|
Post by Kim Hanbin on Jun 17, 2018 17:50:51 GMT 1
Bylo komické, že se bavili tři typy takových lidí. Safiya mluvila sama za sebe, Ophelia vypadala přesně jako taková ta slušná, poslušná holčička, což i dost pravděpodobně byla a Hanbin byl přesný opak. Samozřejmě ho napadlo, že by na ní neměl sahat, přeci jen šátek na její hlavě mluvil za vše, bylo mu to ale upřímně docela jedno, nevypadala, že by ho za to poslala bůh ví kam a proklela, a tak to risknul. Pabo. Pronesl korejsky, aby mu dívka před ním nerozumněla, i když jí pravděpodobně došlo, že to asi nebude zrovna lichotivé slovíčko. Ah, škoda, mohl bych to zařídit kdybys chtěla. Umím udělat docela rozruch. Narážel na předchozí nehodu. Byla to však pravda, zdálo se, že byl nešikovný, nebylo tomu však tak, pokud si dával velký pozor, dokázal toho hodně. Samozřejmě se nijak nechválil nebo to o sobě neříkal, nechával si to raději pro sebe, což bylo v tomto městě rozumné. Těžko říct, jestli by ho její bodyguard poznal, ale kdyby ano, jistě by nebyl nadšen z toho, že se s ním baví. Přeci jen přitahoval špatné lidi, kterým se ona měla vyhýbat. Hanbin měl rád adrenalin a už jen proto nabídl onu nabídku zmizet. Kdyby to zjistil její otec, jistě by Hanbin moc dlouho naživu nezůstal, ale tak, risk je zisk nebo ne? Mít kamarádku jako je ona by se mu skutečně hodilo na druhou stranu Hanbin nikomu nevěřil s kamarádi zrovna nebylo slovo jemu příliš známé. Safiyna přítomnost ho nijak nepohoršovala, obrátil k ní pohled a ukázal prstem na její hlavu. Malý dotaz. Proč to nosíš jenom na hlavě? Co je na vlasech tak duležitýho, že je musíš mít schovaný?
|
|
Deleted
Deleted Member
Posts: 0
|
Post by Deleted on Jun 17, 2018 18:26:01 GMT 1
Často se potkávala se všemi druhy lidí, snad jako každý, ale tihle dva byli opravdu odlišní od té hrstky lidé, které měla zatím ona šanci potkat. Ale v tomhle městě bylo možné cokoliv. Asi měla býti více rozzuřená, že si něco dovolil, ale Safiya už opravdu posledních pár let trochu pokulhávala, co se týkalo nějakého správného dodržování. S ní už to bylo haram (něco, co je zakázané/hřích) sem, haram tam a skoro žádný halal (něco co je povolené). Netušila, čím ji právě nazval, ale dokázala si představit, že se nejednalo o nic příliš milého. Chlapec, ano chlapec, opravdu testoval její trpělivost. Upřímně litovala Ophelie, pokud opravdu se za ní pořád táhli nějací chlapy a hlídali každý její krok. Takový život musel být snad ještě více utiskující, než znala ona jednou. "Sice bych měla nesouhlasit a říci, že to dělají pro tvé dobro, ale sledovat někoho pořád je strašný." Možná by se rozruch hodil. Aby si jen na moment mohla Ophelia oddechnout od nich, Safiya si takový život ani neuměla představit. Sama se musela trochu odvrátit od svých rodičů, protože na ní někdy byli moc. Mít pořád za zády ještě ochranku, to by asi už nevydržela vůbec. Hodila očkem po tom muži, který už stál o něco dál a pořád je pečlivě pozoroval a následně se znovu podívala na dívku vedle ní. "Protože nosit celej oblek mi připadá šíleně hloupý a nepříjemný. Moje vlasy mají právo vidět jen ženy, moje rodina, nebo někdo, kdo by si mě vzal. Tak to je prostě nakázané." Odpověděla mu, nebyla to otázka, kterou by nedostávala často, už byla zvyklá odpovídat trochu zkráceně. Bylo za tím více, ale pochybovala, jestli by vůbec chtěl znát celou tu historii. Navíc, má určitě telefon, mohl si to kdekoliv taky najít.
