|
Post by Felix Parker on Jul 15, 2020 14:25:25 GMT 1
*Felixovi někdy připadalo, že nejlepší způsob, jak přežít a zároveň žít více naplno, byl vlastně jednoduchý. Člověk musel ignorovat to ohrožení, nebo jen předstírat, že se nic neděje. Takhle mohl člověk alespoň trochu normálně žít, ale na konci každého dne, na Felixe upadal ten pocit toho, že moc dobře věděl, co se v tomto městě dělo. O Baeka se bál, ale teď se bál i o Yoongiho a Jimina, protože každý z nich nebyl nikdy v bezpečí. Zatímco on pracoval pro hlavu jedné mafie, musel vždy zajistit, aby jeho práce neohrožovala jeho blízké. Dnešní večer si těmito myšlenkami kazit nenechal, a proto se podíval znovu na svého přítele a pokroutil hlavou. Baekhyunův nevinný výraz ho už dávno nemohl ošálit, i tak se ale jen pousmál a nic na to neřekl.* Myslím, že roztomilej připadám jen tobě. *Řekl, načež se usmál do polibku, ale poté se natáhl k jeho uchu a zašeptal:* Ale ty jsi roztomilejší. *A políbil kůži pod jeho uchem, než se otočil zpět. Příchod Jimina a Yoongiho nečekal, ale byl za něj rád. Oba dva chvíli už neviděl, navíc s nimi vždy byla zábava. Jimina slušně pozdravil, za čas se jejich vztah moc neměnil. Připadal si, že o sobě ví tolik věcí, aniž by se jeden s druhým vlastně pořádně bavili. Za to s Yoongim se pozdravil, jak obvykle a prohlédl si, jak Jimin i Baek byli oba oblečení do parády a Yoongi, naprosto typicky, na sobě měl jen mikinu a džíny. Ovšem Felix věděl, že ta “fancy” část jsou jeho Jordany, o kterých vždycky básní, ale to by ti dva nechápali.* No jasně, že jsem o ničem ani pořádně nevěděl, ale to už mě Baek táhl, že jdeme. *Pousmál na svého kamaráda, a když se ti dva bavili, natáhl se k Yoongimu.* Ty seš zase na suchu, viď? Úplně to na tobě vidím. Až budeš potřebovat utéct na chvíli, tak řekni. *Ujistil Yoongiho, že ho bude krýt a poté už měl zas u sebe Baeka, kterého chytil kolem pasu.*
|
|
|
Post by Grant Ward on Jul 15, 2020 18:24:08 GMT 1
*Wardovi bylo jasné, že Sheldon asi neměl ponětí o tom, jakým tónem mluví. Mluvil s ním chvilku a tyhle věci poznal skoro hned a to v lidech zrovna moc číst neuměl. Chlapec si asi neuvědomoval, že je to všechno jen o tónu, kterým mluví. I ty žvásty, které říkal, mohly znít jako zajímavé fakty a pobavit spoustu lidí, kdyby jen zvolil jiný tón hlasu a nemluvil, jako kdyby přednášel malým dětem.* Byl to jen návrh. *Zvedl defenzivně ruce* Neříkám být jako ostatní, jen jak lépe zapadnout. *Pokrčil rameny a napil se z lahve.* Takže ti to nechutná, ale objednáváš si další? Nebylo by lepší si prostě koupit sodovku? Nikdo rozdíl nepozná… Říkáš, že nechceš být jako ostatní, ale to je přesně to, co tímhle děláš. *No úžasný, už mluvil jako jeho cvokařka. Nad tou myšlenkou pokrčil znechuceně nos a povzdychl si.* Takže američani jsou alkoholici, protože můžou pít až od 21 let? *Zeptal se se zájmem. Tohle nikdy nepochopil. Podle jejich vlády bylo pití v osmnácti letech nepřípustné, ale přišlo jim naprosto v pořádku zapsat mladé kluky a holky do armády, dát jim automatickou zbraň a nechat je zabíjet přes oceán s nebezpečím, že někdo nakonec zabije je. Nelogický. Nad jeho omluvou jen mávl rukou. Bylo mu jasné, že to stejně udělá znovu a aby byl upřímný, už si na to nějak zvykl. Možná jeho psycholožka měla pravdu a kominukace s lidmi jeho stavu pomáhala… Nebyl ale asi ještě připravený si to přiznat. A už vůbec ne jí, kdyby k ní ještě někdy měl jít.* Empatie je přeceňovaná. Hlavně když jí spoustu lidí jen předstírá. Dělají, jak s tebou soucítí, ale stejně ti nepomůžou. *Řekl znechuceně z vlastní zkušenosti. Jakožto veterán vzbuzoval spoustu falešné lítosti. Děkujou mu za službu, ale přitom si pak volí politika, který mu sebere veškerou podporu a lékařskou péči.* Člověk takový věci nepochopí, dokud si neuvědomí, že je dělá i on sám. *Pokrčil rameny.*
|
|
|
Post by Skye Wyler on Jul 15, 2020 19:05:07 GMT 1
