|
|
Post by Kiara Banks on Jul 18, 2020 13:28:41 GMT 1
*Kia vždy knížky milovala. Bylo to něco, co ji spojovalo s okolním světem, když ještě bydlela doma v malém městečku v Texasu. Pak přišla vysoká škola a ona už na čtení neměla tolik času, stalo se to pro ni ale o to vzácnější. Vždy si užívala chvíle, kdy si prostě mohla jen tak někam sednout s knížkou v ruce a několik hodin nic nedělat, než být ponořená do děje. Knihovny také zbožňovala, na škole měli jednu velkou. Nebyla sice tak krásná jako ta, ve které teď právě stála, ale jí stačila. Nabídla jí spoustu knih nejen pro studium ale i pro volný čas a to bylo něco, co přesně potřebovala. Navíc, vždy se jí lépe učilo v knihovně, než doma nebo na koleji. Asi to bylo tím, že byla obklopena knihami, které byly plné vědomostí, stačilo je jen otevřít a nalistovat správnou stránku.* To chápu. V takových případech nepomůže ani oblíbená knížka. *Usmála se na něj. Dávalo smysl, že nikdo místní by si asi plánek nebral, ale stejně jí to vrtalo hlavou.* Ani ti, co se sem nově přistěhovali? Studenti a tak… *Ještě se doptala a pokračovala dál vedle něj. Musela jít trochu rychleji, než byla zvyklá. Chlapec vedle ní měl dlouhé nohy a tak se bála, aby jí neutekl. V podstatě by mu k tomu stačily jen tři kroky a byl by pryč.* Jakože vše vidím poprvé? Typický turista asi, co? *Zasmála se. Pravda byla, že o dění ve městě neměla sebemenší tušení a tak pokud by mluvil pomocí narážek, vždy by ho vzala jednoduše doslovně.* Však je to opravdu pěkné město. Ta architektura na starých budovách se jen tak někde jinde nenajde. Je to tu i hezky skloubené s moderními budovami. A navíc i ta příroda kolem je kouzelná. *Řekla naprosto popravdě. Město jí očarovalo neskutečným způsobem. Tak trochu i zvažovala, že by tu zůstala o něco déle, než byl původní plán. Zatím to ale byla jen myšlenka, se kterou si pohrávala. Rozzářeně se na něj usmála, tohle bylo něco, na co se celý den těšila. Chlapec jí podržel dveře, aby mohla vejít první. Opatrně vstoupila do místnosti a ihned se začala rozhlížet. Bylo to menší, než čekala, ale to na kráse neubralo. Místnost byla obdélníková s dvěma patry (něco takového cca), k tomu druhému vedla dvě točitá schodiště z kratší strany místnosti. Od podlahy až ke stropu byly police plné různých knih. Uprostřed místnosti stál dlouhý stůl s masivu, ke kterému byly přisunuté polstrované židle. V druhém patře dokonce zahlédla i zelené sametové gauče. Celou místnost osvětlovaly paprsky slunce, které procházely velkým střešním oknem, které bylo velké stejně jako celá místnost.* To je neskutečný. *Vydechla a vytáhla z batohu telefon. Chtěla si udělat pár fotek na památku.* |
|
|
|
Post by Kyung Seok Moreau on Jul 18, 2020 13:54:50 GMT 1
*Kyungseok měl ke knihám stejný vztah. I v domě jeho rodičů, nebo jejich rodiném domě, ve kterém po většinu času nikdo nebyl, měli obří knihovnu s knihami, jenž jeho rodiče koupili, a nebo posbírali všude po světě, když cestovali. Jako malý, Kyungseok si vždy přál, aby mu přivezli ze svých cest jen jedinou věc a to knížku. Díky tomu měl i Kyungsoekův pokoj celou stěnu zaplněnou knihami z jejich cest, nebo co si sám koupil v antikvariátech nebo v knihkupectvích. Vždy to byla jeho vášeň sbírat a číst všelijaké knihy. Rád chodil do knihovny, aby si po dlouhém dni ve škole pročistil hlavu. Měla pravdu, že by mu ani nepomohla jedna z jeho oblíbených knih, když byl myslí někde úplně jinde.* To máš pravdu. *Uznal nahlas a také se jen krátce pousmál. Snad poprvé v Black Hollow potkal někoho, kdo byl jako on a byla to zrovna turistka. To bylo opravdu zajímavé. Alespoň pro něj.