|
|
Post by Tobias H. Acker on Jul 12, 2018 11:20:49 GMT 1
|
|
|
|
Post by Skye Wyler on Jul 12, 2018 17:03:25 GMT 1
Na poslední chvíli pobíhala po svém bytě a zjišťovala, zda má vše, co potřebuje pro svou dnešní schůzku. Před pár dny dostala nabídku od někoho na práci společně s adresou, na kterou měla dorazit. V prvních chvílích upřímně váhala, protože se její klient pořádně nepředstavil a pouze napsal iniciály T.H.A., na druhou stranu se tohle ale stávalo poměrně často a nikdy se nic nepokazilo, tak proč nabídku nepřijmout? Navíc si prověřila adresu a vypadalo to na velmi drahý bytový komplex nedaleko od jejího domova, takže nebylo tak pravděpodobné, že by se jednalo o scam nebo něco podobného. Do tašky s notebookem vložila ještě všechny zbylé potřebnosti, které byly spíše nepotřebnosti, ale člověk nikdy neví, a rozhlédla se po bytě. Nyní by už to mělo být všechno. Přehodila přes sebe ještě džínovou bundu, tašku přehodila přes své pravé rameno a vydala se z bytu. Už podle místa jejich schůzky jí bylo jasné, že se bude jednat o něco zámožnějšího klienta a nevěděla, jestli ji to se současnou situací ve městě uklidňuje nebo naopak. Od aukce v sídle Serpentů a hlavně od té chvíle, co zmizel drahocenný obraz mafie Phoenix, začali normální občané žít ve strachu. Bylo totiž velmi pravděpodobné, že pokud se konflikt velmi brzy nevyřeší neboli pokud se nenajde ten obraz, strhne se válka, která postihne každého. Zaprodaná média samozřejmě tvrdila že nevinní lidé to rozhodně přežijí ve zdraví, Skye na to měla jiný názor. Při něčem takovém vždy někdo skončí jako vedlejší škoda a kdo byl lepším kandidátem na takové oběti, jako byli občané Black Hollow? Podívala se na hodinky, měla už jen pár chvil a ona nechtěla přijít pozdě, tak raději přidala do kroku. Spíš to připomínalo něco jako běh, ale to by ona nikdy veřejně nepřiznala. Naštěstí už byla jen kousek od zmiňované budovy, a tak netrvalo dlouho a stála před vchodem. Podívala se na tabulku u dveří, na které byly napsaná jména všech, kteří v této budově bydleli. Přejížděla očima z jednoho na druhé, než našla to, které odpovídalo iniciálám ze zprávy. Tobias H. Acker. Musela se pozasmát nad tím, jak jeho prostřední jméno s příjmením dokonale tvořili název její práce. Celkem ironie. Vzala za kliku a vešla konečně do vstupní haly. Všechno na ní křičelo nepříjemným hlasem peníze a bohatství včetně pera položeném na recepci, ke které mířila. Za stolem seděla mladá slečna, nemohlo jí být o nic víc než Skye samotné. Přemýšlela, zda mohla taky skončit takhle, jako recepční ve fancy domě nebo nějakém hotelu, či jí by jí byl souzen jiný osud, kdyby zůstala v sirotčinci až do plnoletosti. "Dobrý den, jdu za panem Ackerem. Měl by mě očekávat." Nahlásila dívce, která se jí hned vzápětí optala na její jméno. "Skye…Skye Wyler." Dodala, když si uvědomila, že by měla použít i příjmení, aby se na ní slečna přestala tak zvláštně dívat. Když už se recepční vrátila pohledem ke své práci, což bylo momentálně ohlásit Skye, nemohla si tato tmavovlasá dívka pomoci a začala přemýšlet nad jménem, které se teprve před pár minutami dozvěděla. Bylo jí tak strašně povědomé, věděla, že ho zná, jen si ho nedokázala přiřadit k obličeji. Naštěstí jí tato záhada nebude trápit dlouho, protože by se měla za chvilku dozvědět, kdo potřebuje její pomoc. |
|
|
|
Post by Tobias H. Acker on Jul 12, 2018 18:07:49 GMT 1
Seděl ve své pracovně nad jedním z aktuálních případů, nešlo o událost na anuálním setkání všech čtyř mafií, ale o opravdový případ u soudu. Měl v posledních dnech více práce, než byl zvyklý, bylo to skoro jako kdyby nevyváděli jen členové mafií, ale také i normální občané. Dnes seděl v soudní síni přes několik hodin ráno, což ho do určité míry vyčerpalo. Byl rád za to, že právě teď mohl sedět ve svém křesle a pročítat nové důkazy, které dnes právník předložil. Podíval se na hodinky, které měl na své levé ruce a zjistil, že už se schylovalo k jeho dnešní schůzce. Po smrti dona Ciceriho, Tobias byl velmi zvědavý. Jemu se do rukou dostaly všechny jeho záznamy aktivit, které našli v jeho pracovně, avšak brzy zjistili, že Cicero byl velmi důkladný a vše měl zakódované, aby se to nedostalo do rukou těch, kteří by takových informací chtěli zneužít. Tobias jen chtěl vědět, jakým člověkem doopravdy byl, jaká tajemství měl, a možná najít i motiv pro jeho vraždu. Samozřejmě by toto také pomohlo jemu v jeho cíli se propracovat na teď už volné místo hlavy mafie. Viděl sám sebe jako nejlepšího kandidáta, už měl důvěru ostatních, uměl zacházet se spravedlivostí a ještě teď povyk, který jen poukazoval na to, jak nutné bylo, aby Libra zas měla svého vůdce. Tobias uklidil