Neboj, jednou se ten pravý člověk objeví a rovnou na bílém koni. *Řekla pobaveně a dál si míchala brčkem drink. Z ledu jí trochu trnuly zuby, tak se rozhodla trochu zpomalit. Hádala, že to bylo nejspíš takové nepsané pravidlo tohohle města. Nestrkej nos, kam nemáš a nepřijdeš o hlavu. Bylo to prosté. Zrovna se znovu napila, když z jejich barmana vypadla ta bomba. Že něco takového vypustí, opravdu nečekala a tak místo toho, aby tekutinu polkla, jí část vdechla. Ihned se začala trochu dusit, ale nebylo to tak hrozné. Horší byla ta lavina smíchu, která se spustila s tím. Ještě stále lapala trochu po dechu, ale smích nepřestával. Byla to poměrně vražedná kombinace. Kdo by kdy řekl, že slavný hacker Skye umře na záchvat smíchu a udušení drinkem místo toho, aby jí někdo odkrouhnul v nějaké zapadlé uličce… Asi fakt nikdo.* No to snad ne… *Podařilo se jí ze sebe nakonec dostat, ale stále se musela dál chechtat. Kdyby Bobbyho neznala, asi by to fakt byla legitimní otázka, protože Jeongguk měl vlastně pravdu. V dnešní době ze sebe dělal rappera každý. Stačilo si napsat pár barů, stáhnout si nějaký free background a bylo to.* Bože, takhle jsem se dlouho nezasmála. *Zakončila svůj “výstup” s úsměvem a zavrtěla hlavou. Čekala, co jim barman o sobě řekne a opět se mu podařilo jí vyrazit dech. Ovšem teď ne v tom dobrém smyslu slova. Rodina… Tohle už bylo znamení, které nemohla ignorovat. Neudržela se a stočila pohled na Bobbyho. Snažila se zjistit, na co myslí, jestli přemýšlí nad tím, co ona. Tohle už nemohla být náhoda. Moc dobře věděla, že po ní toužila každá mafie. Snad i samotný současný vůdce Libry jí ještě před lety zkoušel naverbovat a hlava Draca to samé. Odkašlala si.* Samozřejmě, rodinu si nevybíráme. *Řekla přiškrceným hlasem s umělým úsměvem. Jo, fakt nenápadný. Mohla rovnou vyvěsit nad svou hlavou neonovou ceduli o tom, jaký má vztah k mafiím. Co se týkalo toho, co však řekla, tak tomu naprosto rozuměla. Sama nikdy opravdovou rodinu neměla a byla vždy sama za sebe. Až poslední dobou se pomalu její rodinou stal Bobby a s ním i jeho malý (teď už ne tak malý) bratr. Tudíž byli rodinou, kterou si vybrala.*
|
|
|
Post by Jiwon Bobby Moreau on Jul 15, 2020 19:51:42 GMT 1
*Byla pravda, že korejců bylo v tomto město opravdu mnoho. Jak si mohl každý všimnou i Bobby byl jedním z nich, ale stejně jako Jeongguk se v Black Hollow už narodil, a tak věděl, jak to tu chodí.* Myslím, že v tomhle městě ten pravý přijede spíš na motorce. *Dodal pobaveně. Bylo to zvláštní, živit se tady něčím normálním, ale Bobby při svém vystupování v klubech nacházel i konexe, takže to pro něj byl vlastně takový dobrý bonus. I jeho to hodně pobavilo, naštěstí narozdíl od Skye zrovna nepil, a tak byl jeho smích o něco bezpečnější. Byla to samozřejmě pravda, v dnešní době dělal každý všechno nebo to alespoň tvrdil, to však nebyl Bobbyho případ.* Co vím, tak to snad není můj případ. *Odpověděl pobaveně, přičemž Skye lehce poplácal po zádech. Byl by opravdu nerad, kdyby se jeho přítelkyně zadusila, měl ji sice zabít, ale za prvé, snažil se vymyslet, jak to obejít a za druhé, tohle by byla opravdu komická smrt pro někoho s jejím povoláním. Jeongguk se mu zamlouval, rozhodně měl charisma a byl skutečně vtipný na to, že se o to ani nesnažil. Nebo alespoň jemu připadalo, že mu to chlapci za barem šlo samo od sebe. Bylo příjemné si s někým jen tak nezávazně popovídat, takových příležitostí se v Black Hollow člověku příliš nenaskytlo. Jeho následující slova ho zajímala, upřímně, už od té doby, co ho spatřil, nemohl přestat přemýšlet nad tím, kdo je a co má s jeho šéfem společného, musel s ním mít něco společného, jelikož ta podoba byla až děsivá. I on stočil svůj pohled ke Skye, když Jeongguk zmínil to, co zmínil. Evidentně přemýšlela nad tím samým, co on, což bylo logické. Taehyung se sice nikdy nezmínil, že by měl bratra či dokonce dvojče, ale tím se lidé v mafii nechlubili pravděpodobně nikdy. Trochu ho to znejistilo, přeci jen věděl, co Skye dělá, navíc, kdyby barman skutečně patřil do jeho mafii, bylo možné, že by o jeho „misi“ věděl, což se mu nezamlouvalo už vůbec.* Takže to je vlastně jen taková dočasná brigáda. *Raději se ho, i přes to, že ho to velmi zajímalo, na jeho rodinu nesnažil vyptávat, to by nebylo příliš rozumné. V tomto městě nemohl člověk věřit nikomu, ani své rodině. Zrovna Bobby měl poměrně štěstí, jeho mladší bratr (pro něj bude vždy jeho malý bráška) se od mafie držel dál nebo se o to alespoň snažil. Naštěstí, pro jeho vlastní bezpečí, měl poměrně problém s komunikací, což nebyla žádná výhoda, avšak tady za to byl Bobby rád, znamenalo to, že se Kyungseok jen tak s někým do něčeho nezaplete. Přeci jen před ním tajil své konexe v mafii, aby ho uchránil. Dopil své pití, načež se rozhlédl po zaplněném baru, po jeho slovech jaksi netušil, co říct, vše mohlo být nebezpečné, jak pro něj, tak i pro dívku jež seděla po jeho levici.* Naleješ mi ještě jednu? *Řekl nakonec jen a věnoval mu menší úsměv.*
|
|
|
Post by Jeon Jeongguk on Jul 15, 2020 20:29:39 GMT 1