* Moc lidí sem celkově nechodí a do Black Hollow se lidi často nestěhují, obvykle se sem jen vrací. *Při jeho brigádě si toho všiml, že se tady objevovaly pořád ty stejné tváře, a proto o tom tolik věděl. Ani mu nedošlo, že možná šel trochu rychleji než ona, ale to bylo tím, že byl zvyklý chodit všude sám, takže na lidi v tomto moc ohledy nebral.* Jo, něco na ten způsob. *Začínal si uvědomovat, že ta dívka opravdu byla jiná od lidí, co v tomto městě bydleli. Něco na jejím celém chování by jí vždy vyřadilo z davu. Jemu to však opravdu nevadilo.* Zní to, že už to tady máš pěkně prochozené. Jen si dávej pozor na některé části města, není to vždy úplně bezpečné. *Jeho klidný tón byl nahrazen trochu vážnějším. Byl by nerad, kdyby se jí na jejím výletě něco stalo. Uznal, že měla pravdu o architektuře a přírodě, vlastně to dávalo smysl. Toto město bylo zajímavé, ale on si toho nikdy takto nevšímal. Vešel po ní do místnosti a také se rozhlédl, ačkoliv to pro něj nebylo nic nového a sledoval spíše jen ji. Založil si ruce na hrudi a opřel se o jednu z polic, při pohledu na ní a její nadšení se trochu usmál. Když si všiml, že vytáhl telefon, aby pořídila nějaké fotky, něco ho napadlo. Nechal ji, aby si jich pár vyfotila.* Můžu tě vyfotit, jestli chceš. *Popošel k ní a pokrčil rameny, určitě by chtěla, aby byla i ona na fotkách, ne? To dělali všichni, co jsem chodili.*
|
|
|
|
Post by Kiara Banks on Jul 18, 2020 16:27:05 GMT 1
Oh, to je škoda. Je to opravdu moc pěkné město. Dokonce jsem přemýšlela, že bych tu zůstala o pár dní déle, než byl původní plán. *Svěřila se mu. Kamarádům to ještě neřekla, ale tak, další zastávkou už stejně bylo jen letiště a cesta domů. Pobyt v motelu si mohla prodloužit a strávit tu zbytek prázdnin. Jeho tón ji docela překvapil. Mluvil, jako kdyby se na každém rohu stala vražda, prodávaly drogy, provozovala prostituce nebo tak něco. Kia zatím nic neviděla. Přišlo jí to prostě jako každé jiné velké město, kriminalitě se nevyhnete nikde a přesně to mu i řekla.* Ale tak, to je tak přece všude nebo ne? Vždycky se najde někdo, kdo má nekalé úmysly. *Mávla nad tím rukou. Samozřejmě, že si na sebe dávala pozor, jen netušila, jak velké nebezpečí jí opravdu někdy hrozilo. Neměla vůbec ponětí, co je Black Hollows zač. Vláda kriminalitu tutlala, co to šlo a i kdyby, tak ona jakožto holka z malého města by o tom stejně ani nikdy neslyšela.* Ale máš pravdu, chodím hlavně pěšky. Z auta nebo z hromadné dopravy si člověk město nikdy neprohlédne. Je lepší tedy vyrazit po svých. *Chvilku jí trvalo, než zaregistrovala jeho slova. Oči jí putovaly od detailu k detailu a snažila se nic nepřehlédnout. Byla tak zabraná do krásy místnosti, že jeho hlas v první chvíli ani nepostřehla.* Jejda promiň, zamyslela jsem se. Ale pokud by ti to nevadilo, tak bych byla ráda. *Vděčně se usmála, přešla k němu a předala mu telefon. Pak se zase vrátila zpět doprostřed místnosti, kde si stoupla zády ke stolu.* Jen nejsem moc fotogenická, tak mě asi budeš muset trochu dirigovat. *Řekla trochu s rozpaky a usmála pro fotku tím nejhezčím úsměvem, který dokázala.*
|
|
|
|
Post by Kyung Seok Moreau on Jul 18, 2020 16:52:02 GMT 1
