|
Post by Park Jimin on Aug 10, 2018 13:40:07 GMT 1
Jimin každému hovoril a hlavne si to sebe nahováral, že po tých sklamaniach v ľuďoch, už dokáže byť sám a nikoho nepotrebuje. Najväčšia lož akú povedal. On sám vedel, že niekoho vo svojom živote chcel, kto by pri ňom stále bol. Nechcel byť osamelý aj keď tvrdil opak. Vedel aj to, že niektorí ľudia sa mu vyhýbajú kvôli nemu, aký na nich je ale to bola len jeho obrana. Po pravde už aj niekoľkokrát premýšlal, že by spáchal samovraždu, aj keď to bolo pre neho zbabelé. Niekedy už proste nevládal a myšlienky ho vždy zaviedli k tomuto. Samozrejme, keď bol mladší, párkrát skúsil rezanie si rúk, vždy sa ale za to hanbil, keď si na to spomenul. Keď počul chlapcove slová, niekoľkokrát zažmurkal očami, či počul dobre. Sedemnásť? Roztomilý? "Nevyzerám na sedemnásť!" Ohradí sa hneď, pričom mu venuje zamračený pohľad. Niekto by to mohol zobrať ako kompliment, že vyzerá mladšie ale on rozhodne nie. Nemal to rád aj keď sám musel uznať, že keď sa na seba pozrel, netipol by si sem tam viac ako 18. Odfrkne si a zavrtí hlavou, ruky si pritom prekríži na hrudi, dokonca urobí aj pouty výraz. Dámy a páni, urazeny Jimin. "Je mi 23, pre tvoju informáciu! Takže som len o rok mladší. Rok! Tss." Nebolo to veľmi správanie hodné niekoho kto mal 23 rokov ale.. Jimin ktorý sa len na druhých mračil, bol minulosťou. Ďalší deň, to bude zase ten Jimin, ktorého každý tak miluje. "Nepotrebujem vidieť ako sa to píše v kórejčine. Ale mám taký pocit, že mi to aj tak ukážeš." Jeho pouty výraz už zmizol ale na tvári mu aspoň zostal úsmev. "Park." Prezradí mu svoje priezvisko, keď to tak veľmi chcel vedieť. O svoje vlasy sa vždy poriadne staral, bola to jedna z vecí, ktorú mal na sebe rád. Čiernu mal rád, vystihovala ho ale naozaj už o prefarbení premýšlal. "Hej, slanina.." ozve sa po chvíli premýšlania. Ani si neuvedomil ako ho nazval ale keď Baekhyun znelo ako bacon.. a on mal slaninu naozaj rád. "Myslíš, že by som vyzeral dobre v nejakej farbe, ktorá by nebola.. čierna? Oranžová alebo tak." Nikdy ho nezaujímali názory druhých ale.. vyzerá to tak, že urobil menšiu výnimku. Keď ho ale Baek chytí za tvár, na tvári sa mu objaví výraz "dafuq," že čo doprdele to vôbec robí. A aké cute? Prečo mu stale opakuje, že je roztomilý? Možno trochu ale aj tak. Našťastie sa od neho sám odtiahol, nemusel to robiť on. Už mu chcel odvrknúť, že nič o ňom vedieť nechcel ale nakoniec sa zarazil a premeral si ho so svojimi očami. "Fajn. Ale začínaš." Nepýtal sa ho či začne, proste to oznámil a je mu jedno či bude protestovať. Mal by byť rád, že na to vôbec pristúpil. "Č-čože?" Opýta sa ho, dokonca sa aj zakokce, až tak ho vyviedol z miery. "Ja priateľov nemám a ani si ich nerobím. Vlastne priateľov nepotrebujem. Takže sa priateľ s.. niekým iným." Zavrtí nad ním hlavou a pohľad presunie pred seba. Ak on vyzerá na 17, Baek sa tak správa. Pri jeho ďalších slovách ale spozornie, preto sa hneď pozrie na neho. "No dovoľ? Som svalnatý dosť! A ty máš čo o výške hovoriť, si tiež mrňavý ako ja." Tss, bol tu s ním pár minút a už ho dvakrát urazil. Asi ho naozaj nebude mať rád. Jeho reakcia na jeho profesiu, ktorú mu povedal, ho dosť prekvapila, dokonca z neho vyšiel aj krátky smiech. "Ty si vážne divný. Robil som si len srandu, som doktor v miestnej nemocnici. Predávanie orgánov je len bokovka." Uškrnie sa a pokrčí ramenami ako keby to robil každý človek a bolo to úplne normálne. "Aj z tvojich orgánov by sa našlo využitie, o to sa báť nemusíš." Žmurkne na neho, než sa zase trochu rozhúpe, aby tam len tak na tej hojdačke nesedel.
