|
Post by Sabine Monroe on Jul 3, 2018 21:41:11 GMT 1
Každé mesto ho má. V meste ako Black Hollow sa tu však pohybuje viac drog ako skaterov.
|
|
|
Post by Min Yoongi on Jul 30, 2018 13:26:24 GMT 1
Nemělo by cenu hledat nějaký skrytý význam v tom, proč se Yoongi právě pohyboval v nějakém skate parku, protože jediný důvod asi byl, že si před půl hodinou dal opravdu silné brko na vyzkoušení nové směsi, kterou své rostlinky každý druhý den postřikoval a docela rázně ho to odrovnalo. I takového profesionála, kterým Yoongi byl, taková dávka trochu odrovnala. Možná nebylo nejchytřejší to celé vyhulit sám, když čekal na své jídlo, ale restaurace před kterou seděl, si dávala opravdu načas a on neviděl nic jiného, co by mu zbývalo. Už s naplněným žalůdkem se dokázal jen vzdálit ke svému kolu a projíždět ulicemi, které se zdály, že neměly konce. Jeden popruh jeho batohu mu sklouzával za ramen, tak se prostě zastavil před vchodem do parku a chystal se jej napravit, ale když zahlédl absenci lidí v parku, rozhodl se, že přesně takové místo potřeboval. Své kolo vzal za svá řídítka a u nějakého plotu ho řetezem připoutal. Dvakrát to zkontroloval, protože Yoongi by raději, aby mu někdo ukradl peněženku, než aby přišel o své kolo. Bylo velmi vysoko na žebříčku jeho oblíbených věcí společně s tou zelenou rostlinkou. Loudavě procházel opuštěným prostorem a našel jen nějakou nižší zídku, na kterou by zvládl vyskočit a stejně tak i udělal. Batoh hodil vedle sebe, nohy vyhoupl nahoru a s rukama za zády si lehl na měkký povrh jeho batohu. Jen se jeho hlava přiblížila, pocítil to silné aroma jeho nejoblíbenější drogy. Někteří lidé voněli podle věcí či míst, kde trávili mnoho času, takže bylo skoro až logické, že Yoongi a velké množství věcí, které vlastnil, s sebou táhlo přesně onu vůni. Vytáhl telefon, který doposud byl lajdácky zastrčený v jeho přední kapse džín. Hned první v jeho zprávách, nebo alespoň těch od známých čísel, byl jeho nový kamarád (který by tohle popřel, řekl by, že nejsou přátelé ale Yoongz knows better) Jimin. Naposledy mu asi před pěti hodinami posílal meme, který našel na instagramu, když zrovna vylezl ze sprchy. Bylo by skoro zázrak, kdyby Jimin někdy odpověděl jinak než jeho typickým 'ok,' ale Yoongi už si na tohle dokázal zvyknout. Jen tak z nudy našel ještě další hloupě vtipný obrázek, který bez prodlení poslal tomu klukovi, než zas svůj telefon zamkl a podíval se na oblohu, která se rozstírala přímo nad jeho hlavou. Měl by si asi myslet něco o tom, že to byl krásný pohled, když byla poměrně čirá a jen s pár mraky, ale Yoongi preferoval, když bylo zatáhnuto. Raději zkoumal všechny odstíny šedých mraků kryjící celé nebe, než nějakou nezajímavou modrou barvu, která se prakticky zaden nijak neměnila. Zvedl ruku vzhuru a smál se tomu, jak malý se zdál mrak v porovnání s jeho prsty, takové věci opakoval. Na prstech kouzlil různé tvary, do kterých 'chytal' oblaky a smál se tomu.
|
|
|
Post by Jung Jaelyn on Jul 30, 2018 14:29:18 GMT 1
JaeLyn šla do skateparku za jediným účelem. Před týdnem si v něm vyhlédla jedno volné místečko pro své graffiti, jehož návrh měla už pěkných pár měsíců na papíře a pořád se neodhodlala k tomu, aby ho ukázala světu. Ovšem až do dneška. Když večer ležela v posteli, znuděně projížděla sociální sítě a přemýšlela, jak by se rozptýlila, vzpomenula si na onu stěnu, kde byl ještě kousek místa pro kohokoliv, kdo měl o tvoření tohohle umění zájem. A i když s tím neměla příliš velké zkušenosti, nuda a stereotyp ji donutily, aby na sebe navlekla mikinové šaty a potichu se vykradla z domu, aniž by o tom její bratr věděl. V jedné ruce tiskla fialový blok od Jaebuma, v druhé svírala plechovku s barvou a svižným krokem pospíchala temnou ulicí k místu, kde jak doufala, nikdo nebude. Celkem překvapující, poněvadž ona měla ráda společnost, ale zase ne ve chvíli, kdy se potřebovala soustředit. A navíc, kdyby se jí to nepovedlo, neměl se jí s takovou kdo smát. Kreslit uměla, to ano, důkazem byl právě onen fialový blok, nebo spíš to, co bylo v něm, ale zvládne to i tak dobře nastříkat? Právě to hodlala dnes zjistit. Jak se blížila ke svému cíli, krátce zauvažovala, jestli bylo její rozhodnutí správné. Mohla si sebou vzít alespoň pepřák nebo nůž, i když pravda byla, že ani jednu z těhle věcí neuměla s největší pravděpodobností použít. No co, člověk se cítil bezpečněji už jenom proto, že je měl u sebe a když se pak něco doopravdy mělo stát, většina stejně zareagovala útěkem. A JaeLyn uměla utíkat rychle, taky pravda. Otevřela malou branku, která do nočního ticha nesouhlasně zavrzala a zamířila si to rovnou k té stěně za rampou, v jejímž středu byl kousek volného místa. Jakoby se přímo vybízela, aby ji někdo pografitoval i tam. Zastavila se před ní, ještě naposledy si svůj návrh v bloku prohlédla, pak si stáhla kapuci do čela a protřepala plechovku. Soustředěně zvedla ruku a zrovna ve chvíli, kdy chtěla začít, zaslechla smích. Nervózně se otočila a zadívala se do temna parku. Vážně to tady bylo po tmě strašidelné. Smích se ozval znovu a JaeLyn se chvíli snažila přemoci svou zvědavost, která nakonec nad zdravým rozumem opět zvítězila. Vydala se tiše směrem k místu, odkud podle všeho rušící zvuk slyšela. Tedy ne že by ji někdy něčí smích rušil, to jen v této situaci. Kdo by se v tak pozdní hodině zrovna tady smál. Kroky jí zavedly až k malé zídce, kde už z dáli i přes tmu poznala ležícího člověka. Zarazila se, byl vážně dobrý nápad chodit blíž? Co když byl ten člověk nebezpečný? Udělala ještě pár kroků k němu, než se opět zastavila a rozmýšlela, jestli se seznámit nebo raději utéct.
