|
|
Post by Melody McDougal on Aug 4, 2018 12:28:31 GMT 1
Bar v centre mesta, ktorí obľubujú hlavne bohatší obyvatelia.
|
|
|
|
Post by Tobias H. Acker on Aug 4, 2018 13:25:51 GMT 1
Už to bylo pár hodin, co Tobias byl zahrabaný ve své práci, které se zdálo, že jen přibývalo. Nové případy se do kanceláře hrnuly každým dnem a on skoro ani neměl čas se zúčastňovat kažých sezení, naštěstí ale nebyl jediným soudcem, tak někdy jeho kolegové brali něco na sebe. Přesně díky tomu teď už byl Tobias na své cestě z práce ve svém autě, přemýšlel jestli chce už svůj den zakončit u sebe doma, ale měl ještě mnoho věcí na mysli. Prudce zatočil volantem, aby sjel z hlavní a objevil se zas mezi ulicemi města, které mu byly známé. V dáli viděl bar, do kterého už párkrát s přáteli ze práce zašel a nepochyboval o tom, že to by možná mohlo být to místo, kde by si mohl trochu pročistit hlavu, či ji zašpinit novými myšlenkami. Alespoň si dnes na sebe do práce nebral žádný oblek, jen jednu ze svých košílí, kterou měl zastrčenou do kalhot, což se možná někomu na něj nehodilo. Po zaparkování se ocitl znovu na čerstvém vzduchu a na ulici, po které procházelo v tuto chvíli malé množství lidí. On sám se rozhodl se nezabývat okolím a zamířil přímo do baru na rohu ulice. Vnitřek pro něj nebyl nic nového, ale co ho trochu překvapilo, bylo to malé množství lidí, které se v něm právě nacházelo. Bral to ale jako výhodu pro něj, že tam bude o to větší klid. Jistým krokem došel až k mramorovému baru, za kterým hledal nějakou obsluhu. Ještě než se usadil, prozatím na baru, protože netušil, jak dlouho tu hodlal zůstat, se podíval kolem sebe pro jistotu. Neviděl žádné členy ani z jedné mafie, nebo ne takové, kteří by stáli za nějakou starost. Poslední dobou ho trápilo, jak si všichni šli po krku. Zvláště po té krádeži, co se udála, u které bohužel musel i on být a sledovat, jak se každý z nich bezcílně obviňuje místo toho, aby se začali soustředit na důležité věci. Jako zkusit ještě toho člověka najít, než se pod ním slehne zem, ale to se nepodařilo. Hlavy a zástupci mafií po sobě pokřikovali, zatímco Tobias se pokoušel jen dopít svou sklenku šampaňského a zmizet z toho místa, než ho začne bolet hlava. Byla to rozhodně noc, na kterou nevzpomínal rád. |
|
|
|
Post by Melody McDougal on Aug 4, 2018 13:43:13 GMT 1
Mala rada svoju prácu, to naozaj áno, no po pár hodinách prestávala byť akokoľvek zábavná a strácala motiváciu. Jej motiváciou boli obvykle peniaze, ktoré potrebovala ako soľ, no chodiť 8 hodín v lodičkách veru nebolo nič moc. Dnes mala smenu ešte s jednou kolegyňou, Melody však pracovala za barom a druhá čašníčka roznášala objednávky vade po bare. Už síce mala za sebou 3 hodiny, no stále ich pred sebou mala mnoho, nebola ani v polovici. Ale aj cez tieto všetky myšlienky si udržiavala úsmev a snažila sa byť k zákazníkom čo najmilšia, no väčšinou to boli iba snobci. Stretla sa s mnoho ľuďmi, ktorí si mysleli, že len preto, že je tu zamestnaná je povinná počúvať ich hlúpe reči, či splniť každé jedno prianie. Mnoho z nich si pýtali na ňu aj kontakt, či sa nestretnú po práci ale ona vždy odmietla. Nebola taká, ako to, kde pracovala. Toto bola pre ňu úbohá pretvárka. Oblečenie, ktoré