|
|
|
Post by Byun Baekhyun on Aug 10, 2018 21:37:25 GMT 1
Hodně lidí si často něco takového říkalo, nebyla to Jiminova chyba, prostě se tak lidé, kterým někdo ublížil chránili. Vždy člověku bylo lépe s někým než samotnému, to věděl každý, i když si to možná nepřipouštěl. To byl dost pravděpodobně zrovna Jiminův případ. No měl smůlu, Baekovi se zasmlouval, a tak ho bude i nadále otravovat. Kdyby jen věděl, jaké myšlenky mu běžely hlavou, choval by se k němu ještě o něco nežněji, ale možná bylo dobře, že to neveděl. Nikdo neměl rád, když ho lidé přiliš litovali, to mohl Baekhyun potvrdit. Někteří lidé měli sice rádi, když kolem ostatní poskakovali a zajímali se o jejich trable, Baekhyun však předpokládal, že většina lidí má rádo svůj osobní prostor. Bylo přeci jen nepříjemné, když se vás ostatní vyptávali na příliš osobní věci. Upřímně Baekhyun takové lidi, kteří dokázali ublížit obdivoval. Ano, nebyla na tom nic hezkého, ale museli mít opravdu velkou odvahu, aby něco takového dokázali udělat, on by si sám nikdy ublížit nedokázal, byl na to pravděpodobně moc zbabělý. Možná byla zbabělost aspoň k něčemu dobrá. Jen se zasmál. “Klid klid, je to vlastně kompliment ne? Vypadáš mladši, tak se neurážej prosím tě. Za pár let budeš ještě vděčný tomu, že vypadáš na dvacet.” Baekhyun se to tak snažil brát. Hodně lidí mu říkalo, že vypadá o hodně mladší, a tak se uklidňoval tím, že za pár let se mu to bude líbit a bude za to rád. Znovu se zasměje a předvede jeho gesto. “Teď jsi fakt sladkej, měl by ses vidět!” Nyní by to nemohl popřít, nikdo by to v tuto chvíli nepopřel. “No, je to sice jenom rok, ale pořád je to víc než pár dnů. Rok je 12 měsíců, což mi teda přijde docela dost.” Pokrčil nad tím rameny. Byl ale rád, že byl opravdu starší, jinak by to byl asi trošku fail. “Aww, to ses na mě právě usmál? Tak to si zasloužíš vidět, jak se to píše.” Oznámil, načež mu začal ve vzduchu prstem ukazovat, jak se píše jeho jméno. Pravděpodobně i kdyby chtěl by z tojo nepochytil absolutně nic, ale tak co, Baekovi to udělalo radost a Jimin se smál, takže to bylo přeci jen něco dobrého. “Park Jimin, no jasný. Ježiš jak můžeš neumět napsat svoje jméno, vždyť to je snad to nejjednoduší.” Možná byl Baekhyun občas malinko otravný. “Jmenuju se Baekhyun.” Zamračil se nad oslovením, jež mu Jimin přiřadil. Už se mu stalo, že mu tak pár lidí řeklo, přeci jen bydlel v Americe, takže to nebylo překvapení, když se jeho jméno vyslovovalo podobně jako bacon. Přestal na chvíli pohupovat nohama a pořádně si ho prohlédl. “Myslím si, že oranžová by byla dost dobrá, nebo stříbrná, ta by byla dost hot. Rozhodně to zkus, nic tím nezkazíš.” Rád někomu radil, líbilo se mu, když mohl někomu pomoct, a ještě lepší bylo, když to bylo ohledně vlasů, makeupu či oblečení, to pro něj byl ráj. “Awww, nepřestáváš mě překvapovat.” Řekl, když souhlasil. “No takže, jak už jsem řekl jsem herec, vyrůstal jsem v Koreji, tady moc dlouho nejsem, rád si barvím vlasy a bez očních linek nevyjdu z domu. To jsou asi nejhlavnější fakta. Teď ty.” Zatleskal načež se na houpačce zhoupnul. “No tak to máš smůlu, protože už máš jednoho přítele, kdybys chtěl tady máš moje číslo.” Strčil mu vizitku do kapsy, jelikož věděl, že by si jí sam nevzal. “Jestli se mi neozveš, zjistím si tvoje číslo a uvidíš.” Zamžoural na něj a pak se zasmál. “No, já neříkám, že já jsem vysokej, jen říkám, že můj přítel musí být, takže ty to být nemůžeš. Jakože seš hezkej to jo, ale ne můj typ, což je dobře jelikož můžeme být kámoši.” Jen pokrčil rameny. “Pokud je to bokovka, tak to ale děláš, takže to nebyl vtip!” Zasmál se. “No to by se teda nenašlo!” Založil si ruce na hrudi a ohrnul spodní ret jako před chvílí Jimin. Možná to měli malí lidé společné.