|
|
|
Post by Ophelia Ivy on Jun 17, 2018 18:54:34 GMT 1
Jakmile padlo slovo o bodyguardovi, Ophelia už zase nemohla myslet na nic jiného, než na to, jak je muž v obleku pozoruje. Naštěstí už stál zase trochu dále, ale byl připravený, jakoby ji měla Safiya podržet na místě a onen hoch zapíchnout, nebo co. Byla to hloupá myšlenka, ale Ophelia věděla, že ochranka musí mít plno takových nápadů, aby byli připraveni na jakoukoliv situaci. Jakmile kluk promluvil korejsky, zamračila se. "To od tebe není hezké." Ušklíbla se. Sama korejsky velmi dobře uměla. Sice byla korejsky jen z matčiny strany, která to také měla jen napůl, ale po matčině smrti, kdy znala pouze pár slov, se rozhodla naučit se celý jazyk, aby měla sama pro sebe dobrý pocit, že matčiny kořeny nepopřela úplně. Zamyšleně se pak na oba koukala a střídavě těkala pohledem i k muži v obleku. "Myslíte- myslíte že by to třeba šlo? Na chvíli se ztratit?" Sama si nevěřila, že začala tomuto nápadu propadat, ale musela uznat, že ač to byl v očích jejího otce určitě velmi stupidní a nezralý čin, jak by on řekl, jí se myšlenka chvilkové volnosti líbila. Když se ti dva bavili, poslouchala je, ale jen naoko. V hlavě si totiž představovala všechny možné scénáře, jak by její zmizení probíhalo. "Chci to udělat." Zašeptala zničeho nic, a překvapeně zvedla pohled k dívce a chlapci, jakoby si ani neuvědomovala, proč to řekla. "Mám tohohle plné zuby. A taky, jsem skoro dospělá, no ne? Co by se tak mohlo stát?" Pokrčila rameny. Ptát se těchto dvou bylo sice trochu zbytečné, protože asi neznali jejího otce, ale ona se ptala spíše tak řečnicky. Aby si nějak ulehčila situaci.
|
|
|
Post by Kim Hanbin on Jun 17, 2018 19:33:26 GMT 1
Jejich město bylo rozhodně jiné než ostatní. Nebylo jen tak nějaké město, což věděl každý občas, rozhodně nebylo bezpečné a už vůbec nebylo normální, Hanbin ho měl však i přes to rád. Už se tu narodil a byl na něj tak nějak plus mínus fixovaný, co mohl dělat? Nedalo se to ovlivnit, město mu i přes jeho nehezkou stránku přirostlo k srdci. Co se dá dělat, občas mi to uklouzne. Pozvedl koutky úst. Jediné, co měl Hanbin s Ophelii asi společné bylo, že ho také občas někdo sledoval, bohužel to bylo však v trošku jiné situaci. Hanbin se sice už narodil tady, jeho rodiče však anglicky moc neuměli, matka na ně doma mluvila vždy jen korejsky, díky čemuž jí Hanbin i její zvyky ovládá perfektně, stejně jako angličtinu. Díky bohu. Už několikrát málem přišel o život, nebylo to s jeho prací šokující, stačila malá chyba a mohl by skončit ve vězení nebo mrtev. Jo takhle, no tak to je zajímavý. Přikývl. Mohlo to vyznít, jakože si dělá legraci, ale nebylo tomu tak, skutečně ho taková věc zajímala, ani nevěděl proč, prostě ho to jen napadlo. Samozřejmě, že by to šlo, před chvílí jsem ti to přece nabízel. Nečekal, že by jeho nabídku skutečně přijala, nevypadala jako dívka, která by porušovala pravidla, na druhou stranu chápal, že jí to muselo už hodně vadit. Tak fajn. Můžu ho zaměstnat a vy mezitím zmizte. Podíval se na Safiyu. Teda, jestli jdeš s námi. Dodal. Nevím, jestli jsem vůbec pozvaný já, ale, nic ve zlým, myslím si, že beze mě bys to asi sama nezvládla. Opět si nasadil sluneční brýle a vykročil směrem k již zmiňované gorile.
