|
|
Post by Admin on Jun 17, 2018 10:52:48 GMT 1
|
|
|
|
Post by Melody McDougal on Jun 20, 2018 18:18:42 GMT 1
Ako už prichádzal súmrak, Melody zapípal telefón, keď práve vychádzala zo sprchy. Povzdychne si, kto ešte od nej niečo môže chcieť? Jej telefón tvrdí, že sms-ku poslal jej najlepší kamarát - Gale. Prevráti očami, to bude určite nejaká hlúposť, pomyslí si, no napriek tomu správu otvorí. 'Melody som strsne opitr prod pfe mna'. Čo iné mohla čakať od niekoho je ako je on. S povzdychom vytočí jeho číslo. Chvíľu počúva iba pípanie, no potom to jej opitý kamarát zdvihne. "Kde zas si?!" Zvýši na chlapca hlas, a aj jej pohľad nevyznačuje extrémnu spokojnosť. "Na Houstonovej 18, príď pre mňa Mel, prosím. Nechali ma tu samého." Jeho hlas naozaj znie pripitý. "Dlžíš mi to. Budem tam do tridsiatich minút." Nečaká na odpoveď, hovor zruší. Hodí zo seba dolu ručník a oblečie si to, čo prvé uvidí v šatníku, čo zahŕňa príliš voľnú mikinu na zips a čierne rifle. "Ja toho chlapca raz zabijem" mrmle si popod nos, zatiaľ čo stojí pred zrkadlom a snaží sa stvoriť čo najlepší cop. Rozhodne sa nemaľovať, iba zo stolíka schmatne kľúče od auta a mobil. Ako vyjde z izby, prechádza cez kuchyňu, kde jej mama práve varí večeru. "Melody, ty niekam ideš?" pýta sa, jej hlas znie trošku smutne. Dievča si zahryzne previnilo do pery. "Idem mami. Gale ma potrebuje, no nezdržím sa dlho, sľubujem." Podíde k nej, dá jej pusu na líce a po rýchlom "ahoj" sa hneď vytratí. Je jej ľúto, že je tak často preč, no nedá sa nič robiť. Ide po shcodoch, čakať na výťah nemá čas. Bojí sa, že Galea niekto nájde skôr ako ona a stane sa mu niečo zlé. Nastúpi do auta, a nastaví si do navigácie Houstonovu 18. Už je skoro tma, pouličné lampy už svietia. Všíma si, že ako ide ďalej, tak sú okolo stále staršie a strašidelnejšie domy. Kam sa to zase dostal? Už sa Houstonova 18 blíži, preto auto spomalí. Po chvíľke už na adrese je a budovu si obzrie. Keď si uvedomí, čo je to za budovu, naširoko otvorí oči. Tam naozaj je? Nebojí sa však, veď keď tvrdí, že tam s ním nikto iný nie je, tak tam asi nikto nebezpečný nebude. Vystúpi z auta, zamkne ho, a smeruje k budove. Keď do nej vstúpi, poobzerá sa dookola, zapne si baterku na mobile,no svojho kamaráta nikde nevidí. Pokračuje do budovy dalej, no potom jej napadne múdrejší sposob. Rozhodne sa mu zavolať. Po chvíľke počuje opäť jeho hlas. "No už som na Houstonovej 18. Kde do pekla si?" Jej hlas je tichý, nakoľko už začína mať trošku paranoidný strach. Budova je tmavá a bez led-ky vidí len na pár krokov. "Na Houstonovej 18? Ja som na Austinovej 18. Ale vlastne už nie som, už pre mňa prišli, papa Mel, si zlatááááá" jej opitý kamarát zloží telefón. "Robíš si srandu?!" Zakričí, až počuje ozvenu z budovy, no v tej chvíli si uvedomí, že nie je 1000% isté, že je v budove sama. Za pomocou telefónu si obzrie budovu, ale netuší odkiaľ prišla. Zhlboka sa nadýchne. Čo teraz?
|
|
|
|
Post by Min Yoongi on Jun 20, 2018 18:54:52 GMT 1
Jedna překrásná věc na jeho povolání je hloupost ostatních lidí, nebo jejich pýcha, jak by oni řekli. Dnes večer měl na plánu docela velké předání jednomu z gangů, musel si na to dokonce vzít svou větší tašku, protože toho chtěli tolik, ale on si nestěžoval, víc peněz pro ně. Ta hloupost do celé situace vstupuje tak, že když se nějaký pěšák ptá, jaká je cena, Yoongi je krčí rameny a nahazuje jeho obvyklou cenu, ale když má možnost, tiše šeptá, jak druhý gang mu dává ale mnohem více. To vždy něco zvládne zažehnout, to jak se jako naprostí idioti snaží pořád předhánět, to jemu jen hraje do karet. Nakonec za těch několik kilo kokainu měli chuť dát skoro o patnáct procent více, než obvykle. Yoongs jen mávl rukou, řekl, že jemu je vlastně úplně jedno, kolik zaplatí, ale už dávno věděl, že je to sralo. 'Jak si mohou jejich rivalové dovolit je takto ponižovat?' Si nejspíše říkali, když tomu blonďatému chlapci cpali tašku s pěnezi a on nonšalantně jen krčel rameny. Idioti, všichni to byli naprosti idioti, ale vydělávalo se na nich dobře, protože nikdo neposlali nikoho s fungujícím mozkem. Pro dnešní den už měl Yoongi většinu za sebou, a tak šíleně se těšil na hřejivý pocit jeho malého bytu. Jen ta myšlenka ho těšila. Někteří nechápali, proč Yoongi nebyl jen nějakou hlavou celého byznysu a nenajal si nějaké idioti, co by rozváželi za něj, ale on to takhle měl rád. Vědět, která splaška byla závislá na čem, držel ve své ruce pak pár es. Na oslavu, že už byla jeho pracovní doba u konce, Yoongi v kapsách lovil čerstvě urolované brko. Vždy je co slavit, si říkal Yoongi, když zapaloval jeden konec a dlouhým nádechem nechal látku projít až do plic. Jenže jeho poklidnou chvíli přerušil neznámý hlas přicházející z jeho pravé strany. V hlavě se snažil vzpomenout, zda-li ještě neměl jednu objednávku, ale ani kdyby ho někdo praštil, nevzpomněl by si. Tak se rozhodl pro racionální řešení, prostě půjde směrem za tím frustovaným výkřikem. Zpoza rohu poprvé zahlédne menší postavu stojící jen pár kroků od něj. "Hej, nejsem si úplně jistej, ale ty tady nejseš pro objednávku, ne?" Popošel blíže teď už k dívce, jak mu došlo, a pořád s hořícím jointem v ruce na ní koukal. "Jako fajn, klidně ti dám gram nebo dva za takových o deset míň, protože k večeru u jsem prostě milejší, ale nový zákazníky už fakt jako neberu," s leností ze sebe Yoongi nějak vydral a rozpálený joint na moment uhasil, u obchodu se to nehodilo. Ještě neměl možnost si ji pořádně prohlédnout, ale když jeho oči skenují její tvář, má pocit, že možná, ale opravdu jen možná, tady není za stejným cílem, jako on.
