|
|
Post by Admin on Jun 17, 2018 11:04:29 GMT 1
Park není moc velký, nachází se zde pár stromů a laviček, nejčastěji slouží jako pouze průchodná část města, často zde však zahlédnout starší občany sedící na lavičkách jak nostalgicky krmí holuby.  |
|
|
|
Post by Min Yoongi on Jul 3, 2018 16:11:08 GMT 1
Do parku nechodilo moc rodin se svými dětmi, všem ze města bylo známo, že to byla jen menší zóna, kterou lidé ignorovali a rychlejším krokem jí procházeli. Ani Yoongi samotný si nepamatoval, kdy naposledy sem šel jen z nějakého nadšení přírodou, obvykle se tady jen stavil, když měl nějaký menší obchod s partičkou středoškoláků, protože si mysleli, že tohle místo bylo nenápadné. Prodávání drog nebylo nenápadné nikde a Yoongi to zvládl klidně ve frontě na kafe ve Starbucks. Dnešní den pro něj začal pomalu, ráno jen ležel v posteli a díval se na vařící pořady, ačkoliv neuměl ani nakrájet pořádně cibuli. Poté si šel koupit něco k jídlu, ale nebyl tak fancy, aby si někam sedl a snědl to, spíše to pokusoval, když obcházel všechny své dnešní objednávky. Bylo před velkou akcí roku, skoro snad každý gang po něm chtěl něco a Yoongi musel pracovat dvakrát tolik, což jen znamenalo, že musel rozdělovat věci do pytlíčků s jmény, připadal si tak uspořádaně, že by se poplácal po rameni. Měl ještě objednávku, kterou chtěl přesměrovat někomu jinému, ale jelikož byl stejně celý den někde v centru, tak ji přijal. Vše šlo hladce, nepopletl si ani tentokrát herák s kokainem, což jednou způsobilo velký průšvih, ale Yoongi to vyřešil tak, že hrál mrtvého brouka dva týdny. Asi to zakřikl, protože při jednom z jeho obchodů si někdo myslel, že místo dvaceti extází mu Yoongi dal devatenáct a rozpřáhl se po blonďatém chlapci. Yoongi nebyl zrovna dvakrát nijak násilný typ, ale přišlo mu nefér, že by ho někdo praštil a on nic, tak to gesto opětoval, dokud je od sebe neodtrhli s tím, že jeden z těch debilů, který to přebíral si už jednu rovnou vzal. Samozřejmě, samozřejmě, že Yoongi dostane přes držku, když ani za to nemůže. Vzal si od nich peníze a řekl jim, ať zapomenou jeho číslo a prostě odešel. Na jeho další místo se už dostal v dosti nespokojené náladě, což se ještě zvýšilo, když si všiml, že mu ten idiot natrhl spodní ret a po bradě mu stékala krev, ale on se toho odmítal dotknout, protože neměl kapesník. Co kdyby dostal nějakou nemoc? Ne, to by bylo asi špatně, nemůže onemocnět ze své vlastní krve. Usadil se na lavičku, jak napsal, že bude sedět a promnul si tvář, specificky se ale vyhýbal jeho rtu a bradě.
|
|
|
|
Post by Park Jimin on Jul 3, 2018 19:52:53 GMT 1
Tento deň mal mať Jimin voľno, ktoré si v nemocnici zariadil, predsa len už bolo unavujúce pracovať každý deň, keď tam bolo toľko doktorov. Samozrejme vedel, do čoho sa dal keď tam začal robiť, ako doktor je tam potrebný ale aj on si potreboval oddýchnuť. Ako inak, šťastie pri ňom nestálo a skoro ráno mu z nemocnice volali, že ho tam potrebovali, pretože to bolo niečo súrne. Aj keď na svoju prácu niekedy nadával, mal ju rád. Teda jeden z hlavných dôvodov bolo určite obchodovanie s orgánmi o ktorom nevedelo veľa ľudí, predsa len to nie je niečo, čím sa človek chváli na verejnosti. Neodmietol ich, preto sa tam aj rovno vybral. No z jedného prípadu, kvôli ktorému volali sa stali dva a neskôr tri. Dokonca ho presvedčili nech pri jednej operácií zaskočí za jedného doktora, ktorý sa proste rozhodol, že odíde cez stred jeho smeny. Naozaj sa niekedy divil, akých ľudí tu zamestnávajú. Takže keď vychádzal z nemocnice, bolo oveľa viac hodín než bolo v pláne. Že on s tým súhlasil. Doteraz mohol spokojne ležať v posteli a nič nerobiť. Teraz musel ísť rovno do parku aby tam vôbec prišiel včas. Predtým mal v pláne ísť ešte domov, prezliecť sa do iných vecí ale keďže mu to teraz časovo vôbec nevychádzalo musel ísť v tom čo mal teraz na sebe. Nie, že by bol nejaká primadona ale vždy mu bolo lepšie, keď sa po práci prezliekol do niečoho druhého, než stále chodiť v jednom. A keďže sa ráno ponáhľal, nemal čas si zabaliť niečo iné do práce. Okuliare, ktoré si stihol zobrať zo stolíka si dal do vlasov, pretože ich teraz nepotreboval. Nijak sa ale neponáhľal, krok mal pomalý ako vždy. Rukami si prebehne po vreckách, či má pri sebe všetko. Mobil, kľúče, peniaze. Hlavne peniaze. Našťastie mu nič nechýbalo, aspoň sa nemusel otáčať a vracať sa do nemocnice, ktorú už dnes nechcel ani vidieť. Už po pár minútach sa dostal na okraj parku do ktorého rovno vošiel a zamieril viac do stredu. Nikde nikoho. To ho ale neprekvapovalo, ľudia sem veľmi nechodia, predsa len bol tento park tak malý, že sa tu nedalo robiť nič iné, ako len sedieť na lavičkách alebo cezeň prechádzať. Svoj krok ešte viac spomalil, keď na lavičke, ktorá sa nachádzala pár metrov pred ním uvidel blonďatú postavu. No neuvidel len blond na jeho hlave ale aj niečo červené na brade. Krv, ako zistil, keď bol od neho len na pár krokov. Nemusel sa tej tekutiny ani dotknúť a vedel to, už sa s ňou stretával tak často, že mu to nerobilo problém. "Zlý deň?" poznamená po chvíli ticha, stále sledujúc červenú tekutinu, ktorá mu aj naďalej stekala po brade. "Nie, že by ma to až tak veľmi zaujímalo alebo trápilo ale.. nechceš si to zotrieť? Vyzeráš s tým naozaj hrozne." Krv mu taký problém nerobila ale naozaj s tým na tvári nevyzeral dobre a so zaschnutou krvou po meste asi chodiť nechcel. Alebo by mu to bolo jedno podľa toho, že mu bolo jedno aj to, že mu tečie krv. Nakoniec mu ale predsa len urobil láskavosť a zo zadného vrecka nohavíc vytiahol balíček servítok, ktoré so sebou nosil, keby náhodou. Ako doktor sa už poisťuje, nikdy nevedel čo by sa jemu mohlo stať. U ostatných, kým to nebolo v práci, mu to bolo jedno. Teraz urobil menšiu výnimku. "Vezmi si to," povie len, než k nemu natiahne ruku aj s balíčkom, nech si to už konečne utrie.
|
|
|
|
Post by Min Yoongi on Jul 3, 2018 22:39:22 GMT 1
Už usazen na studené lavičce, Yoongi sledoval svou ruku, kterou uhodil toho chlapa dnes. Jeho klouby se mezitíms stihly zbarvit do tmavě červené, což na jeho bledých rukou byla příšerná rána do oka. Nelíbilo se mu, jak to teď vypadalo, jako kdyby Yoongi byl nějaký kriminálník či jen násilný typ člověka. Možná nebyl nevinným andělem, ale násilí ho prostě nudilo. Lidé, kteří trávili svůj volný čas tím, že někomu zhoršovali den zbytečnými bitkami akorát ještě iritiovali tohoto chlapce více. Několikrát si otřel ruce o své kalhoty, aby se zbavil případně zbylých stop krve a ruce spustil ke svému batohu, který doposud ležel mezi jeho nohama. Prohrabával mezi balíčky peněz, už možná bylo načase aby si peníze nechal posílat na účet, hledal ten poslední balíček s iniciály jeho kupujícího. Stávalo se, že Yoongi přemýšlel nad jinou prací. Prací, která by nebyla tak nelegální a při které by možná musel trávit méně času s lidmi, ale bál se, že pokud ho někdo v tomto městě za něco picne, bylo by to právě kdyby přestal. Měl přeci titul z Chemie, hned v pár oborech, ale to bylo k ničemu, když svůj jediný talent využil k tomu, aby si doma párkrát něco uavřil a prodal to na ulici. Po většinu času se k němu lidi chovali dobře, pokud se k němu chovali špatně, Yoongi už věděl, že měl tu možnost s nimi dále neobchodovat, tak byl prostě vybíravý. Někdy to bylo složité s gangy, protože si mysleli, že nějaké zbraně a výhružky platili na tohoto chlapce, ale spíše jen příslib peněz a pohodlné předání ho zajímalo více. Sem tam pozvedl svůj pohled od svých rukou, ale věděl, že nemusel být nijak ostražitý. Bylo pravděpodobnější, že zde potká policistu spíše na obchod, než aby ho šel někdo zatknout. Poprvé zvedl zas pohled, když zaslechl nově příchozí hlas a trochu kývl hlavou. "No, byl docela dobrej, ale smažky ho vždycky nějak zkurví," Odpověděl mu a pořádně si ho prohlédl. Vypadal slušně, jako člověk, který rozhodně neměl schůzku s místním dealerem v parku, ale on už věděl, že někdy ti nejslušnější byli ti nejhorší. Ne že by si hned o něm udělal nějaký rozsáhlý obrázek. "Fakt? A já se už těšil, že na to sbalím nějaké emouše," suše se Yoongi zasmál, ale nehl se k tomu, aby se nějak zbavil tekutiny na jeho bradě. "Plus, neurážej člověka, co ti chce prodat trávu, nebo si to omylem spletu a jen bůh a já ví, jak by to skončilo." Ačkoliv jeho slova byla výhružná, Yoongi to bral spíše jako přátelskou radu. Když mu před nos byla strčena ruka s kapesníky, ozvalo se tiché 'Aww' při pohledu na tu menší ruku. Vzal si od něj balíček a okamžitě si začal stírat krev ze své brady a ze rtu, ještě měl štěstí, že to úplně nezaschlo. Když si byl jistý, že to vše bylo pryč, bez koukání na ušpinený kapesník, to zmuchlal a hodil do blízkého koše. "Dík." Otřel si ruce do kalhot a poplácal na místo vedle sebe na lavičce. Nechtělo se mu vstávat, navíc měl ještě něco k té trávě. "Park Jimin, deset gramů." Přečetl z pytlíčku, který držel v ruce a druhou hrabal ještě pro něco ve své kapse mikiny. "Ty seš teda novej u mě a já nevím, přijde mi, že poslední dávka trávy je taková prostě silnější, než obvykle. Rozhodne míchej s tabákem a nikdy, říkám nikdy, si to nedávej celý čistý. By ses prohulil až do novýho čínskýho roku." Yoongi měl dnes, i přes tu jednu nehodu, pořád velmi normální náladu. "Cheš si dát all inclusive zkušebního práska ode mě? Mám chuť být štědrý jako Santa a dát uhlí-tedy hulí těm zlobivejm dětem." Konečně někde hlubokon ze své kapsy vytáhl jeden už dříve uhasený joint, který tam měl už od rána.