*Neuměl si představit, že by kdokoliv v tomto městě, krom "poš" lidí s přebytkem peněze, vůbec jezdí na koních. Naopak Bobbyho verze se zdála více realistická, načež i přkývl.* Bílý kůň nebo motorka, hlavně někdo normální. *Dokončil tuto debatu jednoduše. Jeongguk ale nepřemýšlel dnem a nocí nad tím, kdy se zjeví láska jeho života. Naopak nad tím skoro nepřemýšlel. Měl tolik jiných starostí, že prostě nebyl čas na hledání ničeho. Nechtěl Skye svou otázkou skoro zabít, ale jakmile se začala smát, i jemu to přišlo trochu vtipné a zasmál se s ním, načež ale trochu ustaraně pozoroval, zda-li bude muset v baru někoho resuscitovat nebo ne. Jeongguk obvykle mluvil před tím, aniž by se nad svými slovy zamyslel, ale naštěstí v tomto případě tím akorát někoho rozesmál, než aby je něčím naštval. A to se mu stávalo opravdu často.* Budu tu celý večer, pokud se chceš zasmát znovu, ale pro tvé bezpečí, jedině bez drinku. *Odpověděl ji s vřelým a upřímným úsměvem, než stočil svůj pohled a pozornost k Bobbymu, který potvrdil, že doopravdy rappuje. To byla pro Jeongguka zajímavá informace, a proto naklonil hlavu do strany a trochu přihmouřil oči.* Tak mi někdy příště můžeš ukázat, jak ti to jde. *Neříkal to jen ze zdvořilosti, ale opravdu ho zajímalo, jak mu to šlo. Jestli opravdu byl dobrý, tak Jeongguk bude ještě moci říkat svým kamarádům, že zná rappera! Tím jim zas vytře zrak, až půjdou hrát UNO a Bingo k jednomu z nich domů. Povídání o jeho životě, to se často nestávalo. Obvykle lidem jen tak říkal malé skřípky ze života, ze kterých stejně nic nezjistili, ale s nimi se cítil příjemně a v tom momentu to z něj prostě vypadlo. Nebylo to ale nic závažného, nebo si to ani sám nemyslel.* Kdybychom si ji vybírali, tak by pak nikdo z nás neměl žádný psychický problémy a vždycky dost peněz, ne? *Optal se na ulehčení nálady a na Bobbyho slova přikývl, jelikož to byla pravda. Byla to dočasná brigáda, než bude moct pořádně něco začít, ale kdo ví, kam jeho život vezme.* Než se najde něco lepšího. *Tohle byla pravda, navždy se v baru pracovat nechystá, ale v tento moment jinou možnost ani neměl.* Jasně. Slečně taky. *Mrkl na ně oba, než se na chvíli od nich odvrátil a začal připravovat jejich drinky, přičemž si všiml zaplňujícího baru a nešťastně vzdychl. Nemohl se jen tak na to vykašlat, ale ta představa byla tak lákavá, ale bohužel nemohl.* Je mi líto, ale musím se vrátit k práci, ale rád jsem vás poznal. Tyhle dva drinky jsou na mě a příště přijďte v klidnější noc na pokec, pokud chcete. *S tím položil jejich pití před ně a věnoval jim jeden velký poslední úsměv, než zas odběhl ke stolům, které potřeboval obsloužit a zas začal dělat svou práci.*
|
|
|
Post by Skye Wyler on Jul 15, 2020 21:26:09 GMT 1
*Pravda byla, že ti takzvaní “soundcloud rappeři” nesahali Bobbymu ani po kotníky. Na pár jeho akcích byla a musela uznat, že ani jednou neodešla zklamaná. Navíc, co si budem, bylo to mega hot. I když, to by mu asi do očí nepřiznala. Z toho, co říkal o rodině jí přišlo, že s nimi opravdu nechce mít nic společného. Alespoň pro teď. Přece Jen každý člověk měl nějakou cenu, bez výjimky. Ještě než JK odešel, věnovala mu co nejupřímnější úsměv, který dokázala a poděkovala za pití, které bylo postaveno před ní. Upřímně však nevěděla, co si o barmanovi myslet. Vypadal jako naprosto normální člověk, jako někdo, kdo opravdu s mafií neměl nic společného. Na první dojem však dát nemohla, ne v tomhle městě. Chvíli se dívala na skleničku před sebou a nakonec z ní vytáhla brčko, aby si nevypíchla oko, a celý drink do sebe vyklopila na jeden zátah. Nebylo to tak těžké, protože stejně velká část skleničky byl jen led. Tady upřímně nemohla přemýšlet. Ne když zdroj záhady se jí stále míhal před očima, protože běhal doslova od zákazníka k zákazníkovi. Položila svou ruku na tu Bobyho, která stále spočívala na jejím stehně. Jemně ji zmáčkla a lehce se na svého přítele usmála.* Musím jít na vzduch. Za chvíli se vrátím… Nebo… *Chtěla mu říct, že může jít s ní, ale to vlastně bylo jedno. Opravdu měla v plánu se jít jen nadechnout čerstvého vzduchu, protože v baru začalo být dusno a nedýchatelno. Věděla, že bude mít starost, ale chtěla, aby si v klidu dopil drink, nechtěla ho ještě víc stresovat.* Vrátím se. *Ještě jednou zdůraznila a pak sklouzla ze stoličky a začala se prodírat davem. Chvíli jí to trvalo, ale když už se dostala ven, chladný vzduch ji praštil do obličeje. Přesně to co potřebovala. Budou si s Bobbym o tomhle “zjištění” muset promluvit, ale vevnitř v tu chvíli to nebylo vhodné.*