|
|
|
|
Post by Melody McDougal on Jun 20, 2018 19:25:11 GMT 1
O tomto sklade už počula zopár zmienok, hlavne keď ešte bola s jej priateľom. Častokrát ho čakala niekoľko blokov odtiaľ, no niekedy len sedela v aute a zo strachom pozerala na budovu. Z tej jednoducho kričí, že je buď opustená, alebo sa tam dejú rôzne druhy vecí, ktoré by sa nemali. Mnoho obyčajných občanov ide radšej dlhšou cestou, než aby mali ísť okolo a Melody je tiež jedna z nich. Jednak má z budovy hrozné spomienky a jednak sa vždy bojí, koho tam stretne. Gangom predchádzajúce udalosti ešte stále neodpustia a dílerom a feťákom sa radšej vyslovene vyhýba. Dokonca aj keď prídu k nej do baru, okamžite ich otočí medzi dvermi, so slovami, že im alkohol môže predať ten, čo im predal to, čo si dali. Skúste sa pohádať s dievčaťom čo má jeden a pol metra a uvidíte, čo to je hádka. Síce na to na prvý pohľad nevyzerá, ale dokáže na ľudí spustiť také monológy, že majú výčitky svedomia hoc aj za to, že hodili obal od maškrty mimo koša. Pomalými krokmi kráčala smerom tam, kde si myslela že je východ z budovy, no zatiaľ nič také nevidela. Cez veľké okná už bolo vidno tmavú oblohu, a aj keď nie je z tých, čo by sa ľahko vystrašili, nebolo jej všetko jedno. A ešte k tomu na mieste ako je toto. Začala sa báť, že by tu nebodaj musela prespať, alebo že ju tu niekto našiel a porobil zlé veci. Toto sa môže stať naozaj iba mne, pomyslí si a prevráti očami. Ako prechádza s baterkou, uvidí na zemi striekačku, čo ju prinúti trochu znervóznieť. Takto by veru dopadnúť nechcela. A ako sa tak zamýšľa nad všetkými možnými osudmi, vyruší ju hlas. Do kelu. Priloží si dlaň na ústa, aby zabránila výkriku, no chlapec pokračuje ďalej. Ruku spustí však opäť k telu. ,,Nie. Nie nie nie. Nie som tu na to." Pokrúti hlavou a pozerá na neho ešte stále trošku vystrašene. "Ale pokojne od teba vezmem aj celú tú tašku, ak ma dostaneš odtiaľto von. Čo v tom je? Mŕtve telo? Špinavé peniaze? To je jedno. Potrebujem vyjsť von. Pomôžeš mi s tým? Vnímaš ma?" Jej hlavný cieľ tohto stretnutia je zjavne jasný, podľa počtu synoným vety 'chcem ísť preč'. Posledná veta bola narážka na joint, ktorý držal v ruke, smerom ku ktorému aj slabo mávla hlavou.
|
|
|
|
Post by Min Yoongi on Jun 20, 2018 19:51:57 GMT 1
Tohle místo nebylo nic nového pro Yoongiho, ačkoliv všem nabízí, že klidně přijede na jimi určené místo, někteří mají pořád pocit, že by se měli schovávat v tomto prokletém místě. Jakoby snad celé město nevědělo, co se tu dělo. Jediný důvod, proč je tady nikdy nechytili, je protože jednoduše ví, že je to naprosto zbytečné a policie se nechce zeplétat s gangy, proti kterým kolikrát neustála ani šanci. On už měl tuhle budovu prolezlou tak, že mu nedělalo problém odsud odejít i se zavazanýma očima. Jediný zdroj světla pro něj byl jen zapálený joint, který držel pevně mezi prsty. Budovou obvykle procházel v tichosti, přeci jen se zde vždy mohl najít nějaký člověk, se kterým se on moc nechtěl bavit, nebo spíše nechtěl je odhánět, když většina moc dobře ví, proč tu byl. Nepřipouštěl si, že tyhle propuštění kluci z gangů, byli tak trochu na jeho talíři. On zásoboval nepřímo většinu z nich. Takové věci v jeho mysli prostě nefungovaly, prostě a jednoduše je popíral. Jeho cílem opravdu nebylo tu menší dívku vyděsit, ale zas se jí nedivil. Procházel se tamtudy tak tiše, Yoongi asi i chápal, proč lidem obvykle dal docela špatný první dojem. Naštěstí takové věci mu byly asi tak blízko, jako jeho rodiče. "Nemyslel jsem si," přitakal k jejím slovům, rozuměl tomu, jak se cítí, jen byl ve svém začínajícím klidovém stavu, moc reakcí z něho asi ani nedostane. "Ok, klid, tu tašku brát nemusíš, moc rád bych si ji nechal a tělo v tom není. Jak myslíš, že malý tělo by to mělo být? No to je jedno, hlavně klid." Tašku si znovu na svém rameni poupravil a zahodil o pár metrů od nich zbytek jointu, stejně by neměl řídit na kole úplně unavený. "Dveře ven jsou hned za tamtou chodbou, ale jelikož mám taky tam namířeno, tak tě tam dovedu." Stejně jak řekl, tak vyšel poklidným krokem vpřed, jeho ruce teď držely pevně tašku a přemýšlel nad tím, co tam holka jako ona vůbec dělala? "Ta-fucking-dá, jsme venku. Nemáš zač a teď shoo, běž rychle domů, než potkáš lidi, co nejsou tak milý, jak já." Řekl, když se objevili oba na světle pouličních lamp a čerstvý vzduch je zas obklopil. Přešel ke svému kolu, které bylo zanedbaně opřené o stěnu budovy a začal si kontrolovat jen brzdy, protože by nebylo poprvé, co by mu nějakej kokot přestřihl.