|
|
|
|
Post by Park Jimin on Jul 4, 2018 2:01:02 GMT 1
Cestou sem, keď išiel na miesto stretnutia svojimi pomalými krokmi, premýšľal ako bude človek s ktorým sa ide práve stretnúť, vyzerať. Samozrejme nejaký vzhľad nehral rolu ale tak či tak by aspoň veril viac niekomu, kto bude vyzerať spoľahlivo. Už tak ľuďom neveril a teraz musel veriť niekomu cudziemu koho ani nepozná, že mu nepredá nejaký šunt alebo niečo čo by mu náhodou nejak ublížilo. Keď ale pred sebou uvidel blonďáka, nie, že by mu od tohto momentu hneď uveril, len sa mu trochu uľavilo. Predsa len, bolo na ňom niečo čo ukazovalo, že mu človek v tomto odbore veriť môže. Alebo si len Jimin namýšľa. Ale to sa predsa ešte uvidí. „Huh. A to som si myslel, že len moji pacienti sú takí idioti, že ti dokážu skurviť deň.“ A, že sa mu to dialo každý deň. A to si myslel, že ľudstvo už do väčších sračiek nemôže ísť. Vyzerá to tak, že sa zmýlil aj v tomto. Niekedy mal najväčšiu chuť to všetko zabaliť a proste z tej nemocnice odísť ale toto bolo jediné čo vlastne vedel, učil sa len medicínu, iné veci neovládal. A takto mal lepší prístup k orgánom, ako by pokračoval jeho obchod, keby v nemocnici už nepracoval? Jeden kútik úst sa mu zdvihne hore, ako keby sa mu na tvári mal každú chvíľu objaviť úsmev, čo sa ale nestalo, pretože v okamžiku ako sa mu kútik zdvihne hore, sa dá aj dole ako keby sa nič nestalo. Musel ale uznať, že jeho slová ho pobavili aj keď to navonok nijak vedieť nedal. „Vždy hovorím to čo si myslím. Buď si ten človek na to zvykne. Ak nie tak mám potom problém ja. Ale myslím, že tu to risknem.“ Nikdy si nebral k srdcu to, čo o ňom potom ľudia rozprávali alebo čo si o ňom mysleli. Od tohto človeka len potreboval trávu, bolo mu ukradnuté či si o ňom myslel dobré veci alebo naopak tie zlé. Zamračí sa a ruku hneď stiahol ku sebe a vrazil si ju do vrecka. Počul to 'aww' a rozhodne sa mu to nepáčilo. Vedel, že má malé ruky ale nikto iný mu to nemusel pripomínať, nemal to rád. Stačilo, že na to počul narážky od svojich pacientov, keď ich ošetroval. Škoda, že do nich nemohol niekedy zabodnúť skalpel, hneď by sa mu uľavilo. Po chvíli váhania sa predsa len ku nemu posadí, pričom si ruku oprie o ruku na ktorú si položí hlavu, ktorú otočí tak aby videl na spoločníka vedľa neho. „Hmm,“ zahmká, keď počuje svoje meno, možno v znamení aby potvrdil, že to je naozaj on. Zbystril, keď uvidel balíček v jeho rukách, pričom sa narovnal a trochu sa nadvihol aby zo zadného vrecka vytiahol peňaženku. No pri jeho ďalších slovách, ktoré vypustí z úst, vyzerá, že ho ledva počúva a, že ho to, čo hovorí vôbec nezaujíma, aj keď je pravda, že ho počúva naozaj pozorne. „Áno, mami,“ povie nakoniec a pohľad z peňaženky presunie na blonďáka vedľa seba. „Zapamätám si to, vďaka za upozornenie,“ dodá ešte po menšom rozmyslení. Predsa len sa po jeho poznámke mohol rozhodnúť, že sa na neho vykašle a nič mu nepredá, preto dodal.. poďakovanie, aj keď tak často neďakoval. Ale tú trávu chcel, takže sa prekonal. Nad jeho ponukou sa zarazí a na malý moment sa mu jeho hnedé oči presunú na joint, ktorý má on v ruke, než sa zase vráti na blonďákovu tvár. „V čom je háčik?“ opýta sa podozrievavo, pričom prižmúri oči a preskenuje si ho pohľadom. Na niečo také nebol zvyknutý, preto mu to prišlo jednoducho divné a podozrivé. Hlavne u ľudí si dával veľký pozor. Možno ho chcel nejak otráviť a zobrať si všetky jeho peniaze a potom by si aj nechal balíček, ktorý mal ísť pôvodne jemu. V hlave mu behali ešte ďalšie podobné scenáre, pretože mu prišlo až nereálne aby mu niečo také ponúkol.
|
|
|
|
Post by Min Yoongi on Jul 4, 2018 12:45:24 GMT 1
Se vší upímností, nebylo to nic neobvyklého, že lidé byli poměrně překvapení z jeho vzhledu, když se s ním poprvé setkali. Nikdy se nesnažil nijak zakrýt svou tvář, nebo se schovávat někde ve stínech, protože to nacházel skoro zbytečné. Párkrát mu lidé řekli, že byli rádi za to, že nevypadal, jak naprostá troska. To netušil, jestli ho mělo potěšit. Ještě před pár lety, když Yoongi začínal, bylo tady mnohem více dodavatelů, ale ti se postupně přidávali k různým gangům a zásobovali jedině je, což byla škvírka, kterou se Yoongi mohl protáhnout s tím, že mu bylo jedno, komu prodával, hlavně že prodával. Navíc měl dobrý věci, obvykle přímo od zdroje, nebo jeho vlastní, lidi si ho brzy oblíbili za to. "Ah, no jo, blbý lidi, co si ublížujou nebo jsou nemocný, fakt." Aby se Jimin nedivil, Yoongi si už dávno něco zjistil o něm. Vždy si zjistil něco o lidech, se kterými se chystal nějak jednat, protože jim všem úplně nevěřil a nechtěl si zhoršit den tím, že by narazil na další idioty. Za pár frfníků, nebo spíše pár gramů trávy, se mohl Yoongi toho od jistých lidí dozvědět dost. Zdálo se, že příchozí skoro ocenil jeho malou poznámku, ale to rychle zmizelo, že si Yoongi skoro myslel, že se mu to celé jen zdálo. "Všichni jsou tak hrozně intenzivní v tomhle městě, to je jak ze seriálu," poznamenal Yoongi znovu. Chápal, že se možná nikomu něchtělo rozprávat s cizím chlápkem, jehož účel bylo jen dodat 'dobrůtku.' Všichni se vždy ptali: 'Kde je tráva, Yoongi?' nikdo se neptal: 'Jak se daří, Yoongi?' Nemohl čekat, že všichni budou chtít být v jeho přítomnosti déle, ale on si podle chování rozmýšlí, jestli ti lidé stojí za to, aby jim dále dodával. Asi možná narazil na nerv se svým tíchým aww, proto nemohl zabránit tomu, že se nad tím Yoongi usmál. Ruce Jimina byly sice malé, ale Yoongi věděl, co vše s nimi dělal a otřásl se jen při té myšlence. Někdo se dobrovolně hrabal v lidských tělech a oni mu za to platili? Nevěděl tedy, jestli byl chirurg, ale věděl, že jeho druhá práce tohle zahrnovala. Co když mu spadlo něco na zem? Musel to pak třeba zlevnit? 20% off, protože se to pět vtěřin kutálelo po zemi? Hm, to by Yoongi docela i rád věděl. Trochu své tělo natočil k němu a roztáhl rty do Yoongzovského úsměvu. ( :] ) "Musím se postarat o všechná má zhulená dítka, prostě musím." Pokrčil rameny, teď zas Yoongi přesunul pohled na peněženku v jeho rukou a kalkuloval si v hlavě cenu. Měl ji sice už připravenou, ale ještě tak trochu pochyboval. "Nechci vyjít z byznysu, protože by z mých věcí někdo měl špatnou zkušenost." Obeznámil ho, tahle rada nebyla nic speciálního, většinou to lidem říkal, a nebo už to dávno věděli. Zajímalo ho, jestli Jimin měl přístup k nějakým drogám přímo v nemocnici, Yoongimu by se šíleně hodilo si pár odtamtud odkoupit někdy, protože se těžce shánějí a většina doktorů si hráli na andílky, co by nikdy neokrádali takhle nemocné lidi. Joint, který držel mezi palcem a ukazováčkem byl ještě ze tří čtvrtin celý, nebyl ani nijak pomačkaný a Yoongiho balící technika byla výborná, skoro by se urazil, kdyby nad tím někdo ohrnoval nos. Podíval se na toho tmavovlasého kluka a pokrčil rameny. "Ve slově 'čem' a 'háček'." Odpověděl nejdříve jako smartass, než se sám nad sebou zasmál a vylovil z kapsy i zapalovač, přiložil brko k ústům a pokojně si ho zapálil. Natáhl látku hluboko do plic, aby zajistil její nejlepší účinek a po chvíli to vydechl. "Ale jinak v ničem, prostě se tě ptám, jestli se nechceš zhulit, což bych čekal, že chceš, když ode mě stejně kupuješ." Odpověděl mu už seriózně. Yoongi vtipkoval o hodně věcech, hodně věcí kurvil a někdy dělal píčoviny, ale nikdy, nikdy by neudělal nic hrozného, když se jednalo o trávu. "Chápu, jestli máš nějaký odpor se sdílením brka s cizími, tak tedy já jsem Yoongi. Těší mě. Zahulíš si?" Otočil se k němu a místo toho, aby mu podal ruku, před něj natáhl ruku, ve které svíral joint a znovu se usmál.
