|
Post by Admin on Jun 17, 2018 10:46:59 GMT 1
Tato knihovna stála ve městě snad ještě před jeho založením. Do dneška je ve stejném stavu, pouze s několika novějšími knihami a je brána jako jedna z památek města.
|
|
Deleted
Deleted Member
Posts: 0
|
Post by Deleted on Jun 17, 2018 13:56:18 GMT 1
Už od brzkého rána měla Safiya chuť se dnes jen poflakovat městem a nechat své myšlenky volně plout, nedělní odpoledne bylo na něco takového přímo dokonalé. Rozjímala nad tím, jakým způsobem se chce dopravit do středu města, zrovna když procházela kolem svého zaparkovaného auta. Obloha nad ní byla čistě modrá a na vršku své hlavy cítila, jak slunce dnes poměrně pražilo, to skoro po ní volalo, aby si raději vzala auto, a tak udělala přesně onak. Po krátké jízdě městem zaparkovala před svou prací, kde věděla, že nebude alespoň muset platit za parkování a rozešla se do ulic města. Mnoho lidí dělalo to samé, jen se procházeli, zatímco někteří uspěchaně skoro běhali po ulicích. To bylo skoro už typické, vždy tu byl ruch a neustále se něco dělo, ačkoliv ona samotná nevěděla za jakých podmínek. Přesně, jak doufala, při této procházce, kdy jen míjela známé ulice, se jí podařilo si pročistit svou mysl. V posledních dnech si připadala neobvykle paranoidní, což kladla za vinu převážně svým rodičům, kteří se chovali s každým dnem zvláštněji. Ze svého zamyšlení se probrala, až když se před ní objevila velká budova, kterou velmi dobře znala. Pokud právě nepracovala v malém knihkupectví, chodila sem, aby si mohla přečíst ty knihy, které se jí líbily u nich v obchodě, ale zdarma. S pokrčením ramen se vydala mohutnými dveřmi dovnitř, kde se svět vždy o něco změnil. Jen už po pár vteřinách mohla slyšet tiché listování knihami, šepot některých přítomných a svůj vlastní dech. S úsměvem rýsujícím se na jejích rtech, udělala pár opatrných kroků dále, než se pomalu dostala k sekci, která měla všechny různé knihy právě o Black Hollow a historii tohoto místa.
|
|
|
Post by Ophelia Ivy on Jun 17, 2018 14:05:44 GMT 1
Celý den ji byl jako každý jiný den někdo v patách. Neustále byla pod dozorem, dokud neměla pocit, že nemůže volně dýchat. I když pouze seděla u sebe na křesle, cítila jak ji propaluje pohled jednoho ze členů ochranky. Poslední dobou byli její bodyguardi ještě otravnější než kdy jindy, a to ji donutilo přemýšlet nad tím, jestli je vše v pořádku. Nechtěla být takto pod dohledem, začalo jí to dohánět k šílenství, že už nevěděla co dělat. Musela jít ven, ale věděla že i tam by ji někdo následoval. Nasedla tedy do auta a požádala řidiče, aby ji pouze vezl po městě, jelikož si zatím nebyla jistá, kde se chce uklidnit. Dokud však auto neprojelo kolem staré, krásné budovy, kterou Ophelia od malička milovala. Řidič zastavil u knihovny, a jak Ophelia očekávala, člen ochranky, který jel s ní vystoupil také. Když viděla, že se chystá vstoupit dovnitř s ní, zarazila se. "Nemůžete mě projednou nechat být?" Vyjela na muže v obleku, až překvapeně nadzvedl obočí. "Slečno Ivy, váš otec si přeje-" Ophelia protočila očima. "Můj otec přehání, nemám na krku nasazené vrahy. Nechte mě jít alespoň sem sama." Po dalším krátkém rozmlouvání se bodyguard nechal ukecat. Dovnitř sice šel, ale zastavil se u vchodu, aby měla Ophelie nějakou svobodu. Když konečně ucítila, že je sama, mohla zase dýchat a pocit neustálé úzkosti zmizel. Pomalu se začala procházet mezi regály s knihami, sama nevěděla, co vlastně je jejím dnešním cílem.
