Baekhyunův byt

V tento moment byl Felix jen rád za to, že byl na správném místě v potřebný čas. Najednou se mu hlavou proháněly myšlenky na to, co by se stalo, kdyby tudy neprocházel. Kdyby si vzal sluchátka do uší, nikdy by na to nepřišel, protože ona ulička byla po jeho pravé straně. Právě na té straně, na kterou on neviděl. Ještě, když žil v Americe, se vždy vyhýbal místům, které nezvěstily nic jiného než problémy. Jeho strýc ho učil, aby se v takových částích města nezdržoval, ael to se změnilo po jeho letech v armádě. Na něco takového měl výcvik, proto chodil přeci léta do posiloven, aby byl silnější a nemusel se schovávat, když se něco stalo. Nevěděl, proč si ho tak prohlížel, připadal mu povědomý od někud. Jeho tvář nebyla taková, jakou by člověk mohl jen tak zapomenout, ale pořád nemohl ukázat na to, odkud ji přesně znal. Možná ho viděl někdy ve frontě na kafe u sebe v práci, bylo to možné, protože takhle potkával skoro polovinu města. Byli ale lidé, které si Felix prostě pamatoval už od prvního pohledu na ně. S překvapením na něj koukal, když ho informoval o nějaké knížce s jeho jménem, ale nakonec se tomu zasmál. “Hádám, že jméno Felix se asi hodí na králíčky a na mně?” Nepoznal mnoho jiných lidí s jeho jménem, myslel si upřímně, že jeho strýc mu takové vybral, protože si náhodně ukázal na nějaký papír a řekl si, že to bude prostě ono. “Vždyť nelžu,” obraňoval se okamžitě Felix. Možná měl rozteklé linky po tváři, ale to neznamenalo, že nevypadal dobře. Felixovi se líbila jeho tvář, ne nějaký makeup, který na ní měl, ale nehodlal se s ním asi hádat. Byla by to taková zbytečná hádka. Přikývl na jeho další slova, netušil, co by mu měl na to říci, než se jen omluvně usmát a následovat ho. Stejně by si přišel blbě, kdyby ho nechal jít samotného domů, potom co se skoro stalo. V moment, kdy vešel, trochu vytřeštil oči na to v jakém bytě bydlel. Musel mít dobrou práci, pomyslel si Felix okamžitě, ale hned ty myšlenky setřásl a pokusil se si, co nejrychleji sundat své boty, které byly bohužel zavázany nahoru tkaničkami, takže se musel sehnout a pomoci si. “Jsi menší než já,” odpověděl mu fakticky Felix, když se zas postavil přímo vedle něj, aby ještě podpořil svá slova. Nabídl by mu, že může chodit s ním. Že může počkat vždy, dokud nebude mít po směně a jít společně s ním, ale uvědomil si, že mladík by nemusel přijmout jeho nabídku, jelikož byl pořád cizím člověkem pro něj. Neočekával, že ho začne někam tahat, proto se nechal, než si uvědomil, že seděl na měkkém gauči a měl toho chlapce před sebou. Na krátkou chvíli se zamyslel nad jeho nabídkou. “Dal bych si kafe a vodu,” začal nejdříve a pohodlně si opřel záda o měkký povrch sedačky. Kolem jednoho ramena pořád měl svou tašku, kterou položil na zem vedle sebe a znovu si dovolil prohlédnout jeho byt. “Víš, někoho mi strašně připomínáš? Je pravda, že kde pracuju potkávám skoro celé město, ale tvoje tvář, je… prostě mi přijde, že už jsem tě někde viděl.” Zamyšleně pronesl a znovu si ho musel prohlédnout, ale pořád si nedokázal zařadit jeho tvář k objednávce. Tak si obvykle pamatoval lidi, podle jejich objednávky, ale u něj ho nic takového nenapadalo.