všechny své složky z práce a podíval se na počítač, disk a flasku na jeho stole, které pro něj měly teď tak vysokou cenu. Prošel dolů po schodech, když zaslechl známé zvonení a z druhé strany slyšel milý hlas recepční, která akorát oznamovala příchod slečny Skye Wyler. Podle toho, co Tobias zaslechl, ve městě bylo jen malé množství tak nadaných lidí, jako ona, pokud ona nebyla zcela ta nejlešpí. "Děkuji, hned tam budu." Oznámil krátce a vzal do své kapsy klíče. Doufal, že jeho jednoduché oblečení nebude problém. Jak byl zabraný do své práce, skoro by zapomněl, že dnes měl takto důležitou schůzku. Okamžitě se vydal po schodech do vstupní haly, než konečně zahlédl tmavovlasou dívku stát nedalko recepce. "Slečno Wyler, jsem rád, že jste si na mě dnes udělala čas." Pozdravil ji zdvořile, než došel přímo za ní a podal jí ruku. "Tobias Acker, těsí mě. Pokud byste mě mohla následovat." Potřásl si s její rukou, než druhou ukázal za sebe na schodiště. "Nebojte, jsou to jen dvě patra." Řekl s úsměvem rýsujícím se na jeho tváři, než se zas vydal nahoru po schodech. Sice tam byl výtah, ale Tobias raději volil schody. Brzy stáli před jeho vchodovými dveřmi, které on rychle odemkl a pustil jí dovnitř. "Než začneme, chcete čaj nebo kávu? Měl bych i možná džus." Kuchyně byla od jeho vchodu na pravou stranu a jeho pracovna byla hned nad ní, tak bylo rozumné se i rovnou optat, jestli něco nechtěla, než se pustí do práce. |
|
|
|
Post by Skye Wyler on Jul 12, 2018 19:02:15 GMT 1
Byla zrovna uprostřed prohlížení si obrazu visícím nad gaučem proti recepci, když se ozval hluboký hlas a oslovil ji. Zvedla oči k nově příchozímu a konečně jí to trklo. Tobias Acker byl přeci jeden ze soudců jejich města, byl poměrně známý a vídala ho občas v televizi. Znervózněla. Když se to tak vezme, byl soudce Acker muž zákona a její práce nebyla zrovna občas legální, a tak doufala, že to není podraz, jak jí dostat za mříže. Ten nápad ale okamžitě zavrhla. Pochybovala, že by použili někoho tak známého a hlavně věděla, že je místní policie moc neschopná na to, aby jí něco dokázala. Vždycky mohla nabídku odmítnout, pokud by se cítila v ohrožení, což tak momentálně nebylo. Bez jakéhokoliv váhání přijala jeho ruku a potřásla s ní. "Stačí Skye a také mě těší." Konečně se vzpamatovala z úvodního šoku a nasadila svůj nejmilejší úsměv, jaký dokázala. Neměla v úmyslu zapůsobit nějak neprofesionálně, když on byl tak důležitá osoba v jejich městě. Narovnala ramena a přikývla, když jí řekl, aby ho následovala po schodech na horu. Byť ona sama zrovna dvakrát nesportovala a neměla zas až tak dobrou fyzičku, se schody problém neměla. Sama je musela každý den vycházet, protože v její budově nebyl výtah. Při tahání nákupu to bylo celkem nepraktické, ale jinak jí to nijak nevadilo. V tichosti vyšlapala schody vedle něj. Nevěděla, zda bylo v hodné něco říkat, tak raději držela jazyk za zuby. Při jejím štěstí by se snažila zavtipkovat a výsledek by byl trapné ticho, které by nebylo ani jednomu příjemné. Netrvalo dlouho a už oba stáli před jeho dveřmi, které byly během chvilky odemčeny a ona mohla vejít dovnitř. Rozhlédla se po místnosti a musela uznat, že to nebylo tak přepychově zařízeno, jak očekávala. Naopak bylo vše velmi vkusné. Svým způsobem se zařízení bytu, tedy alespoň toho, co z něj viděla, hodilo k recepci. Přesto ale v tom byly vidět osobní preference a styl, který jí někdy připadal až moc mužský. Zrovna se dívala směrem ke kuchyni, když se jí soudce Acker zeptal na nějaké občerstvení. Stačí neperlivá voda. Zavrtěla hlavou a poupravila si popruh na tašce o kterou trochu nervózně zaklepala prsty. Kofein opravdu nepotřebovala, byla povzbuzená až až a víc už to nepotřebovala. Samozřejmě by se nedivila, kdyby měl k dispozici i kávu bez kofeinu, ale nechtěla ho nijak obtěžovat a hlavně zdržovat. Úvodní překvapení totiž vystřídal zájem o to, proč si jí vlastně pozval. Byla zvědavá, co pro někoho jako je on může udělat a také druhá stránka její osobnosti se zajímala o to, kolik byl ochotný jí za pomoc zaplatit. Nikdy neřešila obnos, kterou za práci dostane, vždy se totiž přesvědčila o tom, aby to byl dostatečný obnos za její čas a také zda to odpovídalo finanční situaci jejího klienta. Neměla v úmyslu někoho vysávat, kdo byl v zoufalé situaci. "Musím se přiznat, že jsem celkem překvapená, že jste to zrovna Vy. Nečekala bych totiž, že někdo vašeho postavení bude potřebovat mou pomoc." Přiznala mu nakonec a se zájmem se na něj podívala, bylo to skoro jako by si ho měřila a snažila sama přijít na odpověď. Nemělo smysl předstírat, že si to nemyslí. Navíc by se ani nedivila, kdyby na ní její zájem a překvapení byli vidět.