|
|
|
Post by Kim Hanbin on Jun 17, 2018 14:15:15 GMT 1
Hanbin rozhodně nebyl typ člověka, který by vstával brzy. Vzhledem k tomu, že jeho práce neměla harmonogram, mohl vstávat kdy jen chtěl, což bylo výhodou. Navíc, kdo by vraždil člověka ráno? Hanbin si tedy většinou zvolil večer, pokud to bylo možné. Dnes neměl nic moc v plánu, musel jít večer pohlídat svou sestru, ale odpoledne neměl vůbec nic. Normálně by se šel opít klidně jen tak opít uprostřed dne, ale když měl hlídat svou sestru, nebylo to vhodné. Město Black Hollow znal už nazpaměť, byl sice korejského původu, narodil se však tady. Neměl v podstatě co celý den dělat, procházky nebyly nic moc pro něj, a tak se rozhodl, že se zajde podívat do staré knihovny, která byla nedaleko od jeho bytu. Když byl menší četl hodně, nyní už to nebylo tak žhavé, ale stále si občas něco přečetl. Přeci jen nedostudoval, což si připomínal, aby věděl, že toho hodně neví. Netušil proč ani jak se v knihovně nakonec ocitl, ale byl tam. Jako většinu času byl jeho outfit tmavý, čistě černé triko zakrývala zeleno-černá kostkovaná košile sladěná s černými džíny. I přes to, že už byl uvnitř, nechal si na nose tmavé zrcadlové brýle, které mu zakrývaly podstatnou část obličeje. Rozhlédl se kolem, než zamířil do jedné z uliček, neprohlížel si ani tolik knihy jako nejdříve lidi kolem sebe, bylo pro něj důležité dávat si vždy pozor, přeci jen byl vrah, což znamenalo, že i když on někoho neznal, onen člověk stále mohl znát jeho.
|
|
Deleted
Deleted Member
Posts: 0
|
Post by Deleted on Jun 17, 2018 14:30:51 GMT 1
Všechny knihy, které prošly jejíma rukama, se týkalo o založení města, ale pořád nic nedokázalo uhasit její zvědavost. Sama věděla, že tyhle oficiální spisy, nebyly tolik důvěryhodné, protože každé město mělo své špatnosti, které se na stránkách žádné z těchto knih rozhodně neobjevily. Divila se, že za celých dvacet tři let, co zde žila, pořád věděla jen věci, které slyšela od učitelů ve škole a něco málo od svých rodičů, ale i oni se vyhýbali této debatě. Musela být hodně začtená, protože přítomnost příchozího člověka, ji donutila sebou lehce trhnout. Pohledem sklouzla k dívce, která se zřejmě bezcílně procházela kolem a Safiya začala přemýšlet nad tím, jestli jí někde neviděla předtím. Nejspíše by bylo opravdu neslušné se prostě k ní rozejít a zeptat se jí, ale to už se nedokázala zastavit. Kár kroků od ní si odkašlala, protože ji nenapadlo nic jiného a přímo se podívala na ní. "Neznáme se? Mám strašný pocit, že jsem tě viděla už někdy tady poblíž?" Nepřemýšlejíc nad tím, zda-li se právě nechová trochu neslušně, dívku oslovila a snažila se v mysli najít důvod, proč jí připadá tak povědomá. Nemohla být její spolužačkou, vypadala rozhodně mladší, než byla ona a stejně tak nebyla nikým z její prácě, ale přesto jí někoho připomínala. "Omlouvám se, pokud jsem neslušná, jen jsem měla pocit..." Ani nedokončila větu, protože k ní nemohla najít žádné vhodné zakončení. Nabídla jí jeden ze svých úsměvů a přešlápla na druhou nohu při čekání na její odpověď.