|
|
Deleted
Deleted Member
Posts: 0
|
Post by Deleted on Jun 19, 2018 10:38:40 GMT 1
Safiya po většinu svého života žila v bublině, kterou pro ni její rodiče usilovně budovali. Snažili se jí ukázat, že žijí ve městě, kde vládne klid a nic špatného se jí nemůže stát, až na to, že Safiya byla daleko od někoho, kdo by byl tak slepý, aby tomu uvěřil. Jen prostě rodičům nezmiňovala, že moc dobře věděla, jaké lidé jejich města uměli být. Tak to prostě někdy bylo, lepší to ignorovat, než se do toho nějak zaplést. Proto jí i velmi rychle došlo, že tito dva byli spíše ti zapletení do všeho možného. Nechtěla je ale nijak odsuzovat jen podle toho, proto si raději řekla, že až jen čas ukáže, jak to doopravdy je. "Zajímvý nebo úplně idiotní, sama už nevím," zamumlala si pro sebe Safiya, ale okamžitě, co jí došlo, co vypustila ze svých úst, si zakryla pusu a protočila nad sebou oči. Poslední dobou se jí stálo příliš často, že zpochybňovala vlastní způsob života, což měla očekávat, když už byla jediná, kdo se ho v jejich rodině držel, ale stejně. Mezitím, co on nabízel možnost úniku, zamýšelala se nad slovy Ophelie. "Počkej, neříkej mi, že ti ještě ani není osmnáct? Vždyť... " Pohledem sjela mladší dívku a pak se podívala sama na sebe, najednou si připadala, že spíše ona vypadala, jak malé dítě. Zaregistrovala pak i slova toho kluka a musela dobrou chvíli nad tím popřemýšlet. "Fajn, pomůžu s tím, ale tam by to pro mě mělo končit." Mezitím, co on tedy vyšel ke zmiňovanému členu ochranky, Safiya se s úsměvem otočila k Ophelii a ukázala na konec uličky, ve které mezitím oni stáli. "Když půjdem tudy a zahneme do prava, můžeme vyjít postraním vchodem ven, a pak na druhou stranu ulice. Pokud stojí před hlavním vchodem, máme dost času se někde vytratit na ulicích." Vysvětlila, jelikož tuhle variantu sama musela kolikrát zvolit a podívala se s povzbuzujícím úsměvem znovu na mladší dívku. V klidu tedy vyšla tím směrem a očekávala, že Ophelia nebude daleko za ní. Jen se v hlavě modlila pro to, aby si teď nezavařila život něčím tak triviálním.
|
|
|
Post by Ophelia Ivy on Jun 19, 2018 11:26:44 GMT 1
Ophelia si uvědomila, že pokud bude neustále nervózně koukat směrem k bodyguardovi, určitě mu dojde, že se něco děje. Nasadila tedy klidný, uvolněný úsměv, jakoby se s těmito dvěma pouze přátelsky, nevinně bavila, a nic jiného. Nad chlapcovou poznámkou se na něj jen ušklíbla a zavrtěla hlavou. Vzpomněla si na doby, kdy 'pabo' bylo jediné korejské slovo co uměla, jako dítě ho hrdě používala před každým, kdo korejsky neuměl, což také byla snad jediná její zábava. Z myšlenek se vrátila zpět do přítomnosti, když si ji prohlédla Safiya, s nevěřícím pohledem. "Um, no, není.." Rozpačitě se pousmála. "Je mi sedmnáct, ale už ne na moc dlouho." Z ničeho nic se cítila jako dítě a tak jen stydlivě pokrčila rameny a koukla znovu na kluka, který jim podal krátký pokyn a sám vykročil k muži v obleku. Na moment se zastavila, jestli neudělala chybu, ale věděla, že teď už zřejmě moc času na rozmyšlenou nemá, a tak se odhodlaně zamračila, jakoby si snažila přidat na odvaze a koukla zpět na dívku. "Dobře." Přikývla a vyšla pomalým krokem, avšak jakmile zmizela se Safiyou za regálem, z bodyguardových očí, zrychlila a následovala Safiyu. Několikrát se za sebe otočila, ve strachu, že člen ochranky už zase stojí za ní, ale ani jednou, kdy se podívala za sebe, tam nebyl. Tak jen šla dál s dívkou, kterou dohnala tak, že byly bok po boku, a tiše doufala, že se chlapec, který s odvážným nápadem přišel, brzy přidá k nim.