|
|
|
Skatepark
Jul 30, 2018 15:40:41 GMT 1
via mobile
Post by Min Yoongi on Jul 30, 2018 15:40:41 GMT 1
Pozorování oblohy byla zábava, dokud se pomalu barvy před jeho očima nezačaly měnit a z jasných modrých se stávala teď už tmavější barva doprovázena šerem, které se rozlévalo všude kolem něj. Měl dnes poměrně štěstí, že se nějaká parta skejťáků nerozhodla mu otravovat život svou přítomností, protože opravdu jeho nynější nálada by k tomu nebyla nejvhodnější. Nebyl nijak protivný, ale pokud něco neměl rád, byl to ten zvuk koleček jezdící po zemi. Neměl k tomu žádný pádný důvod, prostě mu to nebylo příjemné a asi by to nikomu ani nevysvětlil, kdyby se ho zeptali. Ruce spustil zpátky k tělu, když už nějak poměří všechny oblaky ve svém výhledu a už si jen v duchu říkal myšlenky, které ho pod silným vlivem trávy, zrovna napadaly. To měl nejraději, ten neustálý příchod myšlenek, které byly skoro až absurdní, ale donutily ho vždy se široce usmát, či přímo se začít smát. Jednou se zhulil natolik, že vymyslel celý systém dodávání trávy pomocí vycvičených holubů, ale druhý den mu došlo, že poštovní holuby už nebyli úplně ve službě a jeho plán letěl ven oknem. Teď se jeho mysl soustředila spíše na maličkosti, jak by on sám vypadal, kdyby si třeba nechal narůst dlouhé vlasy a zapletl si je. Naposledy, když takhle Yoongi přemýšlel právě nad vlasy při tomto stavu, skončil u kadeřnice s odstínem zelené bary, která teď pomalu vybledla do jakési modré. To měl i teď na hlavě, dokud se znovu nerozhodne vrátit se ke svému typickému vyperoxidovanému looku, ale ještě to potřeboval někomu ukázat, než tak zas učiní. Vzpomněl si, že tak moc chtěl zelené vlasy, aby sám vypadal, jako list trávy, což v něm vyvolalo další kratší smích. Potočí hlavu na stranu a přivřel oči, bylo ticho, ale někde v dáli zaznamenal neznámý zvuk. Pootevřel jedno víčko a trvalo asi deset vteřin, než se jeho oči zaostřily a on si všiml neznámé příchozí. Nemělo cenu se nějak strachovat, byla to dívka a on pochyboval, že za ním šla s účelem ho okrást, nebo mu nějak jinak ublížit. Otevřel tedy i druhé oko a za ticha se na ní díval. Nechtěl, aby se z toho ale stal nějaký staring contest, tak jen trochu pokývl hlavou, jakoby se jí ptal, jestli něco potřebuje. “Snad neležím na nějakém tvém místě, protože se nehodlám zvedat.” Řekl po chvíli, když si dal jednu ruku za hlavu a snažil se otevřít malou kapsičku, ze ktere chtěl vzít kapky do očí. Přeci jen, byl zhulený, ale nemusel tak vypadat.
|
|
|
Post by Jung Jaelyn on Jul 30, 2018 16:41:15 GMT 1
Jak již se dalo očekávat, dotyčný nejspíš zaslechl její kroky, poněvadž na ni natočil hlavu. Nehodlala se přiblížit, dokud by od něj neuviděla jakoukoliv reakci, ze které by mohla vyhodnotit jeho momentální rozpoložení. A když na ni zamžoural jedním okem, připadalo jí, že nikdo takový prostě maniakem být nemůže. Vždyť to vypadalo tak komicky, skoro až roztomile, že se Jae musela nad tím pousmát. Otevřel i druhé oko a chvíli na sebe mlčky koukali, než zaznamenala jeho pokývnutí hlavy a následně krátkou větu, která ji donutila přiblížit se k němu zase o pár kroků. "Hmm? Ne, to je v pohodě, minul jsi ho jen o kousek." Odvětila pobaveně a ukázala na místo po jeho pravé straně, kam taky ve výsledku zamířila. Snad každému by bylo jasné, že to byla ve skutečnosti ironie. Tak či tak se vyhoupla vedle něho, ovšem v takové vzdálenosti, aby udržela osobní prostor a na chvíli se zamyšleně zahleděla před sebe do tmy. Tak nějak si až teď uvědomila, že by taky onen mladík vůbec nemusel o její přítomnost stát. Vždyť napochodovala k cizímu člověku a sedla si vedle něho téměř bez jediného slova, aniž by dostala svolení nebo něco takového. Někdy by svou spontánnost nejraději zmuchlala do kuličky a hodila do koše, kdyby to šlo. "Ehm, promiň, vůbec mi to nedošlo..." Pronesla rozpačitě. "Asi ruším, co?" Stočila na něj svůj pohled a až teď jakoby k ní zavála zvláštní vůně, kterou tak dobře znala a zároveň ji nebyla schopna k ničemu přiřadit. Současně až nyní v té blízkosti zaznamenala, jak zajímavý odstín mají jeho vlasy a nebyla by to ona, kdyby své zjištění nepronesla nahlas. "Pěkné vlasy." Složila mu tedy kompliment a mile se na něj usmála, načež by si nejraději hned na to dala šlupu do čela. Vážně JaeLyn, přijít k cizímu člověku, ani se nepředstavit a hned mu vychvalovat jeho vlasy. Nakonec to přešla pouze s tichým povzdechnutím, načež pokrčila nohy, natiskla si je stehny na hruď a opřela si bradu o kolena. Sama měla už tolikrát touhu změnit si barvu vlasů a jediné, k čemu se odhodlala, byla světlejší hnědá. Těžko říct, jak by se Hobi tvářil, kdyby se někdy domů vrátila s růžovým či fialovým přelivem. No, pokud to neudělá, tak se to nedozví, že? Takže už jí bylo jasné, jakou zábavou si zkrátí zítřejší odpoledne. Jistě, fajn, super, každopádně by bylo fajn teď žít přítomností, zvláště když vedle sebe měla cizího mladíka. Naklonila tedy hlavu, aby se na něj opět mohla pohodlně zadívat a aniž to bylo vhodné nebo ne, nakonec se mu i představila. "Jsem JaeLyn." Teď už to nemohla vrátit zpátky, jaká to smůla, nebo štěstí?
|
|
|
Skatepark
Jul 30, 2018 17:40:50 GMT 1
via mobile
Post by Min Yoongi on Jul 30, 2018 17:40:50 GMT 1
Skoro by je přeslechl, kdyby se nadále smál, ale asi měla to štěstí, že v právý moment se Yoongi přestal smát a jeho uši zalil nový neznámý zvuk. Tedy, poznal kroky, ale neočekával, že by něco takového v tento moment zaslechl. V tomto městě už bylo normální, že lidé jen z opatrnosti se nehrnuli ke každému, bylo by to zbyrklé a nezodpovědné věřit i nějaké babičce, co by šla kolem. I ta by na ně mohla vytáhnout kudlu a chtít všechny vaše peníze, plus ten hezkej prstýnek na z levé ruky. Yoongi měl s takovými lidmi zkušenost a měl i dost zkušenosti s tím, že ani on nevypadal vždy úplně věrohodně. Na druhé straně, to ani ona v tenhle moment, když měla kapucu přes hlavu a tak záhadně se k němu přiblížila, ale kdyby něco chtěla zkusit, Yoongi by to nějak zvládl. Asi by i musel, ačkoliv věří, že dámám se neubližuje, to pravidlo mizelo, jakmile ona ublížila tobě. Jen krátce se od něj ozval smích při její odpovědi, alespoň to brala humorně stejně jako on velkou část věcí. “To se mi ulevilo.” Naoko setřel ze svého čela neexistující pot či to byly obavy? Nikdy tohle gesto moc nechápal. Byl zaskočen tím, že se rozhodla si vedle něj jen tak sednout, ale jelikož byli na veřejném prostranství, nemohl by ji asi vyhodit a její přítomnost mu nevadila. Nebo spíše se nad tím dlouze nezamýšlel, na to teď neměl moc kapacitu. Pozvedl hlavu a podíval se na ní, v tom šeru toho bylo vidět málo, ale i tak si dovolil jí pořádně sjet pohledem. Sledoval ji, když k němu znovu promlouvala a čekal, co takového z ní asi vypadne, načež se jen líně usmál. “Nemáš ani moc co rušit, jen tady tak ležím a přemýšlím, že je nespravedlivý, že tučňáci nemohou létat.” Pokrčil rameny a vyzvedl se na lotky, tohle bylo moc zvláštní, když on ležel a ona seděla, tak si dal tu práci, aby se pořádně posadil a batoh si jen přitáhl k sobě. Konečně po všem tom rachtáním v něm, našel malou lahvičku s kapkami. Odšrouboval její malé víčko a nakapal si do očí, aby se zbavil zbytku té rudoty, která teď zbarvovala jeho bělmo. “Dík, měly bejt zelený, ale moc dlouho mi to nevydrželo. Vlastně moc nechápu, proč vypadaj takhle, když jsem začal na zelený.” Volnou rukou si prohrábl své vlasy a tou druhou jen zastrkával znovu kapičky do přední kapsy. Jelikož Yoongi sám o sobě byl docela zajímavý človíček, který lidem také na prvním setkání dokázal říci ty nejvíce bizární věci. Soustředil se teď na nicotu před ním, která byla do míry strašně uklidňující. Netušil, jak nadále se s dívkou bavit, protože obvykle se nebavil o jiných věcech, než o trávě a například novém promu v McDonalds. Bylo to skoro až smutné, že Yoongi byl takový, ale co s tím měl dělat? Znovu se vrátil pohledem k holce, co seděla na zídce kousek od něj. “Yoongi,” nejdříve odpověděl a trochu si odkašlal. “sorry, tohle je na mě strašně taková casual konverzace a takový věci já vůbec neumím.” Přiznal po chvíli a byla to pravda, Yoongi se dokázal s cizím člověkem bavit o všem, ale takove to normální ‘Ahoj, jak se máš’ byla jeho slabina. Co na to může jeden říct? Sice tohle nebylo ono, ale nechtěl aby tam jejich konverzace skončila. Pokud JaeLyn, jak těd už věděl, chtěla se třeba bavit o koloběhu života, klidně, jen ať po něm nechtěla něco, moc normálního.