|
|
|
|
Post by Melody McDougal on Jun 20, 2018 20:21:41 GMT 1
Jednoducho opustená budova bola začarovaný kruh, ohľadom ktorého si nikto nebol istý, kedy skončí. Ktovie, čo všetko by sa našlo, keby to niekto prehľadal. Pravdepodobne všetko možné od zbraní až po rôzne druhy drog. A samozrejme, ona tu skončila. Chcela to zvaliť na Galea, ale on za to nemohol, keď sa na to pozrela spätne. Mohla za to ona, pretože prepopučula a len si domyslela názov. Keď vyrážala z domu tak si ani nepomyslela, že by mohla skončiť tu a ešte k tomu s nejakým neznámym chlapcom, dúfajúc že ju nezdroguje a nepošle "niekam na orgány". Vtipná myšlienka, vzhľadom na to, že pred tým ju mama vždy varovala. A teraz stojí presne na mieste, kde sa niečo také už stať mohlo. Ešte pokiaľ tam stojí sama, hovorí si, ako už nikdy nespraví takú hluposť. Už nikdy nepôjde sama niekam v noci, ešte k tomu keď ani nevie ako daná ulica vyzerá a už navždy sa bude pýtať, na akú ulicu to presne má ísť. Po týchto všetkých pofidérnych myšlienkach sa radšej sústredí na to, čo hovorí chlapec. "Čo ja viem čo vy robíte? Možno zabíjate bábätká, alebo, neviem." Odpovie mu rovnako, pretože za tú poznámku, aké by to telo muselo byť malé, vyhrával neznámy 1:0, tak to samozrejme musela napraviť. Predpokladala že má pred sebou nejakú bezduchú konverzáciu ale nič také sa nestalo. Ešte zjavne vedel aj, o čom hovorí, no ona len čakala, kedy sa dočká zmiznúť z toho miesta. A presne to potom prezradí. "Bože, chvála Bohu! Budem tvojou večnou dlžníčkou!" Síce svoje slová myslí zo srandy, no je úprimne šťastná. Potichu kráča vedľa neho, celá nadšená na chvíľu, kedy už odtiaľto vyjde. Akonáhle vidí ulicu, zhlboka sa nadýchne. "Cítim sa akokeby som vyšla zo...zo..." Chcela použiť čierny humor, ale vzhľadom na jeho rasu si nebola istá či nie je na také veci citlivý. Áno, chcela povedať z koncentráku. "Zo školy." Dokončí sa nakoniec. "Pf, a čo by mi spravili" mávne rukou. Skôr si robí srandu, pretože si je istá že ona by asi nikoho neprebila. Pozoruje ho, ako kráča smerom k bicyklu. "Toto asi oľutujem" zakričí, nakoľko je od nej trochu ďalej. "Ale nehodím ťa domov? Ja doma nemám čo robiť a aspoň by som ti to nejako oplatila. Auto je oveľa lepšie, bezpečnejšie a pohodlnejšie, ako bicykel, musíš uznať aj sám." Navrhne mu, stále neistá svojou ponukou. "Teda, pokiaľ neplánuješ, aby som už z vlastného auta neodišla. Tým myslím ak neplánuješ vyrezať mi obličku."
|
|
|
|
Post by Min Yoongi on Jun 20, 2018 20:52:49 GMT 1
Když už člověk tohle pár let dělá, naučí se ignorovat každý neznámý zvuk a každé malé pohnutí či změny světla. Yoongi se řídí tím, že pokud by ho někdo chtěl zabít, asi by to prostě udělali, a tak nemělo cenu se pořád bát. To bylo asi to nejhorší životní moto, které kdy existovalo, ale Yoongimu dávalo smysl. A to stačilo, pokud se jím řídil přeci jen on. Neviděl smysl v tom se bát něčeho, čemu by nemohl ani zabránit, což možná mohl být jeden z nejlepších přístupů k životu v tomto městě. Na jednu stranu tohle místo nesnášel, ale zároveň miloval, a možná proto neviděl budoucnost, ve které má stabilní práci někde v normálním městě, které není celé prolezlé lidmi toužící po moci. "Co vy děláte? Jakože, já bych měl být součástí něčeho tak hnusného? Promiň, klidně řekni, že jsem hnusej zfetovanej dealer, což prosím nejsem, tráva se nepočítá, ale neříkej o mně, že bych byl, jako ty příšery." Tolik slov, pomyslel si Yoongi, skoro ho to celé unavilo, a oproti obsahu oné věty, zněl vyrovnaně a ani ne kapku nijak naštvaně, jedině znechucení by popsalo, co on cítil. Její komentář o tom, že by byla jeho věčnou dlužnicí ignoruje, nemá rád, když takové věci lidi jen nalehko říkají. Když se ona zasekla na svých slovech, napadlo ho nejspíš deset různých přirovnání, které ostatní už použili a čeká na to, co právě dívka jejího ražení použije. Škola, hm, možná byla ještě ve věku, kdy škola se jevila, jako něco špatného. "Nebo jako ze zasraný plynový komory, to taky často lidi říkaj," bez přemýšlení řekl spíše sám pro sebe a myslel si, že jejich setkání tak nějak spěje ke konci. "Třeba by tvoje hezká tvářička skončila v týhle tašce, ty by ses tam možná i vešla." Pokrčil rameny, jako kdyby jí právě jen oznámil, jaké by mělo být zítřejší počasí. "Tak to nedělej," mumlal si pro sebe, když za svými zády slyšel její hlas. Ovšem její slova ho zarazila, očekával, že by možná přeci jen ten gram brala, ale ona jemu, naprosto cizímu člověku, nabídla, že ho sveze domů? Týhle holce snad přeskočilo, myslel si Yoongi, mezitím, co pokračoval v kontrolování svého kola. Měl chuť se jen rozjet a nechat ji být, ale její následující slova ho prostě nutí to přijmout, už jen z hecu. "Tak aby bylo jasno, nejsem gangster, nejsem mafián, nejsem zabiják, nejsem nic z tohohle, jsem jen, no, dealer. A ještě k tomu mám odpor ke krvi. " Přešel tedy až k jejímu autu a bez optání otevřel její kufr a nějakým způsobem tam naskládal své kolo a tašku. "Pokud nemáš, co dělat, hodila bys mě ještě někam na jídlo? Umírám hlady." Poprosil ji s úsměvem a šel si sednout do předního sedadla.