|
|
|
Post by Kim Hanbin on Jun 28, 2018 16:32:42 GMT 1
Vypadalo to, že životy těchto tří byly zcela odlišné, Safiya byla vázána Koránem, Ophelia pro změnu rodinou a Hanbin nebyl vázán plus mínus ničím. Samozřejmě měl každý své starosti ať už na tom byl jakkoliv, ale přišlo mu v tuto chvíli docela vtipné, že se začali jen tak bavit zrovna tři tak moc odlišní lidé. Bodyguard by se k nim jistě velmi rád přidal, no bohužel to asi nebude možné. Bylo zřejmé, že tito dva nebyli zrovna svatí lidé, když měl někdo bodyguarda, byl k tomu nějaký důvod a Hanbin no, možná tak už prostě působil. Korejština se mu v tomto městě poměrně hodila, a navíc rád lidem nadával, když mu nerozuměli, zbytečně tím totiž nevyvolával žádný problém, ale ulevil si, což bylo občas rozhodně potřeba. Když nějakého Američana poslal korejsky s úsměvem do prdele, ani mu nedošlo, že mu nadává, což byl přesně Hanbinův účel. Hanbin byl mezi nimi věkově uprostřed, což mu nevadilo, ale nemohl by popřít, že byl rozhodně raději nejstarší. Když byl člověk nejstarší chovali k němu ostatní aspoň trochu respektu, zatímco když byl mladší, to bylo něco zcela jiného. Zaujmout pozornost byla přesně věc pro něj. Když k bodyguardovi přišel začal mu vykládat nějaké nesmysli, načež mu ukazoval každou kravinu, která ho napadla a díky bohu už měl zkušenosti, a tak ho poté jen poplácal po zádech a rozloučil se. Bodyguard se chvíli jen zmateně díval do blba, díky čemuž mu stihl Hanbin zmizet z očí a když se vrátil ke smyslům, byli už dávno všichni tři pryč. Vyšel opět hlavním vchodem, načež trochu popoběhnul, aby se dostal k zadnímu vchodu co nejrychleji, a když tam zahlédl dívky poklonil se ušklíbl se. „No nejsem skvělej?“ Optal se pobaveně.
|
|
Deleted
Deleted Member
Posts: 0
|
Post by Deleted on Jul 1, 2018 22:11:27 GMT 1
Za těch pár chvil strávených společně s Ophelií a tím klukem, které prokázal, že uměl být skvělý na rozptýlení pozornosti. Safiya si myslela, že nejspíše to bylo špatně, že jakýkoliv jedinec byl v tomto zkušený, ale ponechala si to jen pro sebe. Z celé situace jí došlo, že se nejednalo o dva úplně normální lidi, se kterými se zde setkala. Jakmile byli všichni tři v bezpečí města, což bylo nejironičtější věta vůbec, chvíli se Safiya bavila s Ophelií o životě a podobném a společně procházeli ulicemi města tak, aby se vyhnuli možné konfrontaci s její ochrankou. Ale dříve nebo později Safiya uznala, že ačkoliv svoboda byla věc, kterou chtěl mít každý, tohle nebyl ten správný způsob. Cítila se jasně provinile, ačkoliv se cítila zas dobře, že pomohla na moment té dívce od všeho utéct. S Hanbinem si něco málo prohodili, ale Safiya se pořád cítila poutaná svou vírou, proto po většinu času konverzovala jedině s Ophelií. Věděla o nadcházející akci roku, kde tušila, že ta mladší bude také, ale nemohla přislíbit svou účast, ale rozhodně dala své číslo Ophelii a řekla, že pokud by kdykoliv potřebovala s někým si promluvit, je vždy volná. Safiya ještě došla s Ophelií k její ochrance, ale Hanbin se spíše zdržel, asi by to nebylo vhodné ho vzít s nimi a cestou vymyslely společně jakousi výmluvu, proč se od nich vzdálila. Pro jistotu se vrátila zpátky k Hanbinovi, který stál někde opodál a prohlédla si ho pořádně, aby si pamatovala, že tenhle kluk bude samý problém.