|
|
|
Post by Jung Jaelyn on Jul 30, 2018 18:48:14 GMT 1
Aniž by si toho všimla nebo ne, oddychla si. Opět svůj pohled namířila na ten neviditelný bod do tmy a zamyšleně pokývala hlavou. "Hmm, to ani slepice." Vlastně nad tím nikdy nijak zvlášť nepřemýšlela, ale musela uznat, že měl pravdu. K čemu tedy ty křídla měli? Bude se muset zeptat nějakého ornitologa, jestli tedy bude mít štěstí v tomhle městě na člověka s tímto povoláním (?) narazit. Zašustění látky a taky pohyb, který zaměřila tak nějak bočně, jí napověděl, že se mladík nejspíše posadil. Nemohla si nevšimnout, jak něco dlouze hledá v batohu a mírně se ušklíbla. "Chtělo by to nějaké přivolávací kouzlo, třeba accio nebo tak něco." Poznamenala a tiše se zasmála vlastním slovům, která ani nijak vtipná vlastně nebyla. Spíš se teď projevila jako patnáctiletá školačka, která ujíždí na Harrym Potterovi a věří, že mozkomorové a bubáci jsou skuteční. Hm a třeba jo. Každopádně když konečně přestal rachotit, nenápadně pohledem sjela k jeho rukám, poněvadž jí vážně zajímalo, co tak usilovně hledal. Musela si přiznat, že jí výsledek mírně zklamal. Kdyby vytáhl flašku absintu nebo něčeho takového a při nejlepším jí dal napít, to by brala. Hah, byla tak nezodpovědná, když si od cizích lidí brala alkohol. Jak mohla vědět, že se třeba neotráví metanolem? Ale kdyby se člověk všeho bál, nic by nezkusil. A přesně tohohle se JaeLyn držela. Chtěla toho ještě tolik zažít, vždyť člověk žil jen jednou, tak proč občas nezariskovat pro trochu potěšení? Tohle všechno taky přivedlo Jae na myšlenku, že už dlouho nebyla někde v baru. Bylo celkem vtipné, jak ji lidi brali jako nevinného andílka, ale řekněme si upřímně, byl někdo v Black Hollow nezkažený? I kdyby se bránil sebevíc, prostředí vždycky každého upraví k obrazu svému. A tak se pak stane, že dívky jako Jae, na první pohled vzorné a slušně vychované pak tančí ve dvě ráno na pultu bez trika. No dobře, tohle sice JaeLyn ještě nedělala, ale viděla toho dost, i to, čeho je člověk schopný, když se opije nebo zdroguje. Až příliš moc se ponořila do svých myšlenek, do reality jí vrátil až hlas linoucí se z pravé strany. "Nevím, jaká zelená to byla na začátku, ale teď vypadají vážně dobře. Fakt." Pozice, ve které se právě nacházela, jí začala být celkem nepříjemná, a tak nohy opět spustila dolů a spokojeně s nimi zakmitala. Když se jí představil, jen kývla hlavou a ještě jednou si v duchu jeho jméno zopakovala, snad aby si ho lépe uložila do paměti. On ovšem ještě cosi dodal a Jae nepatrně zavrtěla hlavou. "Jo, dobře." Natočila se na něj a šibalsky se pousmála. "Nechci tě nějak urazit nebo tak něco, ale... ta vůně... až teď mi to docvaklo." Krátce se odmlčela, jakoby snad naposledy rozmýšlela význam svých slov. "Nemáš něco i pro mě?" Naklonila se k němu a zahleděla se mu s vážností do tváře. Dobře, bylo tak nepravděpodobné, že by tohle vůbec řekla a přesto se to stalo. Koutky jejích úst se zvedly a ona doufala, že opravdu něco vytáhne, i kdyby to mělo být slabé či co. Zkrátka a dobře, občas člověk měl z ničeho nic na něco chuť. Na něco, co dlouho neměl. Většina na nezdravé jídlo a ten zbytek...
|
|
|
Skatepark
Jul 31, 2018 9:54:21 GMT 1
via mobile
Post by Min Yoongi on Jul 31, 2018 9:54:21 GMT 1
Yoongi byl zvuknutý, že na jeho shit talking lidé moc často ani nijak neodpovídali, protože to většinou nemělo ani cenu. Hlavně se zaobíral věcmi, které opravdu nebyly pro nikoho životně důležité. Přišlo mu trochu zvláštní, že se ona zapojila do jeho složité myšlenkového procesu a to tím, že tam nadhodila další příklad nelítajícího ptáka. Čímž mu ještě více zavařila hlavu a on jen s nespokojeností onou hlavou zakroutil. Některé věci asi vyřešené prostě nemají být. “Rowlingovou nemám moc rád, protože krom tý jedný aziatky, co jela po Harrym, tam nebyl snad jinej aziat a to mně uráží. Ale nějaký kouzlo by se hodilo, to je pravda.* Měl snad ke všemu kdy co říct, to už prostě byl Yoongi. Na vše měl svůj názor, který lidem naservíroval, ač už se o něj ptali nebo ne. Asi by bylo zajímavější, kdyby právě z kapes svého batohu vytáhl něco jiného, třeba klidně i nějaký balíček drog, ale v jeho rukou se nacházela jen malá lahvička Visine, kterou skupoval po lékárnách dost často a s ním i pár jeho nakupujících, kteří nechtěli, aby bylo příliš na nich poznat, že jsou v jiném stavu. Nemyslel tím, že by byli těhotní, ale zhulení. Přesně to myslel. Ačkoliv v jeho černém batůžku toho bylo hodně, věci mnohem lepší než špatné láhve vodky. Vlastně vodka byla špatná jakákoliv, Yoongi se z ní tolikrát zeblil, že už ji nepil. Celkově alkohol moc nepil, protože nechtěl být idiot a míchat drogy s alkoholem, ačkoliv jen hulil, nechtěl pokoušet své štěstí a skončit někde v nemocnici. Nebo, to by nebylo špatné, když se nad tím tak zamyslel. Měl by tam kámoše. Ale představa, že by mu někdo pumpoval žalůdek mu také nebyla zrovna příjemná, byl u toho, když se to stalo jednomu z jeho přátel a skoro se sám pozvracel, když to sledoval. Nemohli s ním tehdy do nemocnice, tak šli k někomu, kdo věděli, že byl zkušený, protože těch několik gramů edibles smíchaných snad s deseti panáky a jednou lajnou kokainu by se špatně vysvětlovali v nemocnici. To byla teprve jízda a Yoongi už se s tím člověkem ani nebaví, protože se poté zapřísáhl nikdy