Felix se zdál býti často vždy na správném místě. V posledních dnech by to nebylo poprvé, kdy někomu pomohl z nějaké situace, ale Baekova byla závažnější, než všechny před tím. Divil se tomu, že chlapec se na místě nezhroutil, ale na jednu stranu byl také rád. Neuměl by se v ten moment nijak zachovat, než možná na něj trochu překvapeně koukat. Ještě když byl v armádě, stávalo se mu to často, že si vybrali lidé právě jeho jako oběť. Před těmi skoro už sedmi lety byl Felix mnohme menší a Američané byli docela známí tím, že si vždy vybírali toho, kdo vyčníval z davu. Felix byl přesně to. Hodněkrát skončil na zdravotce s různými modřinami a nalomenými kostmi, protože se neuměl bránit. Taková doba už byla dávno pryč, ale i ony vzdálené vzpomínky se pořád držely někde v pozadí jeho mysli. Po celý život měl Felix přátelé, kteří se o něj dobře starali, kteří ho měli rádi, ale Black Hollow byla taková věc vzácná. On si rozuměl s Taehyungem, který měl podobný osud jako Felix, jen se rozhodl se k tomu postavit trochu jinak, ale proto měl Felix pořád pocit, že by měl být po jeho boku. “Ah, asi jo,” trochu nejistě mu odpověděl Felix. Nebyl zvyklý na to, že mu někdo skládal komplimenty. Tedy, on Baekhyun možná spíše myslel jen ty králíčky a ti byli roztomilí, přesně jak řekl. Nemělo by cenu v jeho slovech hledat něco, co tam nebylo. Ani ho pořádně neznal, ale už měl pocit, že Baekhyun často takové věci říkal. Už na začátku, když zmínil, že by se určitě dali do řeči, Felix si nebyl jistý, jestli to myslel tak, že byl prostě velmi společenský, nebo… jak už jednou bylo řečeno, neměl by v tom hledat nic, co tam stejně není. Obvyklé bylo, když se ho lidé okamžitě zeptali, proč se jmenoval takto, pokud byl korejec. Na tu odpovídal už tolikrát, že přemýšlel nad vytištěním malých kartiček, které by lidem při seznamovaní prostě dal. Raději už nepřemýšlel nad tím, jak vypadal. Ne že by jeho tvář nebyla příjemná pro oči, spíše jen měl zvláštní pocit, kdykoliv se na něj podíval. Možná to bylo spojené s tím, jak si myslel, že už ho dříve někde viděl. Říkalo se přeci, že lidský mozek nikdy nezapomene ani jednu tvář, možná byl jen náhodný kolemjdoucí. “Dva metry nemám, ale máš pravdu, skoro každý je menší, než já.” Pokrčil rameny, jako kdyby ho to nijak netrápilo. (Což netrápilo, být vysoký mělo jen své výhody.) Když červenovlasý připravoval kávu a vodu, o kterou ho Felix požádal, snažil se zalovit ve své mysli, aby už konečně přišel na to, proč si ho pamatoval. “Ne, nemyslím, že si tě pletu.” Odpověděl mu s jistotou v hlase a napil se z hrnku. Měl rád kávu, i když u ní byl tolik hodin denně, pořád mu chutnala a nedokázal si ji odpustit, kamkoliv zrovna šel. “Moje uši?” Rukou si sáhl na jedno ucho a trochu se usmál, než se na něj podíval a při pohledu na něj zas trochu přimhouřil oči. “Nehrál si v něčem? Nepřijde mi, že bych tě viděl v práci, ale přijde mi, že jsi v něčem byl. Možná…” naklonil hlavu na stranu a položil hrnek, když konečně si vybavil jeho tvář. Pevně stisknutá víčka, pootevřené rty. “Už vím, viděl jsem tě v-“ Sám se zastavil, když mu došlo, odkud si ho pamatoval. Oh, oh. Okamžitě se od něj odvrátil, protože cítil, jak se mu pomalu narhnula krev do tváře a snad i špičky jeho uší byly zbarvené lehce do červena. Proč si ho zrovna musel představit, když, bože Felix nemohl být více nápadný. Vzal skleničku vody a celou jí do sebe vyklopil, protože mu přišlo, že mu najednou naprosto vyschlo v ústech.