|
|
|
Post by Jiwon Bobby Moreau on Jul 15, 2020 22:21:16 GMT 1
*Bobby rozhodně nepatřil mezi ty amatérské rappery, kteří si mysleli, jak bůh ví dobří jsou. Velmi ho to bavilo, dalo by se říct, že to byla taková jeho vášeň. Vše skládal sám a věnoval se tomu už dlouhá léta, takže jak si on myslel (a pravděpodobně i mnoho dalších, jak mohl na akcích vidět) jeho hudba rozhodně za něco stála. Příliš se tím však nikde nechlubil, protože to dělal především pro sebe a pro zábavu.* Někdy tě rád pozvu, pokud budeš chtít přijít, to bude jen na tobě. *Odpověděl ještě, poděkoval za drink a věnoval mu upřímný úsměv. Upřímně, byl to šok. Stejně jako Skye i on se cítil zvláštně, toto město bylo plné záhad, ani jeden z nich však nikdy nenarazil na takovou jako dnes. Dalo by se říct, že každý v tomto městě vypadal normálně, ale jen málokdo normální skutečně byl. Už jen oni dva byli dokonalým příkladem, kdyby je někdo potkal mimo toto město, myslel by si o nich, že jsou jen obyčejný zamilovaný pár.* Wow. *Zasmál se nad jejím bleskurychlým vypitím skleničky a následně zakroutil hlavou.* Půjdu s tebou. *Oznámil.* Taky už musím ven, nedá se tu dýchat. *I on do sebe kopnul své pití (buďme upřímní, nebylo to pro něj nic těžkého) a vstal z barové židličky. Následoval Skye v prodírání se davem až k východu, kde mu vrátili jeho zbraň, kterou musel při vstupu odevzdat a poté se i on konečně nadechl čistého vzduchu.* To bylo zajímavý. *Promluvil, když už byli kousek dál ode dveří, přičemž si už zapaloval cigaretu. Nekouřil nějak příliš, ale po tomto zážitku alespoň jednu opravdu potřeboval. Postavil se k ní blíž, pohladil jí po tváři a nakonec jí dal pramínek vlasů za ucho.* Co si o něm myslíš? *Potáhl si, kouř vyfoukl však na stranu, přeci jen byl gentleman.* Taehyung se nikdy nezmínil o sourozencích, vždycky jsem si myslel, že je jedináček, ale ten kluk vypadá jako jeho dvojče. Přísahám, že jsem v životě neviděl dva lidi, kteří by se tolik podobali. *Zamyslel se.* Nejdřív jsem si myslel, že je to on, ale chová se úplně jinak, i styl jakým mluví, to prostě nemůže být on. *Jeongguk mu dával skutečně zabrat, bude se muset poptat ostatních členů mafie, i tak chtěl ale vědět, co si o tom všem myslí Skye.*
|
|
|
Post by Skye Wyler on Jul 15, 2020 22:48:57 GMT 1
*V hlavě jí šrotovalo. Bylo málo věcí, které jí dokázaly takhle překvapit, ale tohle bylo snad to nejdivnější. Aby byla upřímná, vůbec netušila, co si o té celé situaci myslet.* To mi povídej. *Promnula si oči a nechala ho, ať si v klidu zapálí. Ona sama nekouřila, ale chápala, že pro Bobbyho to byl jakýsi únik tomu všemu. Něco, co ho zvládlo uklidnit asi jako ji by uklidnilo hacknutí se do databáze CIA. Oba měli jiné copingové strategie, co víc říct. I když se Bobby snažil, vůně kouře se jí do nosu dostala a když se k ní její přítel přiblížil, ona se zhluboka nadechla. Určitě někde existují studie o škodlivosti pasivního kouření, ale to Skye bylo v tu chvíli úplně jedno. Když se jí dotkl, usmála se. Tohle gesto jí trochu uklidnilo, věděla, že v tom není sama. Nechala Bobbyho, ať domluví a pak sama spustila.* Já to vůbec nechápu. V první chvíli jsem si říkala, že je to jen náhodná podobnost. Třeba nějací naprosto vzdálení příbuzní nebo tak něco. Ale čím víc jsem na něj koukala, tím víc mu byl podobný a to jsem tvého šéfa viděla jen jednou. Takže buď má rozdvojenou osobnost a nebo je to opravdu dvojče ty-víš-koho. A ještě ta poznámka o rodině, že s nima v podstatě nechce mít nic společného, to by taky sedělo. Navíc jak dlouho to říkal, že tu nebyl? Šest nebo sedm let? *Nadechla se a trochu ztišila hlas, aby jí rozuměl jen Bobby.* Tou dobou jsi ještě součástí mafie nebyl a i kdyby, tak bys nebyl tak vysoko postavený, aby sis všiml že tam pobíhají dvojčata. Na druhou stranu, není to nějaká moc velká náhoda? To, že jsme na něj narazili a ještě, když jsme byli spolu. * Zavrtěla hlavou.* Jsem z toho strašně zmatená. *Přiznala a povzdechla si Její srdce ještě stále tlouklo mimo normální rytmus. Potřebovala se uklidnit. Podívala se směrem ke vchodu, okolo kterého stálo pár lidí, kteří si jich v tuhle chvíli nevšímali. Přesto raději Bobbyho chytla za ruku a co nejvíce nenápadně ho dovedla do postranní uličky, která byla vedle baru. Když si byla jistá, že tam nikdo není a nikdo je nesleduje, vydechla a objala ho. To bylo něco, co potřebovala.* Tak jako tak… *zamumlala do jeho hrudi.* … je to strašně divný.