Možná bys toho víc stihla, je tu ještě hodně zajímavých míst, o kterých se moc neví. *Přiznal jí, sám totiž na ta místa velmi často i zavítal. Nabídl by jí, že by jí ta místa ukázal, ale uvědomoval si, jak zvláštně by to možná vyznělo. Navíc jak říkala, byla zde s kamarády. Ještě ke všemu mu došlo, že se ti dva vůbec neznají. Dokonce ani nevěděl, co bylo její jméno a jen tak z ničeho nic se ptát nechtěl. Tohle město bylo ale horší než to. Horší než cokoliv, co by si představovala a Kyungseok o tom velmi často četl a někdy to viděl na vlastní oči, ale snažil se to ignorovat, jak nejlépe jen mohl.* Jasně, ale tady je to opravdu špatné. *Nevěděl, jak ji varovat, aniž by jí tím nevystrašil. Radši bude doufat, že jí nic zlého nepotká. Nebezpečí se člověk nevyhnul nikde, ale v Black Hollow ho mohlo potkat na každém rohu.* Taky tak dělám, pokud nejdu pěšky, tak jezdím na kole. *Zdálo se, že opravdu oba přemýšleli podobně, nebo takhle to ona brala, protože to chtěla vše vidět. Pro něj bylo lepší jezdit na kole, protože si mohl pořádně pročistit hlavu. Ačkoliv někdy nestíhal a musel dojet do školy autem, což skoro všechny jeho spolužáky překvapilo, že dokonce i jedno měl. Stál tam a čekal na její odpověď, skoro se obával, že možná jeho nabídku odmítne, než mu jen došlo, že byla zamyšlená a zaujatá.* Nevadí, nabídl jsem se. *Usmál se na ní nazpět a do ruky vzal její telefon, nemohl si pomoc, připadal si celkem vtipně. Dělá tu prohlídku a fotí jí, jako by to opravdu byla jeho práce. Přes obrazovku telefonu se na ní podíval a chvíli se na ní jen díval.* Ne, vypadáš- vypadá to dobře i takhle. *Ujistil ji a udělal prvních pár fotek, na délku, na šířku, z různých úhlů, než se na ní zase podíval. Tentokrát už ne skrze telefon.* Promiň za těch padesát různých úhlů, je to celkem korejská věc. Jako bychom byli závislí na tom, že vyfotíme dokonalou instagramovou fotku. *Pozasmál se nad tím sám, než k ní s telefonem přišel. Stoupl si vedle ní a začal ji ukazovat foitky, které pořídil.* Tahle se mi líbí, máš tu pškný úsměv a je tu dobře vidět detail knihovny přímo za tebou, ale ani jedno se navzájem nevyrušuje. *Možná byl trochu šprt přes fotky, ale přes co on nebyl.*
|
|
|
|
Post by Kiara Banks on Jul 18, 2020 21:13:22 GMT 1
Když už to říká místní, tak o tom budu uvažovat mnohem vážněji. A jakých, jestli se můžu zeptat? Přidala bych si je na seznam. *Pokud jí nějaká pěkná místa doporučí místní, bude to nejlepší zážitek. Místní lidé vždy ví o místech, které na tripadviseru člověk prostě nenajde.* Aha, tak dobře, budu si dávat pozor. Děkuju za varování. *Poděkovala mu s úsměvem. Začala pochybovat, že by ji varoval jen tak pro nic za nic, takže raději opravdu bude obezřetnější. Pro jistotu. Nijak jí to přece neuškodí a naopak jí to může spíše pomoct v případě nouze. Stále ale měla na očích růžové brýle a myslela si, že jí nic špatného nemůže potkat.* Kolo je taky dobrý nápad. Možná bych si tu nějaké mohla půjčit. *Prohodila zamyšleně. Díky němu už v hlavě plánovala zítřejší program. Že udělal více fotek jí vůbec nevadilo, ba naopak. Někteří její kamarádi vždy vycvakli jednu a byli hotoví. Ne, že by jí na tom nějak záleželo, ale bylo hezké, když to někdo neodflákne a dá si záležet. Hlavně, když nemusí. A to vysoký chlapec nemusel. Tedy nemuseli ani její přátelé, ale chápeme se.* V pořádku. *Zasmála se.* Alespoň budu mít z čeho pořádně vybírat, nebo ne? *Natáhla krk tak, aby viděla na svůj telefon. Ty fotky vypadaly opravdu dobře a ta, na kterou ukázal byla asi opravdu nejlepší.* Pro mě je hlavní, že to nekazím. *Řekla ze srandy.* Ale ještě jednou opravdu děkuju… Vždyť já vlastně… Využívám tě tady jako osobního fotografa a ani jsem se ti nepředstavila, promiň. *Natáhla k němu ruku, aby s ní mohla potřást.* Jsem Kiara, ale většina lidí mi říká Kia… Takže tak. Ještě jednou promiň, jsem hlava děravá.