nedotknout žádné další drogy a to ho prostě uráželo. (Dobře, tak to nebylo, jen prostě ztratili kontakt, ale tohle znělo víc, že byl věrný své zelené rostlince.) “Zelená jako tráva. Ale to jsem si řekl, že není tak pěkná na vlasech, tak jen prostě zelená. Mintová, možná. Nevím, byl jsem mimo, když jsem si to objednal.” Bylo mu jaksi jedno, že tady přiznal, že hulil, protože to byla věc, kterou tento mladík měl snad napsanou i na čele. Ještě ale ze slušnosti dodal krátké poděkování, on si myslel, že to vypadalo prostě tak nějak nespecificky, nebylo to ani hrozné, ale ani nijak hezké. Ale Yoongi taky nebyl ten typ, co by se moc staral o svůj vzhled, protože mu přišlo, že už nebylo moc, co by to zachránilo. Z myšlenek o jeho vzhledu ho vytrhla její další slova, nejdříve nechápal, proč by měl být uražen, spíše mu to nedávalo moc smysl, ale jen přikývl na znamení, že nadále poslouvhá. Uvědoměním se mu roztáhly oči a on už chápal, co přesně měla na mysli. “To je docela odvážný, vzhledem k tomu, že jsem úplně cizí, ale přeci bych nezamítl někomu tu slast trávy, to ne.” Zasmál se, ale místo toho, aby otevřel batoh, vytáhl už připraveného jointa z kapsy své mikiny, ve které se toho opravdu skrývalo mnoho. Jen ji bude muset upozornit, aby si toho nedávala tolik, protože by ji to mohlo opravdu pěkně zřídit. I jemu to dalo pěknou ránu. “Jen opatrně s tím, je trošku silnější, než jsem čekal.” Ovšemže neplánoval to dát celé jí, plánoval, že tak osmdesát procet vyhulí on sám, protože ona ani nevypadala, že by byla nějaká zkušená smaženka. Chvíli joint mezi prsty roloval, než vzal i zapalovač, co ho tlačil v kapse džín a následovně ho už v ústech zapálil. Natáhl pořádně až do plic, kde nechal kouř chvíli působit, než si dovolil ho vyfouknout před sebe. A to ještě na něj působilo to předešlé brko, on se rozhodně dnes bude na kole trošičku motat. Svou ruku natáhl jejím směrem a trochu se přišoupl, aby se pořád nemusel tolik natahovat, protože za chvíli bude mít buď žádnou nebo až moc energie. Nepamatoval si, jestli tohle byla sativa nebo indica, ale to bylo asi jedno.
|
|
|
Post by Jung Jaelyn on Jul 31, 2018 14:36:53 GMT 1
Jako jo, něco to do sebe mělo, ale JaeLyn pochybovala, že by byla Rowlingová rasistka. Vždyť přeci, pokud si to pamatovala správně, četla o nějaké škole čar a kouzel v Japonsku, kterou vymyslela taky ona. Jen škoda, že to všechno byla pouze fantazie, i když to si říkalo asi víc dětí. Teda ne že by Jae byla dítě, vždyť v Evropě mohla pít alkohol skoro ve všech zemích od osmnácti, jen háček byl v tom, že žila v Americe. Ale ne že by to v Black Hollow někdo kontroloval, že ano. Tomu nasvědčoval i fakt, že nyní seděla vedle cizího týpka, no dobře, vedle Yoongiho, a beze strachu po něm žádala drogy. Svět byl vážně vychýlený. Na jeho slova uvědoměle přikývla. "Jo, já vim. Ale kdybych se měla furt něčeho bát, nic bych nezažila." Pokrčila rameny. A navíc už jenom proto, že to řekl sám, si zvláštním způsobem získal její důvěru, takže když pak sledovala, jak vytahuje z kapsy jointa, rozhodně nelitovala své otázky. Taky jí došlo, že si dost zahrávala, tak ale nakonec tohle byla zajímavější možnost, jak strávit večer, než stříkáním barvy na stěnu. A kdo ví, třeba pak jako zhulená vytvoří takové umělecké dílo, že se na něj budou chodit všichni dívat, proslaví se a... a nic, ovšem nápad docela zajímavý. Na jeho upozornění opět přikývla. "No já jakože nehulím často, to už mám větší zkušenosti s alkoholem..." Pronesla, i když ne že by mu tahle informace byla k něčemu dobrá. Ani to nemělo být nic ve smyslu, že by měla potřebu se ospravedlňovat, že jako slušná holka nic takového běžně nedělá, protože on sám byl podle všeho feťák. Ale byla pravda, že ona by se necítila provinile ani před někým z "vyšší" společnosti. Asi. Ale to teď bylo jedno. "Takže asi budu hotová hned." Dodala pak ještě se smíchem a pozorovala jeho počínání, jak zapaluje brko a přikládá si ho k ústům, aby ho pak mohla napodobit. Přeci jen, tohle bude poprvé, co bude trávu tímto způsobem. Její kamarádi upřednostňovali bong a ona se tomu musela přizpůsobit, takže když si teď od něj převzala onu ruličku, zvědavě si ji prohlédla a krátce zaváhala. Pak oči opět zvedla k jeho tváři a přiložila si joint k ústům, načež opatrně potáhla a jakmile se jí kouř dostal do plic, hlasitě se rozkašlala. "Co to sakra.." Vydala ze sebe přiškrceným hlasem a rozesmála se na celé kolo, jak jí to jen podrážděné plíce dovolovaly. "No potěš koště, mám se ještě co učit." Řekla, jakmile se jí konečně uklidnil dech a opět si potáhla, tentokrát už s větším sebevědomím. Měla v plánu se snažit o co nejdelší čas udržet látku v sobě, ale hold první dva pokusy nebyly zrovna nejlepší, tak joint podala zpátky Yoongimu, aby jí to opět předvedl. Už měla celkem dost toho neustálého natáčení hlavy, zvláště protože jí začala chytat křeč do krku, a tak jednoduše přehodila nohu, co byla blíže k mladíkovi přes druhý okraj zídky, takže teď hezky seděla na prostředku a vůbec jí netrápilo, že se šatama by takové věci dělat neměla, i když byly sportovní. Kdo by to ale řešil, byla tma. "Hmm a ty jsi teda... dealer?" Zeptala se a se zájmem se na něj zahleděla, opět si prohlédla jeho vlasy, mikinu i batoh, načež nakonec opět zabodla svůj pohled do jeho tmavých očí.