|
|
|
Post by Jung Hoseok on Jul 15, 2020 23:06:33 GMT 1
Bol rád, že toho koho stretol v tomto bare bola práve María. Bola to zaujímavá žena a bol rád v jej spoločnosti. Určite by si našiel niekoho iného s kým by viedol rozhovor, možno by nenašiel nikoho a bol by tu sám a len sledoval svoje budúce obeti ale tak či tak bol rád za čiernovláskinu spoločnosť. „Samozrejme, nenechal by som si to ujsť. A ešte, že som išiel, inak by som ťa nestretol.“ Až v práci, ale tak či tak bol rád, že to bolo tentoraz niekde inde než na jej pracovisku. „Vďaka, zlato. Snažil som sa, ako vždy.“ Nie, že by sa snažil ohúriť druhých ľudí, o to mu nikdy nešlo. Skôr len chcel vyzerať dobre. A vybrať dobrý oblek, košeľu či iné kúsky oblečenia nebolo úplne jednoduché. Možno by si mal najať nejakého stylistu, ktorý by to robil za neho, aspoň by sa s tým nemusel tak trápiť. Ale potom mal z toho aspoň dobrý pocit, že to urobil sám a ešte vyzerá tak skvelo. „To rád počujem. Len aby si potom nebola prekvapená, keď to naozaj urobím.“ Musel sa uškrnúť nad slovom ukradnúť, keďže to predsa len robil. Kradol ľudí, aby ich mohol predať ďalej. Pri tom bozku sa na svoju spoločníčku usmeje, pričom nezabudne ani žmurknúť, na čo sa oprie o barový pult, stále ale otočený na ňu. Nedovolil by si aby sa zameral na niečo iné, keď má tak nádhernú ženu pred sebou. „Ja som zase opačného názoru. Mne sa viac páčiš ty. Rapunzel je oproti tebe nič.“ A ďalší kompliment, ktorý si nemohol nechať ujsť. Je ale pravda, že sa nemusel ani snažiť, pri nej to išlo úplne jednoducho. Bola ale pravda, že ho prekvapilo ako s ňou nesúhlasil ale jej vlastne protirečil. No čo, jeho názor sa tým nezmení. Pri zmienke o alkohole nadvihol jedno obočie a svoje tmavé oči presunul na alkohol, ktorý sa im tam ponúkal. „Mal som v pláne niečo tvrdé, nejakú whiskey, ale keď som tu s tebou.. tak nechám vybrať dámu. Na čo máš chuť ty?“ A to svoj pohľad už znova uprie na svoju spoločnosť, čo si vyberie. Predsa len, kúsok gentlemana sa v ňom nachádza. Keď to samozrejme chce a vyhovuje to situácií v ktorej sa nachádza.
|
|
|
Post by Roxanne Ruby Hall on Jul 15, 2020 23:09:57 GMT 1
Pritom ako sa dnes stretla s menšou blondínkou sa musela pobavene usmiať, keďže jej to pripomenulo ich úplne prvé stretnutie. Dalo sa povedať, že sa to stalo rovnakým spôsobom, keďže to bola ona, kto si k nej prisadol a začal ich rozhovor. Nie, že by to urobila lebo chcela ale to bol len detail. Aspoň to bolo teraz iné, pretože teraz to aj chcela. Ako by aj nie, keď to bola jej kamarátka. Kamarátka. Bolo až smiešne to vysloviť, keďže predtým nikoho tak blízkeho nemala. Nie, že by aj niekedy nechcela, skôr.. to nebolo veľmi ani vhodné, čo sa týkalo jej práce. Nakoniec si našla priateľku práve v spomínanej blondínke. Stále sa obávala, či to bol dobrý nápad, keďže patrila do gangu, ale vždy sa zo snažila zahnať preč. Nad jej zmäteným pohľadom sa musí uškrnúť, pretože v tom moment vyzerá naozaj vtipne. Sama sa ale otočí aby sa pozrela na miesto kam sa díva Sabine, čo sa ale nestane samozrejme, keďže netuší na koho presne sa dívala. Nakoniec len nad tým pokrčí ramenami a otočí sa späť ku nej, na čo sa jej našťastie aj priateľka venuje a nie nejakej inej osobe. „Tak trochu. Nevyzeráš vo svojej koži, takže som to len odhadla. A vyzerá to tak, že dobrý odhad.“ A že správne. Možno nebola barový typ, tak ako ona. Kto vie. „Takže ťa sem vyslali proti svojej vôle? To je.. smutné.“ Ale keď je tu už ona, tak sa tu možno nebude tak nudiť a možno sa Sabine zabaví s ňou, keď ju už tu má. Vo dvojici je to predsa vždy lepšie. „Vďaka. Tiež nevyzeráš najhoršie, aj keď to nie je práve oblečenie do baru,“ povie so smiechom, pochvalu ale myslela úprimne, naozaj vyzerá skvelo a vlastne kedy nevyzerala. Bolo jedno, čo si na seba dala, aj tak vyzerala úžasne. „Tak nejak. Počula som, že tu je nejaká akcia, tak mi napadlo, že keď mám voľný deň, tak ho nejak využijem. A tak som tu. Čo si dáš na pitie?“ Sama si chcela niečo objednať, tak sa nezabudne spýtať aj jej, možno si dá niečo s ňou. Veď ak má urobiť nejaký článok, nebude tu celý čas na sucho.