|
|
|
|
Post by Melody McDougal on Jun 21, 2018 16:46:15 GMT 1
No, niekoho životné motto je Nikdy sa nevzdávaj, a niekto ho má takéhoto typu. Melody ku všetkým týmto ľuďom chovala odpor, nehľadiac na to, či to robia kvôli tomu, aby mali peniaze na živobytie, alebo hocičomu inému. Samozrejme, dealovať ľahšie drogy nie je také zlé, no ak prišlo na horšie veci, dievčaťu sa začala zvyšovať hladina adrenalínu v krvi. Zaujímalo by ju, či ju vôbec niekedy táto obrovská nenávisť prejde, ale ten pocit zatiaľ rozhodne nemala. Možno sa postupom času s tými udalosťami vyrovná, no rozhodne to nebude zajtra, za mesiac a asi ani za rok. Také veci človek jednoducho neodpustí, nech by sa snažil ako len chce. "No, lenže ja ťa vidím prvýkrát v živote. Vlastne ani moc nevidím, a moc dobrý dojem si nespravil, keď si na mňa vybafol z tej tmy." Keď hovorí poslednú vetu, dá sa počuť z jej slov sarkazmus. "Ale každopádne si vážim tvoju pomoc." Pokračuje. "A prepáč, ak som ťa urazila. Už si mi tvoju prácu objasnil" Pousmeje sa, no tak, že to má skôr bližšie k úškrnu, ako k milému úsmevu. Ešte si nie je istá, či je ten typ, čo sa uráža kvôli tomu, keď sa s ním niekto takto rozpráva, alebo mu to absolútne nevadí. Ľudia prvého typu ju nútia neustále prekrúcať očami a častokrát s nimi dlho ani nevydrží. Chlapec ale vyzeral ako flegmatik, že mu to bolo jednoducho jedno. Alebo to bolo tou trávou? To ona netušila a ani sa nehodlala nad tým naďalej zamýšľať. To, že vysloví presne slová, na ktoré myslela spôsobí, že vyvalí na neho oči a pootvorí ústa. Zasmeje sa. "Presne na to som myslela, len som si nebola istá, ako moralistický si." oboznámi ho, no po chvíli predbehne jej jazyk jej myseľ. "No, asi moc moralista nebudeš keď robíš, to čo robíš." keď si uvedomila, že ho to naozaj môže uraziť tak na neho pozrela s očakávaním, ako zareaguje. "No, s mojou výškou by som sa tam zmestila aj celá." poznamená, pričom si aj obzrie tašku, a usúdi, že keby sa schúli do klbka, tak by sa jej to naozaj aj podarilo. "Áno. To mi došlo. Keby si jedno z toho choval by si sa úplne inak. No a keď sa rozhodneš ma zabiť, tak s tým už potom nič nespravím" pokrčí ramenami a sleduje s pozdvihnutým obočím ako nakladá do auta bicykel. "No, bicykel som v aute ešte teda nemala." zamrmle si sama pre seba, prejde k miestu vodiča, no vyrušia ju jeho slová. "Ak mi prezradíš čo si predstavuješ pod pojmom niekam na jedlo, v poriadku." Otvorí si dvere a nasadne. V strednej priehradke sú dva rúže, jeden korektor, troje slnečné okuliare a minimálne dvojtýždňový banán. "Ospravedlňujem sa za neporiadok." pousmeje sa, počká kým nasadne a vyrazí von z ulice.
|
|
|
|
Post by Min Yoongi on Jun 23, 2018 21:47:01 GMT 1
Na jednu stranu úplně chápal odpor některých ke všem těmto gangům, ale z jeho pohledu to tak ani už neviděl. Zabíjeli, mučeli a vyřizovali si věci po svém, ale pokud si Yoongi dobře pamatuje z hodin dějepisu, takhle se k sobě chovali lidi celkem často v dávných dobách. Dříve existovalo nějaké to 'oko za oko,' což přeci jen fungovalo. Nikdo si nestěžoval, tedy až na ty lidi, kterým chyběly ty oči, ale to jsou detaily, kterými se tehdy lidi nezaobývali. Možná to byl vlastně dost na hovno systém, ale Yoongiho to nijak netrápilo. "Fakt mě mrzí, že jsem neudělal skvělý první dojem, obvykle je to mnohem lepší," jak se jeho slova sypala z jeho úst, snad jen hluchému by nedošlo, že Yoongimu bylo naprosto jedno, jak si ho ona vybarvila. Dokud si jen nemyslela, že patřil k nějakému z těch gangů, její názor ho zajímal asi tak, jako jí zajímalo, co si on myslel o ní. Byli dva naprosto cizí lidé, kteří se s nejmenší pravděpodobností potkají znovu. Měl pocit, že by si nejspíše byla vděčná jakémukoliv člověku, který by z toho místa dostal, ale to si nechal spíše se pro sebe a jen pokrčil rameny, tak alespoň udělal ten jeden dobrý skutek. "Člověk jako ty mě neurazí," znovu odpověděl a opravdu dal záležet na tom, aby bylo poznat, že mu to bylo jedno. Nesnažil se být nepříjemný, ani působit nijak zle, ale ona mu nedávala moc na vybranou, když do něj taky začala šťourat. Hlavně, že před pár chvilkami křičela do telefonu a prakticky se třásla z toho, že byla v nějaké budově. Skoro se cítil překvapeně, když se ona začala smát, asi měla podobný humor, což bylo i svým způsobem dobré, protože on neměl náladu na 'social justice warriors.' Chystal se jí na to něco odpovědět, nejspíše hlavně něco v tom stylu, že takovéhle věci mu jsou opravdu jedno, ale její slova naprosto useknou jeho dosavadní myšlenky. "A co je tvoje práce, když už se o tom bavíme?" Optal se ji Yoongi s takovým klidem v hlase, jeho tvář nedávala na sobě nijak zdát, zda-li se ho svými slovy nějak dotkla. "Snad to nikdy nezjistíš, jestli se tam opravdu vejdeš," nebo to zjistí s tou její pusou. Ale uvnitř doufal, že se nikdy s takovými lidmi nezaplete, nikomu nepřál se dostat do toho nepořádku, protože sledoval, jak to pomalu všechny ničí, i když si mysleli, že vzrůstají s mocí, on jen viděl, jak si všichni pomalu kopají svůj vlastní hrob. "To je pravda." Neměl úplně nic jiného, co by jí k tomu řekl. Dal už najevo, že nějaké násilí nebylo jeho oblíbeností, ale nedivil se tomu, pokud si ona stále myslela, že by mohlo. Přeci jen měl v kufru tašku s několika tisíci dollarů z ne zrovna legálního obchodu drog. No co, každý si takové věci vyložil jinak. "Co třeba na burger? Klidně drive-thru, nemám moc chuť nikde pobývat, jen chci jídlo a domů." Celé tohle bylo zvláštní, protože se domlouval s naprosto neznámou holkou na tom, kde se staví na jídle, než ho hodí domů z jednoho jejich obchodů. Vždyť ani nevěděli, jak se jeden a druhý jmenovali. Vnitřku jejímu auta moc pozornosti nevěnoval, protože se spíše zabýval tím, aby si zapl svůj pás a na telefonu zkontroloval, jestli mu někdo ještě nepsal. "V pohodě, krom toho banánu, to není ani tak hrozný." Zvedl pohled od svého telefonu a přesunul oči na ten banán a trochu pokroutil hlavou, ale kdo byl, aby něco takového soudil?