|
|
|
|
Post by Tobias H. Acker on Jul 12, 2018 21:49:32 GMT 1
Jeho ani nenapadlo, že by to mohlo vypadat, jako kdyby se jí chtěl Tobias nějak zastihnout a zavřít jí, navíc to nebyla úplně jeho práce. Jeho důvod pro jejich setkání byl daleko od něčeho legálního. Netušil, jestli Skye věděla o jeho postavení v Libře, nebylo to tak, že by se do nedávna ukazoval moc s nimi na veřejnosti, teprve na posledním setkání byl představen veřejnosti. Přišla nějaká kritika, ale Tobias vykonával svou práci soudce tak nedotčeně svou druhou stránkou, že stejně brzy ta kritika také zmizela. Lidé si mohli říkat, co chtěli, ale on byl pořád stejně neovlivněný jako byl doposud. "Skye," vyzkoušel si to jméno na jazyku, než se letmo usmál. Hádal, že možná už poznala, kdo byl. I když bylo i dost možné, že o něm nic nevěděla. I takoví byli. Ne každý byl obeznámen s místním právním systémem a soudem, ale lidé, kteří se zabývali trochu nelegálními věcmi, možná přeci jen věděli. Jeho nenapadlo se dávat do zbytečné konverzace, když oba věděli, že za pár chvil budou mluvit o něčem jiném. Tobias si ji pozval k sobě, protože také nechtěl, aby se o jejich setkání někdo dozvěděl. Nebylo nutné, aby se tohle dostalo mezi členy Libry či jeho kolegy v práci. Hlavně když měl v plánu s informacemi, které hopefully dostane, udělat něco trochu nemorálního. Uvnitř svého domova zas odhodil své klíčky do malé misky. Sice bylo všude mnoho nábytku, jemu přišlo, že na zdi chyběly fotky, na poličkách nebylo moc suvenýrů z různých cest. Nebydlel tam tak dlouho, to byla pravda, ale stejně to ještě nebylo tak osobní. Tobias ani nevěděl, co měl člověk udělat, aby místo vypadalo více zabydelně. Jemu se líbilo, když byly věci uspořádané, ale při práci se z tohohle místa stalo fiasko. Papíry byly všude, mezi nimi někde bylo klidně i jeho oblečení, hledat jeho telefon bylo už úplně zbytečné. "Doufám, že nevadí, že bude z kohoutku, snažím se být eco-friendly." Pozasmál se trochu, když následně přešel do své kuchyně a vytáhl z kabinetu jednu skleničku a napustil jí studenou vodou. On samotný si vzal hrnek, ve kterém měl připravený pytlík černého čaje a jen už jej zalil horkou vodou. Nejdříve podal sklenici Skye a pak si vzal vlastní hrnek, než se podíval na malé schody, které vedly do jeho pracovny, ale v ten moment už Skye promlouvala a tím si zas ukradla jeho pozornost. "Za prvé, nemusíš mi vykat, bude to tak příjemnější, a nebo jak chceš." Tobias byl sice soudce a byl nejspíše starší, jak ona, ale pořád mu připadalo zbytečné, aby se chovali až moc zdvořile. "A za druhé, nenapsal bych o pomoc, kdyby to nebylo opravdu důležité." Pozvedl hrnek před svou tvář a trochu foukl, než se opatrně napil a spokojeně zas svou ruku snížil. Měl toho hodně, co jí ještě musel oznámit. "Určitě sis všimla všeho, co se mezi mafiemi událo v posledních týdnech. Don Cicero je mrtvý, teď někdo ukradl obraz a všichni si pomalu jdou po krku." Sice nejspíše věděla, co se dělo v jejich městě, přesto ji uvedl do dění. "A já mám důležité informace, které by celé té situaci mohli pomoci, ale neumím se k ním dostat. Proto potřebuju tvojí pomoc." Vysvětlil jí jednoduše a přešel ke schodům, které se nacházely za jejími zády. "Tak pokud můžeme, bylo by se, co nejdříve domluvit a dát se do práce." Jen se letmo ještě usmál, než i se svým hrnkem v ruce přešel k dalším schodům. Měl štěstí, že Skye nebyla nějaký hater schodů, protože zatím jí nutil poměrně hodně někam pořád po nich chodit. V jeho pracovně už byly připravené předměty, které jí milerád předá, pokud se rozhodně přijmout jeho nabídku. Peněz jí dá, kolik si řekne, nebude to pro něj problém, pokud se dostane do souborů.