|
|
|
Post by Park Jimin on Jul 15, 2020 23:41:19 GMT 1
Reakciu, ktorú aj od Yoongiho očakával dostal, predsa len ho už nejaký ten čas pozná. Ale je mu to na nič platné. Keď sa už raz Jimin rozhodne, väčšinou má už Yoongi smolu. Nie, že by sa hral na nejakého dominanta a teraz muselo byť všetko po ňom ale starší mladík jednoducho neprotestoval. Ak to samozrejme nebolo niečo, čo naozaj nechcel. „Presne tak. A nebudeš ich môcť navštevovať a ak sa čo i len priblížiš, tak ťa udám na súd,“ povie s úškrnom na tvári, pričom na neho nezabudne žmurknúť. Zvykol si za ten čas na tieto jeho reči ale aj keby tvrdil, že mu to lezie na nervy, nevie si Yoongiho bez toho predstaviť. Vždy ho privádzať do šialenstva, to on vedel, mohol byť na seba hrdý. Našťastie sa už prezliekol bez slova, takže netrvalo dlho, kým boli obaja hotový. Z úst mu vyjde uchechtnutie, keď vidí ten rozdiel v ich oblečení, ale samozrejme to nie je myslené ako nejaké vysmievanie. Po pravde vyzerá aj takto skvelo a to má na sebe len mikinu, ktorú sa mu vždy snaží aspoň na nejakú chvíľu ukradnúť. Nie, že by sa mu to darilo. Už keď vstupoval do baru, mierne ľutoval, že sem nakoniec išiel a nezostal v posteli s Yoongim, ale na to už bolo neskoro, a hlavne aspoň raz v živote sa môže zahrať na skvelého najlepšieho priateľa, čo Baek robí stále. Teraz je rada na ňom. Nad poznámkou ohľadom Baekhyuna sa pobavene usmeje ale viac to nekomentuje, aj keď s ním ako inak súhlasí. Ako by aj nie, hovorí len pravdu. Ako keby mal v sebe Baek zabudovaný nejaký radar, ktorý mal vysielanie len na Jimina a vždy keď mu zmizol z dohľadu, vysielalo mu kam išiel. To už ale z Baekových úst počuje svoje meno a neujde ani sekunda a už sa nachádza v jeho objatí. „Tiež ťa rád vidím.“ Dá sa povedať. To sa ale z jeho tváre vytratí úplná radosť, nikto by z nej nič nevyčítal. Dalo by sa povedať, že keby sa dalo pohľadom vraždiť, Baekhyun by už medzi živými nebol. „Ak nechceš zlomenú ruku, tak už to nerob,“ zašomre, nezabudne sa na neho ešte zamračiť, než sa nakoniec uvoľní a len nad ním zavrtí hlavou. Ten chalan bude raz jeho smrť. „No samozrejme, ty určite nie,“ uškrnie sa nad tým. Presunie svoj pohľad na Yoongiho, na čo prikývne a prisunie si stoličku ku nemu, na čo sa aj rovno posadí. Prehrabne si vlasy, ako vždy a natočí svoje telo tak aby na všetkých troch videl. „Čo pijete?“ Nadvihne obočie pri tej otázke ale skoro ihneď svoj pohľad presunie na Yoongiho tvár, pri ktorej sa na malú chvíľu zastaví aby si ho prezrel (čo bude robiť už dokonca života) a aj keď vie ako vyzerá, jednoducho to rád robil. Prečo by sa na neho nemohol dívať, bol to príjemný pohľad. Nakoniec sa len usmeje, ako keby sa nič nestalo. „Džús?“ Vedel, že ich pil najčastejšie ale možno chcel aj nejaký drink, ktorý dnes pred odchodom spomínal, preto sa pýtal, na čo mal vôbec chuť. A ako správny priateľ sa zaujímal.
|
|
|
Post by Matthew Reid on Jul 15, 2020 23:52:29 GMT 1
*Jeho prácou bolo aj akési čítanie ľudí. Dokonalo prečítať ľudskú bytosť a myslieť presne ako niekto iný bolo na jeho dennom poriadku. Aj cez to všetko mu však chýbalo niečo takéto aj v bežnom živote. Nedokázal komunikovať. Keby mal v ruke mobilné zariadenie aj tak by pravdepodobne medzi ľudí len tak ľahko nezapadol, pretože sociálne siete nemá, vôbec ich nepozná a keď už možno by si nemal ani s kým dopisovať, keďže jeho zoznam priateľov sa tak maximálne skladá z jeho kolegov z práce* Dobre. Pardon. Ja som za ten návrh rád. Môžem to využiť pri mojej budúcej návšteve baru alebo iného podniku, kde sa nachádza veľký počet osôb. *Pokrčil nad svojim tvrdením ramenami a dokonca sa mu aj o kúsok pozdvihli kútiky do úsmevu. Ten však veľmi rýchlo zmizol po slovách jeho spoločníka. Pravou rukou sa poškrabal na šiji a ešte chvíľu zamyslene sledoval bar, pri ktorom sa nachádzali než si v hlave poriadne prepracoval odpoveď.* Nerobím to, aby som bol ako ostatní. Povedal som, že to chcem vyskúšať. Ľudia to robia bežne tak prečo by som nemohol vyskúšať si dať pár pohárikov? Dnes to bol ťažký deň a chcel som taktiež zapiť ukončenie niekoľko mesačného prípadu. *Odpovie pričom pokrčí ramenami. Na nový pohárik svojho zaslúženého drinku sa zatiaľ len pozeral. Nemal zatiaľ žiadnu vnútornú potrebu sa z neho napiť. Naviac vzhľadom k jeho telesnej váhe a výške krát jeho nepitie alkoholu, v tomto stave by ho položili jednoduché tri poháre a domov by ho museli pri najlepšom ťahať za nohy.* Porucha užívania alkoholu obsahuje genetickú zložku. Vedci odhadujú, že gény predstavujú zhruba polovičné riziko. My ako američania nemáme takú vysokú toleranciu ako napríklad európania, kde sa bežne alkohol konzumuje už v mladom veku. Odhadujem štrnásty až pätnásty rok života. *Bolo jasné, že aj keď sa snažil nehovoriť zbytočnosti alebo teda fakty, ktoré nikto nepovažoval za podstatné aj tak ich vyslovil a ospravedlňovať sa mohol koľko len chcel. Príliš nad tým nikdy nepremýšľal čo zo svojich úst vypustí a dnešný deň už vôbec nebol výnimkou. Asi bude čoskoro potrebovať terapeuta, pretože táto socializácia mu rozväzuje jazyk viac a viac. Buď to alebo alkohol, ktorý sa začal miešať s jeho krvným obehom.* Empatia je podľa väčšiny ľudí veľmi podstatná vec čo sa medziľudských vzťahov týka. Nie je k ničomu. Podľa toho čo som pochopil a viem, ľudia sa falošne vciťujú do druhých, len pretože im chcú ukázať, že im na nich záleží, aj keď v skutočnosti sú im úplne ukradnutí. Začínam tomu rozumieť. Ľudia praktizujú empatiu, ale nie vždy je úprimná. Skutočnosť je úplne iná, než sa popisuje v knihách.