|
|
|
|
Post by Melody McDougal on Jun 24, 2018 14:28:10 GMT 1
Cíti rovnaký sarkazmus z jeho slov, ako on mohol cítiť z jej ešte pred chvíľou. Chvíľu premýšľala, že sa ovládne, no po chvíli si to rozmyslí a prevráti očami. ,,Áno, áno, samozrejme. To sa stáva, ja vám to odpustiť pane." Odpovie mu podobným tónom. Musí si nechať pár chvíľočiek, aby nechala svoje nervy dopracovať a aby si trochu oddýchli, inak by sa Yoongi asi dostal do nepríjemnej situácie. Ich stretnutie bolo úplne náhodné, keby hocikto z Melodyinej rodiny, či kamarátov vedel, že si do auta vzala cudzieho človeka, ktorého naviac stretla v budove ako tamtá, tak by od nich pravdepodobne dostala veľký výplach žalúdka. Je to skoro také hlúpe, ako nastúpiť do auta niekomu cudziemu. Čiže si boli obidvaja kvit - obaja spravili niečo hlúpe, čo by sa robiť nemalo. Áno, u Melody na prvý pohľad vyzeralo riziko oveľa menšie, predsa len, komu by tá jej tvárička 13 ročného dievčatka mohla ublížiť, ale zase na druhú stranu človek nikdy nevie. "Človek ako ja? Tým chceš povedať čo? Keď ani vlastne nevieš aký som človek?" Vyzerá to, že sa stretli celkom dosť uhm... Odlišné povahy, ktoré sa stretnúť nemali. Áno, to sa stáva, že dvaja ľudia ani nemusia byť zlí, či to robiť naschvál, ale jednoducho si proste nesadnú. Napríklad na strednej škole je častý úkaz to, že vám vadí niekto, a pri tom ste s ním v živote neprehovorili ani slovíčka. Úplne obyčajná vec v medziľudských vzťahoch. Tuto to však vyzeralo na ostrú výmenu názorov, skôr či neskôr. Alebo sa tomu možno úspešne vyhnú, nakoľko obaja každú jednu vec, ktorú už načali nejakým spôsobom zneutralizovali. "Čo robím? Som čašníčka v bare. Keď sa spýtam, že či už bolo 21, spýtajú sa ma 'a tebe áno?', ale to je nepodstatné. Snažím sa si to nevšímať" Sama si rada robí srandu z toho, ako veľmi mlado vyzerá. Tak sa to predsa hovorí, ak si srandu spravíte zo seba, nespraví si ju z vás niekto iný. Čakala, či chlapec nevybafne na ňu nejakú sarkastickú poznámku, no radšej sa ďalej venovala šoférovaniu a čakala, ako bude konverzácia napredovať. "Dúfam, že to bolo úprimné snáď." Bohvie, na koho má tento chlapec kontakty. Možno ani nebolo múdre, aby do neho toľko rýpala, ale keď ona si niekedy ani nevedela pomôcť. Proste danú vec mala na jazyku a nedokázala ju nikdy zastaviť. "Takže burger. Neviem ako ty, ale ja preferujem mekáč pred všetkým ostatným a vlastne ani neviem kde sú ostatné fastfoody, tak ideme do mekáču." Rozhodne aj za neho, no nejak ani nie je v postavení, v ktorom by si mohol rozkazovať. Je to jej auto a ona mu robí láskavosť. Keby niet jej, tak by išiel na bicykli. "Áno, ten banán sa chystám vyhodiť už veľmi dlho, no srdce.mi to nedovolí." Povzdychne si. "Mimochodom, ja som Melody. A ty si?" Pozrie na neho očkom, počas šoférovania, no ako na neho pozrie tak omylom vyjde na obrubník. Reflexom sa opäť presunie na cestu. "Prepáč. Vodičák som dostala pred troma mesiacmi."