|
|
|
|
Post by Park Jimin on Jul 5, 2018 1:36:43 GMT 1
Po slovách, ktoré vyšli Yoongimu z úst si povzdychne si a prevráti očami. Že ho takáto poznámka vôbec neprekvapuje, po pravde aj niečo podobné čakal. „Že ja som niečo hovoril,“ zašomre potichu a pohľad od chlapca pred ním odvráti niekam za neho. Samozrejme sa nijak neurazil, takéto a im podobné reči počúval dosť často, už si na to zvykol. Nemal ani na výber, keby si nezvykol, pravdepodobne by vybuchoval pri každej poznámke a on určite nechcel byť známy ako ten, čo sa na vás nahnevá za všetko, čo mu poviete. Nedíva sa na nič určite, skôr len svojimi očami prečesáva park v ktorom sa nachádzajú. Nie, že by hľadal niekoho, kto by sa na nich díval, niečo také mu bolo jedno. A hlavne, kto by do tohto parku chodil dobrovoľne. No nikto. Jediný kto sa taký našiel, boli práve oni dvaja a aj to kvôli jeho objednávke. Svoj pohľad nakoniec vráti späť na blonďáka, aj tak ten park nebol nijak zaujímavý. „Keď sa ti to tak nepáči, stačí odísť,“ poznamená len tak do vzduchu, než nad tým len pokrčí ramenami. Niečo také mu bolo naozaj ukradnuté ale pochyboval, že by niečo také niekedy urobil. Určite nie preto, že by to tu mal rád, kto by to tu zbožňoval. Ale obchody mu tu určite išli skvelo, rovnako ako Jiminovi, možno preto zostával stále v nemocnici. A možno niekde hlboko v ňom stále rád pomáhal ľuďom. Na svoje ruky mal slabosť, nebolo veľmi potešujúce stále počúvať poznámky o tom aké ich má malé. Nielen raz mal chuť chytiť skalpel, ktorý práve držal v rukách a zapichnúť ho do niekoho. Pri jeho spoločnosti by to ale predsa len nebol najlepší nápad. Tak by prišiel o trávu, ktorú naozaj chcel. Ako inak mohol aspoň na nejakú chvíľu vypadnúť z tohto skurveného mesta. Ale stále lepšie ako jeho rodné mesto do ktorého sa už nikdy v živote nechcel vrátiť. Keby tušil, že o ňom Yoongi niečo vie, nebol by tak uvoľnený ako je teraz. Nedivil by sa tomu, určite bolo logické si o tom človeku, ktorému niečo išiel predať si predtým niečo zistiť ale predsa len by také zistenie Jimina nenechalo chladným. A on pritom o blonďákovi nič nevedel. Možno iba to, že bol dealer a tou informáciou to končilo. Z Jiminových úst vyjde niečo čo malo byť uchechtnutie nad slovami, ktoré počul. Tento chalan ho pomaly čoraz viac a viac začína prekvapovať. Svoju pozornosť ale teraz venuje peňaženke v jeho rukách. Stále ju neotvára, len si ju prehadzuje z ruky do ruky. Nevie koľko to bude stáť, ani nad tým veľmi nepremýšľal ale keby sa mal priznať, tak by mu to bolo ukradnuté. Nie, že by rád vyhadzoval peniaze len tak do luftu, tie si až príliš vážil zo skúsenosti z detstva ale za trávu dal koľko bolo treba, ak to nebolo až nejak príliš prehnané. „Tak koľko za to zaplatím?“ ozve sa nakoniec a svoje zvedavé oči uprie na jeho tvár. Nebolo to tak, že by sa nejak ponáhľal a potreboval balíček mať pri sebe, aj tak si to nechá na doma. Ale predsa len je pre neho lepší pocit, keď ho už má pri sebe. „Buď mám na hovno zmysel pre humor alebo si v tom hrozný ty.“ Musel priznať, že sa skoro raz zasmial, čo sa nestávalo skoro nikdy, ale udržal to v sebe, už to pre neho nebolo nič ťažké, za tie roky sa to naučil skvelo. Aj keď sa veľmi snažiť nemusel, pretože niektorí ľudia boli skôr trápni než vtipní. Na jeho ďalšie slová nijak slovne nereaguje, skôr len očami sleduje brko v jeho rukách. Ugh, mal pocit, že to bola večnosť, čo ho niekedy mal. Vlastne to bola pravda, stále sa venoval práci a potom doma oddychoval a na seba si našiel čas málokrát, takže tráva musela ísť stranou, pretože stále spal. „Vôbec nešlo o to,“ ozve sa, ale je chvíľu ticho než ústa znovu otvorí, „seba asi predstavovať nemusím, keď moje meno máš ako na tanieri.“ Yoongi. Hm, to si musel asi zapamätať. Bolo by predsa len fajn vedieť meno niekoho, kto mu predáva trávu. Ešte pár sekúnd ale len nehnuto sedí vedľa neho a len sa díva na brko, ktoré je teraz pred ním. Nakoniec sa ale predsa len rozhýbe a ponúkané brko si vezme ku sebe. Bol by asi idiot keby to odmietol, keď vám niekto ponúka toto, nikdy sa to neodmieta. Keď ho už má v rukách, neváha nad ničím a priloží si ho ku ústam, pričom ho rovno zhlboka natiahne, než to nakoniec vydýchne. Skoro ihneď sa mu na tvári objaví niečo ako spokojný výraz, ktorý na tvári nemával tak často. Bol na to jediný dôvod a to ten, že trávu má naozaj po dlhom čase. Skvelý to pocit. Spokojne sa oprie chrbtom o lavičku za ním a hlavu natočí na Yoongiho aby na neho videl. „Vyzerá to tak, že toto nie je poslednýkrát, čo si to u teba kupujem.“ Uškrnie sa a ruku s brkom dá pred neho aby si ho zobral späť k sebe. Myslel to ale vážne, bolo to oveľa lepšie než to čo si kupoval predtým. A hlavne mal aspoň dôkaz, že to čo predáva, nie je nejaký šunt. |
|
|
|
Post by Min Yoongi on Jul 5, 2018 9:07:41 GMT 1
Zatím se zdá, že bylo skoro nemožným cílem toho příchozího nějak rozesmát, Yoongi sice netoužil po nějakém jeho uznání, že byl vtipný, ale preferoval by, kdyby se třeba rozhodl alespoň trochu zasmát nad něčím. Nemohl s tím nic dělat, tak jen pokrčil rameny. Nečekal, že by se ho jeho poznámka dotkla, a tak se kvůli ní ani necítil špatně. Věděl, že ne každý člověk, kterého potká, se bude s ním s radostí bavit, ale doufat mohl. Většina tohoto města se tvářila, jako kdyby šlo pořád o tu nejdůležitější věc na světě, přitom nikdy to nebylo ani tak závažné. "Mám pocit, že tohle místo by se zhroutilo, kdybych si dal i jen dovolenou," popravdě mu řekl a pousmál se nad tím. Rád z toho nebyl, ale přišlo mu zajímavé, jak před pár lety byl jen nějaký nový přídavek do toho všeho chaosu a teď už měl své místo, které musel pořád udržovat. Pro něj v tomto ani nebyla nějaká poetická výmluva, proč lidem prodával drogy, dělal to vše z hecu kvůli debilním rodičům, kteří se mohli zbláznit, když jejich syn odjel sem místo toho, aby se snažil být nějakým géniem. Jimin si mohl popíchnout Yoongiho taky nějak, při jeho vyhublém těle se to skoro nabízelo, ale on tak neudělal, což zatím blonďák obdivoval. Bylo úplně typické, když mu někdo zmínil jeho váhu, tedy častěji slýchal o tom, že byl aziat, což ano prosím, Yoongi už si také všiml. On neměl ani pořádně věc, která by ho dokázala urazit, kdyby se o ní otevřeně lidé bavili, ale také už měl možná trávu tak moc na mozku, že pro něj věci byly jednodušší. Věděl, co se říkalo o častém užití trávy a následky toho, ale jemu přišlo, že ho to ještě nijak nepostihlo. Black Hollow bylo město plné všelijakých bytostí, skoro nic by ho už nepřekvapilo, ale musel říci, že doktor, který nejenže kouří trávu, ale také jen tak mimo prodával orgány? Yoongi byl skoro ohromen. Bál se trochu, že by ho mohl zkušeně vykuchat jako prase? Možná, ale Yoongi si prostě vždy říkal, pokud měl někdy umřít, tak tomu už nezabrání. Tichý zvuk, který znovu přivolal jeho pozornost, ho čistě zas překvapil a on nad tím zamyšleně pootočil hlavu na stranu. Tohle bylo nejblíž, co z toho člověka dostal k nějakému pobavení. Peníze byly vždy částí dohody a obvykle měl Yoongi tu možnost si říci částku, která se mu zlíbila, protože za dobré věci každý chtěl platit spravedlivě, byl už přeci jen známý, že někoho odškrtl ze svého seznamu, pokud mu říkali, že jeho zboží bylo příliš drahé. To asi kouřili někde trávu lízlou s bazalkou, pokud si mysleli, že by měl prodávat o polovinu levněji. Zamyslel se nad cenou a podíval se na doktora vedle něj. "Devadesát za deset. Ale!" Dramaticky řekl a sjel pohledem k