|
|
|
Skatepark
Jul 31, 2018 16:52:03 GMT 1
via mobile
Post by Min Yoongi on Jul 31, 2018 16:52:03 GMT 1
Yoongi už nebyl tolik vzdělaný, co se týkalo té knižní série, spíše vlastně vždy viděl jen filmy, protože to byla jedna z věcí, které se on nikdy nechytl. Nějaké čtení, pokud nešlo o knihy do školy, nebo teď jen smsky s objednávkami, úplně obcházel. Prvně byl i překvapen tím, jak otevřeně ho o drogy požádala, ale to bral také jako plus. Alespoň nechodila zbytečně kolem horké kaše, ačkoliv pochyboval, že by přesně věděla o jeho profesi. Spíše to byla jen dobrá náhoda a to, že Yoongi smrděl, jako kdyby ležel dva týdny naložený ve vaně s nějakými trávovými zábaly. “V tomhle městě rozhodně ne, ale tady je taky vždycky devadesát procentní šance, že tě někdo omylem picne, ale tak.” Nebylo by to poprvé. Stalo se hodněkrát, že někdo byl na blbém místě a pak už, no, nebyl. Gangy si na to obvykle dávaly pozor, ale vždy se najde ten jeden, který raději předstírá, že se nic nestalo. Yoongi měl štěstí, že obvykle se takovým chvílím uměl vyhýbat, navíc pokud nejde o obchod, ne moc ho dokáže vytáhnout z jeho domu po určité večerní hodině. Vykulil na ní trochu oči, když přiznala, že tolik nehulila, ale pak mu došlo, že ne všichni hulili každý den alespoň jedno brko jako on. Byli dokonce i lidé, co si mysleli, že tráva byla pro ně špatná, což samozřejmě byla největší hloupost celého vesmíru. Všichni to byli nevzdělanci v Yoongiho očích. Ještě poznámka: Yoongi už tak, jak je známo je korejec, ale když je zhulenej, kolikrát ani pořádně neví, jak tiskne oči ještě víc k sobě. “Alkohol mi přijde, že tě dojebe ještě víc ale. Nemáš nad ničím kontrolu, děláš pitomosti a ještě ti je z toho druhý den špatně. Za to huli, oh sladké huli, to je vlastně pohlazení po duši a často končí jen tím, že máš hlad.” Na toto téma by se Yoongi uměl rozmluvit, že by z toho lidé mohli udělat klidně i univerzitní seminář. “Pokud si nedáš něco až moc silného, pak je jedno jestli piješ nebo hulíš.” Ještě dodal, informační chvilka s Yoongzem tímto končila a on cítil spokojenost v tom smyslu, jako kdyby právě poučil třídu malých dětí. Prostě hrdě, hul ale hul zodpovědně. To si říkal Yoongi pořád. Nedodržoval to, ale alespoň si to říkal. “Doufám, že ne. Protože já rozhodně už v sobě nemám místo to pak celý dohulit. To bych byl zas jak smažák na kapotě.” Tenhle ten jeho slang nikdo moc neuměl, za to by se Yoongi omluvil, kdyby mu došlo, že ne všechny jeho fráze jsou možná běžně používané. Jeho oči byly soustředěné převážně na její tváři, hlavně když ona sama skenovala brko, které jí předal. Očekával tak nějak typické, že to jen natáhne do úst a ne že to bude umět šluknout, proto se k ní trochu překvapeně naklonil a pozoroval její reakci. “Možná přeci jen ten nový postřik je až moc silný. Ale jaký bys tomu dala hodnocení? Škrábe? Chutná dobře? Co ta kombinace tabáku?” Zvídavě se na ní díval přes přivřená víčka a zeširoka se usmíval. Položil si obě ruce na chladný povrch zídky a párkrát přikývl. “Takovejhle prásk zvládnou jen profíci jako já, ale respektuji, že jsi to zkusila.” Zas se narovnal a rukou přejel přes teď pomuchlanou mikinu a druhou rukou vzal joint zas mezi palec a ukazováček. Zopakoval to samé, co předtím, ale tentokrát vyfoukl všechen kouř i nosem a trochu se zasmál nad tím, jak ho to polechtalo. Jednu nohu si vyhodil nahoru a opřel si o ní hlavu, také už se svým tělem natočeným jejím směrem. Bezstarostně nadále potahoval z ubývajícího brka a sledoval kouřový mrak, který se kolem nich rozložil. Nad její otázkou zkroutil pomalu rty a přikývl. “Mhm, nejlepší ve městě, pokud to není poznat podle mého profesionalismu.” Natáhl ruku s jointem jejím směrem a trochu naklonil hlavu, cítil, že to množství, které se v něm teď nacházelo s ním opravdu lehce zamává, ale připravoval se na to už teď psychicky. Alespoň bude mít nějakou zajímavou společnost, navíc cítil teď jakousi povinnost se postarat, aby to spíše nezkolilo jí. Tak se na ní nadále díval a přemýšlel, jak se zas ocitl v takovéto náhodné situaci.
|
|
|
Post by Jung Jaelyn on Jul 31, 2018 20:54:55 GMT 1
"Jo, no jasně, tak ale když se pozvracíš, tak pak aspoň važíš o jedno kilo míň. A to některé holky docela ocení." Nemyslela tím přímo bulimičky nebo anorektičky, i když i ty upřímně nechápala, vždyť kdo by si dobrovolně strkal prsty do krku, jen aby vypadal dobře. A taky tím rozhodně nemyslela sebe, protože JaeLyn nejen že uměla dobře vařit, taky milovala jídlo a za žádnou cenu by se ho nevzdala. Zkrátka jen chtěla na obranu alkoholu pronést alespoň jednu pozitivní věc, i když to bylo docela zbytečné, protože jak již řekl Yoongi, tráva byla prostě lepší. Na jeho následující slova pak zareagovala pouze přikývnutím, než z něj vylezla další věta, která donutila JaeLyn k pobavenému smíchu. "Helé! Nemluv o smažáku, děláš mi chutě." Nebo že by za to mohla spíš ta tráva? No každopádně jí tím nepomohl, když ji do hlavy nasadil obrázek smaženého sýra s hranolkami, který neměla už bezmála půl roku a jehož chuť si teď vybavila tak živě, že se jí v ústech nahromadily sliny. Bylo celkem vtipné pozorovat, jak se na ni díval skrze dvě úzké čárky, které se stále zmenšovaly pod vlivem drogy. Bylo to takové ťuťu ňuňu, skoro jí připomínal toho exotického psa s názvem čau čau, ten měl docela podobný výraz. Taky občas přemýšlela, proč ho někdo pojmenoval takovým jménem. S tímto čínským plemenem ji seznámil kamarád a když před ní poprvé pronesl jeho název, nechápala, koho zdraví, než jí to došlo. To už taky bylo pěkných pár let zpátky, no jo, ten čas letěl.. Když ji pak zasypal otázkami, mírně vykulila oči, než se opět rozesmála. Vlastně se tak nějak smála pořád a to tráva ještě nezačala ani pořádně účinkovat, zajímavé. "Prrr, zpomal prosím." Zvedla ruce dlaněmi k němu v obraném gestu a zamávala s nimi. Jae toho neměla tolik odzkoušeného, aby mohla hned hodnotit, každopádně se jí zdálo, že když hulila s kamarády v baru, jakoby měla tenkrát oproti tomuhle kašičku pro děti. Takže když Yoongi tvrdil, že je takhle dávka silná, až teď přesně pochopila význam jeho slov. "Nejlepší co jsem kdy měla." Pronesla tedy po pravdě, když si vybavila chutě těch předešlých drog a porovnala je s tím, co před chvílí natáhla. "Tak to je mi potom ctí, že jsem narazila na profíka." Uznale kývla hlavou a zaujatě pozorovala, jak vyfoukl kouř, tentokrát nosními dírkami. Zhodila si kapuci z hlavy a protřepala si tmavé vlasy, než si od něj opět převzala joint. "Hmm, ale jde." Ušklíbla se a přiložila si brko k ústům, načež se zavřenými víčky natáhla, opět rovnou do plic. Na třetí pokus už to nebylo až tak zlé, i když dlouho nevydržela a všechen kouř vydechla do prostoru mezi nimi, až se jí na chvíli ztratil Yoongiho obličej v obláčku dýmu. Párkrát zamávala rukou, čímž si zlepšila výhled na svého společníka a ze široka se usmála. "Hele, už mi to jde." Prohodila hravě a s předstíranou namyšleností znovu nasála. "Huh okej, myslím, že to na mě začíná trochu... možná trochu víc působit." Jae to brala pozitivně, spokojeně se zasmála a předala brko Yoongimu. "Hehe, nenapadlo mě, že dneska večer skončím takhle." No jo, kdyby tak teď Hoseok jen věděl, co jeho drahá sestřička dělá. Ale to právě v tuto chvíli bylo jedno, stejně jako všechno kolem, pro Jae byly teď důležité pouze dvě věci. Tráva a ten mladík, na ty soustředila veškerou svou pozornost. Přišoupla se k němu o trochu blíž, protože měla pocit, že už ho nevidí dostatečně ostře, což ona rozhodně nechtěla. Líbily si jí totiž jeho vlasy, jo. Dokonce by si na ně i sáhla, kdyby nebyla příliš líná svou ruku natáhnout do takové výšky. A kdyby se nebála, že by na ni pak koukal jak na idiota, což ale vlastně nehrozilo. "Teď mě napadá, co za to budeš chtít? Nemám u sebe peníze." Byla to pravda, rozhodně totiž nepočítala s tím, že by je mohla potřebovat. Zkrátka si sem jen přišla trochu zkrátit nudnou chvíli a ověřit si, zda by byla schopná na stěnu nastříkat přesně to samé, co měla v bloku. V bloku, který teď tak nějak nemohla nahmatat. Zaraženě se otočila, načež když ho neviděla ani za sebou, rozhodla se pro tu největší pitomost a to seskočit dolů. Nebyla to žádná výška a přesto se zakymácela pod účinkem drogy. Sesunula se zády po zídce dolů a skončila na zadku, ovšem nijak jí to nevadilo, dost možná si to ani neuvědomovala. "Hmm, jo, jako... neviděl jsi ho?" Zahleděla se na Yoongiho, jakoby právě on mohl mít její fialový poklad. "Ten blok, víš co... kde je?" Tato slova patřila spíše jí samotné a ona se zamyšleně poškrábala na hlavě, než se tiše rozesmála. "Hele, proč jsi tam nahoře? Pojď dolů." Zatahala ho za jeho volně visící nohu, myšlenky na blok byly pryč.