|
|
|
|
Post by Kyung Seok Moreau on Jul 19, 2020 10:39:46 GMT 1
*Zamyslel se nad tím, když už ta slova řekl, jaká místa měl na mysli. Napadalo ho několik, ale všechny nebyly ničím moc známé, jen je právě on sám měl rád.* Můžu ti je všechny sepsat, k některým je složitější se dostat, ale to bych ti taky sepsal. *Nabídl jí, jelikož lepší nápad v tuto chvíli neměl. Kdyby to začal všechno vyjmenovávat, sotva by si to stihla někam napsat nebo vůbec zapamatovat. Byl rád, že už vzala jeho varování vážně, a proto přikývl s lehkým úsměvem. Po takové konverzace se člověk mohl cítit lehce trapně, ale naštěstí se zdálo, že dívka se tak necítila. Kyungseok se jen snažil docílit toho, aby se jí nic nestalo. Neměla tušení o kriminalitě, která se tu odehrávala denně, to bylo jasné a nejlepší by bylo, kdyby se o tom také nikdy nedozvěděla. Lepší žít v nevědomí, než se každý den strachovat. (Ironické, že si to myslel zrovna on.)* U hlavního nádraží blízko centra jsou vždy vystavená kola, která si přes internet můžeš zaplatit na den. *Kyungseok se jí znovu snažil trochu vypomoci se svými znalostmi města. Kdykoliv se Kyungseok a jeho rodina někde fotili, pořídili si nejméně padesát snímků. Jeho přátelé po něm i kolikrát chtěli, aby on fotil všechny fotky z různých akcí. Měla pravdu, že si bude moci vybrat hned z několika fotek. Otočil pohled k ní, když jí ukazoval postupně fotku po fotce a sledoval hlavně její reakci.* Vůbec, je to lepší s tebou. *Trval na svém Kyungsoek a nabídl jí lehký úsměv, než ji do ruky vrátil telefon a udělal zas krok od ní, aby se jí moc necpal do osobního prostoru. Došlo mu, že vlastně celou dobu se spolu baví, ale ani se neznají, což pro něj bylo opravdu něco výjimečného. Chytl její ruku do své a široce se usmál, když zaslechl její přezdívku.* Kyungseok, ale Seok taky stačí. Neomlouvej se, taky mě to vůbec nenapadlo. *Pokroutil hlavou.* Těší mě Kiaro- Kio. *Opravil se na poslední chvíli a potřásl si s ní.*
|
|
|
|
Post by Kiara Banks on Jul 19, 2020 15:08:10 GMT 1
To bys byl moc hodný. Asi bych si je všechny z hlavy nepamatovala. *Nejspíš by si vzpomněla jen na to první, které by jí řekl a zbytek by pomotala, což by byla škoda, protože by o to nechtěla přijít. Byla by to škoda. Dalo by se říct, že Kiara nebyla někdy moc vnímavá, byla až moc světem nezkažená, aby tomu bylo jinak. Ale kdo by takový nebyl, kdyby vyrůstal tak, jako ona. Její rodina se aktivně podílela na chodu jejich místní fary a to znamenalo, že musela i ona se svými sourozenci. Většina z nich už byla rozuteklá po vysokých školách, ten nejmladší bude za rok maturovat. Proto na to její rodiče zbývali už sami. Všichni byli věřící, ale ne úplní fanatici. Jako malí chodili do nedělní školy a pak i na nedělní mše. Nebylo to ale striktní pravidlo. Byli zastánci spíše “aktivní” víry, kdy pomáhali komunitě a těm, kteří to potřebovali. Proto často navštěvovala útulky pro bezdomovce, darovala oblečení a hračky do dětských domovů a obecně se angažovala v mnoha dobrovolnických aktivitách.* Tak to je skvělé! Hned zítra to vyzkouším. *Řekla nadšeně. To by jí totiž opravdu hodně ulehčilo.* Ještě jednou děkuju za fotky. *Vzala si od něj telefon, který však ještě nezandala zpět do batohu* Taky mě těší Seoku. *Lehce stiskla jeho ruku a usmála se na něj. Pak jí ještě něco napadlo, když si vzpomněla na to, jak jí nabízel, že jí sepíše nějaká další místa.* No. *Řekla a znovu mu podala svůj telefon.* Napiš tam svoje číslo, pak tě prozvoním. *Chvilku se odmlčela, asi to vypadalo trošku zvláštně* Víš, jak jsme se bavili o tom, že bys mi napsal ta místa… Tak abys to nemusel psát na papír, tak takhle to asi bude jednodušší. *Ještě rychle zadrmolila. Tohle bylo tak trapné. Proč to vůbec dělala a co si teď o ní musel myslet?*