mala na sebe, ktoré zákazníci mohli vidieť na všetkých zamestnankyniach, sa skoro vôbec nehodilo k jej obvyklému štýlu. Teda, je jasné, že aj ona je žena a rada sa pekne oblieka, no proste sa tu necíti svoja. Ale platia tu dobre, tak tu hodlá zostať čo najdlhšie, ako sa bude dať. A však, majiteľ podniku rád prerieďuje zamestnankyne baru, hlavne kvôli veku. A tiež už vyhodil zopár dievčat kvôli zopár kilám naviac. S tým síce Melody nikdy problém nemala, no človek nikdy nevie. Práve umýva poháre, a s úsmevom počúva svoju kamarátku, ktorá je na rande so svojim novým priateľom a rozhodli sa k nej sadnúť. ,,Mel, prišiel ti niekto nový" pokynie hlavou smerom k Tobiasovi, sama by si ho možno nevšimla, mala hlavu sklomenú k pohárom. Hlavu zdvihne a zisťuje, že nového zákazníka pozná. ,,Vďaka" rýchlo poďakuje kamarátke, utrie si ruky do suchej handričky a s úsmevom smeruje k Tobiasovi. ,,Pán Acker" osloví ho nadšene. ,,Čo vás k nám dnes večer privádza? Ako sa darí?" takéto zdvorilostné frázy sú povinnosťou voči váženým občanom mesta. ,,A najhlavnejšia otázka - čo vám ponúknem?" |
|
|
|
Post by Tobias H. Acker on Aug 4, 2018 14:59:01 GMT 1
On ani nepomyslel na to, že by na sebe měl nějak upozornit, hlavně mu to přišlo nevhodné něco takového dělat. Věděl, že nejhorší, co člověk mohl udělat, bylo mávat a pískat na obsluhu, jako kdyby byli jediní v celém baru. To ani on neměl rád, když to někdo dělal v moment, kdy se právě s někým zrovna bavil a ten člověk na sebe nepřestal neustále nějak poukazovat. Naštěstí on sám věděl, že se na něj dostane řada. Nebyl přeci v nějakém rychlém občerstvení, byl v baru, kde se očekávalo, že měl v plánu tu chvíli zůstat. Barmanku, která k němu přišla, úplně jen podle tváře nepoznal, ale to bylo hlavně tím, že za den potkával mnoho lidí a ne každého si zapamatoval, i přesto se ale na dívku na druhé straně pultu mile usmál. Ona zřejmě znala jeho, tak jen pokývl a hledal, jestli neměla ona sama nějakou jmenovku na sobě, ale ničeho si nevšiml. "Potřeboval bych si trochu pročistit hlavu, myslel jsem, že nějaké dobré pití by k tomu mohlo pomoci," s upřímností jí odpověděl a položil jednu ruku na desku baru a opřel se o ní tváří. "Něco slabšího dnes, ale můžete mě překvapit. Pokud to nevadí." Neměl totiž ani tušení, jaké pití by si dnes večer dal, ale věděl, že to nesměl přepísknout, nebo bude odjížděť taxíkem a muset se sem vracet druhé ráno pro své auto. Mohl být soudcem, ale našel se i někdo kdo, by ho klidně na noc za mříže posadil a to by nevypadalo zrovna dobře. Pohledem sjel z dívky na telefon, který před pár vteřinami vytáhl a položil na bar, ale rozhodl se, že nepotřeboval, aby ho někdo rušil, a proto neprodleně vypnul zvonění a malý přístroj zastrčil zpět do své kapsy. Pořád opřený o vlastní ruku, sledoval dění v baru, které spíše naznačovalo, že dnešek bude spíše klidným večerem, což jemu vyhovovalo. Do tohoto baru málokdy chodili lidé, aby se šíleně opili a celé to tu zbořili, k tomu byly bary gangů po městě, které dokonale splňovaly tento účel. Do nich on nechodil už jen kvůli tomu, že by nebylo vhodné pro něj, aby se tam ukázal a také proto, že na takových místech přesně mu vždy dojde všechna jeho trpělivost.