|
|
|
Post by Ophelia Ivy on Jun 17, 2018 14:39:18 GMT 1
Povzdechla si když si uvědomila, že se neustále ohlíží za sebe, jestli muž v obleku stále stojí u vchodu, nebo jestli ji dýchá na krk. Naštěstí ji nechal být a stál stále u vchodu, avšak pohled z ní nespouštěl. "Neuvěřitelné." Zašeptala si pod nosem a radši zalezla za pár regálů, aby mu nebyla tak na očích. Jen nepřítomně pozorovala knihy, avšak ztracená byla v myšlenkách. Když na ni však promluvila dívka, vrátila se zpátky nohama na zem. Lehce se pousmála, tak jak ji to jen její nálada umožnila. "No, ano, asi je možnost, že už jsi mě někdy viděla." Přikývla a pak zatřepala hlavou s trochu širším úsměvem. "Ne, opravdu nejsi neslušná." Tiše se zasmála, aby nerušila ostatní, kteří si do knihovny přišli v tichosti číst. Cítila se zvláštně, že na ni někdo promluvil, jelikož kontaktu s ní se většinou lidé okolo jejího věku vyhýbají. "Já jsem Ophelia Ivy, a ty?" Přátelsky si dívku prohlédla a pak ji koukla zase do očí. Všimla si chlapce, nebo spíše mladíka, který i přesto vypadal starší než ona, který také bloudil už chvíli po knihovně, avšak zatím mu nevěnovala tolik pozornosti, jelikož byla dost překvapená tím, že na ni dívka tak mile promluvila.
|
|
|
Post by Kim Hanbin on Jun 17, 2018 14:51:25 GMT 1
Všiml si, když přišla mladá dívka menšího vzrůstu, která s sebou přivedla i svého bodyguarda, z čehož usoudil, že asi nebude jen tak nějaký obyčejný občan. Pozvedl nad tím obočí a sundal si své brýle, které zavěsil za výstřih svého trička. Moc lidí tu dnes nebylo, nikdy tu moc lidí nebylo, ale dnes se mu zdálo, že je knihovna extrémně prázdná, díky čemuž měl možnost zaslechnout rozhovor dívek jen kousek od něj. Její jméno mu bylo povědomé, rozhodně ho už slyšel, v práci, kterou dělal se pohyboval mezi různými lidmi a byl si téměř na sto procent jistý, že s jejím otcem už měl co dočinění. Nepamatoval si přesně, jestli si ho například najmul na vraždu nebo jestli s tím měl jen něco společného, ale znal, určitě ho znal. Otočil se čelem k nim, přičemž omylem shodil několik knih z poličky. Snad každý v místnosti na něj otočil hlavu, načež Hanbin jen zvedl ruce do obraného gesta. Sorry. Protočil očima nad pohledy přítomných a knihy začal sbírat. Nebyl nešikovný nebo něco podobného, jen si momentálně nedával moc pozor, uličky byly poměrně úzké a ticho v místnosti ho znervózňovalo.
|
|
Deleted
Deleted Member
Posts: 0
|
Post by Deleted on Jun 17, 2018 15:09:33 GMT 1
Ona si prozatím všimla jen té dívky, v knihovně vždy bývalo hodně lidí, tak jí nijak nezarazilo, pokud se někde za ní objevil další člověk, ale právě v tento moment se soutředila jedině na ní. Pokud už tu byla a neměla, co jiného na práci, nebylo špatné se optat na pár věcí. Hlavně se nedalo nevšimnout, že se nově příchozí pořád otáčela a dívala někam za sebe. Nebyla ani tolik překvapena, že se jí dostalo odpovědi, od pohledu ta holka před ní nevypadala nijak zle, možná proto neměla Safiya problém se s ní začít bavit. "Opravdu vypadáš, jako někdo, koho bych mohla znát, ale pravda, že při práci potkávám hodně lidí," poslední slova jen tak prohodila pro sebe a trochu si dovolila ji znovu prohlédnout. Možná ji viděla jen někde na fotkách? "Tak to jsem ráda, někdy umím být trochu až moc, jak by někteří řekli." Pokud ji neznala, nevadilo by jí ani moc ji poznat, zdála se trochu plachá, nebo jí nebylo asi zrovna příjemné, že na ní z ničeho nic Safiya promluvila? Rozhodně to nevypadalo, že by tohle bylo pro ní něco, co by se dělo denně. "Safiya-" Ani nedořekla své celé jméno, protože tichou knihovnou se rozezněl hrozný hlukot a jeho zdrojem byl kluk, který stál opodáol od nich. Okamžitě si všimla knih na zemi a pro jednu z nich se natáhla, když si trochu prozíravě prohlížela toho, který to způsobil. "Tady. Nikdy jsem neviděla nikoho shodit knihy jen jedním pohybem, asi talent," jednu z těch knih mu trochu silněji položila na menší hromádku, co už zrovna držel a ještě jednou si ho prohlédla.