|
|
|
Post by Sabine Monroe on Jul 16, 2020 0:33:00 GMT 1
*Bolo až vtipné sledovať ako za úbohé dva roky prirastala hnedo vláska tejto blondínke k srdcu. Cítila sa v spoločnosti Roxy výborne. Nestalo sa jej to už príliš dlhú dobu a keby ste sa jej spýtali tie dva roky dozadu určite by vám povedala, že to takto nikdy neplánovala a ani by si nepomyslela, že sa jej niečo takéto prihodí. Ako sa hovorí, každá blond potrebuje svoju brunetu a hoci boli obe naozaj rozdielne niečo ich predsalen spájalo.* Nemám rada chodenie do barov. Samozrejme, nevadí mi to, som rada, že konečne do nejakého môžem ísť, ale nie je to niečo čo by som si vybrala ako bežne strávený večer. *Vtipné. Jej bežne strávený večer spočíva v stáni s fotoaparátom v ruke pri oknách človeka, ktorého v živote nevidela. Niečo podobné robila aj teraz, ale mala to akurát príjemnené svojou novou spoločnosťou.* Svojim spôsobom. Bola som na blízku. Ostatní si povedali, že som najlepšia voľba čo sa takýchto vecí týka. *Pobavene nad tým musela pokrútiť hlavou. V skutočnosti sa vôbec nebavila, pretože bola síce v práci, ale jej hlavný účel ocitnúť sa dnes večer v bare bola práve časť práce, o ktorej Roxy nemá ani poňatia. Často premýšľala nad tým, že by jej prezradila aká jej skutočné povolanie vlastne je, a že ju to baví viac ako žurnalistika či fotografovanie bábätiek vo vtipných košíkoch s dekou. Ale čo by jej vlastne povedala? Že je stalker? V tomto meste by to mohol každý brať normálne, pretože tu je normálne všetko čo je inde absolútne nenormálne. Pohľadom skĺzla na svoj dnešný výber outfitu a zatvárila sa nešťastne. Vedela, že nevyzerá najhoršie, ale na to, že sa nachádzala v bare, kde všetci vyzerali o stokrát lepšie sa mohla so svojim výberom akurát tak naďalej schovávať v rohu. Roxanne oproti nej vyzerala dokonalo. Vyzerala dokonalo aj bežne, to bez pochýb akurát dnes vyzerala neskutočne dobre.* Ďakujem. Uvedomujem si to. Nebola som pripravená sem ísť. *Odpovie svojej spoločnosti a pár krát nad tým pokrčí ramenami. Naozaj netušila, že sa tu dnes v noci objaví, ale inú možnosť nemala. Čo raz začne musí dotiahnuť dokonca. Presne ako dnes. Vo výhľade jej síce Roxanne svojím spôsobom zavadzala, ale jej dnešný cieľ stál na mieste už nejakú tú pol hodinu, takže sa nestrachovala, že by ho nejakým spôsobom stratila z dohladu.* Som rada, že si tu. Hlavne so mnou. S najväčšou pravdepodobnosťou by som tu asi zaspala keby sa pri mne neobjavíš. *Prizná sa jej s úsmevom na tvári. Aspoň niekedy bola Sabine aj úprimná.* Keďže si už rok užívam fakt, že môžem piť legálne, dala by som si víno. Najlepšie by bolo biele. Na čo máš chuť ty? *Pohľadom zablúdila na ponuku alkoholických drinkov. Od piva cez destiláty až po namiešané drinky. Všetko vyzeralo ako dobrý nápad. Keby nepracovala určite by si dala aj niečo viac. Takto mohla len ticho závidieť všetkým ostatným.*
|
|
|
Post by Jiwon Bobby Moreau on Jul 16, 2020 0:37:05 GMT 1
*Klidně by jí i nabídl, ale znal ji už dost dobře na to, aby věděl, že ani takováhle situace ji nepřiměje ke změně jejích návyků. Bobbyho způsob odreagování byl v tuto chvíli holt ten jednodušší. Nerad kouřil v její blízkosti už jen kvůli jejímu zdraví, ale upřímně, pasivní kouření by v tomto městě nezabilo ani jedno procento populace. Rád by ji uklidnil nějak jinak, lépe, ale mnoho možností nikdy neměli, pokud nebyli sami u jednoho z nich doma. Měl chuť pevně ji obejmout a už nikdy nepustit, místo toho si však jen frustrovaně prohrábl vlasy, které mu neustále padaly do očí.* Všechno perfektně sedí. *Přikývl.* Je to vážně zvláštní, kdyby měl někdo jako on dvojče, všichni by o tom přece věděli. *Pozorně naslouchal jejím slovům a přikyvoval.* Rozhodně je to divný. Dává smysl, že bych o něm nevěděl, vzhledem k tomu, jak dlouho byl pryč, ale stejně mi to přijde podezřelý. Kdyby věděl, kdo jsem, proč by mi to říkal? *Zavrtěl nevěřícně hlavou.