|
|
|
|
Post by Skye Wyler on Jul 12, 2018 22:30:12 GMT 1
Skye někdy byla opravdu až iracionálně paranoidní, ne teda takový způsobem, že by nosila čepici z alobalu ve snaze se chránit před přístroji, které čtou myšlenky. To bylo na blázinec, ona jen byla opatrná s tím, komu věřila, akorát to někdy přeháněla. Ano, sice věděla, kdo muž před ní je a čím se zabývá, ale to bylo tak všechno. Byť byla na zahájení aukce, ani si neuvědomovala, že zaslechla jeho jméno jako zástupce Libry, byla totiž příliš zaneprázdněná jednohubkou uvízlou v jejím hrdle. Tím pádem neměla ani tušení o tom, že by byl členem mafie nebo něčeho podobného. Ano, bylo nejspíš pravděpodobné, že někdo tak vysokého postavení v jurisdikci v jejich městě občas přijal nějaký ten finanční obnos pro změnu verdiktu, ale něco Skye říkalo, že Tobias to moc často nedělal, pokud vůbec. Nevypadal jako špatný člověk, ale první dojem mohl vždy klamat oči, to se Skye naučila velmi brzy ve svém životě. Další výhodou její práce byla diskrétnost, nikdy by se nezmínila o svém klientovi někomu jinému a ani někomu z jejích přátel. To bylo vysoce neprofesionální a jak si měla vybudovat důvěru, když by plácala tajemství každému na potkání. "Vůbec nevadí." Řekla s lehkým úsměvem. Jejich voda byla snad jediná věc ve městě, která nebyla znečištěná. Měla chuť to říct nahlas, ale pak se raději rozhodla proti. Tohle není čas na vtipy, ale pro práci. Sledovala ho, jak připravuje sobě čaj, který za chvíli provoněl místnost. Přijala od něj sklenici vody bez jakéhokoliv váhání. Přeci jen si při cestě sem trochu popoběhla, a tak potřebovala doplnit tekutiny. Upila ze skleničky a vzhlédla k němu. Zvažovala, zda jeho nabídku tykání přijmout. Věděla, že to bude trošku složitější, byť není o tolik starší, ale co se sociálních vrstev týče, on byl někde jinde a jedno, co jí sestry v sirotčinci naučily byla zdvořilost. Trochu jí její vnitřní mini boj pobavil, byl totiž absurdní, a proto si musela zkousnout spodní ret, aby se nerozesmála nahlas. Trpělivě však čekala, než soudce domluví, přeci jen se ho na něco zeptala a on ji právě poskytoval odpověď. Bylo to něco opravdu důležitého, to zažehlo její zvědavost ještě víc. Vyslechla ho až do konce a skoro se neodvážila ani pohnout či jen nadechnout. Mluvil tak rozvážně a s autoritou, že měla pocit, že při jakémkoliv vyrušení by ji zpražil pohledem. Hádala, že tohle z něj dělalo asi dobrého, ale zároveň obávaného soudce. Když však Tobias procházel kolem ní, otočila se tak, aby k němu nestála zády. "Takže pokud to chápu správně, chcete… ehm chceš abych ti dostala přístup k těm důležitým informacím?" Zeptala se na rovinu a už si v hlavě postupně sestavovala plán. Nemuselo by to být nic složitého, byť ještě nevěděla, kde přesně se ty soubory nacházejí. Zvládla by je najít i kdyby byly na jiném serveru, takže tohle by mohla být hračka. "Dobře, to jsem schopná zařídit." Přikývla a následovala ho po dalších schodech do jeho pracovny. "Není to tak složité, takže tě to nebude tolik stát nebude. Takže, kde jsou ty soubory?" Promnula si ruce a s očekáváním se na Tobiase podívala.
|
|
|
|
Post by Tobias H. Acker on Aug 4, 2018 11:35:16 GMT 1
On je přesně někdo, kdo si myslel, že člověk nikdy nemohl být až příliš opatrný. Tedy existovaly nějaké hranice, které někteří bohužel překročili, ale sám si myslel, že člověk se mohl většinu času vždy spolehnout jen na vlastní instinkty. Ve své práci musel být kolikrát ještě opatrnější, protože jeden špatný krok, jedno špatné rozhodnutí mohlo zničit vše, co si pečlivě budoval. Chtěl respekt u normálních občanů a potřeboval respekt u mafií, aby se konečně cítil nějak spokojený, ale k tomu vedla dlouhá a trnitá cesta. Při své práci se pokoušel zapomenout na to, že byl členem Libry a rozhodoval podle jeho uvážení, už se i stalo, že poslal lidi z Libry za mříže Black Hollowského vězení, ze kterého se časem každý vždy nějak vypaří, ale to už bylo nad jeho síly, aby to nějak monitoroval. Nějak vnitřně věděl, že nemusel Skye zdůrazňovat, že tato schůzka by měla zůstat jenom mezi nimi, přeci jen toto byla její práce a určitě by byla nerada, kdyby se ven dostalo nějaké špatné slovo. Po tom netoužil snad nikdo. Každopádně byl Tobias rád, že Skye neměla nějaké výhrady ohledně toho, jakou vodu chtěla pít, protože jemu se to nechtělo zrovna dvakrát řešit. Možná by Tobias i nějaký vtípek právě teď přivítal, připadal si, že se chovali až moc profesionálně, ale hádal, že to by k němu mělo patřit a to samé k ní. Nebyli přátelé, jen dva lidé, kteří mohou využít služeb toho druhého. On tedy mohl využít jejích zkušeností a ona z toho měla alespoň nějaký finanční přínos. Chápal, že bylo asi zvláštní, když po ní chtěl, aby mu tykala, ale jemu bylo někdy až nepříjemné s jakou úctou se k němu lidé chovali. Věděl, že to vše patřilo k jeho práci a k postavení, na kterém tak silně pracoval, ale někdy doufal, že by se našel