|
|
|
Post by Ophelia Ivy on Jun 17, 2018 15:19:47 GMT 1
Na moment sklopí pohled, pak však zase dívce koukne do očí. "Nechci znít vytahovačně a taková já ani nejsem, ale popravdě je dost možné že mě znáš, nebo třeba mou rodinu. Tady Black Hollow mě někteří znají, no." Tiše si povzdechla, ale snažila se neztrácet úsměv, který jí hrál na rtech, lehce přetřených červenou rtěnkou. Zrovna když se jí dívka představovala, knihovnou se rozlehl zvuk několika padajících knih. Samozřejmě se za zdrojem hluku podívala, a všimla si, že se jednalo o hocha, kterého si všimla předtím, ale nevěnovala mu moc pozornosti. Stejně jako Safiya se sehnula aby oběma pomohla posbírat zbytek knih, které nešťastnou náhodou spadly na zem. Pak zvedla pohled k dívce i chlapci, kteří oba byli o něco vyšší než ona. Nad Safiyiinou poznámkou se pousmála, avšak jen krátce, dokud si jeho obličej pozorněji neprohlédla. Lhala by, kdyby řekla, že ho nikdy neviděla, nevěděla však, jestli je vhodná doba to zrovna při zvedání knih vytahovat a tak radši zůstala potichu.
|
|
|
Post by Kim Hanbin on Jun 17, 2018 15:37:15 GMT 1
Knihovna byla tiché místo, Hanbin byl zvyklý trávit čas spíše v hlasitých místnostech nebo naopak až ve smrtelně tichých. Ironie, smrtelně tiché byly ony místnosti především díky němu. Rozhodně to nebylo úmyslné, nerad na sebe upoutával pozornost. Nebylo by příliš rozumné, kdyby na sebe někdo jako on úmyslně přitahoval pozornost, to by se mu pravděpodobně příliš nevyplatilo. Spoustu lidí v tomto městě ho znalo, většina však neznala jeho tvář, bylo jen pár lidí, kteří byli výjimkou. V normální společnosti se představoval jako Hanbin, když šlo o práci, představoval se jako B.I a nikdy si nesundaval černou masku, která mu aspoň trochu chránila identitu. Pokud však šlo o něco hodně velkého, musel si onu masku sundat, vlivní lidé jako Opheliyn otec ho donutily masku sundat. Tady navíc nebylo moc lidí, kteří by na něj byli zvědaví, což moc dobře věděl. Obě dvě dívky se na něj otočily, stejně jako všichni ostatní, ale na rozdíl od zbytku lidí mu začaly s knihami pomáhat. Uklidil všechny knihy nazpět, než se opět rovně postavil a pokrčil rameny. To víš, takový talent jen tak někde nepotkáš. Pozvedl jeden koutek úst do menšího úšklebku a prohrábl si vlasy. Nerad bych vás vyrušil v rozhovoru, takže klidně zase pokračujte, nebudu vás nijak rušit, ale jen abyste věděly v knihovně by mělo být ticho, tak hlavně potichu.