* Je to velká náhoda, ale na druhou stranu, dnes tam byl snad každej. *Pokrčil rameny.* Možná bychom spolu neměli na podobné akce chodit, rozhodně by to pro tebe bylo lepší. *Dodal přesvědčeně.* Já vím, to já taky. *Přikývl s povzdechem. Přeci jen to bylo opravdu divné, pro oba. Už dávno by jí objal nebo by se snažil ji nějak lépe utěšit, ale stále byli mezi lidmi, jejich vztah nebyl snadný. Jěstě si několikrát potáhl z cigarety, než ji zahodil na zem a zašlápl. Následoval ji a když byli konečně z dohledu ostatních, sevřel ji v pevném objetí.* Už na to nemysli. *Pronesl tiše, přičemž ji pohladil po vlasech.* Hlavně se v tom moc nešťourej, já něco zkusím zjistit, ale ty nic nedělej, dobře? *Měl o ni větší strach než kdy dřív. Popravdě, ani netušila, jak moc nebezpečné to pro ni teď mohlo být. Měl v plánu jí vše říct, už několikrát chtěl, ale snažil se vyčkat na dokonalou příležitost. Pravdou bylo, že dokonalá příležitost neexistovala, Bobby si začínal uvědomovat, že i když to nebude dnes, už brzy jí bude muset vše říct. Teď na to ale nebyla ta správná chvíle, jediné, co chtěl nyní udělat bylo ji uklidnit. Chvíli ji jen v tichosti hladil po zádech, načež se mírně odtáhl jen aby ji mohl něžně políbit.* V tomhle městě není nic normální. S největší pravděpodobností to byla jen náhoda. *Položil svou dlaň na její tvář, kterou následně palcem pohladil.* Musíš na sebe dávat pozor. *Řekl vážně.* Hlavně na sebe dávej pozor. *Zopakoval.* Nosíš tu zbraň, co jsem ti dal?
|
|
|
Post by Min Yoongi on Jul 16, 2020 9:12:12 GMT 1
Ty mě dáš k soudu, ale kdo má dobrý vztahy s panem Ackerem? Hm? Myslím, že to jméno toho člověka začíná na M a na Y. *Pokrčil nonšalatně rameny a bral toto jako svou výhru. Ovšem by se nebál, že by se něco takového někdy doopravdy stalo. Ti dva se někdy oblékali, jako by byl opakem toho druhého. Takové věci si ale všiml obvykle právě jen Yoongi, kterému to vlastně bylo jedno. Mikiny nosil skoro každý den, ačkoliv bylo venku vedro, a to protože si na to už prostě zvykl. Své mikiny Jiminovi půjčil jedině výjimečně, protože sám dobře věděl, jak by to jinak dopadlo. V životě by je nikdy znovu neviděl a tomu se chtěl vyhnout. Ačkoliv někdy bylo opravdu obtížné odolat Jiminovi, nehrál nikdy spravedlivě a vytahoval na něj ty našpulené rty a nafouklé tvářičky, co potom měl Yoongi dělat? Říct mu ne, je jako kdyby kopl málé štěně. Prostředí barů Yoongimu jen připomínalo časy, kdy se kolem nich pořád motal a snažil se sehnat nějaké zákazníky, aniž by lidem nepřipadal podezřelý. U baru také poprvé potkal Felixe, kterého si od té dobyy vzal pod své křídlo a byli z nich opravdu dobří přátelé. Hodně se toho změnilo za těch pár let. Podíval se na Felixe a pokroutil hlavou, zatímco ti dva se bavili, i Yoongi a Felix měli šanci se něco řícit.* Hej! Ale přesně to se stalo mně! Najednou jsem prostě tu. *Nechtěl si stěžovat, protože možná už potřeboval vyvenčit a hlavně trochu vyvětrat, ale jeho líné plány na tento dent to opravdu zkazilo. Usmál se na Felixe, když mu nabídl, že mu bude krýt záda, přesně proto byli přátelé. Asi i na moment odejde, když bude potřebovat trochu pročistit hlavu a možná se i zhulí.* Díky. *Odpověděl mu jednoduše, než si všiml, že na něj mluvil Baek a na něj se zazubil.* Mám skvělý novinky, Baeku! Poslední týdny se docela učím korejsky, takže si brzo budem moct povídat. *Usmál se na něj, tohle byla pravda. Při každé volné chvíli si prostě vytáhl učebnice, co si objednal online a pustil se do toho, přeci jen, když byl malý, uměl korejsky, jen to sem tam zapomněl. Otočil se k Jiminovi, který na něj zrovna koukal a zářivě se na něj usmál, než si nechal jeho otázku projít hlavou.* Asi si dám nějaký ty virgin drinky, abych si aspoň připadal, jako že piju s váma. *Potom, co to dořekl, se podíval směrem k baru, kde viděl jemu známého barmana a jemně na něj mávl, než jeho ruka sklouzla zpět a on ji nenápadně položil na Jiminovo stehno.* Oops, kde se to tam vzalo?
|
|