|
|
|
Post by Min Yoongi on Aug 1, 2018 11:04:29 GMT 1
Aby byl upřímný, on neměl moc zkušeností s tím, že by zvracel a rozhodně nevěděl, jestli to vyústilo opravdu v něco jiného než jen nepříjemný pocit v puse, kterého se těžko zbavoval. Věděl něco málo o tom, že se dívky často snažily zvracet, proto aby právě dosáhly takových výsledků, kde by byly o něco lehčí, ale tam jeho znalost končila. "Tráva má taky ty účinky, že naopak ti zrvacet nejde, proto asi nkdy nepiju a nehulím zároveň," řekl nahlas své myšlenky a krátce jen pokýval hlavou. Nebral ale nikomu jejich názor na to, jestli byl alkohol lepší, protože sto lidí sto chutí. Jen prostě mu připadalo lepší být trochu fucked up, než být úplně mimo své smysly a ještě z toho mít ráno hroznou kocovinu. "Promiň, neměl jsem úplně na mysli jídlo, ale teď už taky mám." Jeho slova byla ještě podložena krátkým smíchem. Je pravda, že teď by si dal něco k jídlu, kdyby zrovna před hodinou nesnědl neskutečné množství nudlí, které mu dávaly najevo, že ještě nebyl zcela hladový. Neuměl si ani představit, že by teď do sebe něco zvládl narvat, ale jeho mysl mu říkala, že přesně něco takového by měl později udělat. Divnější bylo, že s tou vysokou konzumací trávy a neustálého huli hladu, Yoongi byl pořád poměrně vyhublý. Možná se to zas celé anulovalo tím, že pořád jezdil po městě na kole a na to, že by tím nejlínějším člověkem vůbec, docela často tímto způsobem sportoval. Ale to raději před ním nikdo neříkal, protože jakmile by někdo nazval jízdu na kole sportem, jemu by se to celé zhnusilo. Tohle celé bylo jeho živobytí, někdy se mu hodilo slyšet nějaký nový konstruktivní názor a proč se nezeptat někoho, kdo s ním ještě neměl žádné dočinění? Její odpověď tím mohla být upřímnější, což on hledal. "Promiň, měl bych si založit nějaký webovky, něco jako tinder, ale na trávu, no jo, to bych mohl!" Ta představa, že by měl aplikaci, kde by lidé hodnotili jeho služby a třeba si je objednávali i takto přes internet se usadila v jeho mysli a on jen doufal, že ji vydrží udržet tam, dokud se nedostane do trochu více fungujícího stavu. Upřímný úsměv následoval, jakmile zaslechl její slova. Někteří byli hrdí na to, že se jejich děti dostali například na Harvard, Yoongi byl hrdý, že jeho tráva chutnala skoro všem a těm, co obvykle nechutnala, později časem zachutnala. "Ah, miluju svojí práci." Kdyby pořád ležel, zas by si dal ruce za hlavu a dlouze vydechl na náznak naprosté spokojenosti. Neznal mnoho dalších dealerů po tomhle městě, a pokud nějaké znal, nebyli moc dlouho v tomto oboru, protože Yoongi byl někdy docela svině a nahlásil je policii, což jemu zaručovalo větší obchody a hlavně mu dávala policie klid. Jeho dokázali monitorovat, jak se jim chtělo a on jim k tomu sem tam vypomohl. Každý musel pro své dobro někdy dělat ne zrovna ukázkové věci, to Yoongi už také pochopil. "A zrovna úplnou náhodou, protože pochybuji, že jsi věděla, že tady budu dneska ležet. I když," podíval se na ní a znovu si ji pořádně změřil pohledem, než zas zatřepal hlavou a pousmál se. "Ne, nevypadáš jako, že by tohle bylo naschvál." Usoudil už tišeji a pozoroval, jak tentokrát se jí daří s tím brkem. Každému to nejdříve trochu nejde, ani Yoongi nebyl hned profíkem a trvalo to chvíli, než se to pro něj stalo skoro už tak jednoduchým gestem jako dýchání. Ten kouř kolem nich, který se pomalu rozplýval, Yoongimu vždy připomínal něco. Cítil se bezpečněji, když byl schovaný za tímto oblakem dýmu. On by v tom neviděl nic poetického, ale pár lidí už se mu snažilo namluvit, že možná kouřil trávu tak často, aby se co nejvíce odpojil od reality, což se zdálo jako hrozná fraška, ale kdo ví. "Učíš se docela rychle, jsem skoro ohromen." Řekl trochu podpichovačně, ale brzy se na jeho tváři zas rozlehl přívětivý úsměv. Bylo těžké se neusmívat v tomto stavu, skoro už cítil, jak ho koutky začínaly trochu bolet. On sám nebyl zrovna ve střízlivém stavu, když už za ním přišla, proto nedokázal říci, jestli to na něj působilo už více nebo jestli byl pořád ve stejném stavu. Obvykle to zjistil, když si stoupl a svět se kolem něj zatočil. "Proč jsi sem vlastně dneska přišla?" Optal se, když ho napadlo, že vlastně velmi náhodně se k němu tak nějak přiloudila a on ani něvěděl, proč tu dnes byla. Možná byla jako on a úplně mimo, ale to se mu nezdála v ten moment, co se mu zjevila před očima. Teď jak si jí prohlížel, viděl jak se pomalu její zorničky trochu roztáhly a jemu známá rudost na bělmu se objevila, přesně jak on se jí chtěl před pár chvílemi zbavit. Musel vypadat dost podobně. Cítil se dost podobně. Joint v jeho rukou už byl menší a menší s každým potažením a on usoudil, že nejlepší bude to už neposílat zpátky. To teprve se to k ní ještě dostane a opravdu nechtěl, aby měla nějakou nepříjemnou zkušnost. "Nic mi za to dávat nemusíš, ber to jako prostě přátelské gesto. člověk má udělat něco nesobeckého každý den, ne?" Pokrčil rameny a poslední dávku natáhl zas hluboko do plic a držel to uvnitř, jak nejdéle mu to dovolily jeho plíce, než vše zas vypustil před sebe a pozvedl koutky úst. S nechápavým výrazem sledoval, jak hmatala za sebe a skoro udělal to samé, aby se jen ujistil, že batoh má pořád na blízko. Ještě více nechápal, když se prakticky rozplácla na zemi a ptala se ho na otázku, která by mu nedávala smysl, ani kdyby zkouřený nebyl. "Uh, ne, neviděl." Odpověděl jí, aniž by měl sebemenší páru o tom, co se jí právě honilo hlavou, ale pravda to byla. Neviděl skoro nic, jak moc měl teď přivřené oči. "Blok? Vůbec netuším, co se teď děje, JaeLyn." Poprvé si vyzkoušel říci její jméno a následně se uchechtl nad tím, jak zmatená právě byla. Škodolibé to bylo, ale tak to on nemyslel. "Protože... jak mám na tohle vůbec odpovědět." Zakroutil hlavou pobaveně a seskočil podle jejích instrukcí také dolů a posadil se na zem vedle ní, načež ještě rukou chytil svůj batoh, který stáhl k sobě a podívl se na JaeLyn, která byla asi v úplně jiné dimenzi. "Koukni se na mě," nařídil, když si dovolil zblízka studovat její oči. Neviděl na nich nic jiného, nic co by říkalo, že by se to celé mělo zvrknout, ale i tak ho ta představa trochu trápila, protože to nikdy nebylo nic příjemného.