někdo, kdo by neměl problém mu jednoduše začít tykat bez toho, aniž by o to on sám musel poprosit. Zvlášť pokud se nacházejí u něj doma, nikdo nebyl kolem, aby se museli chovat na nějaké úrovni. Ačkoliv zas musel uznat, že možná si za to mohl sám tím, jak s lidmi někdy mluvil. Nestávalo se často, že by se nějak uvolnil. “Přesně tak, není to nic složitého, pro mě tedy ano, protože nevím o tomhle nic a neznám moc jiných lidí, kterým bych to svěřil.” Důvod pro to byl takový, že nepotřeboval, aby jiní členové gangu tušili, co se právě snažil udělat. To byla ale část, kterou Skye nemusela vědět, i když bylo skoro nemožné, aby jí v průběhu nedošlo, jaké složky se snaží otevřít. “To rád slyším.” Pousmál se krátce na Skye, která se začala zdát, že byla správnou volbou. Jeho pohled spočinul na laptopu a disku ještě dříve, než se ho ona zeptala, kde by ty soubory měly být. “Všechno by to mělo být tady,” poukázal na postavené přístroje, které měly teď své místo na nízkém kávovém stolku, ale pokud by Skye chtěla, má k dispozici i jeho vlastní pracovní stůl. Tobias se usadil na jedno z křesel a ještě jednou pohledem pobídl Skye k tomu, že se může dát do práce, ale ještě by skoro zapomněl zmínit peníze. “Ale prosímtě, peníze ti dám takové, jaké si za tohle zasloužíš a málo to nebude, jelikož je tohle pro mě důležité.” I kdyby to pro ní byla práce jen na pět minut, jemu šlo právě o to, co z toho získá on sám a to mohou býti i věci, které se nedají penězmi ani vyjádřit, proto Skye dnes rozhodně neodejde s malou částou na svém účtu, to jí mohl Tobias slíbit.
|
|
|
|
Post by Skye Wyler on Aug 4, 2018 13:27:01 GMT 1
Skye měla, co se diskrétnosti týče, velmi dobrou pověst. Vždy vše držela pod pokličkou a nikdy o svých klientech nemluvila s ostatními. Nevedla si ani žádný svůj seznam lidí a co pro ně udělala, pro případ, že by se to dostalo do špatných rukou. Spoléhala jen na svou paměť. Na oplátku ani ti, kteří jí zaplatili, nešířili informace o ní. Tedy jen ty základní, že jim pomohl kdosi jménem "Skye" a že za nějakou cenu je schopná udělat skoro cokoliv. Takový friendly neighborhood hacker. Pro ni to byla reklama a zajištění další klientely. Často se stalo, že když se s ní někdo poprvé setkal, byl překvapen nad jejím pohlavím a také věkem. Nevypadala jako někdo, kdo by byl schopný všeho, co se o ní povídalo. Ano, většina z toho byla pravdivá, ale našly se případy, kdy to byla práce někoho jiného nebo naopak naprosto smyšlená věc či případ přitažený za vlasy. Podle některých hackla pentagon a byla momentálně majitelkou většiny tajných hesel a pár informací, které mohly způsobit války. Pravda ale byla taková, že se opravdu do serverů pentagonu dostala, ale ne kvůli informacím nebo virtuálním klíčům, ale byla to svým způsobem zkouška, zda se dokáže nepozorovaně dostat dovnitř a zase ven. Tenkrát to nebylo nic jednoduchého, ale zvládla to na jedničku. A ne, žádné informace si z toho neodnesla. Už od chvíle, co si uvědomila, čím se Tobias živí, věděla, že tohle není jen tak obyčejný případ. Nešlo jí moc o to, zda je to legální či ne, ale spíš o to, zda jí to může vystavit nějakému nebezpečí. Nebyla srab, ale měla pud sebezáchovy. To jí připomnělo přemýšlet nad tím, že by se asi měla naučit krav magu nebo nějaký podobný způsob, jak se bránit. Zatřásla hlavou, aby tyto myšlenky zahnala a začala se pořádně soustředit. "Nemusíš se bát, ode mě se nikdo nic nedozví." Hodila jeho směrem zářivý úsměv. Hodila pohledem po extérním disku a na pobídnutí Tobiase se posadila na gauč přímo u konferenčního stolku. "Dobře…" Zamumlala a vytáhla vlastní notebook z tašky, který byl nastartován během několika vteřin, ach ta dnešní technologie. Připojila disk ke svému počítači, spustila potřebný program. Jakmile se její prsty dotkly klávesnice, všechna nervozita z ní opadla, byla zpět ve svém živlu. "Jen abys věděl, co teď budu dělat…" Vzhlédla od počítače směrem k muži sedícím v křesle proti ní. "Mám svůj vlastní dekódovací software, který by měl obejít ty nejjednodušší zámky a tím mi usnadní práci." Původně měla nějaký basic software z dark webu, ale ten jí nikdy nevyhovoval. Byl vždy moc pomalý, moc toho neuměl, a tak se rozhodla vytvořit si vlastní, který se přizpůsobí jejímu stylu kódování a který se s postupem času naučí obcházet i složitější zámky. "Uh, to radši nikde nezmiňuj, je hodně lidí, kteří by pro něco takového udělali cokoliv." Nevinně se usmála a stočila pohled zpět k obrazovce. "Zbytek dodělám ručně. Většinou ta nejtěžší část je u posledních dveří. Lidé, mají pocit, že když už se někdo dostane přes počátek, u konce to vzdá při známce potíží…" Skye momentálně působila jako jiný člověk, jako někdo veselý s jiskrou v očích a to jen protože se pustila do něčeho, co jí bavilo a v čem byla dobrá. "No, ale to ještě asi nepoznali mě." Dořekla a započala rozšifrování disku. "Pokud nebudou zádrhely, za pár minut by to mělo být."