jeho peněžence, než znovu na tvář Jimina a řekl: "pokud se usměješ, dám ti deset procent slevu." S úšklebkem zdobící jeho rty dořekl, více se opřel o chladnou lavičku a myslel si, že právě vymyslel nejlepší dohodu svého života. Jen mu přišlo, že byl až moc zachmurtělý a taky zajímalo, jak moc tu trávu vlastně chtěl. Úsměv byl nic, mohl mu říci, aby třeba Yoongimu olízl nohu, ale to se zdálo, že by mu už fakt dal do držky i pan doktor.hyb."Není lidsky ani nadlidsky možný, abych já někdy řekl špatný vtip. My aziati jsme nejvtipnější rasa na zemi, bez pochyb. Nebo to se možná smějou nám, ne s námi." Zamyslel se Yoongi krátce, ale poté mávl ruou a řekl 'Naah' než se zas zasmál. Už poznal ten jeho pohled, setkával se s ním velmi často a věřil tomu, že nebyl daleko od toho, aby jeho nabídku přijal. "Tak přece je to příjemnější intimčo, když aspoň víš s kým si dáváš, ne?" A Yoongi z toho měl pocit, že alespoň pokud se bude někde chlubit, on dostane ven své jméno ještě více, pokud to bylo ještě možné. Spokojeně sledoval, jak si to od něj konečně bere a ještě zpozornil, když si konečně dal práska. Chtěl jen vidět velmi zblízka reakci, možná si to měl natočit a hodit na nějaké webové stránky jako část jakési reklamy. "Lepší jak sex, vidět, že lidem chutná." I když to pro něj bylo hodně věcí, třeba spaní a jídlo, a tráva, hlavně tráva. Sám se nad sebou zasmál a převzal si zpátky asi svou jedinou životní lásku. Střídali se mezi potahy, Yoongi cítil své tělo reagovat, převážně svou mysl. "Jsem dost překvpanej, co kdybych měl mononukleózu nebo tak? Na doktora ses do toho úplně bez váhání pustil, asi seš větší hulič než doktor v tomhle ohledu."
|
|
|
|
Post by Park Jimin on Jul 6, 2018 0:03:06 GMT 1
Jeho smiech či úsmev ho už posledné roky vôbec netrápil a vlastne ani nezaujímal. Prišlo mu to proste nepodstatné a ako sa stále snažil nesmiať, zvykol si na to tak, že sa málokedy stalo aby ho naozaj niečo rozosmialo. Prišlo mu, že keď sa človek usmieva alebo smeje, príde tomu druhému viac priateľský a myslí si, že rýchlejšie sa z nich stanú priatelia. Samozrejme, to tak nemusí mať každý ale on to tak proste bral, možno preto to nerobil. Nechcel sa priateliť, aj keď nie je práve najlepšie byť na všetko byť úplne sám. Už tak nejak od všetkých očakával, že by ho zradili, keby sa im otvoril. A to on už nechcel. „S tým sa nedá nesúhlasiť. Mám pocit, že by boli viac zničení keby si nemohli niekde kúpiť drogy než jedlo.“ Nie, že by ho to nejak veľmi prekvapilo, on sám keby si mal vybrať medzi trávou a jedlom, vybral by si.. vyzerá to tak, že trávu. Tá mu predsa len dáva väčšie potešenie než nejaké jedlo. To ako jeho blonďatý spoločník vyzeral a aké mal telo, mu bolo jedno. Teda nebolo, už ako k nemu prišiel, si ho pre istotu obzrel. Čo ak by sa z neho vykľul podvodník, či násilník, ktorý by mu chcel ublížiť? Takto mal aspoň istotu, že s tým jeho telíčkom by mu veľmi neublížil. Alebo v to Jimin aspoň dúfal, mohol ho Yoongi samozrejme prekvapiť. Nijak ho popichovať kvôli tomu nemienil. Zatiaľ. To tiché aww, ktoré vyšlo z jeho úst mu tak trochu prekážalo ale nebolo to také zlé ako keď reagovali ostatní ľudia, preto mu to nijak vracať nebude. Bol ale toho názoru, že aj keby sa pokúsil ho nejak popichnúť, on by si z toho nič nerobil. Alebo mu tak Yoongi aspoň prišiel. Možno by sa tomu zasmial ako skoro všetkému, čo si stihol všimnúť. A to mu neprišiel ako niekto, kto by sa čo i len usmial. Jimin si niekoľkokrát predstavoval, že ako by to vyzeralo, keby si v práci aspoň jedného jointa zapálil, keď na to dostal chuť, čo bolo tak minimálne každý druhý deň. Nakoniec ale naozaj zistil, že riskovať nemôže, mohol by potom prísť o prácu. Veď ako by to len vyzeralo keby nejaký zhúlený doktor rezal človeka. To by si rád pozrel ale jasné, že nie keby to robil on. Možno ten jeden doktor, ktorý mu tak liezol na nervy svojimi priblblými rečami. Zvedavo ho sledoval a vyčkával na cenu, ktorou mu mal Jimin zaplatiť. Nemal ani žiadne predstavy ani nehádal, koľko povie, predsa len si to mohol sám určiť a on nevedel ako a čo všetko do toho ráta. Ruka sa mu mykla v moment ako počul cenu, aby z peňaženky vybral peniaze, keď počul cenu, ruka mu ale zastavila v polovici pohybu, pri jeho ale. Nadvihne obočie a zdvihne zrak na neho, čo chce ešte dodať. Keby práve teraz pil, asi by sa začal dusiť kvôli tomu, že by mu zabehlo z jeho slov. Keď sa usmeje, tak mu dá zľavu? To sa tento chlapec udrel do hlavy, kým sem prišiel? „To každému takto rozdávaš zľavy za úsmev?“ Teraz mal od toho čo od neho Yoongi chcel poriadne ďaleko, skôr mal na tvári niečo ako zamračený pohľad než úsmev. Nie, že by sa úplne mračil, len mal nakrčené čelo z toho, že to vôbec nechápal. Asi keby bol na jeho mieste niekto iný a počul túto ponuku, usmieval by sa ihneď, on ale nie. Pohľad z chlapca ale nakoniec odvráti a uprie ho pred seba, pričom urobí pouty výraz, ktorý robí skoro vždy, keď nad niečim premýšľa. Robí ho teda vždy keď je iba sám ale už je to taký zvyk, že to robí už automaticky, preto ho robí aj práve teraz, aj keď to znamená, že to uvidí jeho spoločník. To mu je ale jedno, teraz premýšľa nad tým či mu nejaká tráva stojí za to sa usmiať. Ani nevedel, či to ešte vôbec vie, nerobil to pár rokov. Vedel ale, že aj keby chcel, z donútenia to neurobí. Najprv ho chcel odmietnuť a proste mu dať stovku, nech ho viac s tým neotravuje ale nakoniec si to predsa len rozmyslel. Usmiať sa mu ale nedarilo. Preto sa snažil spomenúť si na niečo vtipné, čo tak zažil, ale jediné vtipné za posledné roky na čo si spomenul, bol práve Yoongi s tými jeho divnými rečami, ktoré mal pred chvíľou. Preto sa k nemu nakoniec otočí, v momente ako sa mu na tvári ukáže úsmev. Sám netušil, že ho na sebe bude ešte niekedy mať. „Tak? Stačí ti to? Alebo chceš vidieť ešte niečo?“ Pri tých slovách mu už ale úsmev spadol a bol tam len malý náznak, toho čo sa udialo pred chvíľou. „Skôr by som povedal, že sa smejú nám, než s nami," poznamená, než sa Yoongi zase zasmeje. No nehovoril to? Vážne sa stále smial. A to si už začínal myslieť, že si niečo domýšľa. Zavrtí nad ním hlavou, pričom sa uškrnie. "Nehorázne. Nechceš mi ešte povedať svoju krvnú skupinu a tvoje číslo topánok?" Odpovie sarkasticky, no ten úškrn sa mu na tvári nachádza stále. Asi prvýkrát za tento deň, nemyslel niečo vážne ale aspoň trochu zo srandy. Prekvapivo. Ten joint mu naozaj dobre padol, preto ten spokojný výraz, ktorý na tvári mal. Že na Yoongiho nenatrafil skôr. "Tým pádom.. kedy si mal naposledy sex ty?" Nadvihne obočie pri otázke, ktorú mu položí. Úplne niečo nepodstatné, čo mu v živote nebude na nič dobré ale tými jeho slovami to nejak začal. Medzi ťahmi sa pomaly striedali a Jimin už o nejakú chvíľu mal oveľa lepšiu náladu, než s ktorou tam prišiel, dokonca sa mu na tvári, samému od seba začal tvoriť úsmev, hlavne teda pri tých jeho slovách, ktoré z neho z ničoho nič vyšli. "Ak mám dostať mononukleózu ale budem mať jointa.. beriem všetkými desiatimi." Dobre možno trochu preháňal ale.. vlastne nie, ani nie. A predsa len, bol doktor, zistil by to určite včas a začal by sa liečiť. Úplná pohoda. "Čo všetko o mne vieš?" Ozve sa po chvíli ticha, na čo si hlavu položí o operadlo lavičky a pozrie sa na nebo nad ním. Už od začiatku má pocit, že o ňom vie viac, než to sám Jimin čakal a tak nejak chcel vedieť, čo si o ňom zistil. |
|
|
|
Post by Min Yoongi on Jul 6, 2018 12:15:12 GMT 1
