|
|
Post by Ophelia Ivy on Sept 9, 2018 16:22:02 GMT 1
|
|
|
|
Post by Kang Seulgi on Sept 9, 2018 16:56:32 GMT 1
Seulgi měla den volna, a tak ho chtěla strávit produktivně, ale činností, která ji uklidní. Seulgi měla hubenou, ale svalnatou postavu tak, jak se to na dívku menšího vzrůstu hodí. Ráno si oblékla obyčejné elastické triko a kraťasy a dlouhé tmavé vlasy sepnula do vysokého copu. Přes jedno rameno si přehodila batoh, do uší dala sluchátka a svižným krokem vyšla ze svého menšího bytu v centru, kde bydlela sama, směrem až k posilovně. Cestu k ní by našla i poslepu, trávila zde snad veškeré volné dny. Do několika minut se už nacházela v tělocvičně. Dnes zde nebylo moc lidí, možná taky protože byl pracovní den a brzo ráno. Hodila svůj batoh do rohu místnosti a několik minut se před zrcadlem protahovala, podle svojí obvyklé rutiny. Pak se posadila na rotoped. Sice nejradši jezdila na kole v přírodě a tak i běhala, ale tady v tělocvičně to měla vše na jednom místě, a tak toho musela využít. Z mírné rychlosti, kdy si ještě protahovala nohy přešla na rychlejší. Zaposlouchala se do hudby, která ji hrála do uší a přestala vnímat čas. |
|
|
|
Post by Gavriil Vaganov Dorn on Sept 9, 2018 19:38:30 GMT 1
V tělocvičně byl jako doma, neboť celý svůj život vlastně zasvětil především tvrdému tréninku, aby přežil ve vězeňském ringu, kde se stal časem králem. Není to tak, že by se rval rád, ale je to vlastně to jediné, co doopravdy umí... jediný dar, který mu Bůh dal. Jenže po tom, co si pro něj do věznice přišel muž, kterého nikdy v životě neviděl, a který byl jeho otec, všechno se změnilo. Byl rád, že jej vytáhl z té díry, to místo nenáviděl. Ale když se dostal ven, zjistil, že svět už není taková jaký býval. O to hůř, když se dozvěděl, jaké břemeno se mu otec rozhodl přenechat. Být hlavou mafie je trochu tvrdý voříšek, obzvláště pro někoho, kdo umí kopat jen sám za sebe a lidem téměř vůbec nedůvěřuje... a teď najednou má pracovat v týmu. Dneska se mu úspěšně podařilo zmizet svým bodyguardům, jež brali jako poslání svého šéfa chránit každou minut, ale na to Gavriil nebyl stavěný. Navíc se o sebe dokázal postarat sám, přežil peklo aniž by musel sklonit hlavu, tady venku to nebude o moc horší. Když konečně nikoho neměl v zádech, zakotvil v tělocvičně, aby si zatrénoval, přestože měl ve vile po otci svou vlastní tělocvičnu. Z šatny vyšel v černých teplácích a tmavě modrém nátělníku, pomalu si nasazujíc na zabandážované ruce boxerské rukavice. Mířil k jednomu z boxovacích pytlů. |
|
|
|
Post by Kang Seulgi on Sept 9, 2018 20:08:53 GMT 1
Už byl čas změnit cvik, jelikož už ani nevnímala, že cvičila. Slezla z rotopedu a z batohu vytáhla vodu, které se napila, jelikož ji cvičení na rotopedu přišla jako věčnost. Pohledem prohlížela místnost, opravdu dnes zde nebylo moc lidí. Proto si v rozlehlé místnosti, plné všelijakého nářadí všimla muže, který šel směrem k boxovacím pytlům. Pozorovala ho, dokud ji nedošlo, kdo to je. Vlastně to byl její nový šéf, hlava mafie Libra, pro kterou byla od malička skoro jako otrok, ale od dospělosti jako vražedkyně a špionka z vlastní vůle. Až tak se ji práce u mafie líbila. Došlo ji, že se svým novým šéfem ještě nikdy neměla šanci mluvit, pouze ho viděla, když byl zvolen jako hlava mafie. Nevěděla však, co si o něm myslet. Zjevil se z ničeho jako Cicerův syn, ještě k tomu od milenky a ne jeho ženy. Pravda, že Cicero žádné jiné děti než jej neměl, ale nevěděla, jestli mu věřit, proto se prozatím rozhodla být spíše opatrná. Avšak povaha Seulgi byla přes ta léta vytrénovaná, a její přezdívka "Fake" nebyla jen ledajaká. Seulgi je také velmi drzá, avšak tak ji pouze naučila mafie. Proto přešla přes místnost až k boxovacím pytlům. Ruce si omotala boxérskou bandáží. V boji byla dobrá a obratná, sice nejvíce vynikala v boji se zbraněmi, jak střelnými, tak sečnými, ale box byl pro ni základ. Postavila se k jednomu z boxovacích pytlů, ale než začala cokoliv dělat, pouze pozorovala Gavriila. Založila si ruce na prsou. "Cicero nelhal, když se chvástal, jak dobrý je jeho syn boxer." Promluvila a upřeně ho pozorovala. "Jen zapomněl zmínit, že nějakého syna má, než jste se tu zjevil." Drze podotkla. Sice věděla, že by z něj měla mít strach, když byl o tolik vyšší a vypadal skoro jako Hulk, ale i tak nedokázala svůj charakter popřít. A tak do něj pouze upírala černé oči s lehce nadzvednutým obočím. |
|
|
|
Post by Gavriil Vaganov Dorn on Sept 10, 2018 0:08:17 GMT 1
Gavriil byl opravdu pohybově nadaný, díky tomu jeho způsob boje nebyl normální box, ale kickbox. Velký podíl na tom má fakt, že se ještě jako chlapec učil karate. Takže, když přišel k pytli, který si zvolil, začal séryjí pěstních úderů a zakončil to pořádným kopem. Okamžik jako by se oťukával s boxovacím pytlem, ale za pár chvil už sázel ránu za ranou. Už ve chvíli, kdy vstoupil na sobě cítil několik pohledů, ale během toho, co se zahříval vnímal, že jej někdo pozoruje stále. Nedal na sobě však nic znát a pokračoval v tom co dělal - trénoval a všechno, krom pytle ignoroval. Tedy do chvíle, nežli na něj promluvila neznámá dívka. Stála kousek od něj, ruce založené na prsou a pohled zabodnutý do jeho maličkosti. Rozvážně ustal v boxování, zatímco si ji začal nenuceně poměřovat, nežli se tiše uchechtl. Těžko mohla soudit jeho schopnosti, když mlátil do fiktivního protivníka, jež mu nemohl zasadit ránu nazpět. Kdyby právě vyhrál souboj, s respektem by přijal její lichotku, ale v tomto případě to byl jen laciný způsob jak začít hovor. Ovšem co musel uznat, byla ta skutečnost, že se v tom to městě moc věcí neutají. Doufal totiž,,že alespoň tady nebude nikdo vědět kým je. Očividně se zmýlil- "A vy jste kdo?" Nadzvedl také obočí a položil jí otázku, se silným ruským přízvukem. Čokoládové oči při tom upřel do jejích.