První roky, které strávil Felix v Black Hollow, nikdy neměl rád chození po ulicích města, jakmile byla venku tma či jen šero. I přes to, že si nemyslel, že by pro někoho byl cílem, nikdy člověk nemohl vědět do jaké situace se zaplete. Ještě když se stal součástí gangu, došlo mu, že špatné věci se mohly stát úplnou náhodou. I přes jeho přátelskou tvář, Felix uměl být vážný. Jen se k tomu v jeho každodenním životě tolik neschylovalo. Přes den neměl důvod k tomu, aby se na lidi díval s nějakou přehnanou vážností a ani při své jiné práci se tolik nesnažil chovat tak. Díky tomu si udělal mnoho přátel, ne každý byl asi jeho nejbližším kamarádem, ale s lidmi si rozuměl. Co zatím stihl Felix zpozorovat, bylo právě s jakým sebevědomím se Baekhyun s ním bavil. Nepřišlo mu, že by svá slova vybíral příliš dlouho, ale zas na druhou stranu zněl velmi jistě. Zatím co Felix pořád jen krčil rameny a používal slovo ‘asi’ často ve svých větách. Za svůj život nikdy nezažil, aby ho někdo přirovnal k nějakému zvířeti, i když nebylo to poprvé, co někdo řekl něco o jeho uších. Skoro každý si jich nějak všiml a nezapomněl mu něco říci ohledně toho, jak odstáté někdy byly. Bylo to skoro stejné jak s jeho jménem, to byly dvě věci, na které se lidé prostě ptali, když ho poprvé potkali. A on svou odpověď nikdy moc nepromýšlel, spíše ji lidem řekl tak stručně, aby to už vysvětlovat nemusel. Hlavně své jméno, ačkoliv nikdy nikomu neřekl plný příběh. Přikývl a zamyslel se nad tím, kdy naposledy se změřil. Bylo to už dávno, ale pochyboval, že by ještě vyrostl. Nikdy neměl problém s dveřmi nebo něčím takovým, opravdu dva metry neměřil, ale možná se tak mohl zdát, jelikož většina korejců nebyla nikdy moc vysoká a ještě k tomu celkově jeho tělo bylo zajímavě postavené. Třeba si vzpomene, Baek měl pravdu. Štvalo by ho nadále, kdyby si nevzpomněl. Rád znal odpovědi na své otázky, proto na tom tolik trval. “Děkuju?” Z jeho úst to vyznělo spíše jako otázka, když Baek sáhl na jeho ucho. Nebylo to nic špatného, jen nečekal, že bude tak, no že mu bude jedno, že se ho dotkl. Asi neměl problém s osobním prostorem. Jakmile měl ono uvědomění, které bylo doprovázeno i velmi grafickou představou, přál si, aby na to zas hned zapomněl. Ale teď nedokázal vidět nic jiného, a proto se chtěl zahrabat pět metrů pod zemi a nevylézt. “Takže...” polk Felix nervózně a podíval se mu do tváře, než zas svůj pohled odvrátil. Opravdu si nemyslel, že tohle jednou někomu bude muset říci, ale zdálo se, že asi se nemohl vymluvit na to, že Baek měl třeba i hetero videa. A navíc neviděl jen jedno, viděl snad čtyři. Teď se cítil tak zahanbeně. “Uhm, asi jo. Jakože jo, jen jsem to ještě moc nikomu neřekl?” Jeho oči prudce sledovaly každý kus nábytku v místnosti. Zas se na něj podíval, když znovu promluvil a zeptal se sám sebe, jestli ano. Líbilo se mu, co Baekhyun dělal? Rozhodně, rozhodně se mu líbil. Víc takhle naživo, kdy nebylo nic hrané a Baekhyun se zdál být někým opravdu zajímavým, ale i na obrazovce se Felixovi líbil. “To ta tvoje tvář, nedá se zapomenout.” Nějak ty slova ze sebe vysoukal a podíval se hned na jeho ruku. Kdyby lhal, řekl by, že se mu tohle nelíbilo, ale bylo na tom něco příjemného. Vydechl si, když se Baek zvedl a odešel těch pár metrů do kuchyně. Felix měl čas na to si v hlavě zanadávat za to, že nebyl opatrnější se slovy. Ale brzy se vracel ten menší s další skleničkou vody. “Žiješ tady sám?” Pokusil se o změnu tématu Felix, aby ušetřil sám sebe dalšího rozhovoru o tom, že se díval na toho mladíka v pornu. Nestyděl se za to, že byl gay a že s emu líbilo, co se mu líbilo, ale připadal si jak mladý teenager, kterého načapali rodiče. Akorát, tohle bylo lepší? Možná.