|
|
|
Post by Kyung Seok Moreau on Jul 17, 2020 20:14:00 GMT 1
*Narozdíl od svého staršího bratra, který byl den co den venku se svými přáteli nebo v práci (a to bylo to, co si Kyungseok sám myslel, že dělal) - on zas trčil ve staré knihovně, jež byla už považována za památku tohoto města. Celý den strávil v přednáškových místnostech a už potřeboval zas klid na něco, co měl nejraději. Ačkoliv učení a nabírání nových informací měl také rád, ještě raději se ztrácel ve světě knih. Mohl číst cokoliv, mohla to být kniha o pravých událostech, či příbězích, nebo něco vymyšleného, Kyungseok prostě měl rád čtení a bral to jako jeden ze svých koníčků. Seděl u jednoho z velkých dřevěných stolů a zdálo se, že byl jeden z mála, kdo tam v tuto dobu byl. Krom starší paní, jenž se zdála, že spíše spala posazená v jedné z křesel, než že by něco opravdu četla. Kyungseok v této knihovně v sedmnácti byl na brigádě přes léto a polovinu prvního semestru, byla to jedna z jeho oblíbených brigád, protože seřazovat knihy podle jmen a žánrů do správné uličky a na její přidělené místo, to bylo pro něj uklidňující. Ironické bylo, jak moc se lišil od svého staršího bratra, který byl pořád v jednom kole. Ještě si myslel, že byl nenápadný s tím, když se po večerech vkrádal domů se Skye (podle Kyungseoka, logicky ti dva spolu chodili, ale hráli kolem něj, že jsou jen blízcí přátelé, ale on do toho nos zatím nestrká.) Netušil proč mu o tom ještě neřekl, ale pokud tak neudělal doteď, tak Kyungseok ví, že musí k tomu mít důvod a počká si. Jak se nad tím zamyslel, ztratil se v tom, kde přestal číst knížku, která ležele před ním na stole a poškrábal se na hlavě. Poté si zas opřel tvář o dlaň a zas se snažil vrátit zpět k místu, kde přestal dávat pozor.* (outfit)
|
|
|
Post by Kiara Banks on Jul 17, 2020 20:53:56 GMT 1
*Kiara jako každý správný turista měla nabitý den. Od rána chodila různě po městě po místních památkách. Byla se podívat na kampusu univerzity, který jí upravdu uchvátil, ráno se prošla kolem jezera s přáteli, což aby přiznala, bylo poměrně podivné místo, na oběd si udělali piknik v parku a teď se rozhodli jít každý svou cestou. Ona zamířila do staré knihovny, což bylo místo, které měla na svém must see seznamu. Něco málo si o ní přečetla, ale chtěla být překvapená, až na místo dorazí. Proto věděla, že i přes status památky se knihovna stále používala, což jí neskutečně zaujalo. Hned u dveří si vzala informační letáček s mapkou a historií knihovny. Musela uznat, že to byla fakt obří budova a Kia doufala, že se neztratí Což bylo přesně to, co se stalo. Byla tak moc uchvácená tím vším, co viděla kolem sebe. Malované stropy a stěny zdobené dřevem, krásné vyřezávané regály plné starých knih balené v kůži. Nemohla si pomoci a nasála vůni místa do nosu. Vonělo to přesně tak, jak doufala. Po starém papíru, dřevě a kůži. Bylo to dokonalé. To nic neměnilo na tom, že měla ještě spoustu místností, které chtěla projít, například staré kanceláře, které byly jednou za čas otevřené veřejnosti a nebo obrovská studovna, kam měla namířeno, když se ztratila mezi regály. Zmateně se rozhlédla kolem sebe. Už ani nevěděla, u jakého písmena stála… Nebo to snad bylo rozdělené i podle žánrů? Absolutně netušila, kde se nachází a navíc nebyl nikdo kolem, koho by se mohla zeptat. Rozhodla se tedy jít rovně a doufala, že u menších stolků mezi regály někdo bude sedět a nebo kolem ní někdo projde. Poštěstilo se jí. Za třetím regálem u stolku seděl chlapec, který tak trochu vypadal, že každou chvíli usne. Trochu zaváhala, nechtěla ho vyrušovat, ale přeci jen to byla jediná živá duše, kterou tu za dlouhou dobu potkala. Přistoupila k němu a tiše si odkašlala.* Omlouvám se, nechci tě vyrušovat, ale mohl bys mi pomoct? Snažím se dostat do studovny, ale nějak jsem se ztratila. *Řekla tiše, přeci jen byla v knihovně.* Plánek mi je trošku k ničemu. Nevím vůbec, kde jsem.