Yoongi to bral zas tak, že jeho časté úsmívání nutí si lidi myslet, že je jen vyhulený dealer, který se rád zkamarádíčkujeme se všemi, proto pokud ho něco nasere, moc lidí od něj nečeká, že nějak zasáhne. Jen prostě přátelský dealer ze města, proto to pro něj fungovalo tak dobře, když se z ničeho nic naštval. Nepokoušel se tímto způsobem najít, co nejvíce přátel. Yoongi vlastně měl rád možná tak pět lidí celkově, zbytek jen tak ze slušnosti toleroval. Někdy když už měl všeho plné zuby, stává se z něj velmi vokální typ člověka. Naposledy byl opravdu otrávený z toho náhodného setkání s nějakou tou písničkovou holkou. Jenže zas je pravda, že Yoongiho otravuje skoro všechno, jelikož rád dělal tak tři věci celkově. Hulil, jedl, spal. Ani jeho práce nebylo jeho oblíbenou činností, ale bez toho by nemohl dělat ty tři věci řečené předtím. “Upřímně, já bych taky asi nepřežil bez trávy. Jako logicky nemůžu žít bez jídla, ale třeba bez ranního brčka, bych byl jako tělo bez duše.” Přiznal. Yoongi neměl problém s tím říci, že do určité míry už byl závislý na trávě, ačkoliv ne kvůli trávě samotné, ale spíše kvůli tomu, že byl už prostě zvyklý na nějaké věci. Byl zvyklý si dát na probuzení menší dávku, zlehčit svou mysl, což mu pomáhalo po zbytek dne a dále si dát ještě trochu k večeru. Bez problémů by zvládl i pár dní bez hulení, několikrát to už udělal. Spíše tedy před prohlídkami u doktorů a podobné, protože přijít se zrudlýma očima ke svému doktorovi, nevyvolávalo zrovna nejlepší dojem. A dalšího by už nechtěl hledat. Jen malá hrstka věcí opravdu se dostala Yoongimu pod kůži. Převážně to byli jen jeho rodiče, kteří v něm dokázali vyvolat zlost, ale o to se postaral tak, že se s nimi nikdy nebaví. Ještě před pár lety by jim poslal alespoň malé přáníčko na Vánoce, kde by byl nakreslený prostředníček, ale už poslední dva roky s nimi nepromluvil ani slovo. S celou svou rodinou jednoduše ukončil všechen kontakt. Nejlepší by bylo nikdy se s Yoongim nebavit o jeho rodině, protože naposledy z toho prostě byl v takové depresi, že ani tráva mu nepomohla. Mohlo se zdát, že jemu na tom ani nezáleželo, ale naopak protože mu na tom záleželo tolik, bylo to pro něj ještě těžší. Naštěstí tyto myšlenky si jen málokdy najdou svou cestu do mysli tohoto blonďatého chlapce. Teď se soustředil na svůj malý obchod, protože tak to profesionálové přeci dělají při praci. Ty peníze, které mu měl Jimin dát, nebyly ta největší suma, kterou za svůj den obdržel, ale rozhodně pokryjí jeho dnešní večeři. Možná tak desetkrát, protože Yoongi žil z donášky pizzy za 10 dolarů, ale jelikož zásoboval i poslíčka, obvykle to bylo jen pět. Očekával, že Jimin se bez problémů na něj zakření, ale místo toho se ho ptá, jako kdyby mu právě řekl něco až absurdního. “To jen tobě, květinko,” Už natahoval ruku k jeho hlavě, aby si z něj ještě dále udělal srandu a rozcuchal mu jeho perfektně černé vlasy, které ve svém dětství měl dříve i Yoongi samotný, ale sám sebe zastavil, než se ho stihl dotknout. Trochu se bál, že by mu chlapec i ruku zlomil, tak se rychle snažil zakrýt to gesto tím, že se se naoko protahoval. “Dělám si srandu, s tou květinkou, ale přijde mi, že ses pořádně neusmál tak rok.” Odpověděl, mu když už stahoval ruce zase ke svému tělu a doufal, že Jiminovi nedojde, co se předtím pokusil udělat. Možná byl moc zaměstnaný tím, že se tvářil vážně, aby si všiml. Hleděl na toho muže vedle něj pozorně, v jeho mysli se teď muselo dít hodně, pokud byl takto zamyšlený nad pohou lidskou reakcí. Yoongi už se připravoval na to, že chlapec jeho nabídku prostě odmítne, tak si jen trochu povzdechl a jeho ramena spadla, doteď totiž seděl narovnaný a nakloněný k němu, aby to viděl zblízka. Už se skoro chce zas podívat jen pro sebe, když se vedle něj Jimin pohne a Yoongiho oči jsou okamžitě zas upřeny na jeho tváři. A tady to je. Úsměv. Jednoduchý a krátký, ale Yoongimu se líbí mnohem více, než jeho zamračená tvář. “HA!” Vykřikl okamžitě a poplácal sám sebe po zádech, jako kdyby právě vyhrál loterii. “Ne, nebudu tě dál mučit, skoro si vypadal, že by tě to zabilo.” Pobavení bylo pořád nasáklé do jeho slov, když se Yoongi ještě vnitřně radoval. Dovolil si na pár vteřin odpočinout, spíše jeho mysl, protože se pořád chtěl smát nad tím, jaké dilema tohle pro toho druhého bylo, ale začal si připadat už lehce neslušný. Přikývl na jeho poznámku, ačkoliv si pořád myslel, že oni byli stejně nejvtipnější, jen to zbytek slova jednoduše nechápal. “Krevní skupina je AB a velikost… uhm 41? Myslím.” Věděl, že toto bylo myšleno spíše jako jen vtipná poznámka, což za prvé obdivoval od chlapce vedle něj, ale prostě mu bez přemýšlení odpověděl. Co by s tím měl dělat? Pokud by mu chtěl uříznout nohu, počkat, noha nemohla přeci být orgán? To se Yoongimu trochu ulevilo, měl celkem rád své nožky, ačkoliv své ruce měl ještě raději. Rukama uměl balit jointy, nohama ne. Jeho mysl už byla oficiálně pod vlivem drogy, což také přinášelo to, že Yoongi začínal mít chuť se opřít pořádně a jen si zdřímnout, ale také pociťoval svůj o něco zrychlenější tlukot srdce. Otázku, kterou mu Jimin položil, sám sobě nepoložil už několik měsíců, což samo o sobě něco říkalo. Soustředil se teď pohledem jen před sebe, když v hlavě a na prstech počítal. Nejdříve mu vyšlo šest, což bylo možná nejblíže k pravdě. Prsty zvedl k Jiminovi a pokývl hlavou. “Šest měsíců. Ono se to hrozně těžko do mého rozvrhu zahrnuje. Mezi trávou, prací, spaním a jídlem, je těžké tam někam dostat sex.” Hlava mu poklesla a on se podíval na svůj rozkrok, než řekl: “Promiň kamaráde.” Důvod ani nebyl, že by se Yoongi nikomu nelíbil, ale on se nedokázal přinutit ze sebe vydat tu energii, aby si to zařídil. Jednou mu někdo za drogy chtěl zaplatit sexem, nad čímž se Yoongi jen zasmál, proč by měl Yoongi dělat něco takového, co vyžaduje jeho fyzickou energii, místo toho aby se na toho člověka prostě jen nevykašlal? Pff, zdálo se, že lidé ho moc dobře neznali. Zas se podíval na Jimina, který se už jasně uvolnil a zdal se býti více komunikativní, ačkoliv to možná byl zas jen Yoongi, který pořád kecal. Užíval si jeho společnost, někteří lidé byli otravní v tomto stavu, ale tento chlapec se nejen dal tolerovat, ale Yoongi si i užíval jeho přítomnost. Mohl sice být celkem nepříjemný na úplném začátku, ale to by byl i Yoongi, kdyby nevěděl, že v brzké době na něj čekala osvobození zas. “Rovnou dvaceti.” Navýšil jeho slova Yoongz a jen tiše se zasmál, než se zaposlouchal do ticha, které je obklopovalo. Už ze starého zvyku zvedl svůj pohled k obloze, která se pomalu měnila v noční. Ani se nepodíval zpátky na doktora, když zaslechl jeho otázku, jen pokrčil rameny. Za celou tuto dobu se Yoongi usmál tolikrát, že to nejspíše ztratilo svůj význam v očích toho druhého, ale právě v tento moment, když se jeho oči soustředily na oblohu nad nimi, se na jeho tváři rozlil nejupřímnější úsměv za celý večer. “Za pár stovek se dá zjistit cokoliv. Vím, kde pracuješ a vím, co děláš ještě jako menší prácičku navíc. Chtěl jsem vědět, jestli jsi někdo, komu je bezpečné prodávat. Obě tvoje práce jsou trochu v rozporu, nebyl jsem si jistý nedjřív, ale pak jsem si řekl, že dokud ty orgány nebereš lidem, který je ještě potřebujou, tak seš docela v pohodě člověk.” S upřímností mu řekl, nebude mu lhát a říkat, že o něm nic nevěděl, když naopak si dal tu práci, aby zjistil, kdo Park Jimin byl. “A ještě dokud nečórneš něco mně, už tak jsem bez slepáku.”