|
|
|
|
Post by Melody McDougal on Aug 4, 2018 16:53:33 GMT 1
Ľuďom niekedy chýba úcta k druhému človeku a mali to v hlave pomýlené. Skoro každý kto kedy pracoval s ľuďmi by dokázal potvrdiť,
že niekedy si ich mýlia so sluhmi. Preto dokáže neskutočne potešiť, ak niekto taký názor nemá a chová sa s prostým rešpektom. Melody nepotrebuje, aby jej niekto ďakoval za jej prácu a celú smenu hovoril o tom, aká je šikovná a úžasná. To nie. Len rešpekt a pochopenie, že všetci sme (len) ľudia. Ona práve často pracovala aj pre ľudí, ktorí si mysleli že sú nejakí supermani, niečo viac ako všetci ostatní. Nikdy sa však nesťažovala, tieto veci si vždy len mrmlala popod nos, či si ich len pomyslela. Nie šéfovi, nie kolegyniam (tie dokázali byť pekne falošné tiež), len sama pre seba. A tiež svojmu najlepšiemu kamarátovi, ako inak. Bolo jej jasné, že si ju nepamätal, ale ona musí mať v hlave snáď zoznam všetkých vplyvných ľudí v Black Hollow, aby na nich zapôsobila, cítili sa tu príjemne a zavolali ďalších zazobaných kamarátov, aby tu minuli čo najviac peňazí. Jej šéf to volá marketing, ona vyciciavanie. Z môjho rozprávania by sa človek spýtal 'prečo tam teda robí, keď je to také hrozné?' Dajú sa tu totiž nájsť a decentní ľudia, s ktorými je schopná sa porozprávať, či zasmiať sa. A je to dobre platená práca, ktorých veľa okrem mafiánskych činností v meste veru nie je. ,,Ah, to chápem. Veľa práce?" pri prvých slovách hnedými očami kontroluje ostatných ľudí pri bare, vidí, ako sa na ňu uškŕňa jej kamarátka, no ako to zbadá opäť mu venuje pohľad. Takto sa škerí zakaždým, keď sa Melody rozpráva s niekým kto má pod 30 rokov alebo vyzerá aspoň trošku normálne. ,,Ak vám môžem ponúknuť drink, ktorý som sama navrhla...?" pozdvihne obočie a zasmeje sa. ,,Srandujem. Vymyslel ho šéf, no ľudia si ho veľmi chvália." A vtedy už pod barom začína chystať daný drink, ktorý si myslí, že by pánovi Ackerovi chutil. ,,Nebojte sa, nie je to drink iba pre ženy." prehodí žartovne, a už s prípravou pomaly končí, a po pár chvíľach ho postaví pred Tobiasa. ,,Dúfam, že budete spokojný." a z chvíľky voľna si vezme do ruky ďalší pohár na umývanie, zatiaľ čo čaká, či ju Tobias za výber pochváli.