|
|
|
|
Post by Tobias H. Acker on Aug 6, 2018 20:39:46 GMT 1
Jelikož Tobias měl skoro celou úplně jinou personu schovanou někde pod povrchem, věděl jaké to je mít svá tajemství a hlavně moc dobře uměl zakrývat jeho vnitřek. Pořád netušil, jak to celé bylo, ale jistě věděl, že někdy měl této slušnosti plné zuby a chtěl ukázat světu, jaký uměl také být. Ale potřeboval k tomu správnou chvíli a ta ještě nenastala, proto bylo hlavnější si zajistit, že v ten moment ho nemůže nikdo shodit z jeho postavení. A v ten moment do jeho plánu přicházela Skye, o které jen slyšel od někoho, kdo už jejich služeb využil. Tak to fungovalo, asi. Nemohl se ptát mezi svými pracovníky, proto zamířil přímo do Libry, kde bylo už trochu normálnější, když se jich zeptal právě, kdo takový by byl schopný mu pomoci s nějakým takovým problémem. Jen vynechal naprosto tu část, kde se snaží rozlousknout staré soubory po bývalém jejich veliteli. Na první pohled by si nemyslel, že Skye byla jedním z nejlepších hackerů jejich města, ale toto patřilo ke všem. Ti lidé, kteří nikdy nevypadali nijak podezřele byli skoro už pravidlem nějak zaplateni se zákonem a ne zrovna v tom nejlegálnějším smyslu. Bylo zvlášní, že se žádná mafie ještě nesnažila ji naverbovat, aby pracovala jen pro ně, ale musel uznat, že bylo chytřejší zůstat někde takto mezi. Měla více zakázek, když by se na ní obrátila každá z nich. Dost velké množství to dělalo přesně takto. Dealeři se vším různým zůstávali na neutrální straně a tím si zajistili, že příchod peněz byl pro ně vždy vyšší. Její ujištění, že se nebylo čeho bát sice trochu odlehčilo pocit, který právě měl, ale byla to spíše její pověst. “To jsem rád, jinak by to mezi námi bylo asi dost nepříjemné a to si nepřeju.” Úsměv opětoval a jeho slova si vybral pečlivě, tak aby z nich poznala, co myslel. Že kdyby přeci jen chtěla toto někde rozkřikovat, neměla by nadále tak lehký život, ale i přes to zněl tak mile a zdvořile. Bylo to opravdu už umění. Sledoval pozorně všechny její pohyby a přemýšlel nad tím, jak dlouhé jejich setkání nejspíše bude. Vypadala připraveně, ani se nijak nezarazila a rovnou se dala do práce, což on ocenil. Zbystřil zas nad jejími slovy a pomalu přikývl. “Dobře, moc mi to neříká, ale budu ti slepě věřit.” Zas pokývl a nadále ji zvědavě pozoroval. Nikdy těmto věcem tolik nerozuměl, ale vždy mu to přišlo při nejmenším alespoň velmi záživné na pozorování. Co se jí asi tak honilo hlavou? Blbá otázka, nejspíše se plně soustředila na to, co právě měla před sebou. “Jsem si vědom toho, ale velmi pečlivě jsem si vybral právě tebe.” Nebylo nic nového, že by lidé udělali tady pro větši sumu peněz hodně, všichni byli stejní a Tobias se od nich dříve ani tolik nelišil. “Zajímavé,” potichu řekl, když od ní odtrhl své oči a podíval se na své hodinky. Byla tam tak krátkou chvíli, ale Tobiasovi se zdálo, že se na to dívala, jako kdyby už to celé měla vyhrané. “Líbí se mi tvůj přístup.” To byl upřímný kompliment, kdokoliv kdo si takto věřil, se Tobiasovi hned zdál prostě zajímavější. S takovými lidmi si on rozuměl lépe. “Opravdu jsem ohromen.” Tišeji poznamenal spíše pro sebe. Nemohl uvěřit tomu, že něco takového lidem v jejich mafii trvalo hodiny a nikam se nedostali, ale Skye u toho seděla pár minut a už byla blíž než kdokoliv jiný. Za toto Skye mohla očekávat hezkou částku a ještě k tomu dobré vztahy s Tobiasem, které by jeden řekl, že se vždy hodily. Například, kdyby se někdy dostala do problému s policíí. To by vše uměl zařídit, pokud by takto sem tam něco pro něj udělala.