|
|
|
Post by Jung Jaelyn on Aug 1, 2018 15:21:05 GMT 1
Tou svou otázkou, proč sem vlastně přišla, jí připomněl právě onen blok, kvůli kterému skončila na zemi. Ovšem než se tak stalo, zodpověděla mu otázku, kterou na její osobu měl. "Jo, no ono se to mělo tak, že jsem chtěla zkusit udělat graffiti." Zamyšlením pootevřela ústa. "A nakonec jsem skončila s tebou." Zasmála se a pobaveně se plácla do stehen, než jí smích opustil a vystřídalo ho nesouhlasné zamračení. "Hele, to je sice pěkné, ale nerada někomu něco dlužím." Náhle si vybavila tehdy to odpoledne, když ji mladík s deštníkem zachránil před bouřkou, což jí opět pozdvihlo koutky a rozhodla se, že Yoongimu tuto historku povypráví, opět naprosto zbytečně. Nu ale co, aspoň řeč nestála. "To je celkem vtipné, v poslední době potkávám samé takové lidi. Nedávno jsem si šla zajezdit na skateboardu, ale rozpršelo se a já jako... 'co budu dělat,' tak jsem se schovala pod strom žejo. A najednou se tam objevil týpek s deštníkem a úplně mě zachránil, chápeš?" Zahleděla se mu do očí, byla pravda, že měla jazyk trošku ztěžklý, ale rozumět jí bylo jakž takž dobře. "No a vzal mě celou mokrou do svého auta, dal mi i mikinu a já jen jako, co za to bude chtít a on že nic. Ale to jako nejde takhle. Tak jsem mu dala aspoň svoje sushi." Důležitě pokývala hlavou. "Umím dělat dobré sushi, vážně. Ale nejen to. Hoseok miluje i moje kimchi třeba." Ze široka se na něj usmála. "Ale můžu ti udělat třeba i masáž nebo aspoň poškrábat na zádech, to má hodně lidí rádo." Dodala pak, i když znala i takové, kteří dotyky nenáviděli, takže by respektovala, kdyby odmítl. Navíc Jae tak trochu mlela páté přes deváté, takže většinu věcí by neměl brát ani vážně. Takže tak. No, ale teď už seděla na zemi, beton ji studil i přes látku šatů do zadku a ona se nebránila smíchu, jak ji v hlavě vyplynula myšlenka, že ani ona neví, co se teď děje. Konečně se ale připojil k ní a ona ho obdarovala rozzářeným úsměvem, který nemizel ani ve chvíli, kdy jí začal prohlížet oči. "Huh, co? Snažíš se mě zhypnotizovat?" Zachechtala se, každopádně když už k ní byl tak blízko, hodlala toho využít. Zvedla ruku k jeho hlavě, dotknula se jednoho z pramínků vlasů a promnula ho mezi ukazováčkem a palcem. "Pěkné, vážně." Pronesla zaujatě, ale pak se odtáhla, protože se nemohla ubránit zívnutí. "Hele, můžu se o tebe opřít?" Zeptala se poté, i když na svolení vlastně ani nečekala, poposunula se blíž k němu a položila si hlavu na jeho rameno, načež své oči upřela na noční oblohu. Zvedla ruce, vytvořila z prstů malý trojúhelník, přivřela jedno oko a středem mezery se zadívala na jednu z hvězd. "Věříš na mimozemšťany?" Zeptala se pak, když jí ruce opět poklesly a ona se pokusila na něj zahledět i z toho úhlu, co teď byla. Samozřejmě se jí to příliš nedařilo, ale i tak... snaha byla. "Prostě... se mi nezdá, aby byl život jen na jedné z miliardy planet. Ale na létající talíře zrovna nevěřím, to jako zas ne." Vybavil se jí jeden film, jehož jméno zapomněla, ale byl o takových těch zelených potvorách, které měly na hlavě skleněnou kouli a chtěly ovládnout Zemi. Pamatovala si taky, že se jich zbavili pomocí hudby, protože když ji zaslechli, praskly jim v té kouli mozky. Takhle představa ji donutila k veselému smíchu, což bylo celkem i komické, protože pokud Yoongi neuměl číst myšlenky, tak rozhodně nemohl tušit, proč se zase řehní. Bolest břišních svalů jí nakonec donutila se uklidnit, spokojeně si oddechla a zavřela oči. "A co ty Yoongi... jak se máš." Šeptla ospale a až nyní jí krátce napadlo, že má docela hezké jméno. No jo, ale na tuto lichotku si bude muset ještě chvíli počkat, aspoň do té doby, než uvidí svět zase stabilně.
|
|
|
Post by Min Yoongi on Aug 2, 2018 12:25:27 GMT 1
Nebylo to ani tak, že by si Yoongi myslel, že lidé nemohli chodit do skateparku, či že by vůbec bylo nějak divné, že tam zrovna byla, ale bylo to spíše protože už se stmívalo a krom někdy opilých teenegarů, tady člověk moc lidí nepotkával. Mohla se ho zeptat na to samé a on by ani neměl pořádnou odpověď, kterou by jí mohl nabídnout, protože se tady ocitl trochu bezdůvodně. "Takže máš nějaké delikventní sklony," poznemnal na prázdno, ale v duchu nad tím jen pokrčil rameny. Sice nebylo moc logické, aby někdo něco udělal v duchu, ale on neměl ty síly to opravdu udělat. Nebo byl moc líný, aby se nějak pohnul. "Prosímtě, nic to není." Řekl to spíše jen, protože neměl úplně nějaký nápad, jak by se mu mohla ovděčit a nechtěl využívat své poslední logické myšlenky právě k tomuto. Však toto nebylo poprvé, co Yoongi udělal něco takového. Bral to tak, že kdyby neměl, nebo by to potřeboval, nenabízel by ji takto snadno lidem. Když on byl mladý a někdo mu dal jen malého šluka, byl jim vděčný, ale obvykle tím to pro něj končilo. Zaposlouchal se do její historky a přemýšlel, kdo v Black Hollow by udělal něco takového. Ovšemže se zde našli ještě decentní lidé, kteří nic nechtěli a dělali věci z dobroty srdce (stejně jako Yoongi, samozřejmě) ale byla jich spíše opravdu menšina. Přikvýl na její slova a očekával, kam dál se tento příběh posune. Právě v tomto stavu pro něj bylo jednodušší poslouchat a nic neříkat, než aby byl on ten, kdo by teď ze sebe vysoukal nějaký složitý příběh. "Sushi je fajn," zmohl se jen na to. Upřímně byl trochu ztracen v tom množství slov, které ze sebe teď tato holka dokázala dostat. Možná jí měl dát ještě jednoho práska, aby byli na stejné úrovni. "Pochytil jsem z toho všeho, že pršelo, sushi a někdo jménem Hoseok." Nakonec řekl, když mu ona právě ještě nabídla masáž, která nezněla dvakrát tak špatně, ale opravdu si nepřipadal, že byl v pozici, kde po ní něco měl chtít. "Pokud trváš na tom, že mi za to něco chceš dát, něco vymyslím, ale teď jsi mi tím příběhem naprosto vyprázdnila mozek." Upřímně odpověděl a jen doufal, že ho něco napadne. JaeLyn se zdála, že uměla na svých slovech trvat a Yoongi byl zas ten, který raději vždy ustoupil, než aby se s lidmi musel o něčem hádat. Pokud to tedy nezahrnovalo něco, co mu bylo velmi blízké. Jako právě tráva, pro tu by se i bil. Možná, kdyby se mu chtělo ten den. Důvod, proč se díval na její oči, byly převážně