|
|
|
|
Post by Min Yoongi on Jun 26, 2018 22:03:12 GMT 1
Yoongi nevléval tolik energie do jedné konverzace, zvláště se obvykle nestaral o to, aby do svého tónu nechal nějak proplétat své pocity, ale nemohl si tady pomoc. Nešlo ani to, že by ta dívka, se kterou se bavil, byla nějaká otravná, tedy možná jen trochu, ale Yoongimu přišel doslova každý otravný. Asi jen prostě po dlouhém dni neměl náladu na všechny ty poznámky. "Fakt štědrá jste, slečno," tahle jejich konverzace je jen přehazování ironií prosáklých poznámek. Dívka, napříč tomu jak male vypadala, měla docela oprsklou pusu. Bylo to překvapivé. Jenže Yoongi také jednou byl v jejích botách. Mnoho jeho teď už přátel si mysleli, že byl jen nějaký malý kluk, který ani necekne, ale Yoongi někdy spíše ani neuměl držet hubu. Kdyby Melody představovala Yoongimu nějaké nebezpečí, což v tento moment jen to, že by ho nejspíše nakopla, nedovolil by si sednout do jejího auta, ale jemu už se opravdu nechtěl jet tak dlouho na kole. "To přesně myslím, ani nevíš, kdo jsem já. Před chvílí- ugh, prostě na to zapomeň." Měl chuť jí vysvětlit, že to byla ona, kdo ho okamžitě nějak odsoudila, proto to také naschvál udělal, aby si do ní mohl trochu dloubnout, ale neměl na to sílu. Neviděl v tom žádnou pointu, hádat se s člověkem, kterého nejspíše uvidí jednou a naposledy ve svém životě. Mezitím, co on se bude vracet k tomuto místu, ona se mu bude vyhýbat ještě pečlivěji. "Vidíš, ty mi tady povídáš nějaký věci o morálce a přitom sama nalíváš lidem alkohol do žil. To je taky droga, navíc ti za to svět legálně platí, jen se na to lidi koukaj jinak." Úplně ignoroval její vtípek, protože ho upřímně pobavil a neuměl by tím prokázat, co se snažil jí teď vysvětlit. On věděl, že prodával lidem svinstvo, viděl jeho nejlepší přátelé propadat tomu životu, kdy existovala pro ně jen droga, ale alespoň si nehrál na to, že byl dobrý člověk. On sakra věděl, že se to někde cestou posralo a on skončil na úplně jiném místě, než plánoval, ale alespoň to prostě věděl. Yoongi se s krátkým nádechem odmlčel. Zajímalo ho, kdy se vůbec dostal takovéto situace. Věděl, co se stalo, věděl, že šel s ní do auta, ale někdy prostě, nechápal sám sebe asi. Tráva mu už možná lezla na mozek, říkali často, že lidé mohou v ten moment tím oslabit svou krátkodobou pamět. Už to bylo patnáct minut od toho jointu? To by asi dávalo smysl tím pádem, no, Melody měla před sebou docela zajímavý večer. "Víš, co bych si dal? Happy meal a třeba třicet chicken nuggetek." Jak to Yoongi vyslovil, cítil skoro, jak se mu v puse sbíhají sliny. Proč musel chytit žravou s cizím člověkem v autě? Nerad jedl s lidmi. "No jo, už je z něj tvůj kámoš, chápu." Teď si musela, že Yoongi udělal nějakou otočku o stoosmdesáti stupních, ale to byl jen ten efekt toho, že se prostě nechtěl dál nějak o to starat. Plus tráva, jasně, ale převážně to, že neměl náladu na hádky. "Já jsem Kevin." Odpověděl ji bez přemýšlení, díval se na ní s líným úšklebkem, který se pořád dral na povrch. Trochu poskočil, rozhodně nečekal, že by najela na obrubník a najednou si říkal, že jeho kolo bylo mnohem lepší řešení. "Musíš řídit fakt strašně dobře teď, aby nás nikdo nezastavil. Já jsem spálenější, než sluníčko teď a mám vzadu nápadně vypadající tašku s několika tisícema dollarů. Ale jinak žádnej stres, jo Mel?"
|
|
|
|
Post by Melody McDougal on Jun 30, 2018 12:55:51 GMT 1
Melody si už častokrát uvedomovala že jej správanie nie je dva krát na mieste, a že to so svojimi poznámkami preháňa, no bolo to súčasťou jej povahy a po čase jej prestalo záležať na tom, čo si ľudia o nej myslia. Samozrejme nechcela, aby sa niekto kvôli jej poznámkam cítil smutný, či ako niečo menej, ale bolo jej úprimne jedno, ak niekomu prišlo, že sa chová neprimerane. Ona sa vo svojej koži cítila dobre a vedela, že tí, čo ju poznajú ju majú radi preto, že má aj iné vlastnosti ako podrezaný jazyk. ,,Novinku mi teda nehovoríte, pane" uškrnie sa, a po chvíli z nej vyjde slabý smiech. Vidí na Yoongim, že mu to, ako sa ich konverzácia vyvíja nie je dva krát jedno, preto pozdvihne obočie. ,,Veď dokonči, čo si začal" pobiedne ho, ak niečo nemá rada je to ak niekto niečo začne hovoriť a potom svoju pripomienku nedokončí, pretože sa rozhodne že je nevhodná alebo hocičo iné. Síce nevedela, kvôli čomu sa chlapec takto rozhodol, no napriek tomu potrebovala vedieť čo jej chcel povedať. ,,Wow. Ja som ti nepovedala nič zlé, iba pravdu. Moralista teda určite nie si, a ani ja nie. A nebola by som ani keby robím miništrantku. Pozri, predávaj si čo chceš, ale netvrď, že si dobrým človekom" pozrie na neho na moment a potom sa venuje opäť ceste. ,,Tiež sa nehrám na moralistku. Používam čierny humor, pijem, nadávam, klamem a keď som mala 11 ukradla som cukrík. A potom ešte v 16tich podprsenku. Nie som dobrý človek, ale ani ty nie. Rozumieš, čo tým chcem povedať?" Nechce byť jednou z tých ktorí vodu kážu a víno pijú. Dokáže si priznať, ak niekde spravila chybu a dokáže si priznať aj to, že nie je najlepším človekom. Preto mala potrebu obhájiť sa pred Yoongim. Nachvíľu sa pozastaví nad jeho návrhom. "Tridsať?!" zvolá snáď na celé auto. ,,No, tak to už viem, čo bolo to, čo si držal v ruke predtým, ako sme sa stretli." vyšpúli spodnú peru, a nakloní hlavu na jednu stranu. ,,Áno, sme najlepší kamaráti, to určite." hrá s ním jeho hru. Nahulení ľudia sú jej úžasnou zábavkou. "Si aziat, ktorý sa volá Kevin?" na slová aziat a Kevin dodá dôraz, no keď si uvedomí, čo povedala, rýchlo si dá jednu ruku na ústa. "Bože prepáč, ja som to tak nemyslela" zahryzne si do pery a ruku vráti späť na volat. Počúva jeho vysvetľovanie, pričom prikyvuje. "Jasné, chápem, žiadny stres" vydýchne, trochu toho stresu na ňu ide, no to už vidí McDrive, a odbočí k nemu. Zastaví pri tej hlúposti kde hovoríš čo si prosíš, a vypýta si 6 nuggetiek, veľké hranolky a sladkokyslú omáčku. Potom sa otočí na 'Kevina'. ,,Povedz to ty, ja sa hanbím povedať tú tvoju objednávku" prevráti očami.