|
|
|
|
Post by Skye Wyler on Aug 13, 2018 16:31:15 GMT 1
Někteří členové mafií se už o ní zajímali, většinou to byli ti, kteří chtěli postoupit do vyšších řad, a tak si mysleli, že kdyby naverbovali někoho, jako je Skye, pomohlo by jim to v postupu. To možná byla pravda, ale tato tmavovlasá dívka vždy tvrdě odmítla. Netvrdila, že některé nabídky nebyly lákavé, že peníze a další výhody nezněly sakra dobře, ale něco takového nebylo pro ni. Chtěla zůstat v pozadí, všude a přitom nikde. Nevěděla, zda je to bezpečnější takto, nebo naopak jako členem gangu, protože zvrhnout se mohlo cokoliv a kdykoliv. Možná se i stane, že jeden z jejich dalších klientů bude chtít něco na samotného Tobiase. Samozřejmě, že nikdy nepřijímá nabídku, která by byla v rozporu s předchozími pracemi. To jí akorát připomnělo, na co se ho musí později zeptat. Na to byl ale pro tuto chvíli ještě čas. Věděla, že v momentě, kdyby udělala cokoliv, co by ohrozilo Tobiase co se těchto souborů týkalo, nejspíš by ji nikdo nenašel a pokud ano, nebylo by možné ji identifikovat. Jen při té myšlence se musela otřást. Ať to zaobalil jakkoliv, byla to výhružka. Sice mile vyřčena a jen připomínána, ale stále to byla výhrůžka. "Z toho si nic nedělej. Jen jsem se naučila, že hodně lidí to buď zajímá, nebo doslova se dožaduje, abych říkala, co dělám ve snaze si zajistit, abych neprovedla něco jiného." Pokrčila rameny. Že by dokázala udělat nějaký podvod i během popisování receptu na rajskou už však neřekla. Pro jistotu. Nechtěla mu dát důvod, aby ji nevěřil a zbytečně podezříval. Byla by to ztráta času a peněz pro oba. "Lidé jsou hlavně líní se zdokonalovat. Chtějí, aby za ně všechno udělali stroje a programy a neberou nic jako možnost ke zdokonalení." Stále mluvila o svém programu. Ano i ona sama si s ním zlehčovala v mnoha ohledech práci, ale to neznamenalo že doma hodiny neseděla a každou chvíli ho nevylepšovala. Chtěla ho zdokonalit do takové míry, že by se s ním dalo hacknout téměř cokoliv. Chtěla se překonat a vytvořit něco jedinečného. Věděla, že to bude časem nebezpečné, ale byť to bylo něco jako její dítě, nedělalo by jí problém ten program zničit, kdyby šlo opravdu do tuha. Nechtěla, aby padl do špatných rukou, když už teď mohl napáchat dost škody. Její prsty tančily po klávesnici, zatímco pracovala zároveň se zmiňovaným programem. Skoro to vypadalo, jako kdyby jí její vlastní výtvor nestíhal. Už byla dávno za půlkou a věděla, že za chvíli bude mít Tobias přístup k čemukoliv, co bylo na disku připojeném k jejím počítači. Dál už mu nic neříkala, jen se soustředila na práci. Několik kliknutí, pár napsaných řádků…. 3… 2… 1… Zastavila své prsty a vzhlédla k němu. Poslední kód, který bylo třeba obejít. "Než to dokončím, musím se tě na něco zeptat." Odmlčela se a hledala správná slova, jak podat svůj dotaz. "Je vidět, že tyhle soubory, ať je na nich cokoliv, jsou pro tebe velmi důležité a něco mi říká, že by se našlo dost lidí, které by zajímaly. Proto se musím zeptat… Jakmile skončím, bude k tomu mít přístup každý, a to opravdu každý. Pokud ale chceš, můžu je zas zašifrovat, ale tak, abys k nim měl přístup jen ty a já. Já, protože to bude moje práce, a ne protože bych chtěla vědět, co jsou zač." Vysvětlila mu a čekala na jeho odpověď. Jí osobně bylo jedno, co si vybere, jen se cítila povinna mu tuto skutečnost oznámit, když už jí platí.