|
|
|
|
Post by Park Jimin on Jul 7, 2018 2:04:54 GMT 1
Hlavu natočí mierne do strany aby na neho videl a pomaly prikývne. “Nie som s trávou na tom až tak, aby som si ju dával hneď ráno ale.. každý má svoje ranné rituály. Niekto nedokáže žiť bez kávy a niekto zase bez trávy. Každého vec.” Možno to vyzeralo, že sa hral na múdreho ale len hovoril, čo si myslel. Nijako ho za to neodsudzoval, predsa len to bola jeho vec, čo robil ráno. A ak mu to pomáhalo, tak prečo nie? Nie je niekto významný aby ho za tu súdil. A proti tráve nič nemal, keďže ju sám bral. On ju skôr bral cez deň či k večeru, keď mal na seba čas. Alebo keď mal na hovno deň, čo sa stávalo dosť často. Ešteže mal teraz na to Yoongiho, inak by bol na tom dosť blbo. O svojich rodičoch nerád rozprával, pretože ani nemal o čom. Hovoriť niekomu, že otec bol alkoholik a matka zase štetka, nebolo niečo čo by ľudia chceli počuť na prvom stretnutí. Ani nevedel či ešte žijú, nevolal im ani nepísal, či ich nenavštevoval. Nezaujímali ho. Vlastne ich nebral ako rodičov, pretože on bol ten, kto sa o seba staral, nikto iný. To je ďalší dôvod prečo pokračuje v medicíne a prečo stále pokračuje ako doktor. Jasné, jeden bol, že to dávalo dobré peniaze, hlavne jeho vedľajšie kšefty ale ten druhý, že bol tak trochu na seba hrdý. Aj bez ich pomoci sa dostal tam kde je. Keď počul pomenovanie, ktoré mu Yoongi dal, venoval mu pohľad, ktorý hovoril jediné, Vážne? Kvetinka. No to si z neho robí srandu. Viac sa už na neho ale nedíva, len kútikom oka si všimne jeho ruku, to ale ignoruje a len sa díva niekde pred seba. “Skôr štyri roky.” Opraví ho. Bolo to vlastne jedno koľko rokov to bolo ale mal potrebu ho opraviť. Možno to bolo 5 rokov, ale to už si presne nepamätal. Bolo to ale úplne jedno, rok hore či dole. Naozaj neočakával, že na jeho tvári sa po toľkých rokoch objaví úsmev, samého ho to prekvapilo. Ale takú radosť naozaj nečakal, možno ho to prekvapilo viac než ten moment, že sa usmial. “Správaš sa ako keby si mal Vianoce.” Zavrtí pobavene hlavou a ďalej ho sleduje. Tá reakcia bola naozaj zaujímavá a hlavne.. ho naozaj pobavila. Huh, skoro ho to zabilo, dobré prirovnanie. Z peňaženky vyberie stovku a jednoducho mu ju vloží do ruky. “Nechaj si ju.” Povie len, než peňaženku zase schová do vrecka. Možno mu ju mal dať už predtým a na nejaký úsmev sa vykašlať ale chcel to takto. Keď odrazu počuje ako mu Yoongi odpovedá na niečo, čo vlastne ani otázka nebola.. pomaly sa mu zdvihnú kútiky úst ako pred malou chvíľou. Zavrtí hlavou, ktorú aj rovno sklopí do zeme. “Wow. Bez tých informácií by som nedokázal dnes zaspať. Ďakujem, že si mi ich prezradil.” Jediné k čomu mu tieto informácie boli, bolo to, že o ňom vedel viac než len meno. Aj toto sa rátalo aj keď to boli.. vlastne hlúposti.
Netrvalo to dlho a jeho srdce začalo biť rýchlejšie ako predtým, snažil sa to ale dať do uzadia svojej mysle a len vnímal ten skvelý pocit, ktorý teraz mal. Nečakal, že jeho otázku vezme tak vážne. Oči mal na jeho prstoch, ktorými pravdepodobne počítal. Nadvihne obočie, keď pred jeho očami pristane šesť prstov. “Páni a ja som si myslel, že to mám v práci ťažké a nič nestíham. A tu mladý pán spí, je, predáva drogy a húli.. a má to ťažké.” Ako vždy, keď začne tráva na neho pôsobiť, jeho vlastné slová myslí viac zo srandy či sarkasticky než vážne ako predtým. Keď ale odrazu vidí a počuje, ako sa ospravedlňuje svojmu rozkroku, vyprskne z ničoho nič do smiechu. Bola to úplná hlúposť ale donútilo ho to rozosmiať sa. Tráva mala na neho naozaj dobrý vplyv. Bol to fajn pocit, v tomto stave byť von s niekým kto sa dal strpieť. Už dlho sa mu nestalo, že by sa v niekoho prítomnosti cítil tak fajn. Alebo to bolo tou trávou? Nah, to bolo úplne jedno, vyšlo to úplne narovnako. Po jeho slovách sa len pobavene usmial, než hlavu zdvihol k oblohe tak ako Yoongi. Dlho mu to ale aj tak nevydrží a hlavu mierne nakloní aby na neho videl, práve v momente aby videl jeho úsmev. Samého, ho to donúti k menšiemu úsmevu, ten tam ale zostane aj potom, čo mu konečne odpovie na otázku, ktorú tak veľmi chcel vedieť. “Fíha. To je asi prvýkrát, čo mi niekto povedal, že som v pohode človek po tom, čo ten druhý zistil o tom, že obchodujem s orgánmi. Čoraz viac ma prekvapuješ.” Páčilo sa mu ale, že bol úprimný a odpovedal mu na to, naozaj si to cenil. Uchechtne sa a na tvári sa mu na pár sekúnd objaví hraný smutný výraz. “Aish. Yoongi, pokazil si mi môj plán. A ja som ťa chcel omráčiť a slepák z teba vyrezať. A ty ho nemáš. Naozaj si ma sklamal, mladý pán.” Smutný výraz mu tam ale dlho nevydrží a zmení sa na pobavený. Samozrejme to nemyslel vážne, nič z neho vyrezať nechcel. Svoje hnedé oči znovu premiestni na oblohu, než oči spokojne privrie. “Vždy som mal rád, keď som bol takto von, nikde okolo ľudia, ktorí by ti skurvili deň a to ticho. Samozrejme s trávou,” povie potichu, stále so zavretými očami.