|
|
|
|
Post by Tobias H. Acker on Aug 6, 2018 18:43:06 GMT 1
Přesně proto Tobias neměl rád, když ještě za mlada pracoval jako obsluha v jedné místní restauraci, kde na něj vždy všichni zákazníci jen pokřikovali a neměli ani špetku úcty k němu. Teď jeho práce nabízela úplný opak, nenašel se skoro nikdo, kdo by si myslel, že by se na něj mohli jen křivě podívat. Líbilo se mu to, nebylo úplné těžké si zvyknout na takový přístup a upřímně s tím, jak dlouho už pracoval s právem, věděl, že to tak nejspíše bude už po zbytek jeho kariéry. Navzdory známým stereotypům o mafii, respekt mezi členy byl nutností a dodržoval se velmi striktně. Nikdo si nedovolil nic proti někomu, kdo by jasně ve vyšší pozici, než byli oni samotní, a proto Tobiase možná tak moc lákala ta možnost být hlavou celé mafie. Ještě úplně netušil, co to obnášelo, ale to málo, co už věděl, se mu líbilo. Cítil by se hůře z toho, že si nevybavuje její tvář, ale s jeho prací, měl trochu právo na to někdy zapomínat. Už jen u soudních řízení před ním sedělo tolik tváří, které si nestihl pořádně zapamatovat, když po hodinové přestávce šel hned na další případ. Z její formální otázky, kterou stejně vyřkla už jen tak ze slušnosti, se mu stejně na tváři objevil jemný úsměv. “Příliš, v posledních dnech nemám ani možnost se pořádně zastavit a vydechnout.” Byla to taková nepřímá ale dostatečná odpověď. Nemyslel si, že by dívka za barem chtěla znát každý detail toho, proč jsou pro něj dny v práci tak dlouhé. “Vy sama?” Trochu překvapeně se optal a nespouštěl z ní oči. “Ah, skoro bych věřil, že jste to vymyslela vy, ale mile rád si ho dám.” Pokrčil rameny, nenapadalo ho, co jiného by si dal, tak proč nedat na její slova? Přeci jí o to požádal. “I kdyby byl, asi by mi to bylo jedno.” Znovu se pousmál (you know what, the gif doesnt fit but hes cute and i dont give a shit), než jeho oči spadly na skleničku položenou před ním. Volnou rukou, nebo spíše tu, kterou nepoužíval k opírání své tváře, vzal sklenku do ruky a nejdříve se opatrně napil, aby okusil, co vlastně pil. Poté se napil pořádně a už chápal, proč si to tak všichni chválili. “Excelentní výběr, slečno…” s otázníkem v očích se na ní podíval. Možná jí zdržoval od práce, ale byla mu příjemná její přítomnost a přesně něco takového dnes potřeboval. Jen někoho, kdo by si s ním povídal. Klidně ač by to dělala pro velké dýško, Tobias by jí ho dal i tak. |
|
|
|
Post by Melody McDougal on Aug 14, 2018 16:35:25 GMT 1
Melody ale bola prekvapená z toho, ako sa k nej pán Acker choval. Množstvo ľudí v jeho postavení sa chová, akoby mu patril celý svet a na ostatných ľudí pozerať povýšenecky. Jeho správanie však značilo niečo úplne iné. Tým nechcem povedať, že sa choval nejako oplzlo, či niečo podobné - práve naopak. Bol veľmi slušný, ako normálny mladý muž, akoby sa nesnažil ešte pred pár hodinami docieliť spravodlivosť v nejakých situáciach, ktoré Melody nepoznala a do práva sa absolutne nevyznala. Už len za toto mal Tobias u nej rešpekt, ktorý v konečnom dôsledku ani od niekoho ako ona nepotreboval, ale to je nepodstatné. Bol príjemnou spoločnosťou, akých by mohlo byť v bare viac. Ona tiež nechcela v bare zostať pracovať navždy, aby sa tam k nej hocikto mohol chovať zle. Chcela si spraviť vysokú školu, ako napríklad možno aj Tobiasovo právo. Či učiteľstvo, alebo niečo také. Chcela robiť niečo dôležité a prospešné pre spoločnosť, keď už tretí rok svojho života tiahne rozlievanie alkoholu. Vysokú školu si teraz ale nemohla dovoliť, či už časovo, alebo finančne. Zopár dollárov z každej výplaty si odkladala, to áno, no stále to nebolo dosť a často sa stalo, že musela zo svojej nádobky peniaze zase vytiahnuť. Či už kvôli matke, alebo nejakému nevyrovnanému účtu s nejakým kamarátom. ,,Oh, áno, to chápem. Snáď vám bude teda v našom bare dobre. V meste je tiež veľa wellness a podobných vecí. Len do veľa z nich chodia mafiánske hlavy, takže." trošku sa uchechtne na svojej pripomienke, nie arogantne, skôr tak, aby odľahčila sitáciu mafií v meste. ,,Veci sú ešte ťažšie, tuším sa stalo niečo s obrazom, alebo tak." nadhodí, nie je si istá, počula len zopár vecí a väčšinou také informácie idú jedným uchom dnu, alebo von. ,,Oh, pardon, to je asi znovu únavná téma. Počuli ste? Mačka slečny Monthgomery vrhla ďalšie mačiatka. Sú hroozne zlaté." poslednú vetu povie piskľavým tónom, akokeby bola práve tou slečnou, ktorá ponúka mačiatka. ,,Nie nie, také privílegiá tu nemáme." zasmeje sa popri príprave drinku. ,,To je slovo chlapa, pane!" so širokým úsmevom na neho ukáže ukazovákom. ,,Niektorí chlapi tu majú problém dať si aj červené víno, asi to ohrozuje nejako ich mužnosť, či čo." hravo prevráti očami, pričom neustále udržiava kútiky pier zdvihnuté. ,,Melody. Som Melody." cez bar mu podá ruku. ,,A som rada, že ste s drinkom spokojný, predsa len, nerada by som vám ešte viac znepríjemnila deň."