Nebyl zvyklý, že měl u sebe lidi často. Nenechával každého vstoupit do jeho osobní bubliny, i přes to že byl jinak velmi výřečný. Prostě si neuměl pouštět lidi k tělu tak snadno, ale v jeho případě mu to zas tolik nevadilo. Možná to bylo tím, že se mu líbil, ale nechtěl by si připustit, že jen z toho důvodu si ho k sobě takhle pouštěl. Měl kolem sebe prostě takovou auru, která musela často lidi táhnout k němu. Teď se cítil prostě zmateně, protože netušil, jak se tohle všechno mohlo dostat k tomu, že se Felix díval na porno. Bylo mu už dvacet pět let, ale za svůj život neměl mnoho partnerů, vlastně skoro všechno vždy pro něj rychle skončilo, protože nikdo z nich neuměl pochopit, co vlastně Felix pořád po nocích dělal, a když se ho někdo zeptal, raději vše utnul, dokud to bylo možné. Takže si držel odstup od lidí a sem tam měl své osamnělé chvilky s počítačem, alespoň už nelhal, když odklikával kolonku, že mu bylo nad osmnáct let, ale ten pocit provinilosti pořád někdy cítil. Nikdy by si nemyslel, že by poprvé přiznal někomu nahlas, že je gay právě takovýmto způsobem. Nepřipadal si povinen to lidem říkat, ale asi se to od něj ještě čekalo. Přišel mu hloupý celý ten systém toho, že každý, kdo neutíkal za druhým pohlavím, měl jakousi povinnost to sdělit svým přátelům. Copak oni museli říkat, že byli heterosexuálové? Ne. Proto to asi prostě nikomu neřekl, protože to byla taková malá blbůstka, která se mu opravdu nechtěla řešit. “Jo, jsi,” pokrčil rameny Felix, to celé téma bylo prostě ‘meh.’ Horší spíše bylo jakým způsobem se k tomu dostali, to bylo více alarmující pro něj. “Nechtěl jsem to nijak speciálně s nikým řešit, takže je asi jedno, že ses to dozvěděl první.” Znovu musel pokrčit rameny, ačkoliv uvnitř pořád jančil a přemýšlel nad tou stejnou otázku. Jak se sakra ocitl v takovéhle situaci? Bylo vůbec něco takového možné, aby se stalo právě jemu? Nevěděl, co přesně mu měl odpovědět, když se ptal, co si na něm zapamatoval. Ovšem že to byla jeho tvář, ale nebylo to kvůli něčemu specifickému, prostě tam byl. Možná protože byla příjemná na pohled, ale to nebylo úplně ono. “Připadám si jak u výslechu,” nervózně se zasmál Felix, když se snažil odvést téma od jeho otázky. Zas, prostě nevěděl, co by mu měl říci. Pravdu. Ale jakou? Že se mu jednoduše líbilo, jak se tvářil? Nebo to, že vypadal nevinně, dokud se něco nestalo a on.. eh, to je moc popisné a upřímně se Felix necítil na to, aby mu vylíčil každý detail, který si zvládl zapamatovat. Naštěstí Baek byl docela příjemný společník, jen Felix měl pocit, že se mohl skoro propadnout do země, kdykoliv si vzpomněl na nějaké z jeho videí. “Je to hezké místo, hezčí než moje.” Zkonstatoval s lehkým přikývnutím a pozoroval, jak Baekhyun pořád stál opodál. Člověk nikdy nevěděl, jak se některé věci staly, proto bylo jasné, že Felix přesně nechápal, jak se tak rychle objevila voda všude po jeho hrudi a na jeho kalhotách. Spíše byl překvapen z toho, když měl na svém klíně mladšího chlapce. Okamžitě vykulil oči, div mu nevypadly z ďůlku a snažil se ze sebe vydrat srozumitelnou větu, ale pořád na něj jen zíral v naprostém šoku. “V- v pohodě, stane se.” Zavrtěl Felix hlavou, jako kdyby všechno v bylo v pořádku, přičemž se snažil nemyslet na to, že se ho právě dotkl.”Seš si jistej? Podle mě to možná bude v pohodě,” ale když se podíval na své prosáklé triko, věděl, že Baek měl pravdu. Překvapeně uskočil, ale jen akorát byl zastaven o gauč, když Baekhyunova ruka našla lem jeho trika. Bože, jak se sem dostal? Ok, klid, musel zachovat klid. Nic to nebylo. “To nemusíš, jen nemáš nějaké… tričko na půjčení?” Chytl triko a přetáhl ho přes hlavu, než se postavil a kapesníkem ze sebe setřel vodu. Pokusil se nenápadně mokrým trikem v jeho rukou, zakrýt své tělo.