|
|
Deleted
Deleted Member
Posts: 0
|
Post by Deleted on Jun 17, 2018 15:56:33 GMT 1
Její slova jí trochu zarazí a chvíli nad nimi přemýšlí. Je asi možné, že zná její rodinu. Příjmení Ivy rozhodně neslyšela, nebo neviděla poprvé. Často si při práci všimla, že si lidé zrovna o tomto jméně povídají, ale nenapadlo by ji, že by zrovna Ophelia mohla být příbuzná k těmto lidem. Z toho, jak to řekla, jí nějak došlo, že možná nebyla zrovna nejnadšenější, že by ji znala právě přes rodinu, a tak se na ní Safiya jen široce usmála. "Myslím, že asi ani ne, spíš máš jen takovou tu tvář, co lidem připadá povědomá." Pokrčila nad tím nonšalantě rameny a dále se už k tomu nemělo cenu vracet. Stejně byl jejich rozhovor vyrušen tím vysokým chlapcem, který rozhodně nemohlo být přeci starší než Safiya samotná. Lidi kolem po něm přímo házely blesky svými pohledy, ale on se zdál být neovliněn okolím. "V knihovně by mělo být ticho. Hm, zajímavé, že to říká zrovna člověk, který před chvílí shodil několik knih na zem." Trochu nad ním protočila oči, než se znovu obrátila k Ophelii, která dost tiše stála vedle ní. Přemýšlela nad slovy právě toho nešikovného kluka a měl asi pravdu, byli v knihovně, kde se obvykle od lidí očekává naprosté ticho, a tak tedy přikývla. Spíše jen sama pro sebe.
|
|
|
Post by Ophelia Ivy on Jun 17, 2018 16:14:53 GMT 1
Pousmála se na dívku, která se k ní chovala velmi příjemně, na což nebyla Ophelia moc zvyklá. Byla ráda, že moc nevytahuje, odkud by mohla Ophelii znát, protože se o otcově práci nerada baví, alespoň ne mezi normálními civilisty. Koukla na chlapce a lehce s ušklíbla. Při Safiyině poznámce přikývla, jako by s ní souhlasila, nechtěla však budit dojem, že chlapce odsuzuje za to, že nešikovně shodil pár knih a tak se radši zase pousmála. Avšak stále nic neříkala, když se zahleděla do chlapcova obličeje. Neměla úmysl na něj takhle zírat, snažila se však spojit si jeho obličej, protože každým dalším momentem, co se na něj koukala, si uvědomovala že ho viděla. A možná i víckrát než si předtím myslela. Když si uvědomila, že na něj neslušně kouká, trhla pohledem k hloučku pár lidí, kteří na ně stále koukal, i když incident s knihami ani nebyl tak šílený, aby na ně stále tak pohoršeně zírali. Ophelia nemohla jinak než se ušklíbnout, nad tím jak přehnaná jejich reakce byla. "Na zem spadlo pár knih a oni dělají, jakoby tu vybuchla bomba." Utrousila a zavrtěla hlavou.
|
|
|
Post by Kim Hanbin on Jun 17, 2018 16:46:49 GMT 1
Upřímně, nijak ho netrápilo, že narušil jejich rozhovor a četbu ostatních lidí. Bylo zřejmé, že ho to nijak nerozrušuje, byl zvyklý, že na něj lidé občas divně koukali, teď k tomu aspoň měli důvod. Samozřejmě si všiml, že na něj doslova zírá především dívka před ním, a tak jen pozvedl obočí a ušklíbl se. Hodláš mě propálit pohledem nebo co? Nevypadala, že se chystala mu nějak ublížit, ale nemohl si tuto poznámku odpustit. Následně se obrátil k Safiye, jejíž tvář chytl mezi palec a ukazováček a usmál se. Ale prosím tě, omyl se nepočítá. Mrknul na ní, než se podíval zpět na Ophelii. Souhlasím, dělají z toho až moc velkou vědu. Pronesl hlasitěji, aby ho slyšeli i lidi kolem a založili si ruce na hrudi. Mimochodem, myslím si, že jsem ti asi poplašil gorilu. Ukázal prstem na muže, který stál nyní na konci regálu, u nějž byli i oni. Nepřekvapovalo ho to slyšel ránu, samozřejmě, že se přišel podívat. Určitě tě to musí otravovat. Podíval se zpět na ní. Co takhle se mu vytratit? Neměl co dělat a provokovat lidi ho vždy bavilo. Dívku před sebou sice neznal, ale na druhou stranu věděl, kdo je. Nebylo by zrovna rozumné, udělat si spor s její rodinou, Hanbin ale nikdy neuvažoval zcela racionálně.