|
|
|
|
Post by Kyung Seok Moreau on Jul 19, 2020 16:35:04 GMT 1
Nic to není, jsem rád, že můžu pomoc. *Tohle byla pravda, Kuyngseok dělal věci jen z vlastní dobroty srdce, nikdy od lidí nic nečekal. A rozhodně by nic nečekal od Kiary, ale měl pocit, že ona by byl ten typ člověka, co naopak věci dělal pro ostatní lidi také bez žádného sobeckého důvodu. Jen protože ráda lidem pomáhala. Ani netušil, jak velkou pravdu měl. Kyungseok neznal moc život ve velké rodině, pro něj byla jeho nejbližší rodina jen jeho bratr. Většinu svého dětství oba strávili s chůvami a jejich rodiče byli vždy doma jen na pár týdnů, než zas museli pryč. Zvykl si na tento způsob života, na telefonáty od rodičů k narozeninám, místo toho aby je slavili společně. Mělo by to být smutné, ale Kyungseok nikdy neznal nic jiného, a proto mu to připadalo normální. Pousmál se na ní, doufal, že ta kola najde bez problémů. Nepochyboval by o jejích schopnostech najít ta kola, samozřejmě. Radši se zastavil, než zase něco řekl, protože měl pocit, že by to neskončilo zas dvakrát tak dobře.* Fakt mi děkovat nemusíš. *Kroutil hlavu na nesouhlas a přestal, když viděl, jak si uschovala telefon do batu. Nevědomky si rukou sáhl na kapsu džínů, ve kterých měl vždy svůj telefon a trochu se zamračil, jako by se snažil pochopit. Copak nepotřebovala mít telefon lépe po ruce? Možná to zas byla korejská věc, oni si skoro pořád s přáteli, lidmi ze školy, nebo s rodinou, psali a volali. Pousmál se, když se také rozhodla ho oslovit jeho přezdívkou. Povytáhl obočí, když zas promluvila, než pochopil, co měla na mysli a telefon si od ní zase vzal.* Hm? *Měl chuť se poškrábat na hlavě, ale místo toho se díval přímo na obrazovku jejího telefonu, než tam vyťukal své číslo, a když ho ukládal do kontaktů, nebyl si jistý, jestli měl jen napsat: "Kyungseok" nebo "Seok" nebo "Kyungseok Black Hollow" nebo co. Nakonec se rozhodl pro první variantu.* Jo takhle, haha, to dává smysl. Bude jednodušší to sepsat, pravda.. ha. *Myslel si, že ho asi trefí. Nejdříve byyl překvapený tím, že po něm chtěla jeho číslo. Ne že by se mu to nedělo, už pár holek se ho na to zeptalo, ale kdykoliv se to stalo, byl trochu rozhozen.* Můžeš mi klidně napsat, pokud budeš potřebovat poradit ještě s něčím. *Zas jí vrátil do rukou její telefon a rozhlédl se kolem nich, teď už vůbec nevěděl, co se sebou, ale bylo by mu trapné prostě jen odejít. Tak tam zůstal stát, než zas promluvil.* Nechci tě dál zdržovat, pokud jsi tu s kamarády. *Řekl, načež měl chuť se znovu praštit. Ona oslovila jeho, on se nabídl jí, že jí pomůže a teď tady vyblajznul takovou kravinu.*
|
|
|
|
Post by Kiara Banks on Jul 19, 2020 20:59:31 GMT 1