|
|
|
|
Post by Tobias H. Acker on Aug 31, 2018 20:30:25 GMT 1
Za ty léta se Tobias naučil chovat určitým způsobem ke všem lidem, nezáleželo na postavení a původu, každý od něj mohl čekat to samé, ačkoliv mu to někdy uklouzlo. Nestávalo se to často, ale někdy nepříjemnost či hloupost jiných lidí, Tobiasovi opravdu hrála na nervy, ale dnes byl poměrně klidný a vyrovnaný. Tobias, byl možná jako tikající bomba, protože on věděl, že uvnitř cítil někdy hrůzné věci, ale navenek je na sobě nedával znát a pokračoval v tom, co už mu bylo známé. Nebylo to však nic, co by právě teď stálo za řeč. Chápal, proč někteří lidé pracovali za barem a vážil si jich stejně jako vlastních kolegů, existovalo tolik druhů práce a přeci je někdo vykonávat musel. A pokud dívka před ním měla ještě další sny, bylo to dobře, ale nikdo by ji nezazlíval, kdyby našla chuť být takto za barem delší dobu. Hodně lidé mělo podobný problém s financemi ohledně vysoké školy, Tobias sám si myslel, že by se nikdy nedoplatil, dokud se věci pro něj nezlepšily. “Myslím, že teď je bar lepší možností, než nějaké wellness.” Směšné bylo, že snad s každým z nich měl on už tu možnost nejednou promluvit, ale to Melody nevěděla, proto nic nadále neříkal. “O tom už jsem slyšel, pár lidí už za mnou přišlo, jelikož to někteří chtěli řešit legálne a někteří zas chtějí, aby se o to nikdo krom nich nezabýval.” Odpověděl jí upřímně, jen vynechal zas pár menších faktů. To už prostě musel. Chvíli se na ní jen díval, než zakroutil hlavou, ale na tváři měl upřímný úsměv. “To je ovšem hned zajímavější téma,” poznamenal pobaveně a znovu si upil ze své sklenky. Zlepšila mu jeho náladu už jen tím, jak k němu promlouvala a vtipkovala, Tobias někdy neměl čas na takové věci. Zas se zasmál nad jejími slovy, hlavně nad poslední částí ‘chlapa, pane!’ Byla to zajímavá kombinace slov. “Já mám rád červené víno, kdybych nepil víno a místo toho nějakou tvrdou whisky po večerech, asi bych nikdy už teď neměl práci.” Poklidně zakroutil hlavou a s největší spokojeností, která byla jak vykreslená na jeho tváři, se zas napil onoho drinku. Vzal její dlaň do své a jemně ji stiskl, nezapomněl jí k tomu ukázat řadu bílých zubů při širokém úsměvu. “Těší mě, Melody. Snad nevadí, že ti budu tykat.” Pustil její ruku a zas ji položil na chladnou desku baru a párkrát přikývl. “Nemohl bych být spokojenější, a prosím, říkej mi Tobias a klidně mi i také tykej. Někdy je příjemné slyšet vlastní jméno a ležérnější povídání.” Skoro neustále poslouchal, jak mu všichni z úcty vykali, nebo používali ‘pane soudce’ více jak jeho jméno. I když svou mluvou asi tomu nepomáhal. Chtěl se znovu napít, ale všiml si, že sklenička byla prázdná a tak s prosícími očmi a jemně našpuleným spodním rtem Melody znovu požádal o další drink.
