Skatepark

Nevěděl, co mohl chtít po náhodné dívce, kterou potkal v parku a dal si s ní jedno brko, protože mu přišlo, že by to musel velmi pečlivě počítat, nebo plácnout první blbost, která by ho napadla. Kdyby si od něj brala pár gramů sama pro sebe, nejspíše by jí to normálně naúčtovat a někdy by se pro to stavil. Nechtěl by po ní ale nikdy nic moc extrémního, protože na to ani neměl kapacitu ve své mysli, aby to zvládl vymyslet. Možná by mu mohla koupit jídlo, něco takového Yoongi vždy ocenil, ale jak už řekla, neměla u sebe peníze. Ani se nepozastavil nad tím, že by ji znal jen krátkou chvíli, protože pro něj to nebylo nic neobvyklého. Navázal přátelství takto hodněkrát, kolikrát si s někým jen zahulil a už je nikdy neviděl ačkoliv v ten moment si mohl myslet, že byli snad ti nejlepší z nejlepších přátel. Dokázalo to lidi spojit, stejně asi i jako alkohol. Lidé byli více otevření a přítulní, prostě se zbavovali všech zábran a stávali se přátelé se všemi, to se Yoongimu na tom líbilo asi nejvíc. “Prosím nespi,” ještě jednou řekl, protože nevěděl, jak by se z tou situací vyrovnal. Mít na rameni někoho vytuhnutého, když on samotný by rád byl ve svých přikrývkách, by bylo přímo mučení pro něj. Byl ale trochu zaskočen tím, že se hned dala na nohy, protože i když byla zem studená, jemu se zvedat nechtělo ani za nic. Jen ji ze svého místa sledoval, jak se pohybuje kolem a už dřívě zmíněný blok znovu držela v rukou a jen se trochu pousmál. Jeho případ, že místo sucha v puse, spíše toužil po nějaké žvýkačce, protože sice už byl zvyklý na tu pachuť, ale teď by raději cítil něco jiného než zbytky tabáku a trávy. Obvykle s sebou měl alespoň nějaké mentosky, ale dneska mu zrovna už došly, takže bohužel bude s tímto muset žít, dokud se nedostane dnes domů, nebo to nespláchne nějakým pitím, které stejně tak neměl. Z jeho myšlenek ho ale vyrušil dotek, který pocítil na své hlavě. Tohle bylo snad poprvé, co mu někdo tolikrát sáhl na vlasy za tu dobu, co se tím člověkem bavil. Vlastně nikdo mu nikdy nesahal na vlasy. Zvedl oči k její tváři a přemýšlel, co jí teď tak mohlo honit hlavou. On sám věděl, že jeho mysl byla prázdná, prostě tam bylo ticho. Očekával, že by dokončila svá slova, ale to se nestalo a Yoongi nad tím jen pokrčil rameny. “Ještě nevím, co mám v plánu.” S upřímností jí odpověděl, protože opravdu ještě neměl zdání jako budoucnost ho čekala. Bylo mu příjemně, ale nakonec se bude muset jednou zvednout a jít k sobě domů, protože ačkoliv sedět celý večer a dívat se na hvězdy mohlo být zajímavého, Yoongi pořád preferoval plných osm hodin spánku a další den na něj zas čekala práce, tentokrát sice nerozvážel, ale o to to bylo horší. Zítra musel počítat nové zásilky, rozdělovat balíčky podle objednávek a hrát si celý den na nějakou továrnu. Její otázka mu přišla trochu směšná, protože dala normálně a hetero do jednoho spojení, přičemž by řekl, že ti měli daleko kolikrát od normálnosti. “Já nejsem nic,” podíval se na ní, než sklonil pohled ke svým rukoum. “nerad si vybírám, jestli jsem gay nebo jestli jsem hetero, nebo jestli se mi vlastně líbí všechno. Beru to tak, že prostě jsem s kým zrovna chci.” A většinu času se mu nechtělo, protože se to zdálo být jako náročná věc. Nevěděl, jestli by se jí měl optat na to samé, spíš by raději zapomněl, že se ho zeptala. Nerad nad tím přemýšlel, protože některým se to prostě nedalo vysvětlit, ani teď si nepřipadal, že to podal tak, jak to doopravdy on sám cítil. “To je v pohodě, není to jako kdyby ses mě zeptala na celé mé děství nebo tak.” Něčí orientace nebyla tak závažná v jeho očích, prostě to bylo tak, jak to bylo. “Máš výmluvu, že ta tráva byla fakt silná a já můžu dělat, že přesně proto ses mě zeptala.” Pokrčil rameny a konečně se vytáhl sám na nohy a strávil dalších pár vteřin prokřupáváním kostí.