|
|
|
Post by Park Jimin on Aug 12, 2018 9:54:07 GMT 1
Čiernovlások po pravde netušil či mal byť vďačný alebo nie za to, že tento chlapec vedľa neho sa chcel s ním priateliť. Pred pár rokmi by bol za to určite rád, vtedy si rád robil nových priateľov, teraz si už tak istý nebol. Neveril ľuďom, dalo by sa povedať, že ich nemal ani rád. Bolo to ale vlastne pre neho nové, že by sa chcel s ním niekto priateliť alebo, že sa s ním niekto rozprával. Väčšinou ľudia sa mu už neprihovárali lebo vedeli aký je. A do pár dní stretol hneď dvoch ľudí, ktorí sa s ním normálne rozprávali. Najprv Yoongi, teraz Baekhyun. To až tak na ňom bolo vidno, že nejakých priateľov potreboval? Jimin nikdy nikomu neprezradil, že mal samovražedné sklony, vlastne ani nemal komu. Nechcel to ani nikomu hovoriť, prišlo mu to nepodstatné. Odfrkne si a zavrtí hlavou. Mal pravdu, bol to vlastne kompliment ale tak trochu znelo zle, keď mal 23 rokov a niekto mu povedal, že vyzerá na 17. Nevyzerá predsa tak mlado. Alebo áno? "Nie som sladký." Zašomre si popod nos, na čo skrčí obočie k sebe, v znamení, že sa mu nepáči ako o ňom stále hovorí, že vyzerá roztomilo. Na niečo také nebol zvyknutý. Prevráti očami nad jeho filozofickou chvíľkou ale nereaguje na to. Bol starší aj keď pre Jimina ten jeden rok nebol veľa. Pohľad presunie na jeho prst, ktorým mu naozaj začne ukazovať ako sa píše jeho meno aj keď z toho nemá absolútne nič. "Možno preto, že mňa kórejčina nikdy nezaujímala." Odpovie nakoniec. Baekhyun môże byť naozaj rád, ze sa nerád bije, pretože pri tej poznámke by mu najradšej vlepil. Keď zopakuje svoje meno, kvôli prezývke, ktorou ho nazve, len mávne rukou, že ho to nezaujíma. Vyzerá to tak, že má smolu, odteraz ho tak volá. Zvedavo ho ale sleduje a čaká čo mu povie o oranžovej farbe na svoje vlasy. Nadvihne obočie keď počuje návrh na striebornú, preto si hneď vyberie z vrecka vyberie mobil a pozrie sa na seba v odraze. "Strieborná? Nebudem vyzerať ako nejaký dedko?" Strieborná mu raz napadla keď ju videl ale nikdy ju neskúsil. Možno to ale raz spraví, možno to nebude také zlé. Mobil si vloží hneď do vrecka a pomaly sa rozhúpe, kým počúva čo mu o sebe Baekhyun rozpráva. "Aký herec? Kde hráš?" Pozrie sa na neho a prezrie si ho, než sa zase pozrie pred seba. "Som doktor, do Black Hollow som sa presťahoval pred tromi rokmi.. a ako to máš ty s očnými linkami, ja s prsteňmi." Zodvihne jednu ruku na ktorej má tak tri prstene, rovnako ako na druhej. Doma ich má niekoľko a je to vec, ktorú si stále kupuje. Sledoval ho ako mu svoju vizitku strkal do vrecka, nijak ho ale nezastavoval. Vyzerá to tak, že si to číslo na neho bude musieť zistiť, pretože on nikdy prvý nepísal. Vždy to bolo na tom druhom. "Ešte povedz, že ten priateľ musí mať zelené oči a blond vlasy a vážne si o tebe budem myslieť, že si divný." Nikdy nepremýšlal nad tým ako by mal vyzerať alebo aký mal byť jeho priateľ či priateľka, s kým by sa proste cítil dobre a s kým by si rozumel, s tým by bol. "Som doktor, slaninka. Myslím, že ja som ten čo vie povedať, či by sa niečo našlo alebo nenašlo." Uškrnie sa a spokojne sa znovu rozhúpal. Z úst mu vyjde aj krátky smiech, keď vidí ako ohrnul spodnú peru, rovnako ako on. Dobre, musel priznať, vyzeral roztomilo, to mu ale nemal v pláne hovoriť, tak ako on jemu.