|
|
Deleted
Deleted Member
Posts: 0
|
Post by Deleted on Jun 17, 2018 17:13:08 GMT 1
Pokud někomu v knihovně vadilo, že tam byl nepořádek, asi už to měli dávno těm třem nijak oznámit. Byla pravda, že nějaké propalování pohledy se sem tam objevilo, ale jak by z toho člověk měl poznat, co tím vlastně myslí? Safiya věděla moc dobře, že by neměla vzbuzovat pozornost jen kvůli tomu způsobu života, jaký žila, ale na jednu stranu, už mnoho pravidel tak jen nenápadně přehlížela. Ani si nevšimla, jak moc si Ophelia prohlížela toho kluka, dokud na to on sám nepoukázal. Znali se snad oni dva? A pokud ano, proč se spolu nezačali tedy normálně bavit? Neměla moc času nad tímto přemýšlet, protože pocítila dotek na své tváři. Takové věci si kolem ní nikdo nedovoloval, sice nikdo nebyl obeznámen s tím, že tohle je pro ní zakázáno, ale tak nějak jim už jen kvůli šále kolem hlavy došlo, že asi také následuje nějaká přikázání. To ale jemu muselo být úplně jedno. "Pro příště, doporučovala bych, aby ses mě nedotýkal, chlapče," napomenula ho, snažejíc se udržet tón svého hlasu jemný a nijak neútočný. Pokoušela se porozumět, proč zrovna někoho nazval gorila, než sama tikla pohledem k bodyguardovi a vše jí došlo. Možná Ophelia byla z nějaké významné rodiny a ten kluk to musel vědět. Trochu nervózně si poupravila šálu, která zakrývala její vlasy a ruce zastrčila do kapes svých kalhot. "Myslíš, že by tě na chvíli pustili někam samotnou?" S zaujetím v hlase se zeptala, nikdy nepotkala nikoho, kdo by potřeboval s sebou mít neustále nějakou ochranu, bylo to fascinující, ale také strašná představa.
|
|
|
Post by Ophelia Ivy on Jun 17, 2018 17:29:11 GMT 1
Ophelia sebou trhla, když ji došlo, že si chlapec všiml, že na něj tak zírá. Neměla se však čemu divit. "N-ne.." Zamumlala a sklopila pohled, protože si nebyla jistá, co říct. Znovu však pohlédla na ty dva, když uviděla jak chlapec uchopil Safiyiinu tvář a nadzvedla obočí, jelikož věděla, že to by dělat neměl. Radši nic neříkala, jelikož Safiya to udělala sama. Ophelia se lehce ušklíbla, když jej nazvala chlapcem přímo do očí. Avšak když ten samý chlapec zmínil člena její ochranky, jakýkoliv náznak úsměvu zmizel z jejich rtů, jakoby tam ani nikdy nebyl. "Nedají mi vteřinu pokoj." Zašeptala otráveně a pak se zamyšleně podívala zpět na Safiyu. "No, chodí za mnou všude, několikrát jsem přemýšlela, že se vytratím, ale nevím, jestli chci tolik riskovat." Pokrčila rameny, i když druhou polovinu spíše říct nechtěla. A to hlavně protože si neskutečně přála se 'vytratit'. Toužila být někde sama za sebe, bez toho aniž by za ní běhali bodyguardi jako otravní psi. Ophelia by stokrát radši měla psa, než jak správně poznamenal onen hoch - gorily. Povzdechla si a znovu sklopila pohled, jakoby svou šanci na to být bez nich úplně vzdala.
|
|