|
|
|
|
Post by Min Yoongi on Jun 30, 2018 23:48:06 GMT 1
Pokud se Yoongi podíval na tu celou situaci znova a znova, což člověk jako on dělat nemusel, tak Melody byla jasně ta, která potřebovala jeho pomoc, ale teď ho tady propichovala svými poznámkami, jako by se nebála jediné věci v životě. Na moment si i Yoongi dovolil myslet, že nechat ji tam v té opuštěné budově by jí docela prospělo, ale ta špetka jakéhosi starání se o okolní život, mu to čistě nedovolila. Možná příště, uklidňoval se Yoongi. Alespoň tohle hrála s ním a neurážela se za každou poznámkou. "Pane," odfrkl si. Jako kdyby mu bylo tolik let, aby mu někdo mohl říkat pane. Ale na druhou stranu nemohol přijít na jiný způsob, jak by se mu říkalo? Mladý pane? Možná to by znělo lépe. “To říkala moje mamka mýmu fotrovi taky, když spolu spali a vidíš, co z toho vzniklo, protože to dokončil. Někdy je lepší to prostě nechat být,” pokrčil rameny s nezájmem. Nejspíš si už ani nepamatoval vlastní myšlenku, takže prostě smůla Melody. “A kde jsem řekl, že jsem dobrý člověk? Prosím uvěď přesnou stránku a odstavec.” Také se na ní podíval, jeho tvář nebyla zrovna čitelná, ale jeho tón prokazoval, že byl lehce vytočen. “Chápu ale mám otázečku. K čemu ta podprsenka?” Nemohl si pomoci a sjet pohledem k její hrudi, která byla zakrytá látkou tmavé mikiny, ale i tak Yoongi věděl, že by nemusela krást přeci podprsenku. Nemusela by ji ani nosit, svět by se nezhroutil. “Klidně padesát.” Bylo by padesát až moc? Jak moc by ho lide soudili, kdyby to vše stihl sníst při jednom posezení. “To byla samozřejmě müsli sušenka, fit lifestyle, to je moje parketa.” Za prvé, Yoongi nebyl kretén, který si rád dělal srandu z lidí, ale musel přiznat, že Melody to pro něj moc usnadňovalo. Co jiného by asi měl? Vždyť jí přiznal asi v prvních pěti minutách jejich setkání, že si sem tam zapálil jointa, nebo dva. Díval se, jak ulice před ním mizely a přemýšlel nad tím, že se mu dnes už opravdu nic nechtělo, ale byl teď zaseknutý tady s Melody. Nebyla špatná, Yoongi si dokonce myslel, že Melody by mohla být i celkem příjemnou společnicí, ale dnes nebyl prostě ten vhodný den. Navíc přiznala, že byla nejlepší kamarádka se schnilým (zhnilým) banánem, to potřebuje odvahu. Tak se tedy Yoongi zasmál, protože ta představa mu zlepšila jeho náladu. Očekával, že nějak nezapomene zmínit to jméno Kevin a asiat ve stejné větě, proto jen sám pro sebe přikývl hlavou. “V pohodě, Melody,” kladl šílený důraz na její jméno, než se znovu nadechl a promluvil: “jsem zvyklej až na pět rasistických poznámek denně, jsem rád, že mi pomůžeš dodržet kvótu.” K tomu jen mávl rukou a celou konverzaci o jeho jménu, které pravda, nebylo jeho, prostě uzavřel. Kdyby se chtěla dále o tom bavit, asi by si mohla popovídat s tím banánem. Žlutý jako žlutý. U McDonalds se jeho smysly obnovily a Yoongi věděl, že konečně se blíží k něčemu, co bylo dobré. Měl na to svůj vlastní radar. Jako gay lidi měli na ostatní homosexuály, on měl na nuggetky z McDee’s. “Dobrý večer, prosil bych Happy Meal a třicet chicken nuggetek, hodně omáček, je jedno který, hlavně aby to v tom pak mohlo plavat. Děkuji.” Dopověděl, jeho tělo bylo napůl cesty k okénku řidiče a jeho úsměv nepřetržitý. Když se konečně dostli na řadu s výdejem objednávky, Yoongi skoro vyskočil z místa a hodil na ně peníze, i s dýškem. Natahoval se přes Melody tak, že prakticky si na ní sedl, ale to bylo jen jeho nehynoucí vášní pro nuggetky. “Vím, že jsem byl do těd docela kretén, ale říkaj, že když máš hlad, nejsi to ty, tak chci abys věděla, že to všechno jsem já a plus hlad navíc.”
(jsem drunk odpusťte chybičky čubicmky*
|
|
|
|
Post by Melody McDougal on Jul 2, 2018 10:22:45 GMT 1
Áno, rozhodne je pravdou že skôr ona je tá, ktorá by mala byť na Yoongimu vďačná, pretože keby niet jeho tak by tam najskôr ešte bola a pri najlepšom by ju tam znásilnili nejakí feťáci a ona by bola rada, aj keby odišla s HIV ale aspoň živá. Tento fakt si však ona neuvedomovala. Je všeobecnou pravdou, že často si veci, za ktoré by sme mali byť vďační neuvedomujeme a začneme si ich vážiť až, keď ich stratíme. ,,Ale no tak" mávne rukou s úsmevom. ,,Nepodceňuj sa tak. Možno je dobré, že to dokončil. Možno nájdeš v budúcnosti liek na rakovinu, alebo tak" svoje slová samozrejme nemyslela vážne, boli určitým spôsobom nasiaknuté nejakým druhom irónie a možno aj satyrou voči tomu čo Yoongi robí. To však už bolo na ňom, či danú poznámku pochopí. ,,No, nikde, presnú stránku a odstavec nemám, ale nahneval si sa na moje slová, akoby neboli ani pravdou." obráni sa, pričom ako sa mierne hnevá jej hlas znie piskľavejšie a tok jej slov je rýchlejší. Keď ju oboznámi, že má voči nej otázočku, tak sa mierne zamračí. Čo už by sa jej on mohol pýtať? Keď však z neho vypadnú dané slová, ústa pootvorí do O, ale vidno, že jej poznámka prišla vtipná. ,,Pozri, zastávam sa určitého názoru" na moment zvážnie, pozrie na chvíľu na neho a potom opäť na cestu. ,,s malými prsiami to ešte uhráš, ale s malým penisom už nie." zopár krát si ho premeria i.pinimg.com/originals/68/81/f6/6881f6c4728b3350d2a633e1894d886b.gif , no potom sa zasmeje. ,,Ale nie. Keď som mala 16, mala som ešte nádej, že to bude rásť, ale tá nádej... vymizla." oboznámi ho zo svojimi problémami, aj keď ho to asi absolútne nezaujíma a otázka bola iba rečnícka, rozhodla sa mu na ňu odpovedať. S týmto chlapcom je jej celkom fajn. Má akceptovateľný zmysel pre humor a