Felix byl už od dětství velmi stydlivý, ale vždy si chtěl povídat a hrát s ostatními dětmi, jen se jich neuměl zeptat. S ubíhajícím časem se to zlepšilo a on se naučil s lidmi lépe komunikovat. Ještě k tomu teď musel s lidmi prakticky trávit skoro všechen svůj čas v práci, tak prostě musel začít být více společenský. Setkali se opravdu za neobvyklých podmínek, ale Felix byl rád, že mohl Baekovi pomoci. Rozhodně se dnešní večer vpil do jeho mysli už teď. Začal velmi špatně, ale čím déle byl s Baekem, tak se zlepšoval, ačkoliv se nechtěně outoval a prozradil také, že se díval na porno. Právě s ním. Felix se chtěl na to vše dívat z vyspělého pohledu, byla to prostě šťastná náhoda a neměl důvod, proč by se měl z toho cítit ztrapněně. I přes to, že si to takto říkal, tomu nemohl pomoci. Kdo by necítil stud, když právě krásnému chlapci prozradil, že jeho tvář znal z pornografických filmů? Věci se někdy děly zajímavými způsoby. Nepřipadal si v jeho přítomnosti nepříjemně, možná některé věci byly trochu na něj moc, ale zatím si užíval tohoto setkání. To že neuměl pořádně odpovědět zas mohl připsat ke své stydlivosti. “V pořádku, jen prostě nejsem zvyklej o takových věcech mluvit,” s upřímností mu odpověděl a doufal, že nijak Baekhyuna neurazil tím, jak mu odpovídal. Byl trochu on the edge z toho ale také se mu to zvláštně líbilo, bylo to zmatené a možná proto Felix prostě jen chtalt zanechat ono téma někde za nimi a věnovat se čemukoliv jinému. S letmým úsměvem Felix přikývl, měl to čekat, že něco takového Baek řekne, ale stejně byl nakonec trochu překvapený. “Možná jednou bych mohl,” rozhodl se, že tedy bude odpovídat jako on jemu, protože jinak by seděl jak puťka a špulil rty na každé slovo, kdyby se někdy nepopostrčil ze své komfortní zóny. Baek něčeho takového ale zvládl dosáhnout velmi rychle, když nepřímo zajistil situaci, při které Felix musel svléci své triko. Už se to ale prostě stalo a Felix cítil trochu studenější vítr jen trochu povyhrnul látku svého trika. Ovšemže jeho první reakce byla si tělo zakrýt rukama a překvapeně vykulit oči na Baekyhuna a jeho slova. Ta malá potvůrka si uměla hrát se slovy, Felixovi se to líbilo. “Hm, není to poprvé.” Zamumlal skoro nesrozumitelně s úšklebkem, než odvrátil tvář jiným směrem. Skoro něvěřil sám sobě, že něco takového řekl, ale přišlo mu to v ten moment vhodné. Oči měl zafixované na jeho a následoval je, také tak pochopil, že Baekhyun nestydatě právě sjížděl Felixovo tělo pohledem. Ještě k tomu ty rty, Felix měl snad už červenou celou tvář, ale zároveň byl hrdý za těch pár hodin, co trávil cvičením. Asi udělal dojem. “No, pochybuju o tom, ale nevím, třeba rád nosíš velké věci.” Pokrčil rameny Felix, upřímně i on sám nosil velké věci, které by na Baekovi asi byly skoro jak šaty, což byla zvláštně roztomilá představa. Zatřepal hlavou, aby se těch myšlenek zbavil a zas se podíval kolem sebe. Nechal si vzít triko z rukou a tiše poděkoval, než se zas posadil na gauč. Bylo to zvláštní, prostě sedět bez něčeho na jeho vrchní části těla, ale zdálo se, že neměl moc na vybranou. “Děkuju, Baeku.” Věděl, že nemohl přespat u něj doma, ani kdyby chtěl, protože měl noční zakázku právě dnes, na kterou se musel brzy vydat zpátky na cestu. “Jen si ho zas vezmu až uschne, mám ještě dnes nějaké věci.” Odpověděl nepřímo a sledoval jeho pohyby. Rád by možná i zůstal, dal se do nějaké delší řeči s Baekem, ale dnes nebyl zrovna vhodný den. “Pracuju ve Starbucks, nevím, proč jsem ti to chtěl říct, ale když já vím, co děláš, tak třeba bys chtěl vědět, co dělám já?” Trochu brblal a komolil slova dohromady, protože neměl tušení, kam dále, ale nechtěl aby nimi nastalo nepříjemné ticho.