|
|
Post by Tobias H. Acker on Aug 3, 2020 14:47:47 GMT 1
idk, pak to upravím, líná jsem. |
|
|
|
Post by Tobias H. Acker on Aug 4, 2020 8:30:26 GMT 1
*Tobiasovi se konečně po pár letech podařilo získat, po čem tak dlouho toužil. V jeho případě to byla moc. Mohl sice dlouho být soudcem, ale nerovnalo se to ani trochu tomu, co právě měl teď. Pod sebou měl hned několik lidí, kteří ho museli poslouchat a to dělalo jemu dobře. Snažil se své postavení tajit před normálnimi občany města, jinak by už nebyl tak důveryhodný, což by pro něj byla velká rána. V soudní síni byl stále a jeho práce byla teď nadměrně náročná, ale on něco takového potřeboval. Před pár týdny si všiml, že ho častěji pronásledují náhodní lidé. Nikdy se k němu nepřiblížili příliš blízko, ale byli tam. Na něco čekali, nebo něco od něj chtěli a on věděl, že se potřeboval více bránit. S jeho pověstí to nebylo něco, co by sám mohl dělat. Hned začal hledat možné kandidáty, kteří by se postarali, aby se mu v takových situacích nic nestalo. Nepotřeboval někoho každý den, ale byla i pár nebezpečných setkání, kde by se někdo takový hodil. Dnes v sídle Libra, sjednal jednání s pár vybranými, ale už poslední dva ho ničím neohromili, proto znuděně seděl na svém křesle a čekal, jestli se objeví konečně někdo, kdo by ho něčím zaujal a hodil by se na tuto práci.*
|
|
|
|
Post by Grant Ward on Aug 4, 2020 17:50:36 GMT 1
*Ward měl snad po několika týdnech opět důvod opustit jeho garsonku. Pracovní pohovor. Posledně, když byl v tom známém baru, tak po té, co mu federál dal konečně pokoj, zaslechl, že hlava mafie Libra shání někoho na pozici bodyguarda. Dlouho zvažoval, zda se má vůbec ozvat, jestli mu to za to stojí a jestli má vůbec šanci, ale nakonec se rozhodl, že ano. Přeci jen, Ward potřeboval peníze a to nutně. A dokázal si představit, že tahle práce bude platit víc než dobře. S nějakým bezpečí či nebezpečí si hlavu nedělal, sloužil v armádě několik let, byl voják ve válce. Pud sebezáchovy prostě už žádný neměl. Navíc tak trochu uvnitř možná chtěl zemřít. A proto mu to možná i přišlo jako výhoda. Aby byl upřímný, skoro by zapomněl, že jeho pohovor má být už dnes. Když je člověk zavřený doma v podstatě jen mezi čtyřma stěnama, brzy ztratí pojem o čase. Do sídla Libry ale vyrazil včas. Na sobě měl svou klasickou černou koženou bundu, obyčejné triko a džíny. Nic lepšího v tu chvíli neměl. Byl na sebe docela pyšný, že to oblečení bylo alespoň čísté, protože jinak by ho do budovy nejspíš ani nepustili. Netrvalo dlouho a taxík ho odvezl na místo. Zaplatil a vystoupil. Stále měl možnost se otočit a odejít a nepřekračovat tu pomyslnou hranici morálky. Pracovat pro mafii prostě morální nebylo. Wardovi už ale vše bylo jedno. Vydal se do budovy a mezi dveřmi se minul s někým v obleku. Bylo na muži vidět, jak je naškrobený a kdyby to bylo možné, nablískal by se do čistoty. Nejspíš jeden z dalších zájemců. Ward tomu však nevěnoval pozornost. Vstoupil do vstupní haly a rozhlédl se. Ještě než stačil něco říct, oslovila ho mladá slečna, zda je Grant Ward. Chvilku se na ní jen díval, než přikývl. Mělo mu ale být jasné, že si o něm všechno zjistí. Když mu pokynovala, následoval ji do místnosti, kde měl proběhnout jeho pohovor. Netušil, s kým se tam má setkat. Představoval si nějakého starého páprdu, co bude mít problém se zvednout a bude chodit o holi. Jeho očekávání se však nenaplnila. V místnosti seděl muž na gauči, který vypadal, že je ve stejném věku jako on sám. Že by mafiánovo syn?* Grant Ward. Dobrý den.