|
|
|
Post by Kyung Seok Moreau on Jul 17, 2020 21:15:52 GMT 1
*Dnešní den musel být něčím prostě jiný, protože Kyungseok se pořád ztrácel v textu, který měl před sebou a nedokázal udržet své myšlenky na jedné věci. Přemýšlel i nad tím, jestli to nebylo výběrem knihy. Možná si poprvé vzal něco, co se četlo špatně i jemu, ale to pro něj bylo trochu nerealistické. Všechny knihy si k němu vždy našly cestu, nebo spíše on k nim. Nemohl svou nepozornost ani svést na zvuky knihovny, jelikož kolem něj bylo naprosté ticho. Ve filmech byl vždy stereotyp, jak knihovnice okřikuje mladé, aby se ztišili, ale zde to opravdu nebylo potřeba. Všichni se tu ke knihám a k ostatním chovali s respektem, a proto si nikdo ani nedovolil být hlučný. Kyungseok by si přál, aby mohl říci, že ho něco vyrušuje, ale opravdu tomu tak nebylo. Připadal si, že v tomto knihu i brzy uslyší myšlenky ostatních lidí, jenž se nyní nacházeli ve staré knihovně. Při práci mu to vždy připadalo hlasitější, ale to asi bylo protože měl vždy, co dělat a byl neustále na nohou. A pokud přišla chvíle nudy, procházel se všechny místnosti a různé kouty knihovny, dokonce i ony části, které nebyly vždy otevřeny veřejnosti. Plán celé budovy znal dokonale, že by mohl i po slepu někoho navigovat jen podle malých nápověd. Zas pokroutil hlavou a měl nutkání si nespokojeně mlasknout, ale rozhodl se, že sám nebude rušit to ticho. Přesně v ten moment někde za sebou slyšel kroky, které se pomalu ale jistě blížily jeho směrem. Byl si vědom přítomnosti další osoby, ale tiše doufal, že ho jen obejde, ale nakonec zaslechl odkašlání. Kyungseok pomalu zavřel svou knížku a zvedl pohled k té osobě, která ho vyrušila (ale vlastně ne, protože ani už nic nedělal.) Před ním stála dívka, která ho prosila o pomoc a Kyungseok na chvíli jen v tichu přemýšlel, než se zvedl ze židle.* Předpokládám, že myslíš tu starou studovno a ne tu novou, ta je v nové části přistavené budovy. *Podíval se na plánek v jejích rukou a přihmouřil oči.* Je to načrtnutý špatně, proto ses asi ztratila. Jestli chceš, ukážu ti cestu. *Nabídl ji Kyungseok, ačkoliv se na moment zasekl, než to řekl. Knihu shrábl ze stolu do své tašky, kterou si přehodil přes rameno, než pokývl, aby ho následovala.*
|
|
|
Post by Kiara Banks on Jul 17, 2020 21:34:02 GMT 1
*Kdyby opravdu vypadal, že spí, rozhodně by ho co nejtišeji obešla a nevyrušovala. Z její pozice však bylo vidět, že mžourá po stránkách, jakoby se nemohl soustředit.* Ano tu starou. *Začala přikyvovat a pak se podívala na plánek v ruce.* Oh, aha. *A pak že plánky mají být pro snazší orientaci.* Ne ne, to vážně nemusíš, já tě nechci vyrušovat od čtení, opravdu. *Začala říkat rychle, ale to už se chlapec začal balit a pokyvoval jí na cestu. Chvilku jen tak mrkala a koukala na něj, než popoběhla a vydala se za ním.* Opravdu jsi nemusel, ale děkuju. Nejspíš bych se ještě několikrát ztratila. *Vděčně se na něj usmála a sbalila plánek do batohu, když byl podle něj nakreslený špatně. Chvilku šli v tichosti, což jí osobně připadalo trapné. Nevěděla však, na co by se ho měla zeptat.