její zorničky. Už potkal případy, kdy i malé množství někomu dost zatočilo s myslí a hlavně krátkodobou pamětí, obvykle se to dalo poznat už na očích, ale v jejím případě neviděl nic neobvyklé. Oddechl si, protože nevěděl, jak by se o to postaral. (O ten problém, nenazval by JaeLyn 'to.') "Musím zkontrolovat, jestli jsi pořád při smyslech a možná i zhypnotizovat," záleželo na tom, jestli by tu fungovalo. To by možná byla i jedna věc, kterou by Yoongi chtěl umět. Hypnotizovat lidi do toho, aby dělali, co by se jemu zlíbilo. Hned ho napadlo několik případů, kde by takové věci využil. Lehce odtáhl svou hlavu, když pocítil, jak se dotkla jeho vlasů. Bylo to něco jako první reakce jeho těla, než se uklidnil a jen se pousmál. Alespoň někomu se ty vlasy zatím líbily. "Uh, asi jo." Ani to nestačil doříci a už cítil lehčí tíhu na svém rameni. Tohle byl jeden z momemntů, který si ve svém životě opravdu nepředstavoval. Naprosto zkameněl a jen se díval před sebe, aby jí žádným pohybem nijak nevyrušil. Její náhlá otázka ho probudila z tranzu, kde před chvílí ještě soustředil svůj pohled na nějaké zábradlí pár metrů od nich. Zamyslel se nad tím, ačkoliv věděl, že jeho odpověď stejně bude kladná. "Na něco tam venku věřím, ale nevím, čím bych to přesně nazval." Viděl až smutné množství filmů, kde se právě lidé bavili či pokoušeli znázornit nějakou mimozemskou populaci, ale jeho to nijak nenadchlo. Pokud tam opravdu něco bylo, nejspíše se se Zemi vyhýbali velkým obloukem. Sem tam se podíval na JaeLyn, která byla hluboko zabořena ve vlastních myšlenkách a při náhlém smíchu s sebou cukl, ale zakryl to tím, že se jednou rukou pokoušel protáhnout. Bylo to jako na kolotoči, zdálo se, že v jeden moment byla nahoře a pak zase dole, nebo tak se to nějak projevovalo na její energii. "Dobře, mám se dobře jen, potřeboval bych, abys tady na mě neusnula, protože nechci zmrznout, nebo mít nastydlé ledviny. To bych musel do nemocnice a to není-" Zasekl se na vlastních slovech a jen lehce pousmál, než se podíval na dívku, která pořád měla svou hlavu na jeho ramenu. "Aspoň už vím, jaký druh trávy to byl," zašeptal si pro sebe a spokojeně se podíval nahoru k obloze, která se zdála býti zas o něco tmavší.
|
|
|
Post by Jung Jaelyn on Aug 2, 2018 16:30:36 GMT 1
Ráda by řekla, že ten někdo jménem Hoseok, je její drahý bratříček, ovšem nyní zvládla možná tak jen koukat před sebe a přemýšlet, jakým způsobem by se poškrábala na kotníku, aniž by se musela pohnout. Opatrně přikývla, rozhodně mu za to něco chtěla dát a vůbec jí nevadilo, aby si sám řekl cenu, i když tím riskovala všechno možné. Teď byla však ve stavu, že i kdyby požádal o půl milionu, s klidem by mu je dala. Teda kdyby je měla u sebe no, taková nepatrná drobnost. Skutečnost, že ho znala pouhou půl hodinu a už na něm spočívala svou hlavou ji nechávala zcela chladnou, zvláště protože byl jediný okolo jednoho kilometru, o koho se mohla opřít pro své pohodlí. Jasně, ještě mu mohla sebrat batoh a strčit si ho pod sebe, ale tak to by byla zbytečná práce navíc a ona teď na plýtvání své energie zrovna moc neměla. JaeLyn byla docela empatické stvoření a zvládla odhadnout, jak se kdo zrovna cítil, ale pod účinkem drogy nějak nezaznamenala, že pod jejím dotykem ztuhl, takže to automaticky nijak neřešila. Pozapomněla, o čem se přesně bavili, takže jen pokývala hlavou, než oddechla a cítila, jak se jí zmocňuje spánek. Do říše snů jí ovšem nepustil Yoongiho hlas, který ji žádal přesně o pravý opak, než její tělo vyžadovalo. "Hmm, co?" Zavrněla a zavrtěla se na jeho rameni. "Ne, ne promiň. Já jen... ne, nebudu spát." Trochu nemotorně se od něj odsunula, zapřela se o zídku a postavila se. Protáhla si ztuhlá záda, prstem si promnula pravé oko a pokusila se o pár kroků do prostoru. Nebyla si ve svých pohybech příliš jistá, ale rozhodně to bylo lepší, než před tím. "A hele, můj blok." Zasmála se, když pohledem zaměřila fialový obdélník na zemi a s radostným úsměvem se pro něj ohnula. Tímto pohybem však vyvedla z míry svou stabilitu a nebýt té zázračné zídky, nejspíš by zase skončila na zemi. Takže když se narovnala i se svým blokem v rukou, považovala to za obrovský úspěch. Měla vyschlo v ústech, tudíž by za sklenici vody snad i vraždila, ale jediné, čeho se tak teď mohla napít, byla barva ve spreji a to nebyl zrovna nejlepší nápad. Rozhodně by nerada ještě dnes večer skončila v nemocnici, stejně jako Yoongi, který vlastně ani svou větu nedořekl, ale Jae byla příliš zaměstnaná sama sebou, aby se ho doptala na zbytek. Upřímně byla ráda, když pocítila, že účinky látky pomalu vyprchávaly, na druhou stranu zase však nechtěla, aby tomuhle neobvyklému večeru byl už konec. Pohlédla zvrchu na svého společníka a opět mu jemně hrábla do vlasů, než si k němu přes velkou obtíž podřepla a zahleděla se do jeho tváře. "Hmm, nějak..." Jindy výřečná JaeLyn náhle nevěděla, co by řekla, proto rozpačitě polkla a opět se narovnala, načež se půlkou pozadí opřela o zídku. "Máš v plánu už jít domů?" Zeptala se po chvíli, svůj pohled upřený do tmy před sebou. I když by jí to mohlo být jedno, nějak nechtěla, aby Yoongi odešel. Obklopovala ho taková zvláštní aura, pohodová aura. V jeho přítomnosti si člověk připadal bezstarostně, nebo to možná jen dělaly ty drogy, ale JaeLyn to zkrátka tak přišlo. "Hele a... ty jsi na kluky nebo normálně hetero?" Ani nechápala, proč tuhle otázku na téma orientace vyřkla, jen nechtěla docílit toho trapného ticha, co tak nenáviděla, proto plácla to první, co ji napadlo. Stále se cítila trochu malátně, takže by své absurdní uvažování mohla svést na doznívání účinků trávy, i když by to byla asi pouze výmluva. Zvláště protože si přes to všechno uvědomovala, že je Yoongi docela hezký mladík. Zaklonila hlavu a na chvíli si dovolila zavřít oči, přičemž se nadechla čerstvého vzduchu. "Promiň, to byla asi dost osobní otázka." Vydechla ponuře, nejraději by se opět plácla do čela. "Vážně někdy melu nesmysly." Zasmála se pak na odlehčení situace, ačkoliv by správně měla říci namísto slůvka někdy 'pořád.' No ale každý měl nějakou svou chybičku, že. Když si ji teď JaeLyn uvědomila, alespoň na ní mohla pracovat.
|
|