*No co se telefonu v batohu týkalo, byla to spíš ona ta co byla “divná” nebo jiná než ostatní. Jen ho prostě nepotřebovala mít vždy po ruce. Když se jí někdo nedovolá, tak mu zavolá zpět, od toho tyhle přístroje byly, nebo ne? Neměla ráda, když někdo čekal, že bude přilepená na telefonu 24/7 a čekat, až dotyčný napíše nebo zavolá. Měla i svůj život, tak proč by ho nemohla žít a stavět na první místo? Kolikrát jí to bylo vyčítáno, kamarády i rodinou, že od čeho ten telefon má, když ho stejně nebere (me!!). Ale nebylo to tím, že by s nikým nechtěla mluvit, jen prostě mobil zapomínala kontrolovat. Když byla ještě pevná linka, muselo to být jednodušší. Lidé určitě chápali, že když se nedovolají napoprvé, mají to zkusit znovu za několik hodin. Nikdo se nezlobil, že se hovor nezvedl ihned. Tedy tak si to alespoň myslela. Byla moc malá na to, aby pevnou linku někdy používala, ale pamatovala si rodiče, jak z ní několikrát volali, nebo přijímali hovory. Ta žádost asi vážně zněla poměrně zvláštně a Kiara si přála, aby to mohla vzít zpět. Co když to myslel jen ze zdvořilosti a doufal, že na ten slib zapomene a už jí nikdy neuvidí. Navíc jí mohl dát prostě nějaké neexistující číslo nebo tak. Tolik se jí honilo hlavou, ale všechny ty myšlenky se vypařily, když jí znovu vrátil její telefon.* Děkuju, vážím si toho. *Usmála se na něj.* Vlastně málem bych zapomněla. *Na telefonu najela jeho kontakt a stiskla tlačítko volat. Uvnitř neskutečně na sebe křičela, že co to dělá. Jestli jí tam uložil špatné číslo, tak ho akorát prozradí a situace bude o to trapnější. Navíc to mohlo i vypadat, že si ho kontroluje. Boha jeho.* Ale ne, to spíš zdržuju já tebe, ne? To já jsem tě od něčeho vyrušila. Navíc, každý trávíme odpoledne sám. *Dodala ještě.*
|
|
|
|
Post by Kyung Seok Moreau on Jul 20, 2020 12:47:56 GMT 1
*Zajímavé, jak se ty časy měnily. Dříve lidé na telefon vůbec závislí nebyli a nyní ho měl každý, i malé děti, neustále si lidé psali a volali, nebo jen kontrolovali, kde ten druhý zrovna byl. Mělo to své výhody, ale také i nevýhody. Kyungseok se svým telefon měl takový zdravý vztah. Nepoužíval ho natolik, aby si lidé mysleli, že je závislý, ale zas lidé neměli problém se mu dovolat, obvykle to zvedl, pokud zrovna měl dobrou náladu. Někdy se stávalo, že četl knihy zavřený u sebe v pokoji, telefon mu ležel na kuchyňské lince a jeho bratr na něj pak vždy byl naštvaný, že mu to nebral. Že se o něj bál. Ačkoliv bylo Kyungseokovi už dvacet jedna, někdy mu pořád připadalo, jako kdyby byl malé dítě. Byl samozřejmě lehce zaskočen tím, když se ho z ničeho nic zeptala na číslo, ale neviděl důvod, proč by jí ho dávat neměl. Falešné číslo by jí nikdy nedal, Kyungseok na něco takového byl až moc upřímný. To by raději řekl, že jí žádné číslo dát nechce.* Není zač. *Řekl jednoduše, překvapovalo ho, jak často se Kiara usmívá, takové lidi často nepotkával. Proto měl chuť se usmívat nazpět, což také i udělal. Pokaždé, když se usmála, tak on musel hned také. Povytáhl zmateně obočí, netušil, na co zapomněla, ale když viděl, že mu volala, pochopil. Chvíli bylo ticho, než v jeho kapse začal vibrovat telefon a hrála typické iPhone vyzvánění. Vytáhl telefon, podíval se na ní, než odmítl hovor a usmál. Načež si hned její číslo uložil do svého telefonu. A to by stačilo, opravdu by stačilo, aby udělal jen toto, ale místo toho ještě poslal zprávou jednoho smajlíka. Teď už fakt chtěl hlavoun udeřit o nejbližší sloup.* Vlastně si mě nevyrušila, jak jsi viděla, nedokázal jsem se soustředit. Ale.. už bych stejně měl vyrážet. *Nemohl teď prostě jen tak zůstat, když už řekl, že by jí neměl zdržovat.* Rád jsem tě poznal, doufám, že si užiješ zbytek výletu. *Řekl rychle a po jeho slovech následoval dlouhý úsměv, než se otočil k odchodu. Jen doufal, že se zas neztratí a dokáže bez jeho pomoci dojít ven.*
|
|