* Pokud se můžu zeptat, co jsi četl, než jsem tě vyrušila? Něco zajímavého? *Vypadlo z ní nakonec. Podle hlasu bylo poznat, že je trošku nervózní. Pocházela z menšího městečka, kde se znal každý s každým a tak na cizí lidi moc nebyla zvyklá. I na vysoké měla spoustu kamarádů, které znala z křesťanských táborů, takže ani tam tolik s cizími do styku nepřišla. Ne, že by jí vadilo se někoho zeptat na čas nebo na směr, jen to prázdné tlachání kolem jí vždy připadalo trapné, když dotyčného neznala. Podívala se na vysokého chlapce a usmála se. Opravdu mu byla vděčná, že jí ukáže cestu.* Samozřejmě nemusíš odpovídat, pokud to bylo něco tajného nebo tak nějak. *Dodala ještě honem rychle, než zmlkla. Nejraději by se propadla do země. Snad si vysoký chlapec vedle ní nemyslel, že je to nějaký stalker nebo tak nějak. Jen nechtěla jít v naprostém tichu a navíc ji to opravdu o trochu zajímalo. Třeba to bylo něco zajímavého, co by bavilo i ji. Doporučení dobrých knih není nikdy dost.*
|
|
|
Post by Kyung Seok Moreau on Jul 17, 2020 22:01:42 GMT 1
*Nebyl jako jeho někteří spolužáci, kteří chodili do knihovny přímo s tím záměrem se tam na alespoň pár minut vyspat. A do tohoto momentu byl stejně ztracen ve slovech knížky, aniž by pochopil, o co se vlastně jednalo. Možná ho akorát právě zachránila. Potvrdila, že měla na mysli starou studovnu, nacež Kyungseok už v hlavě viděl přímou cestu až k ní. Poté ho ale napadlo, že pokud byla turistka, možná by bylo lepší jít zajímavějšími části knihovny, aby z toho také něco měla.* Mně to nevadí, dřív jsem tohle dělal pořád. *Odpověděl, jako by bylo jasné, co měl na mysli, než se zastavil a sklonil pohled k ní.* Nemyslím tím, že jsem dřív náhodným lidem ukazoval cestu jen tak, myslel jsem to tak, že jsem tu pracoval. *Poopravil své předchozí ohlášení a lehce pozvedl koutky rtů, ale uvnitř měl pocit, že by se nejraději kopl do hlavy.* Není za co děkovat, navíc to chápu, taky jsem se tu poprvé ztratil, když mi bylo sedm. *Další kopanec. Kyungseok si přál, aby si to ona nijak špatně nevynaložila a radši pokračoval v chůzi, než byl vyrušen její otázkou. Pohled mu sklouzl k tašce, ze které na něj vykukovala knihu, kterou se snažil přelouskat a skoro bolestně se zamračil.* Není to nic tajného, jen... zrovna než jsi přišla jsem přemýšlel nad tím, proč se na tu knížku nedokážu soustředit. Hadi a náušnice, divné jméno, já vím, ale pár mých profesorů mi ji doporučili. *Vylovil knížku z tašky a nejdříve nejistě natáhl ruku i s knížkou k ní, kdyby se na ní chtěla podívat.* Asi nebude jednou z mých oblíbených, ale klidně se podívej. *Ponukl jí, jakoby nestačilo, že knihu jí stále nabízel.* Pokud to taky není tajemství, můžu se zeptat na něco? Ty nejsi odsud vid? Z Black Hollow. *Bylo to zcela jasné, ale on se stejně chtěl ještě ze zdvořilosti zeptat, navíc ho to trochu zaujalo. Proč by sem někdo jezdil?*
|
|
|
Post by Kiara Banks on Jul 17, 2020 22:33:47 GMT 1
*Upřímně si tu větu vůbec špatně nevyložila, jen jí překvapilo, že tak náhle zastavil. Udělala ještě krok navíc než on, než i ona zastavila své nohy, otočila se a podívala se zpět na něj.* Takže jsi tu dělal průvodce? To musela být úžasná práce. *Řekla zasněně a rozhlédla se kolem. Ta knihovna byla prostě nádherná jak uvnitř tak i zvenku. Podle jeho poznámky pochopila, že je zdejší.