zároveň chápe aj ten jej. Mohol sa uraziť aj horším spôsobom, ako sa urazil. Preto sa aj bojí ako zareaguje na poznámku o jeho rase, no chlapec to vzal s odstupom, čo ju donúti sa schuti zasmiať. ,,Ja som zvyknutá na minimálne štyri poznámky o mojej výške a počtu tuku na mojom tele. Zatiaľ som dostala iba dve, zaostávaš." upozorní ho, a keď počúva jeho objednávku, schová si tvár do dlaní, akoby sa snažila nejakým spôsobom zmiznúť. Veľmi nenápadné ísť do McDonaldu so žravkou potom, ako si dal jointa. Zahanbená neskôr prechádza s autom k ďalšiemu okienku. Melody takmer ani nepocíti, keď si na ňu sadne, pretože môže mať len o pár kíl viac ako ona, len prevráti očami. Vyberie si svoju peňaženku a podá mu 5 dolárov, pričom si vezme svoju nádielku. Jedlo si položí na kolená a šoféruje k neďalekému parkovisku, kde zastaví. ,,To ma núti dúfať, že sa už nikdy nestretneme." Oboznámi ho popritom, ako si namáča hranolku do svojej omáčky. ,,Srandujem. Už som imúnna voči kreténom." |
|
|
|
Post by Min Yoongi on Jul 2, 2018 17:23:31 GMT 1
Yoongi nepotřeboval, aby mu Melody nějakým extrémním způsobem projevovala svou vděčnost za to, že tam náhodou byl a je dost decentní člověk, aby ji tam nenechal. V tomto skladišti už zažil dost věcí, které by jednomu překroutili žalůdek, nikdy se nic nedělo jemu, ale někdy prostě omylem viděl věci. "Já ale mám diplom za jiný druh chemie, bohužel farmaceutik ze mě není," s ohrnutým rtem dokončil svá slova a pro efekt ještě dlouze vzdechl, krutý to život, řekl by ještě, ale dále už to divadélko protahovat nechtěl. Melody naprosto asi nepochopila, k čemu tady Yoongi chtěl dospět, tak přemítal nad tím, jestli to stálo za to jí vysvětlit, co vše znamenalo, nebo jestli se tohle je 'potayto potahto' situace. "Hmpf." To bylo všechno, co jí k tomu mohl říci, spíše jen chtěl. Sám se rozhodl, že aby ušetřil sám sebe dlouhého monologu, raději nad tím vším ohrne nos. Zřejmě Melody měla rychlé vedení a jeho narážka jí došla okamžitě, tak se Yoongi trochu pozasmál nad jejím výrazem, než si vyposlechl její 'názor' Trochu se zamračil, když začal velmi jasně přemýšlet nad jejími slovy. Začal se ve svém sedadle kroutit a párkrát zatáhl za své kalhoty, aby je na stehnu narovnal, načež vytáhl z kapsy svůj iPhone 6 (tohle je důležitá informace) a podél stehna začal měřit. "Jeden a půl iphonu, hm. Melody, neříkej mi, že jsi na takový ty dračí dilda, vždyť to by bylo větší, jak ty! Pche." Otřásl se, očividně ho ta představa poznamenala, ale netrvá dlouho, než se společně s ní směje. Není nutné říkat, že už dávno byl zhulený, tak Melody neměla jinou možnost než se vypořádat s tím, že ho ničím ani tak neporazí. Navíc Yoongiho nijak netrápí, pokud ona si myslí o jeho přirození své, jeho poznámka byla faktická. Ona jen hádala, co mohl mít v trenýrkách. "Malý prsa nejsou špatný, aspoň tě nebolí záda, ne? To se říká, že je na nic, pokud máš no, takový ty Déčka?" O prsou toho Yoongi věděl asi tolik, jako ona toho mohla vědět o Zimbabve. Yoongi byl už zvyklý, že si lidé celkově rádi dělali srandu z jeho očí, ani vtipy o jeho penisu nejsou nic nového, rozhodně nebyl překvapen ani z tohohle, bral už to tak, že se nad tím prostě taky smál. Až bude jednou apokalypsa, stejnak všichni 'neaziati' budou v prdeli, protože si z nich udělají Phóčko a nudle. Stejně si o nich mysleli, že už žerou všechno, tak co. "Heh," řekl a podíval se na její tělo. Byla malá, jasně, Yoongi byl o nějakých dvacet centimetrů vyšší přibližně, ale nepřipadala mu vyhublá. "To mě ale sere, víš co, lidi si můžou dělat píču z mojí ejžnoviny, ale proč by si někdo myslel, že by mohli mluvit o tvym těle?" Pokroutil nevěřícně hlavou a pootočil se na ní znovu. Cítil nutkání jí stejně říci, že je menší, než jeho desetiletá sestřenice, ale Yoongi už vyčerpával své komunikační prostředky. Nebylo to jako kdyby ho neznali ve všech McDonaldech všude okolo. Nebylo nic nového, že se Min Yoongi ve tři ráno objevil na svém kole u okénka a oni ho vyháněli, že to nebylo pořádné vozidlo. Ani když si na řídítka nalepil logo Mercedesu. Vzal si od ní její peníze, ale když se ona zaměstnávala řízením, strčil je opatrně pod banán. Což nejspíše nebylo ani tak hezké gesto, jak on čekal. On se pustil do svého Happy Mealu předně, velmi ohleduplně jedl, aby nic nezašpinil a nuggetky v něm mizely rychleji, než by si jeden představil. "Hlavně už nechoď na tamto místo." Řekl mezi sousty, když nad tím přemýšlel, bylo mu docela jedno, jestli se s ní uvidí, ale nepřál si, aby se tam znovu vrátila. Protože pokud by jí tam někdo picnul, určitě by někdo zjistil, že s ní byl Yoongi a na tohle prostě neměl náladu. "Kretén kreténovi," nevýznamně ještě poznamenal, když začal vše uklízet do papírové tašky od jeho jídla a podíval se na Melody. "Já už půjdu, nechci, abys věděla, kde bydlím. Vypadáš jako práskač." Odepl si pás a otevřel dveře od auta, načež z něho vystoupil a ještě se k ní otočil. "Díky za pomoc, na Uberu ti dám tři hvězdičky jenom, protože ten banán." Mávl na ní a dveře od auta jemně zavřel, obešel auto dozadu a modlil se, aby nevycouvala a na místě z něj neudělala korejskou palačinku, než si vytáhl, jak své kolo, tak i svou tašku. Z tašky vyhrabal pytlíček s malými papírky, na kterých byli smajlíci. Dost vřelé poděkování, pomyslel si, když ho hezky zahákl o nějakou podložku v jejím kufru. Kufr zavřel a nasedl na své kolo s taškou na zádech, než se rozjel pryč z parkoviště.
|
|