|
|
|
|
Post by Min Yoongi on Jul 7, 2018 13:44:41 GMT 1
Věděl, že z něho byla skoro jen smějící se mašina celou tuto dobu, ale teď si nemohl pomoci, když Jimin možná skoro nevědomě zarýmoval. “Někdo bez kávy, někdo bez trávy. Nechceš být třeba skladatel?” Jimin nejspíše jen pronesl nějakou chytrou poznámku, ale celé co z toho Yoongi pochytil, byla právě tato malá rýmovačka, kterou si nejspíše se později zapíše do svého telefonu. Byl to něco jako jeho zápisník, když zaslechl něco vtipného, nebo co ho pobavilo, vzal si telefon a otevřel si své poznámky, kam napsal tu větu s tím, kdo to řekl. V hlavě si udělal mentální poznámku, aby si to zapamatoval a zas se vrátil plně svou myslí k Jiminovi. Za celou tu dobu, co se s ním bavil, Yoongimu došlo, že Jimin byl prostě člověk, který se tolik neusmíval a bral věci poměrně vážně. Nebylo to nic špatného, Yoongi mu trochu záviděl, že se uměl chovat do nějaké míry více dospěle, než právě Yoongi samotný, který byl tím nejhorším příkladem. Kdyby rodičové ukazovali příklady dospělých lidí, z kterých by si neměli děti brát příklad, Yoongi by byl hned v první řádě. Nevadilo by mu, stejně si vydělával tímhle způsobem více, než oni. Tu přezdívku nechal Yoongi jen tak omylem vyklouznout ze svých rtů, ani nad tím nepřemýšlel, ale ten ostrý pohled, který mu Jimin věnoval, ho přesvědčil dostatečně, že příště si něco takového rychle rozmyslí. Krom toho pohledu, který na místě z Yoongiho udělal kaši uvnitř, Jimin nijak nereaguje na jeho pokus mu rozcuchat vlasy změněný ve velmi nápadné protahování se. “Wow.” V šoku ze sebe vysoukal jen tohle jedno slovo, než jeho mysl zas začala dělat divy. Pro něj bylo skoro nepředstavitelné, aby se neusmál tak dlouhou dobu někdo. Chápal, že někteří lidé byli smutní, nebo nenacházeli nic, co by jim zlepšilo náladu, ale přeci úsměv byla skoro více už jen zvyk, než něco spojeného s emocemi. Každopádně jeho úsměv prostě potěšil Yoongiho, i přes ten fakt, že ho možná trochu donutil a dělal to kvůli ceně drog. “Co mám dělat, když to byl hezkej úsměv? Lepší než ta tvoje neustálá zamračenost.” Skoro se bál, že by Jimin z něho byl naštvaný, ale lehce detekoval jakési pobavení z jeho strany a bral to jako další výhru ze své strany. Yoongi neměl moc záživné dny a většinu času strávil sám, takže pokud už měl možnost s někým chvíli být, bylo by hezké vidět něco příjemného na oči. “Aw, takže ses usmál jen tak, protože jsi chtěl, nebo protože jsem tak neodolatelně otravný?” Pozvedl zvídavě obočí několikrát za sebou, doufal, že to bylo upřímně obojí. Lepší by bylo, kdyby se usmál pro sebe, ale pokud se usmál jen tak. Peníze od něj si sám schoval do své Pokémon peněženky, kterou následně zas nazpět hodil do svého batohu. “Mám toho spoustu, co ti klidně řeknu, zrovna nedávno jsem byl v autě s touhle jednou holkou a ona si dělala srandu z asijských velikostí, no, penisů, tak- víš co? Tohle možná radši vynechám.” Stejně rychle a nadšeně, jak mu chtěl říci onu historku, tak stejnou rychlostí se okamžitě zastavil. Měl takový vzdálený pocit, že možná tohle Jimin vůbec ale vůbec nepotřeboval, ani nechtěl slyšet. Jenže jejich debata se stejně brzy tím směrem trochu dala, takže Yoongi mohl klidně říci upřímně jeho menší příhodu. “Já vím, že ti možná můj job zní jednoduše, ale hele, na tobě záleží životy a to samé je se mnou, plus dost velkou část času jde o krk i mně.” Nestěžoval si, ani by nemohl, když tohle byla cesta, kterou si on sám vybral, ale jen to tam vyhodil do vzduchu a usmál se. Raději by každý den prodal tunu nějakého svinstva a měl za prdelí policii, než aby musel sedět zavřen v depresivní kanceláři a nemít žádné vzrušení ve svém životě. Yoongi se trochu ztratil v představách normálního života, z kterýcho ho vytrhl až smích z jeho strany. Nevěřícně vykulil oči na tmavovlasého chlapce, ale společně s ním se zasmál. Přímo s chutí. On to nevinil na trávu, spíše jen na to, že smích některých lidí ho také rozesmíval a přesně takový měl Jimin. Ten příjemný pocit v jeho hrdle přetrvával, když už se Yoongi uklidňoval a věnoval svou pozornost světu kolem nich. “Nejsem úplně v pozici, abych ti řekl, že děláš něco špatného. A doufám, že pokud mě někdo kuchne a já budu potřebovat třeba náhradní plíci, tak si vzpomeneš na to dobrý hulení, o který bys přišel.” Neměl ani tušení, jestli člověk vůbec může přežít chvíli bez jedné plíce, či je to orgán, který se dá přeoperovat, ale Yoongimu jeho nekorektnost nevadila. Na jeho slova reagoval tak, že zkřivil své rty a spadl pohledem na něj. “Za prvé, ha! A máš to. Za druhé, proč mi pořád říkáš, že jsem mladý pán? Hm? Kolik ti je? Z tvejma tvářičkama je ti maximálně tak 22!” Začal se ohánět Yoongi, protože to bylo skoro snad potřetí, možná podruhé, co mu tak právě on řekl. Nevadilo mu to, ale nemohl si odpustit menší poznámku.Nasál do sebe ten čerstvý vzduch, připadalo mu, že mohl cítit, jak to ticho a klid proudil jeho tělem a na každé slovo, které Jimin vyslovil, Yoongi lehce přikývl a spokojeně vydával ze sebe krátké ‘hmm’ jako souhlas. “Ideální zakončení dne,” doplnil Yoongi ještě. |
|
|
|
Post by Park Jimin on Jul 7, 2018 23:48:46 GMT 1
Zatvári sa dosť zmätene, keď počuje niečo o skladateľovi, až po chvíli mu dojde ako to vlastne myslel. To, že povedal nejaký rým si ani neuvedomil, pretože sa sústredil na slová, ktoré mu hovoril. A vyzerá to tak, že ich vlastne ani hovoriť nemusel, pretože to vyzerá ako keby ich Yoongi ani nepočul. „Keby som skladateľ tak to všetko bude len pesimistické a smutné. Naozaj by si chcel počúvať niečo také?“ Dobre, možno nie všetko ale väčšina určite áno. Predsa len, keď sa niekomu nič dobré v živote nestalo, nemohol písať ani len premýšľať nad niečím dobrým. A aj keď sa niečo dobré v živote tohto chlapca našlo, tak to bolo okamžite zničené. Preto vlastne začal s trávou. Vždy mu pomáhala zabudnúť na problémy okolo. Možno na krátku dobu ale aj to mu stačilo, hlavná vec bola, že na to nemyslel. Hlava sa mu prečistila a on tak možno premýšľal nad tým ako by to vyzeralo keby prasatá lietali. Áno, nad tým vážne premýšľa, keď je sám doma a zhúlený. Well, každý v takýchto chvíľach premýšľa nad niečím iným. Pri jeho wow, ktoré mu vyšlo z úst, má už zase svoj neutrálny výraz, ktorý mal aj keď prišiel. Inú reakciu ani nečakal, pre takého človeka ako bol Yoongi, čo sa v jednom kuse usmieval, to muselo prísť naozaj divné. Jemu už ani nie, pomaly to prestal vnímať. Poriadne si na to spomenul až teraz, keď na to padla téma. A prekvapilo ho to. Tak dlho sa už neusmial ani nezasmial? Páni. „Ešte som za tie štyri roky nenašiel niečo čo by ma prinútilo sa len tak usmiať či zasmiať.“ Povie po pravde, než nad tým len pokrčí ramenami. Možno sa niečo v budúcnosti nájde ale zatiaľ je to len vo hviezdach. Teda, keď má trávu tak sa usmieva a aj to sa predsa len počíta, nie? „Možno oboje. Ale skôr to bude tým, že si tak nehorázne otravný.“ Vlastne nevedel prečo to urobil a potom mu dal peniaze. Možno bol len dobrý človek.. alebo mu chcel urobiť radosť, keď to tak veľmi chcel vidieť. Kto vie. Nadvihne jedným obočím ako uvidí mladíkovu peňaženku, žiadne slová sa mu ale z hrdla nedostanú, len sa nakoniec tvári ako keby ju ani nevidel. Nad historkou, ktorú mu začal rozprávať, bol po pravde dosť zvedavý. Dobre, možno to bola historka, ktorú nikdy nepoužije a na ktorú si možno za pár rokov nespomenie ale chcel ju počuť. Na počudovanie. "Ako vynecháš? Začneš a nedokončíš to? To je dosť kruté nemyslíš? Len pokračuj," popoženie ho hneď, nech si to rozmyslí a proste mu to dopovie. Možno vyzeral a vlastne niekedy bol seriózny ale vtipné historky si rád vypočul. Aj keď on sám vtipný veľmi nebol. Tss, aká drzosť. Začne o tom rozprávať, človek sa chytí a odrazu skončí. Nehoráznosť. "Nemyslel som to vážne Yoongi," prevráti nad tým oči než ústa znovu otvorí, "nikdy som možno nerobil to čo ty ale viem si predstaviť, že to nie je nič ľahké. A ver mi, nechcel by si sklamať ani tých mojich klientov." Už niekoľkokrát sa stalo, že sa im niečo nepáčilo, aj keď to čo chceli, bolo úplne bez chyby. Najhoršie skončil so zlomeným nosom či so zlomenou rukou, inak ich presvedčil, že im to znovu zaobstará. Aj keď on bol ten, kto to dodával a bez neho by to proste nemali, mal pred niektorými klientami rešpekt. Vždy bol rád, keď mu dali na nejaký ten čas pokoj ale nanešťastie sa vždy vrátili. Musel si priznať, aj keď len v duchu, že ten pocit, keď sa po tak dlhom čase zasmial, bol na nezaplatenie. Ani sa to nesnažil zastaviť ako inokedy, proste len čakal na to, kedy sa dosmeje sám. Ani ho neprekvapilo, že sa k jeho smiechu pridal Yoongi, skôr by bol prekvapený, keby zostal ticho. Asi odteraz, keď sa budú stretávať, v čo aspoň dúfal, kvôli tráve, bude od neho očakávať úsmev či smiech, čo asi pre neho nebude nejaký veľký problém. "Hmm.. keď budeš zničoho nič potrebovať nejaký orgán, posuniem ťa na vyššie miesto. Možno." Dodá ešte aj to posledné slovo, no s úškrnom na tvári, v znamení, že si robí srandu. Nechcel niečo sľubovať ale ak to malo znamenať, zachrániť človeka, ktorý mu vedel dodávať niečo, čo ho aspoň na nejakú chvíľu vedelo vyslobodiť z reality a jej problémov, bez váhania by ho na to prvé miesto posunul. Možno to teraz znelo.. nie práve ľudsky, že myslel ako prvé na trávu a nie na toho človeka ale predsa len ho nejak nepoznal, len vedel, že je to fajn spoločnosť. Možno ak by sa spoznali viac, bolo by to o niečom inom. Úškrn ho neopúšťal ani potom, kvôli výrazu, ktorý mal odrazu na tvári a kvôli jeho slovám, no ten úškrn zmizne v momente, keď Yoongi povie tip na jeho vek. 22?! Mal predsa o rok viac! Dobre, nebol to veľký rozdiel ale stále mal viac. Vedel, že to Yoongi nemal odkiaľ vedieť ale aj tak sa urazil, kvôli čomu mal na tvári znova pouty výraz, pričom si ruky prekríži na hrudi. "Ten mladý pán je za tú tvoju kvetinku. A náhodou mám 23 rokov!" Ohradí sa hneď Jimin na svoju obranu. Sám vôbec netušil, že koľko rokov má Yoongi ale radšej to ani neskúšal hádať. Mentálne by mu dal samozrejme tak 10 ale to by Yoongi asi počuť nechcel. Jeho výraz sa nakoniec začal meniť na jeho klasický. Nie ten seriózny, ktorý mal predtým ale ten, ktorý mával keď si dal trávu. Spokojný s menším úsmevom na tvári. "Uhm.." zahmká len súhlasne, pričom hlavu zakloní dozadu až tak, že si ju položí na operadlo lavičky. Pri myšlienke na to, že tu tak nemôže zostať dlho a čoskoro bude musieť ísť domov, skriví tvár. Je mu tu dobre a domov by najradšej ešte nešiel. Možno si potom zajde na menšiu prechádzku, kým si to zamieri ku sebe do bytu.