|
|
|
|
Post by Melody McDougal on Sept 24, 2018 19:36:07 GMT 1
Všetci máme vo svojom vnútri démonov, aj Melody, či hocikto iný a preto by ju neprekvapilo, keby ich mal niekto navonok tak pokojný ako práve Tobias. Vo svojej práci musel zachovávať pokoj ako snáď v žiadnej inej. Teda, určitým typom ľudí nerobí problém sa odtrhnúť z reťaze aj keď to vôbec nepasovalo k náplne ich práce, no on vôbec nevyzeral ako ten typ človeka. Pôsobil na ňu, akoby riešil s vľúdnym hlasom snáď úplne všetko, až ju to udivovalo. Jasné, prišiel sem vyčerpaný, no aj to na ňu vplývalo upokojujúco. Keď si to porovnala sama so sebou, že aká je ona, keď je vyčerpaná, trošku jej myklo kútikmi. Aj ona síce vyzerá ako také nevinné žieňa, no ak má určitú náladu, vie byť pekne protivná a na nevydržanie. A to sa stáva v poslednej dobe často, nakoľko robí v práci nadčasy a zostáva v práci, aj keď sa má bar už dávno zavierať. Skúste si vy vyhnať troch mafiánov z baru, keď viete, že každý má pri sebe minimálne dve zbrane. ,,Tak to ma veľmi teší, že si to myslíte, pán Acker." jej tón sa zmení, akoby sa mu chcela len zavtierkať, no vzápätí sa úprimne zasmeje. ,,Ale nie, naozaj. Keby to počuje šéf, možno by mi dal aj nejaké tie prémie." zavtipkuje znovu, z nejakého zvláštneho dôvodu jej robí radosť, že robí radosť jemu. Nemá z toho taký zvláštny, zvierajúci pocit ako keď ju robí nejakému 50 ročnému slizkému ujkovi. ,,Ach, chápem. A možno to je len hra, divadielko, niektorej z mafií." pokrčí ramenami. ,,Aby boli zaujímaví. Pri takých ľuďoch jeden nikdy nevie." uhne pohľadom, zapozerá sa niekam preč, pričom si chvíľu mne pery, no nenechá Tobiasa dlho čakať na pokračovanie ich konverzácie. ,,Jasné, kto nemá rád mačiatka!" prenesie, akoby to bola tá najjasnejšia vec na svete. Zaregistruje ďalšieho zákazníka, takého, čo sem chodí často, pozrie na neho, pokynie hlavou, že čo si dá. Zákazník jej perami odpovie, že to čo vždy, preto pri počúvaní Tobiasa ide zobrať do menšieho chladiaceho boxu jednoduché plechovkové pivo. Na zákazníka sa usmeje, pričom mu ho podá a zase sa vracia k Tobiasovi. ,,Prosim Vás, konečne chlap s normálnym vkusom na alkohol." hravo prevráti očami. ,,Mám otázku. Je pri vašej práci alkohol dôležitý? Myslím tým, či sa ním niekedy posilníte?" na tvári jej celý čas pohráva jemný úsmev. ,,Teda, ak sa neurazíte, že sa vás to pýtam" trošku vystrašene okomentuje, pri čom na neho vyvalí oči. ,,To mi určite vadiť nebude. Oh, tak dobre, Tobias. Ale čo ak ma budeš raz súdiť, alebo niečo, by bolo divné, keby ti tykám. No a potom ešte keby som vyhrala, tak by si o mne mysleli všeličo." Dobre sa jej s ním rozpráva, čo môže vidieť aj on, na zrýchlenom tempe jej reči. Pousmeje sa, keď ju znovu poprosí o drink a začne ho pripravovať. ,,Ešte sa mi tu opiješ."
|
|