|
|
|
|
Post by Tobias H. Acker on Aug 28, 2018 9:20:59 GMT 1
Bylo pár takových v tomhle městě, co si mafie přály, aby je dostali k sobě, ale oni vzdorovali, nebo jen tvrdili, že budou raději dále pracovat sólo. Tobias samotný rozuměl, proč se rozhodli spíše k tomu býti samotní. Jakmile se člověk přidal k jakékoliv mafii, bylo těžké se od nich později nějak odpojit. Bylo skoro nemožné přetrhat všechny provázky, které spojovaly lidi k mafii, ke které se možná za mlada přidali a nyní chtěli utéct tomu životu. Tobias se k ničemu takovému nechystal, ale znal pár takových, co chtěli udělat přesně to, ale jejich minulost je vždy dohnala. Tobias nerad používal výhružky či celkově hrubé chování, ale tohle byla situace, která nenabízela jinou možnost. Soubory, které od ní měl získat, byly opravdu důležité, musel to dát najevo. "Nemyslím si, že bys provedla něco takového, dokud jsem tady s tebou. Jsem si jist, že jsi chytřejší, ale chápu, proč to někteří dělají." Věděl, že Skye, kdyby chtěla, by mohla udělat něco bez jeho vědomí, ale jen spoléhal na to, že si nic takového nedovolí. On sám nechtěl pak řešit nějaké nepříjemné chyby, které by ona udělala. "S tím souhlasím," přikývl na její slova. Zažil to už sám. Všichni toužili po lepších věcech, ale neuměli pro to udělat, co bylo potřeba. Nechtěli si zašpinit ruce, namluvili si, že byli spokojeni s tím, co měli teď. Tobias věřil v to, že vždy bylo místo pro zlepšení, někdy si ho člověk musel sám udělat. Stejně jako měl v plánu on. Pozorně sledoval její práci a přemýšlel nad tím, jak se zas posunul o něco blíže ke svému cíly. Zpozornil, když se zastavila a pobídl jí, aby pokračovala. Jakmile dořekla svá slova, na jeho tváři se objevil malý úšklebek, který také pomalu zmizel. "Budu potřebovat od tebe ještě jednu věc, nemusíš je nijak zašifrovat jen pro mě a tebe, jen ať k nim je možný přístup, ale potřeboval bych, aby byly dohledatelné, ale jen přes určitý link. Něco jako dveře k nim, ke kterým bych mohl rozhodnout já, kdo bude mít přístup." Vysvětlil svou představu, nepochyboval o tom, že Skye by přesně něco takového zvládla. "Vím, že jakmile se to dostane k jednomu, pomalu se to roznese, ale to je přesně, co chci." Pokrčil rameny a zvedl se ze svého křesla, než přešel poklidně k místu, kde seděla a položil ji jednu ruku na rameno. Pokrčil se a podíval se na obrazovku, které ani zdaleka nerozuměl, ale v odraze byl vidět jeho spokojený úsměv. "Rád bych viděl finále, přijde mi to fascinující."
|
|
|
|
Post by Skye Wyler on Sept 12, 2018 18:59:34 GMT 1
Je pravda, že Skye občas o vstupu do mafie přemýšlela, jen ne tak jak si myslíte. Nezvažovala nabídky, které dostávala, ať byly jakkoliv lákavé. Každý měl svou cenu a to platilo i pro Skye. Proto často přemýšlela, co by ji přimělo se nechat naverbovat. Nátlak? Ne, to už zkoušeli. K výhrůžkám se ještě nikdo nesnížil, ale ona by měla dost munice proti vyhrožovateli, aby si svůj postoj rozmyslel. Jediné, co jí napadlo byly osobní konexe. Kdyby to pomohlo jejím milovaným, ano přidala by se. Dívka jako Skye ale měla to štěstí, že seznam lidí, pro které by to udělala prostě a jednoduše neexistoval. Držela si lidi dál od sebe a měla v plánu v tom pokračovat. Měla přátele, ale ani ti nevěděli vše o ní a ona o nich. Byla prostě samotář i přes to, že to je poměrně smutný způsob, jak vést život. Kompliment, o její chytrosti ji od Tobiase potěšil. Ne často lidi uznali její intelekt. Kolikrát se stalo, že když se někdo dozvěděl, že je Skye ženského pohlaví, vysmál se a řekl, že si najde někoho opravdu schopného. Ne, nikdy je nezdržela. Naopak to byla ona, kdo se jim pak v duchu smál, když odcházeli. Byla dobrá a věděla to. Ale i tak uznání od cizích lidí a ještě těch, kteří ji znali sotva pár minut, rozzářilo její úsměv. Hned měla lepší náladu. Jakmile začal Tobias mluvit, uvolnila prsty a položila si je do klína. Takový malí zvyk z dob soutěžení, kdy ruce ze stolu znamenaly dokončenou práci. Skye se zarazila. Nadechla se, párkrát zamrkala, ale žádná slova z ní nevyšla. On chtěl pravý opak. Chtěl, aby cokoliv, co bylo v těch souborech rozneslo mezi lidi. Aby byla upřímná, tohle opravdu nečekala. "No, musím říct, že teď jsi mě překvapil. Čekala jsem cokoliv, jen ne tohle." Zavrtěla s úsměvem nevěřícně hlavou. "Ale samozřejmě, že to zvládnu. Když se chce, tak to jde." V hlavě si začala plánovat, jak to všechno provede. Data může nahrát na svůj soukromý server, který je těžko vystopovatelný a tak by si ji s těmi složkami snad nikdo nemohl spojit. Sledovala ho, jak se pomalu blížil k ní a položil ruku na její rameno. Neodtáhla se. Za prvé by to bylo neslušné a za druhé jí to tolik ani nevadilo. Jen ji znovu překvapil. Začala si říkat, že muž vedle ní je neskutečná záhada a ona nevěděla, co si s tím počít. Stočila oči zpět k obrazovce, ve které na chvilku zachytila Tobiasův pohled, než se vrátila do práce. Její prsty znovu začaly ladně tancovat po klávesnici. Poslední závorka, enter a konec. Před ní se objevilo několik souborů. Nedívala se na názvy už z principu diskrétnosti. Ano, sice s nimi bude ještě pracovat a je pravděpodobnost že je ještě někdy uvidí, ale něco jí říkalo, že Tobias by byl rád, kdyby je viděl jako první. Otočila hlavu jeho směrem a podívala se na něj. "Tak a je to." Zamumlala a popostrčila počítač po desce stolku jeho směrem. Teď už jsou soubory jen jeho.
|
|