|
|
|
|
Post by Kang Seulgi on Sept 11, 2018 21:52:47 GMT 1
Nebyla netrpělivá, kdy ji odpoví, spíše byla ráda, že má více času na to, jakým způsobem se svému skoro čerstvému šéfovi nezprotiví hned jejich první rozhovor. Ne že by jí na tom záleželo, pouze se mu ještě nechtěla úplně vybarvit. Když promluvil svým ruským přízvukem, neodpustila si drzý úšklebek, který spíše měl zakrýt překvapení, z toho jak odlišně mluvil. "Jsem z Libry jako vy. Ale narozdíl od vás - od narození. Jsem Seulgi. Cicero mi byl taky skoro otcem, vše co teď vím a umím mám zrovna od něj. Dokonce jsem mu i věřila, ale nevím, jestli můžu věřit i vám." Její tvář byla kamenná a oči se skleněným výrazem upřeně zaryla do těch jeho. Chvíli si ho v tichosti prohlížela, pak svůj výraz spíše uvolnila. "Hm to bylo asi moc informací najednou, co?" Ušklíbla se. Ne, že by ho tím chtěla urazit - naopak si uvědomovala, že zkrátka hodně mluví. Postoupila o krůček blíž a snažila hlas. "Přes všechno co se stalo mi na Libře záleží a po Cicerově smrti si jeho post nárokovalo mnoho jiných, řekněme, dlouhodobých členů. Proto se pak někdy nedivte, pokud se ze stran jednotlivých členů objeví nesouhlas, či snad neposlušnost vůči vám. Jen abyste věděl, že tady si svaly respekt jen tak nevybudujete." Pokrčila nezaujatě rameny, ale tón jejího hlasu byl naprosto vážný. Jakoby ho snad spíše upozorňovala a varovala, než aby se ho snažila zastrašit. "Cicero Libru nezaložil, ani nebyl synem bývalého dona, ale byl nejlepší z nejlepších, a své místo si zasloužil. Možná nějak tak byste měl začít, aby si tihle gangsteři našli úctu i k vám." Pak zase ustoupila o krok dál. Bylo jí jasné, že takhle to na něj vychrlit uprostřed tréninku v místní tělocvičně asi nebylo nejvíce vhodné, ale to jí bylo po pravdě celkem jedno. |
|
|
|
Post by Gavriil Vaganov Dorn on Sept 12, 2018 15:11:18 GMT 1
Na rozdíl od něj si s odpovědí na čas nedávala. A jakmile promluvila, Gavriil si ji vyslechl,i přes skutečnost, že se mu brzy v očích objevilo podráždění. Z jednoho prostého důvodu, na jeho vkus mluvila až příliš. Vychrlila na něj kým je, a že patří k Libře. Při tom samozřejmě nezapomněla podotknout, že na rozdíl od něj k Libře patří od narození. Stiskl čelisti, opláceje jí vytrvale pohled, který mu upírala do očí, ale nic víc neudělal, ani nepromluvil. Po po chvíli pak její kamenný výraz trochu roztál. "Trochu," Řekl jen, když mu položila otázku s malým úšklebkem. na takovou chvíli čekal celý den, aby si od dalšího člena Libry, kterou zdědil po svém otci, vyslechl, že není nic než cizák.
Vzápětí k němu udělala krok a on musel trochu sklopit pohled, neboť byla o něco menší nežli on. Pak opět promluvila, vážným hlasem. Nepřerušoval jí, ačkoli nebyl jedním z těch, co se rádi vybavují, obzvláště po tom, když se s dotyčným potkají poprvé, nechal ji domluvit. A když umlkla a opět ustoupila o krok zpět, pokývl k ní hlavou. "Děkuji za varování, je dobré vědět komu na Libře záleží," promluvil konečně. "A nemějte obavy, jsem si vědom toho, že tu nejsem zrovna vítán, že se spousta členů cítí ukřivděna, ale bylo to přání mého otce a já pouze plním slib, který jsem mu dal, nežli jej unesli," Pousmál se a pak si ji opravdu pomalu prohlédl, nežli k ní pro změnu udělal krok on. "Jestli mi můžete věřit musíte zjistit sama," Usmál se na ni a zůstal jí hledět do očí.
|
|