|
|
|
|
Post by Tobias H. Acker on Aug 5, 2020 15:52:48 GMT 1
*Už od rána byl usazený ve své kanceláři a potkával se všemi různými kandidáty, ale zatím ho nikdo nezaujal. Neměl potřebu skrývat svou identitu těmto lidem, ale i přece většina z nich ani nevěřila, že právě on byl hlavou Libry. Oblékl se dnes jednoduše, nepotřeboval býti moc blískavý, aby někoho tím ohromil, to naopak se snažili ostatní. Dnes na sobě měl jen volné černé kalhoty a černou košili, kterou měl zastrčen do kalhot a typicky měl rozepnut víc knoflíčků. Vypadal, jak by někteří z nich řekli, velmi pohodlně. Nedokázal se spokojit s tím, jaké odpovědi mu většina říkala. Pokud už se mu někdo líbil, zjistil, že byli jen až moc agresivní a nejspíše by šli nakonec po jeho krku, než aby ho chránili. Nebylo jednoduché si někoho vybrat, kdo by seděl jeho povaze, ale zároveň nebyl až moc podobný jemu samotnému. A také chtěl někoho, kdo dokázal normálně přemýšlet, ne aby vše řešili násilím. Někdo takový by ho neudržoval od nebezpečí, ale naopak by to přitahoval přímo k němu. Tobias měl prostě jakousi představu, kterou zatím nikdo nesplňoval a začínal z toho být trochu iritovaný, ačkoliv už se dávno naučil nedávat žádné své emoce najevo. To také mnoho z nich překvapovalo, když se na ně nejdříve usmíval, a poté ani nepomhl jediným svalem ve své tváři. Lidé stále nevěděli, jakým můžem Tobias byl, a proto to pro něj byla i zábava. Po dalším pohovoru, který skončil upřímnou odpovědí, že tato práce není pro ně, se Tobias už začínal sebe sám ptát, jestli možná nechce až moc. Napil se ze své sklenice vody a naznačil, aby poslali dalšího dovnitř. Nejdříve pohlédl na muže, který vešel dveřmi a nemohl si pomoci, usmál se. Jediný z mnoha dnes na sobě měl normální oblečení. Tobias se zvedl ze svého křesla a přešel k němu, načež mu podal ruku.* Tobias Acker. Těší mě. *Očima přejížděl po jeho tváři, mohl jen hádat, čím si chlap jako on už prošel. Než nechal ruku zas spadnout podél těla, ještě jednou stiskl a poté nabídl, aby si sedl do křesla naproti tomu, do kterého se zas usadil.* Věřím, že víte, proč tu dnes jste. Potřebuju někoho po své straně, kdo se zvládne postarat o mé bezpečí, ale také s mozkem. Mohu se zeptat, co jste předtím dělal za povolání? *Už věděl své, ale některé věci jednoduše chtěl slyšet jeho vlastními slovy. Zajímalo ho, jakým způsobem bude o svém životě mluvit.*
|
|
|
|
Post by Grant Ward on Aug 12, 2020 15:22:24 GMT 1
Mě také. *Odpověděl mu a také lehce stiskl jeho ruku. Ne tolik, aby mu rozdrtil kosti, ale dostatečně pevně na to, aby to nebylo potřesení rukou na styl leklé ryby. Na jeho pokyn se usadil proti němu do křesla a opřel se lokty o kolena. Takže přeci jen šlo o práci přímo pro muže před tím. Nečekal, že by hlava nějaké mafie mohla být takhle mladá, ale aby se přiznal, s takovými věcmi neměl moc zkušenosti. Vždy se pohyboval na té druhé straně zákona a to ještě v jiných zemích. Když Tobias mluvil, Ward jen přikyvoval. Chápal, že jako bodyguarda nepotřeboval nějakého Terminátora bez mozku, co jen ničí aniž by přemýšlel a kladl otázky. Když se ho zeptal na předchozí povolání, musel se Grant usmát.* Je mi jasné, že už to všechno víte. *Odmlčel se na chvíli. Samozřejmě, že si o něm museli vše zjistit. Ještě aby ne. Museli si dávat pozor, aby ke svému šéfovi nepustili někoho, kdo by mohl být od policie nebo z rivalních gangů.* Armádní poručík ve výslužbě. *Chvíli zvažoval, zda žertovně nezasalutovat, ale rozhodl se, že to asi není na to zrovna vhodná situace.* Byl jsem propuštěn ze služby ze zdravotních důvodů, což asi také víte. *Doufal, že víc o tom nebude muset mluvit. Moc dobře si uvědomoval, že jeho mentální kondice je teď jedno velké mínus a že ho to může hodně znevýhodnit oproti ostatním kandidátům. Nebyl sice zraněný tak, aby mu to mohlo bránit vykonávat tuhle práci, ale jeho mentální stav se panu Ackerovi také nemusel líbit. Na druhou stranu dokud bude brát prášky, bude vše v pořádku. Samozřejmě, až si je bude moci znovu dovolit, že ano.*
|
|