|
|
|
|
Post by Min Yoongi on Jul 8, 2018 15:20:04 GMT 1
Pokud Jimin doufal, že svou poznámkou nějak Yoongiho poučí, což si ani Yoongi nemyslel, měl ale bohužel smůlu, že Yoongi často slyší jen ty věci, které chce slyšet. Můžete do něj ječet o konci světa, ale jestli zmíníte, že by přišel třeba o všechnu svou trávu, teprve tehdy začne věnovat pozornost. “Už tak jsi pesimistický a smutný, takže by se to o moc nezměnilo, amigo.” Yoongi neuměl španělsky, naučil se jen pár frází od svých španělsky mluvících kamarádů a amigo opakovali s jistotou pořád. Kdyby byl Yoongi skladatelem, nejspíše by psal o trávě a spánku, protože to byly lásky jeho života, které mu vždy nepopíratelně zlepšily náladu. Tenhle oblbovák byl skvělý, o tom Yoongi mohl napsat klidně tří stránkovou esej, jak moc s tím souhlasil, ale také to nemohl být něčí jediný přínos radosti. Sice to vypadalo, že jeho nic jiného ani nerozveselí, ale Yoongi byl šťastný z dost věcí. Z jednoduchostí, které život přinášel. Navíc to byla zatím ta nejstálejší věc v jeho životě (tráva, kdyby nikdo nevěděl), ale už si na ni tak zvykl, že to pro něj bylo něco jako jídlo. Měl ji tak často, že ten efekt štěstí se časem utlumil a on už jen vždy přivítal tu známou sensation (?). Doufal, že ho nijak neurazil svým upřímným překvapením. Poznal tolik lidí, co říkali, že se nikdy neusmívali, ale vždy po nějakém čase je Yoongi přistihl s pozvednutými koutky a úsměvem nejen na rtech, ale i v jejich očích. Tady si ale byl jistý, že Jimin ani nepřeháněl. I když se na něj usmál, ta emoce štěstí tam nebyla, nikdy se to neobjevilo ve zbytku jeho tváře. “To je škoda, protože no homo, nebo spíš pro homo, už je 2018, ale máš fakt pěknej úsměv.” Neznal ho a nevěděl o něm nic, krom toho, co si zaplatil a co stihl zaznamenat za jejich setkání, ale uvnitř doufal, že Jimin jednou najde něco, co ho donutí se rozesmát na celé kolo. Protože život beze smíchu sice zaručí, že nebude mít tolik vrásek, ale také ho připraví o ten skvělý pocit, když se člověk směje tolik, že ho bolí čelisti a jeho hlava se zdá být lehčí ze všeho toho smátí. Prostě kdy už jen se dívá před sebe s letmo zvednutými koutky a cítí jakési šimrání u srdce. To měl Yoongi nejraději. “Zabolelo by, kdybych nevěděl, že si i tak rád, že tady jsem.” Samozřejmě nejspíše hlavně kvůli trávě, kterou mu už předal a obvykle by se Yoongi už zvedal a odcházel. Zvláštní, s Jiminem se mu hulilo dobře, nebylo tam žádné trapné ticho, nemuseli se nuceně bavit o ničem, prostě to šlo samo. Možná až moc dobře, když už se chystal mu říci o nedávných událostech. On si upřímně myslel, že to celé fiasko, které se odehrálo, bylo směšné, ale také ho vzpomínky na to rozesmívaly. Překvapeně spadl očima zas na Jimina, který ho urgoval, aby ve svém vyprávění. On nejdříve nevěděl, jestli by to měl dokončit, aby ho nějak nepohoršil, ale už si v hlavě chystá přesné věty. “No tak, prostě si tam sedím s touhle typkou v autě a ona do mě pořád rýpala, tak jsem si řekl, hej hovno, a vrátil jí to. Něco na ten smysl, že měla malý prsa, ale to byl takovej prostě postřeh a on na mě tak koukla, sjela mě pohledem,” Yoongi si dal ruce v pas a napodobí to samé gesto, kdy jeho oči skončily na Jiminově rozkroku. “A řekla něco o tom, že je to lepší, jak mít malej penis. Tam jsem vytáhl teleon, iphone 6 btw, to je důležitej fakt a prostě ho změřil takhle. Jak by každej udělal, že jo.” Celé mu to velmi pečlivě vylíčil, už ke konci se smál nad vlastní hloupostí, ale vynechal jen už jediný detail. Jeden a půl iphonu 6, to už možná opravdu Jimina tolik nezajímalo. Bylo těžké poznat, jestli Jimin někdy vtipkoval, když ještě než se do jeho systému dostalo THC, vypadal jako kdyby jeho tvář byla z kamene. “Jo, máme to ale hezkej život, co? Já drogy a ty orgány. Dal sis to do životopisu? Já jo.” Trochu nahlas přemýšlel, ale jeho pozornost také zachytila právě myšlenka toho, že Jiminova práce musela být také nebezpečná jako Yoongiho, ne-li někdy i více. Nemohl si pomoci, když slyšel Jimina se smát. Prostě to také vypustil. Yoongi se smál často, to už bylo tolikrát dokázané, ale teď se mu smálo ještě lépe, když nebyl jediný. Někdy si myslel, že být jediným, kdo se smál něčemu, bylo nejhorší, ale už si na to zvykl s časem. Teď už to byla norma jeho života. “Možná? No pff.” Založil si ruce na hrudi a snažil se tvářit, co nejvíce ublíženě, ale brzy se z jeho zamračeného pohledu, zas vyklubal slabý úsměv. Teď si Yoongi ani nevzpomněl na ten moment, kdy se Jimin objevil poprvé a svou vážností ho málem vystrašil, teď se cítil úplně naopak. “Květinka alespoň sedí!” Okamžitě se bránil a ještě se pozastavil nad jeho věkem. Neměl mu, co říkat, že on je mladý pán, když Yoongi byl o dva roky starší. “A co? Pořád jsi mladý pískle,” pokrčil rameny bez jakehokoliv zájmu, Jimin prostě byl ten mladší. Neřekl mu, kolik bylo jemu, v ten moment ho to ani nenapadlo, upřímně si myslel, že to možná i Jimin věděl. Na to, že Yoongi se dokázal s lidmi podělit o všechny zbytečné informace, ty důležité vždy dokonale dokázal vynechat. Ze své kapsy vytáhl telefon, když pocítil vibrace a všiml si typické zprávy, kde ho někdo žádal alespoň o dva gramy ještě dnes za dvojnásobek ceny, pokud to stihne do hodiny. To znamenalo, že tahle malá seance mezi ním a Jiminem se blížila ke konci. Zvláštně mu to trochu pokazilo náladu, protože se mu líbilo jen tak tady sedět a kochat se světem, k tomu prohodit pár slov se svým společníkem. Ale jeho práce někdy prostě nepočká. “Asi se budu muset rozloučit, teď jsem dostal dobrou nabídku, tak bohužel naše huli session končí, ale kdybys chtěl, tak-“ Zasekl se na vlastních slovech, raději začal sbírat své věci, přehodil batoh přes záda a zas se podíval na Jimina, který byl ve svém malém světě. “Napiš až budeš zas na suchu, květinko.” Naschvál dal důraz na to oslovení, než se jeho rty roztáhly ve velké zakřenění a on se vydal na odchod. Nebyl moc zkušený v loučení, protože nikdy takhle dlouho s nikým neseděl při svých obchodech.
|
|
|
|
Post by Angelique Mercier on Jul 18, 2018 17:51:18 GMT 1
Probudila se svěží do nového rána. Dlouhou chvíli jen tak lenošila v posteli než se rozhodla vstát. V otrhaném tričku a spodním prádle si začala chystat snídani. Přemýšlela, co bude celý den dělat. Nechtěla celou svou dovolenou jen proležet doma. A o práci ještě tenhle měsíc taky nezavadila. Zalila si kávu a se zavřenýma očima si vychutnávala její vůni a hořkou chuť. Když dopila, vzala si do ruky kousek bagety, kterou ukusovala cestou do ložnice. Otevřela skříň a dlouho se koukala na své kousky oblečení. ,, Nikdy nemám co na sebe." zavrtěla hlavou a vytáhla dříny, bílé tílko a šedou mikinu. Když se konečně oblékla, pohladila Thomase spícího v klubíčku na polštáři a vydala se do ulic. Dlouho jen tak chodila a prohlížela si nejrůznější krámky, než se dostala k parku. Neměla z toho tady dobrý pocit, ale to se jí líbilo. Procházela jen tak bezděky parkem, než se uvelebila na jednu ze zničených laviček. Sledovala dění kolem sebe. Naslouchala listům šumícím ve větru a přemýšlela co s ní bude dál. Přemýšlela jak svůj život posune dál.
|
|