* Nedivím se, mít tu možnost, tak v takovéhle knihovně taky trávím čas už od mala. *Usmála se na něj. Když vytáhl knížku z tašky, snažila se přečíst titul, což se jí nepodařilo. Ničemu to však nevadilo, protože jí ho stejně v zápětí řekl. Nikdy o tom neslyšela a ta obálka vypadala poměrně… zajímavě. Ale když mu to doporučili profesoři, nic jako 50 odstínů šedi to určitě nebude. Opatrně si od něj knížku vzala. Cizí autor, nebo snad autorka? Otevřela desky, aby to zjistila a hle. Z vnitřní strany obálky se na ní z fotky dívala žena. Zajímavé. Knihu zaklapla a otočila v rukách tak, aby si mohla přečíst popis na zadní straně obálky.* Vypadá to zajímavě. *Podotkla zdvořile.* Ale proč tě to nudí? *Natáhla ruku i s knihou zpět k němu a děkovně se na něj usmála. Ne každý by něco takového udělal. Jsou lidé, kteří by ji odbyli a nebo byl jí jen o knize něco řekli. Takhle to ale bylo mnohem lepší, držet ji v ruce, potěžkat si ji a prohlédnout si stránky, i když o slova jen zavadila očima.* Ne, to vůbec není tajemství. A ne, nejsem zdejší, je to opravdu tak moc poznat? *Black Hollow bylo poměrně velké město, takže to nebylo jako u nich doma, kde se turista poznal podle toho, že ho no… no prostě ho nikdo neznal. Tady ale to muselo být složitější nebo snad ne?* Cestujeme s kamarády po státech. Máme teď prázdniny a tohle je jedna z našich posledních zastávek.
|
|
|
Post by Kyung Seok Moreau on Jul 17, 2020 23:01:42 GMT 1
Něco takovýho. *Řekl prvně, byl překvapen jejím nadšením a upřímně ho to i zvlášně potěšilo.* Pomáhal jsem se vším, uklízel knihy, provázel lidi, nebo cokoliv, co bylo potřeba. *Doplnil se a sám se začal rozhlížet po knihovně. Znal ji skoro lépe, než byt ve kterém bydlel se svým bratrem. Zbožňoval, že se město snažilo o to, aby byla knihovna udržovaná v tom nejlepším stavu.* Mhm. *Přikývl na její slova, nevědomky toho, že se začal lehce usmívat. Zdálo se, že oba přemýšleli podobně. Ve městě, pokud nebyl zrovna na kampusu své školy, takových lidí moc nepoznal. Ti, co by sdíleli podobné názory. Něco takového bylo hodně osvěžující.(refreshing? for da mind?) Pořád se díval na cestu, ale poté zas jeho pozornost sklidila ona. Už jen z toho, jakým způsobem v rukou držela onu knížku, poznal, že se k nim uměla chovat s úctou.* Taky jsem si říkal to stejný. *Podíval se zas na knížku v jejích rukou a sám se zamyslel nad tou otázkou.* Možná jsem jen přemýšlel nad jinými věcmi a nesoustředil se. *To nalhával i sám sobě. Kdyby chtěl, zvládl by knize věnovat plnou pozornost, ale zřejmě asi nechtěl. Vzal si knihu od ní zpět a usmál se na ní zpět, načež knížku zas uložil zpět do své tašky a podíval se před sebe. Před nimi byli velké dřevěné dveře, a tak se tedy Kyungseok zastavil a otočil čelem k dívce.* Nikdo jiný by si nebral plánek. *Řekl jen mimichodem, než se na ní zas pořádně podíval. Navíc tak i vypadala, něco na ní bylo jiného od ostatních obyvatel tohoto města.* Navíc máš zcela jiný pohled v očích, než lidi, co jsou zdejší. *Chtěl by říci, že její oči vypadaly mile, jemněji či s jakousi jiskrou, která hodně obyvatelům chyběla. Nebo byla jiného druhu.* Zajímavý výběr, neměl jsem za to, že k nám jezdí turisti. Líbí se vám tu? *Toto ho upřímně zajímalo. Nezažil Black Hollow z očí cizího člověka, vždy toto město znal a bral ho za svůj domov. Proto ho její názor upřímně zajímal.* Jen tak mimochodem, tady za dveřmi je ta studovna. *Poznamenal, přičemž rukou uchytl mohutný dveřní knoflík (kliku ale make it fancy) a silou do dveří zatlačil.*
|
|