (pinch víš co) a opět se posadil. Yoongimu věnoval vřelý úsměv a zamával mu, přičemž už se znovu tiskl ke svému příteli.* Pomlouvat tě? Já? *Ublíženě si položil dlaň na hruď.* To bych si nikdy nedovolil. *Zazubil se, a poté se otočil k Yoongimu.* Co ty? Jak to jde? Nevypadáš moc nadšeně, ale neboj, určitě si dnešní večer užiješ.
|
|
|
Post by Jeon Jeongguk on Jul 15, 2020 13:58:49 GMT 1
*Většinu svého volného času Jeongguk rád trávil spánkem a někdy si také zašel nq karaoke. Rád by řekl, že s přáteli, ale obvykle tam chodil sám, když měl pocit, že už byl na dně. Jeongguk vyrůstal ve velmi klasické korejské rodině, jelikož toto město by mohla být prakticky korejská kolonie, a proto všechny typické zvyky a věci pořád taky dělal. Někdy se nudil a uspořádal i karaoke akci tady přímo v baru, aniž by o tom informoval své vedení. Nejlepší karaoke je vždy spontánní. Tím se on řídil celý život. Zatím ho konverzace s nimi bavila, takže ignoroval nějaké to agresivní mávání na konci baru. Copak by něčí pes? Skye ho svou další poznámkou pobavila, proto přikývl hlavou a lehce se zasmál.* Možná jsem moc vybíravý. *S falešným povzdechnutím řekl a nas její odpovědí s hraným překvapením pootevřel rty, aby napodobil nějaký šokující výraz. Poté, jako kdyby spadla opona, Skye řekla, co vlastně dělá a Jeongguk přikývl. Možná tam za tím bylo více, ale on se v těchto věcech nešťoural. Měl rád svůj život, rozhodně o něj nechtěl přijít kvůli zbytečně rušivým otázkám. Bobbyho odpověď ho ale opravdu překvapila, protože snad nikdy nepotkal nikoho, kdo by doopravdy byl rapper.* Takže počítače a rappování, to je mi ale směs. Ale jsi jako vážně rapper, nebo jen pod každý hit tweet dáváš svůj link na sound cloud? V dnešní době jsou rappeři všichni, ale vlastně nikdo. *Poznamenal pobaveně, ale nezmiňoval, že sám rád zpívá či nic podobného, asi by to ty dva ani tolik nebavilo. Sledoval, jestli májí pořád ve skleničkách, co pít a zároveň začal míchat něco dalšího, když na něj mávl jeden jeho stálý zákazník, ale neodcházel od nich. Když se ho Bobby zeptal na tu otázku, pozvedl koutky rtů a pokrčil rameny. Zrovna do sklenice naléval pití, když se rozhodl mu odpovědět.* Asi řeknu tu krátkou verzi, nebudu vás tím nudit, no ale jednoduše jsem se teď po asi pěti nebo šesti letech vrátil zpátky sem, když jsem dodělal školu a potřebuju splatit dluh. Práce se hledá vždycky blbě, tak jsem se chytl první věci, co se nabídla. *Odpověděl jim upřímně, zatímco podal zákazníkovi jeho drink a vrátil se k nim.* A jestli mě to baví? No, platí mi dobře a každej večer tu poznávam fakt zajímavý lidi. V tomhle městě všichni víme, co se tu děje a člověk si může vybrat, ke komu nebo kam se přidá. Ale já si nerad vybírám, oproti zbytku mojí rodiny. *Podíval se na ně oba se zdvořilým úsměvem, ale všichni museli pochopit, co tím přesně myslel. Nebylo chytré vykládat věci lidem, které člověk zrovna potká, ale pro Jeongguka nějaké mafie nebyly nic strašidelného. To spíš, když jeho spolubydlící vypere černé s bílým, to teprve Jeongguk cítí hrůzu.*
|
|