|
|
|
Post by Byun Baekhyun on Aug 12, 2018 12:03:36 GMT 1
No rozhodně by měl být rád, Baekhyun se al sice do řeči s kdekým, ale byl to věrný přítel, to že měl někdo hodně přátel ještě neznamenalo, že nebyl věrný. Právě naopak. Ne, že by chtěl nějak pomáhat, ale jednoduše dělal rád lidem radost. Když byli ostatní díky něm aspoň na pár minut šťastnější dělalo to radost i jemu. Tohoto chlapce neodradilo hned tak něco, možná to bylo tím, že teď Jimin nebyl sám sebou, ale nepůsobil na něj jako špatný člověk, vypadal poměrně mile. Možná to bylo tím, že se na něj i usmál, což normálně evidentně moc nedělal. Rozhodně to byla škoda, někdo s tak pěkným úsměvem, jaký měl Jimin, by se měl smát každý den. Možná mu je seslala vyšší moc, Baekhyun o něm sice nic nevěděl, ale připadal mu jako dobrý člověk, i když možná ne navenek, vnitřně určitě. Lidé by o takových věcech měli mluvit, bylo smutné, že si o tom Jimin neměl s kým promluvit, pokud se z nich však stanou přátelé (v což Baekhyun doufal), jemu se rozhodně bude moc svěřit, pokud bude chtít. Červenovlasý chlapec nikdy nikoho do ničeho nenutil, ale pokud někdo chtěl, byl nápomocný, jak jen mohl. No pokud chtěl někde pít, potom to byla nevýhoda, ale jinak to nebyla zas taková věda, většinou si lidi v jejich věku přejí vypadat starší, ale Baekhyun byl upřímně rád za to, jak vypadá, v budoucnu se to bude hodit, tak co. „Musíš mít vždycky poslední slovo, co?“ Pozvedl koutek úst a pokroutil hlavou. V tomhle ohledu na tom byl dost podobně, i když to nebylo nutné, vždy něco dodal. Ať už jen maličkost, potřeboval vždy říct vše, co měl na jazyku. Často mlel kraviny, které nikoho nezajímali, ale pokud mu to neřekli, neutichl. Budeme upřímní, občas ani po tom, co mu hrubě oznámili, aby byl zticha. Nebyla to jeho vina, byl prostě takový. Ani dle něj nebyl jeden rok hodně, ale nemohl si pomoct, chtěl Jimina poškádlit. „Je to super jazyk! Někdy tě něco naučím, jestli budeš chtít.“ Zvedl ruku do vzduchu. „Nic neříkej, vím, že chceš říct, že nebudeš chtít, ale budeš, uvidíš.“ Opět mu věnoval sladký úsměv a zadíval se před sebe. Divil se, že kvůli svému jménu ještě nezačal být vegetarián, ale někdo ho k tomu v budoucnu jistě dožene. Slanina, pf. Protočil nad jeho odpovědí očima a otočil se zpět na něj. „Jasně, že nebudeš. Stříbrná teď letí, a ty jsi jeden z těch mála lidí, kteří si ji můžou dovolit. Zkus ji, věř mi.“ Mrkl na něj. „Vím, co říkám, mám zkušenosti.“ Jimin si vlasy evidentně barvil taky, ale Baekhyun měl snad už všechny barvy, skutečně jich zkusil už opravdu hodně. Kupodivu kvalita jeho vlasů byla stále velmi dobrá. Jak již zmínil, stříbrná by mu opravdu slušela. „Tak různě.“ Pokrčil rameny. Nikdy se nechlubil tím, jaký herec je, raději to zamlčel, pokud to bylo možné. „A odkud? Hádám, že to nebylo z Koreji, když korejsky neumíš. Vyrůstal jsi v Americe?“ Přikývne a jeho ruce si prohlédne, měl skutečně malé prsty. I Baekhyun často nosil prstýnky, ale ne tolik a ne pořád, k Jiminovi se to ale hodilo. „Ale prosím tě, nejsem naivní na barvě očí a vlasů mi nezáleží. Bylo by to sobecký, když si já sám vlasy barvím stejně často jako si měním ponožky.“ Zasmál se. Baekhyun nad tím také příliš neuvažoval, jen věděl, kdo se u líbí. To, že to byl jeho typ ještě neznamenalo, že tak jeho přítel skutečně bude vypadat. Opět protočil očima. Už raději nekomentoval ono oslovení, když bude mlčet, třeba mu tak říkat přestane. Vstal z houpačky, a ještě jednou se na něj podíval. „Je mi jasný, že se mi neozveš, takže čekej smsku ode mě.“ Stačilo s ním mluvit chvilku, aby mu něco takového bylo jasné. „Rád jsem tě poznal Parku Jimine. Doufám, že se mi do odpovědi podepíšeš korejsky.“ Zazubil se na něj, načež se otočil a zamířil domů, přeci jen už bylo opravdu pozdě, potřeboval ráno vstát.
|
|